Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 13

      Cesta zpátky - Kapitola 13Barbora se setká s Creaganem a Margaritou. Trivet se dozví něco důležitého o Rykovi.

      13. Klid před bouří

      Frundor mě opustil a já se vrátila do vesnice. Na návsi byl zrovna shon, protože přijeli dva lidé. Ještě nestačili sesednout z koní, ale už je obklopil dav. K muži se chovali se zvědavou úctou, ale ženu nadšeně vítali. Každý jí chtěl potřást rukou, každý ji chtěl pozdravit.

      Kdo je to?“ zeptala jsem se Kory, která stála na kraji davu.

      To je přece paní Margarita! A přijel s ní i král!“ vypískla Kora nadšeně a snažila se stoupnout si na špičky, aby lépe viděla.

      Sama jsem natáhla krk. Oba sourozenci vypadali smutně, ale pro vesničany se snažili usmívat. Obzvlášť Margaritě se to ale nedařilo. Vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Jejich přítomnost tady ale znamenala, že můj dopis dospěl, kam měl.

      Přesně tou dobou se přede mnou objevil starosta Lador. „Slečno Barboro, paní Margarita a král by se s vámi chtěli setkat. Prosí vás, abyste za nimi večer přišla do hostince.“

      Přikývla jsem na znamení, že tam budu. S tímhle setkáním mi Frundor pomoct nemohl, i když bych si to moc přála. Naposledy jsem věnovala pohled Margaritě a Creaganovi a pak jsem se uklidila domů, abych tam počkala na večer.

      Jakmile jsem umyla nádobí od večeře, vytratila jsem se, než mě Kareena stačila zaúkolovat ukládáním dětí. Zamířila jsem rovnou do hostince a vystoupala jsem po schodech k pokojům. Ubytovali je v tom samém, kde bydlel Trivet. Zaklepala jsem a Creagan mě vpustil dovnitř. Margarita seděla u krbu a objímala si kolena. Choulila se jako v zimnici a ani nezvedla hlavu, když jsem vstoupila.

      Vy musíte být ta slavná slečna Barbora,“ pousmál se Creagan. Maskoval svoje pocity lépe než jeho sestra.

      To jsem.“

      Dostal jsem váš dopis. Otce Eduarda už moji muži odvážejí do Telmiru k výslechu. Vás jsem se ale chtěl zeptat, proč tam Trivet odjel, přestože jste ho výslovně varovala,“ pokračoval Creagan a nabídl mi víno. Posunkem jsem odmítla, nepotřebovala jsem teď mít rozvázaný jazyk.

      Myslím, že to mělo něco společného s paní Margaritou,“ prohlásila jsem upřímně a připravila jsem se na reakci.

      Margarita konečně zvedla hlavu. „Se mnou?“

      Byl z vaší... roztržky zničený,“ řekla jsem jí. „Myslím, že toužil po nebezpečí prostě proto, aby nemusel myslet na vás.“

      Znovu se schoulila do klubíčka a neodpověděla.

      Ale nejdřív ke státním věcem. Pro Aldormu je předpokládám nejlepší, kdyby se na trůn dostal princ Simeon s podporou rodu Gorlanů, že?“ obrátila jsem se ke Creaganovi, který jen přisvědčil. „Výborně. Další věc – vím, jak uhasit ten oheň. Je potřeba krev někoho, kdo nepatří ani do Aldormy, ani do Tristenolu.“

      A vy snad někoho takového znáte?“ zvedl Creagan obočí.

      Dá se to tak říct.Bylo nečekaně těžké to přiznat, ale Creagan pochopil ihned. Prudce se nadechl a když jsem se donutila podívat se mu do tváře, zjistila jsem, že se na mě dívá se směsicí úcty a nostalgie.

      Vy?“ zeptal se potichu. Margarita zvedla hlavu a prohlížela si mě. Možná jsem byla jen paranoidní, ale zdálo se mi, že v tom pohledu vidím nepřátelství.

      Jo. Mám plán, jak to všechno vyřešit, ale musím vás požádat, abyste se nesnažili nic dělat, dokud oheň hoří. Až zhasne, všechno se zase vrátí k normálu a bude to na vás. Do té doby mi věřte, že to zařídím,“ požádala jsem ho.

      Creagan váhal, ale v tu chvíli vstala Margarita. „Zahrnuje ten plán taky jeho?“

      Samozřejmě,“ řekla jsem a kupodivu se mi nezlomil hlas.

      Pak dělejte, co uznáte za vhodné,“ prohlásila.

