Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 1

      Cesta zpátky - Kapitola 1 A zde, přátelé, přichází nová kapitola nové verze mé první aldormské povídky. Je pro mě těžké vžít se do kůže svého o dva roky mladšího já, takže Barbora v téhle povídce bude trochu jiná než ta v té původní. Ale jak říkám, základ jsem se snažila zachovat.

      Blýská se

      Nikdy vám přesně neřeknu, jak se to stalo. Pamatuji si, že jsem nastupovala do vlaku, utahaná po skautské akci. Pamatuji si, jak jsem podala průvodčímu lístek, nařídila si budík, abych nepřejela přestupní stanici, a zavřela jsem oči. To je všechno.

      Pak mnou najednou něco hodilo dopředu a já jsem letěla po hlavě. Do ničeho jsem nenarazila, prostě jsem letěla. Bylo to jedním slovem nádherné. Lehkost prostupovala celé moje tělo, ničeho jsem se nedotýkala. Únava zmizela, smutek neexistoval. Zavřela jsem oči a udělala jsem dobře, protože i přes sevřená víčka mě vzápětí oslnilo nazlátlé světlo, tak pronikavé, že jsem měla pocit, že mě prosvěcuje skrz naskrz.

      A pak jsem tvrdě dopadla na zem.

      Zamrkala jsem a rozhlédla jsem se. Když jsem uviděla, co stojí přímo proti mě, zaječela jsem a posunula jsem se dozadu. Modrý drak asi o velikosti poníka mě s mírným zájmem pozoroval. Opatrně jsem se rozhlédla kolem a zjistila jsem, že jsem se ocitla na mýtině uprostřed smíšeného lesa. Seděla jsem na zadku ve starém listí a pomalu jsem si uvědomovala, že jsem si pořádně narazila kostrč. Zašklebila jsem se a pomalu jsem se vysoukala na nohy.

      Vítej, Barboro,“ řekl drak.

      Ty mě znáš?“ vyhrkla jsem. Nevím proč, ale přišlo mi úplně přirozené drakovi tykat. A pak mi to všechno došlo. „Ty jsi Frundor. Takže tohle je Aldorma. Takže jsem mrtvá. Super!“ složila jsem hlavu do dlaní. Máma mě zabije. Vlastně ne, nezabije mě z jednoho prostého důvodu – už jsem mrtvá.

      Nejsi mrtvá v pravém slova smyslu.“

      Jo, to jsem si všimla, mrtví se většinou nepromenádují po luzích a hájích,“ zavrčela jsem a oklepala jsem si zadek. „A co že tu vlastně dělám?“

      Je tu člověk, který se s tebou potřebuje setkat, a je tu úkol, který je potřeba splnit. Nebude to nic hezkého, to tě varuji předem.“

      Samozřejmě,“ povzdechla jsem si. „Odkdy byly hrdinské výpravy něco hezkého? A nedostanu aspoň na vybranou, jestli vůbec chci zachránit svět?“

      Tohle se samozřejmě mohlo stát jen mně. Přitáhnou mě někam doprostřed Tramtárie – pardon, království Aldormského – a budou po mně chtít... Co vlastně bude chtít? Zničit Prsten? Zabít Voldemorta? Vyhodit Hvězdu smrti do povětří?

      Před tebou leží spousta voleb a z každého rozcestí můžeš dojít někam jinam. Já jsem tě postavil na cestu, kam po ní dojdeš, to už je na tobě.“

      A proč zrovna já?“ zamračila jsem se. To jsem nechápala, pokud tedy Frundor nehledal největšího losera na planetě Zemi.

      Protože víš, jaké to je, milovat někoho, koho bys milovat neměla,“ odpověděl Frundor tiše, tak nějak smutně. Pak se otočil a pomalu odcházel.

      Zůstala jsem stát a přebírala jsem jeho slova, zatímco se vzdaloval. Najednou mě napadla hrozivá myšlenka.

      Hej, hej, počkej!“ doběhla jsem ho. „Nechcete zase něco porodit, že ne? Jestli jo, tak si vyber někoho jinýho.“

      Ne, o to vůbec nejde. Neptej se mě, už ti nic víc neřeknu,“ odbyl mě. Najednou jsme vyšli z lesa a uviděli před sebou malé městečko.

