Já křižovatku mezi světy,
kde hranice nekonečna jsou,
spatřila tam, kde září hvězdy,
kam tě jen polibky smrti zavedou…
To já šla dál, kam nesmějí kroky,
v zemi ubohou…
Teď o Dračí noci volám hvězdy,
vzývám je svou otázkou!
Kde draci jsou?
Ve svých síních za hvězdnou oponou…
Kde draci jsou?
Vznešení a mocní, jenž lidem vládnou…
Kde draci jsou?
Ti, jež skryli nám svou tvář…
Kde draci jsou?
Poté co zkalili jsme jejich zář…
Král, kdysi požehnaný drakem,
pletichami osudu ztratil trůn.
Draci však, skrytí před našim zrakem,
chránili palác, ztracený dům.
Dvě dívky přivedly, by zlomily kletbu,
ty, které zažehly proroctví žár.
Jen jediná nepadla za oběť jedu,
smrt nakonec - pro obě dar…
Já dívám se do očí všech lidí kolem,
slyším, jak sténají ve svých srdcích…
Už bijí zvony na poplach před bojem,
kdo nebojí se toužit po dracích…?
Kde draci jsou?
Kdo ptá se jako já…?
Kde draci jsou?
Kde křídla mají svá…?
Kde draci jsou?
Což nevěří v nás a naši zem…?
Kde draci jsou?
Kdo divil by se jen…?
Šest žen a sedm draků,
prozatím změnilo Aldormy ráz.
Dnes o nich zpívají jen písně ptáků
a já, kdo prolomí poslední hráz.
Kdo jejich jména toužil by znát?
Odvážnému tajemství vyjeví zem...
Musel by se vydat hledat,
jezero a jeskyni s vodopádem…
Není pravdou, co dnes se říká,
každý z vás dobře to ví…
Jak mohl by člověk pokořit draka,
když své zemi vládnout neumí?
Kde draci jsou?
Zdalipak odpustí křivdu velikou…?
Kde draci jsou?
Kdo by přednesl jim žádost takovou…?
Kde draci jsou?
Ti, které my sami zavrhli jsme…?
Kde draci jsou?
Jak jen říct, že toho litujeme…?
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.