      Děkuji,“ kývla jsem. „Můžeme si ještě chvíli popovídat o samotě?“

      Creagan pochopil a vytratil se. S Margaritou jsme se usadily u krbu a já jsem jí vyprávěla o tom, jak si Hůrečtí vymohli svojí školu, a co mi řekl Kreion o tom, že je k tomu inspirovala právě ona. Jak jsem mluvila, dívala se na mě čím dál tím vlídněji.

      Udělala jste na ně dojem. Každý z nich by pro vás skočil do ohně,“ zakončila jsem.

      To jsou asi jediní,“ pronesla Margarita napůl pro sebe.

      A to vadí? Pořád si můžete říkat, že je tu kousek světa, který je váš. Dokážete víc, než si myslíte. Dokázala jste přiznat Hůreckým, kdo jste, i když jste byla přesvědčená, že vás za to ukamenují. Když máte odvahu na tohle, máte odvahu na cokoliv,“ povzbuzovala jsem ji.

      Vidíte, a nemám odvahu se přiznat vlastnímu manželovi, že mu závidím,“ poznamenala hořce. „Závidím mu tu jeho volnost, že si může dělat co chce a chodit kam chce a být kým chce. Já musím dávat pozor na každé slovo, na každý výraz tváře, abych nevypadala, že se o mě znovu pokouší šílenství.“

      Vykašlete se na to, jak vypadáte,“ pousmála jsem se. „Hůrecké jste si nezískala slovy a výrazy, ale tím, co jste pro ně udělala. Proč by to nefungovalo i jinde?“

      Nešťastně sledovala plameny praskající v krbu. „Dokud ho mají v Tristenolu, jsem ráda, že mám sílu ráno vylézt z postele. Všechna ta závist a výčitky a podezírání mi teď připadá jako hloupost.“

      Protože to je hloupost,“ prohlásila jsem. „Trivet Veill pořád miluje Valerii z Hůrky a myslím, že i princeznu Margaritu. Dejte mu ještě šanci.“

      Jen se na mě podívejte,“ mávla rukou ke svému tělu. „Trivet je pořád ještě mladý a já už stárnu. Proč by se mnou zůstával?“

      Miloval vás, když jste byla šílená samozvaná královna. Jestli jeho láska ustála tohle, pár vrásek ji nerozhodí,“ poznamenala jsem.

      Chtěla jsem tím odlehčit náladu, ale jako obvykle jsem si zvolila nejhorší možný způsob a připomněla jí něco, na co chtěla zapomenout. Margarita se na mě podívala a pak se rozplakala. Rozpačitě jsem poposedla, utěšovat jsem nikdy neuměla.

      Tak jsem to nemyslela,“ hlesla jsem.

      To je v pořádku,“ vypravila ze sebe přes slzy. „Jenom... O tomhle jsem měla mluvit s ním, ne s vámi.“

      Zlehka jsem jí položila ruku na rameno a podala jsem jí pohár vína.

      Promluvíte si o tom, až se vrátí,“ slíbila jsem jí. „Protože Triveta ještě uvidíte, i kdybych ho měla z Tristenolu přivést za ucho.“

       

      ***

       

      Gero jim ráno přinesl jídlo. Nebylo to moc, jen nějaký chleba a mrkev, ale Trivet, který nejedl od včerejšího rána, se na to vrhl jako hladový vlk. V půlce druhého sousta ale postřehl, že Ryko místo aby pro jídlo, postavené kousek od něho, udělal krok, posouvá se k němu po zemi a usykává bolestí.

      Co ti provedli?“ zeptal se.

      Ryko odhrnul svůj plášť, ve kterém se jinak pořád choulil, a ukázal nohavici roztrženou až po stehno. Z ní vykukovalo koleno v takovém stavu, že Triveta přešel hlad a pomalu položil jídlo. Bylo zkroucené do špatného úhlu, asi dvakrát větší, než by mělo být, a celá noha od půli stehna skoro až ke kotníku hrála všemi odstíny od temně fialové po blednoucí zelenou.

      Draci...“ vydechl Trivet.

      Aspoň ta druhá je zatím v pořádku,“ poznamenal Ryko suše, zase si nohu zakryl a pokračoval k namáhavé cestě k jídlu.

      Trivet nevěděl, co říct. Dětství s otcem léčitelem mu dalo dost zkušeností na to, aby poznal, že tohle zranění Ryko má už nějakou dobu a bez ošetření. Pokud tenhle sklep přežije, bude do konce života kulhat. Taky si dovedl představit, jak hrozně ho to musí bolet. Musel ho obdivovat, že ještě nic neprozradil. Trivet by si v takové situaci nebyl jistý vlastní věrností. Kdyby se nepoddal bolestí, nejspíš by ho zdeptala představa zmrzačení a řekl by všechno, aby si zachránil schopnost chodit.