      Hůrka,“ řekl Frundor. „Najdi tam kováře Kreiona a požádej ho, jestli by tě nenechal u něj sloužit. Jeho manželka má každou chvíli porodit páté dítě, bude se jí hodit každá ruka. Zatím tam zůstaň a hlavně se nezmiňuj o tom, že jsi z Lenčina světa!“

      A co ty, budeš na mě dávat pozor?“ Najednou jsem dostala strach z neznáma.

      Budu, ale ty mě neuvidíš. Je to tvoje cesta.“

      A byl pryč. Otevřela jsem pusu, jako bych ho chtěla zavolat zpátky, ale nemělo to cenu. Vztekle jsem nakopla kamínek, ale to taky nepomohlo. A tak jsem se vydala do vesnice.

      ***

      Margarita se dívala z okna na ruch na nádvoří Wildaranu. Trivet využil chviličky, než si uvědomila jeho přítomnost, a prohlédl si její profil.

      Stárne, pomyslel si. V poslední době vnímal čím dál tím jasněji její přibývající vrásky, náznaky faldíků kolem pasu a věčně unavený pohled. Mohli si dovolit chůvu i posluhovačku, která by jim uklízela těch pár pokojů, ale Margarita odmítala. Snad se bála, že když bude žít v přílišném přepychu, vrátí se ta část její osobnosti, která kdysi rozpoutala občanskou válku.

      Čekala jsem na tebe s večeří,“ řekla tiše.

      Creagan potřeboval něco probrat.“

      Aha,“ ušklíbla se.

      Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč mi nevěříš?“ vyjel Trivet.

      Vím, že jsi minulý týden měl poradu s tristenolským vyslancem. Poradu, která zahrnovala sud nejlepšího tristenolského vína a jistou dívku jménem Alisa.“

      Jistě. On pil a já se z něj snažil vymámit, kdo se stane regentem tristenolského prince teď, když Luthomar zemřel.“

      Luthomar je mrtvý?“ zvedla Margarita překvapeně obočí.

      Je to asi měsíc. Zemřel za podivných okolností na horečku.“

      A proč jste mi to neřekli?“ Margarita byla zděšená.

      Val byla nemocná a měla jsi spoustu starostí. Nechtěl jsem ti přidělávat vrásky.“ Už tak jich máš dost, dodal v duchu.

      A ty se ještě ptáš, proč ti nevěřím?“ odfrkla si. „Nedáváš mi důvod.“

      Tohle od tebe není fér. Mám práci, jsem Creaganův rádce. To chceš, abych to všechno zahodil a stoupnul si k plotně?“

      Samozřejmě, že ne,“ odpověděla a z hlasu jí čišel sarkasmus. „K plotně přece patří ženská, takže tam jsem uvázaná já.“

      Nemusíš být,“ odsekl Trivet. „Vybrala sis to sama.“

      Nemusím být?“ zachechtala se hořce. „A co budu asi dělat, když si pořídíme tu posluhovačku, co? Budu chodit po paláci a sedět na místech, kde se budu vyjímat? Na to si pořiďte pávy. Já vám chci pomoct, vychovávali mě k tomu, že budu vládnout.“

      A kdo ti brání?“ zvýšil Trivet hlas.

      Třeba můj manžel, který mi ani popravdě neřekne, kde strávil večer?“

      Tohle nemám zapotřebí,“ zavrtěl hlavou, otočil se a odcházel.

      Přesně v tu chvíle se otevřely dveře a vykoukla malá černovlasá holčička.

      Tatí! Tatí!“ zavolala.

      Přistoupil k ní a zvedl si ji do náruče. „Ahoj, Val. Tak co, jak ses dneska měla?“

      Počkej,“ ozvala se Margarita, „teče ti nudle,“ oznámila dceři a z kapsy na zástěře vylovila kapesník. „A nemáš náhodou už spinkat, co?“

      Až mi tatínek poví pohádku.“

      Tak to asi nemám na vybranou, viď, mamko?“ obrátil se Trivet na svou ženu.

      Pokud bylo v úsměvu, který mu věnovala, něco nuceného, jejich dcera to nepostřehla.


      Vydáno: 4.9.2016 21:03 | 
      Přečteno: 311x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Frundor mi tu přišel smutný, takový jakby se do všeho nutil a ještě je obviňovám že nutí Barbaru. Inu, nemá to tam nikdo lheké. scéna Margarita Trivet je hořkosladká. A líbí se mi jak jsi to upravila aby informace o Luthym seděly. Takže je mrtvý a to rozpoutává další události. Jaké? To teprve uvidíme... (Páč Jackie si to musí přečíst celé znovu! :D)

      „Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich