Proč?

Proč?
Já se ptám…
Proč,
zrovna tam?
Kroky mé vede smrt, zoufalství…

Vždyť,
všichni ostatní
vždy
byli účelní…
Jen mě tu vůbec není zapotřebí…

Tak dejte mi úkol tíživý.
Takový co nikdo nesplní.
Vždyť já možná sic neuspěji,
chci však mít tu hloupou naději,
třeba že bláhový, ale že smysl mám.
Vím z toho se nestřílí, život klidně dám…

Kde
je úděl můj?
Kde
je, kdo řekne stůj?
Proč mě nikdy nikdo nezastaví…?

Já,
sama bez přátel.
Zlá,
na všecky kolem.
Taková nikdy už nechci být víc….

Tak, kde je cesta má?
Pověz, jak moc mě volá?
Proč tak těžké je, nemít ráda?
Tolik bezedné, nebýt milována…
Chybí mi doteky, slova vlídná,
jako bych schránka byla prázdná…

Tak,
vidíš jaká jsem.
Kéž
by to byl sen.
Jenže takové štěstí já nemůžu mít…

Jsi
asi zklamaný.
Vím
je to tíživý.
Vždyť i já zde mohu, nadále jen hnít…

Naděje umírá, zkus mi dát víc.
Smysl co přijímá, plane jak svíc.
Zoufalství potlačíš, slzy však ne.
Sám v bolestech křečích, proč vybral sis mne?
Ty jeden z moudrých draků,
v teskné barvě všech nebe mraků…

Jak,
tohle můžeš chtít?
Mě
toliko ničit…
Co provedla jsem teď musíš mi říct…?

Tak,
začni vyprávět.
Co,
musím zvědět…
Abych mohla svůj život dál nýst…