      Na co se upínáš ty?“ zeptal se. „Říkal jsi mi, že mám myslet na ženu a dceru. Na koho myslíš ty? Na svojí rodinu?“

      Nejsem ženatý a nemyslím, že bych se na tom v dohledné době něco měnilo,“ odvětil Ryko. Pak se odmlčel, než dodal: „Myslím na otce.“

      Na Luthomara? Jak ti to pomáhá?“ Trivet měl svého otce rád, ale nepředpokládal, že by myšlenka na něj byla dost silná.

      Myslím na to, jak moc by byl zklamaný, kdybych zničil všechno, co budoval,“ zamumlal. „Nikdy by mi to neodpustil. A já nehodlám posmrtný život strávit jako kometa, jak budu utíkat před tátovým výpraskem,“ dodal s falešným smíchem.

      Trivet se také zdvořile zasmál a předstíral, že té statečné a cynické masce uvěřil. Ryko se konečně dovlekl ke svému jídlu a hladově se zakousl do chleba.

      Nedívej se na mě tak,“ zamumlal s plnou pusou.

      Jak?“ zamračil se Trivet nechápavě.

      Jako že mě lituješ. Nepotřebuju lítost,“ odsekl Ryko.

      Trivet chvíli mlčel. Pak si utrhl kus rukávu z košile, namočil ho ve vodě ze džbánu, který dostal se snídaní, a hodil ho Rykovi.

      Zavaž si to kolem kolene a nech to tam, dokud se nezahřeje. Pak to můžeme zase namočit, aby to chladilo. Není to moc, ale trochu to pomůže tomu otoku,“ řekl.

      Ryko trochu nedůvěřivě poslechl a za chvíli bylo vidět, že studený obklad opravdu pomáhá. „Kde ses to naučil?“ zeptal se.

      Taky mám otce.“


      Vydáno: 13.11.2016 15:01 | 
      Přečteno: 465x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Jo, konečně emoce! U rozhovoru s Margaritou jsem brečela. Ty dva máš vystřižené dobře. U chování vesničanů musím říct že chápu, že když viděli Margaritu běželi za ní jako ke svému idolu ve který věřili že je zase zachrání. Ale ta situace jak jsi jí popsala nepůsobila autenticky. Věrohodné ano, ale neměl z toho člověk pocit, že by to viděl před očima.
      Ale jak Říkám Triveta, Meg a Týká, máš vystřižené fantastický.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak u toho příjezdu jsem se upřímně nechtěla moc zdržovat, není to pro příběh nějak zásadní. Ale jsem ráda, že postavy se ti líbí. S Margaritou jsem měla trošku potíže, tak jsem ráda že jsem se trefila 1
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Relativně ano, ale hele asi takhle, není pro příběh důležité neberu, rozloze oni to je důležitější než se zdá. Creg s Meg přijeli na koních ale jistě by král nepřijel sám přesto máš že tam byli dva jezdci na koních. A že asi nepřijel sám, se dovídáme až s tím, jak Creg říká, že toho kněze odvádí jeho lidé. Jako já být tím knězem, tak v okamžiku, kdy se zjeví ten oheň tak zpytuju svědomí a beru nohy na ramena. Vůbec tam všichni jednají krom těch hlavních jakoby jim to bylo jedno všechno :D
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Tak víme, že kněz byl spolčený s někým v Tristenolu. Já to zase beru tak, že tam zůstal a dělal jako že nic, protože měl své vlastní pokyny. A jeho útěk by byl veřejným přiznáním, že s tím má něco společného.

      A nedostatek příchozích může být ten, že Creagan a Meg chtěli dojet potají - tedy vjeli sami, zatímco muži přišli ke knězi tajně a i kdyby chtěl utéct, tak byl jeho dům se zahradou již obklíčený a měl smůlu.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak on kněz do té doby nevěděl, že se o jeho spojení s Tristenolem ví. Ani Barbora, ani Trivet mu nic neřekli. Útěkem by na sebe jen upozornil.
      Chápu to dobře, že hlavním problémem příjezdu Creagana a Margarity je to, že to vypadá, že cestovali sami?
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Problémem bych to asi nenazvala, ale jo, to mi vadilo a to že. Jsi praktický jako v minulé kapitole přestala brát vesničany jako lidi, ale stali se pouhou kulisou. Ale to už jsi vysvětlovala že Barbora je tak vidí, takže. Ok.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ok, mně nebylo jasné, co přesně ti tam nesedělo. Tak při příštích opravách, jestli na ně někdy dojde, to tam zkusím zapracovat 1
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak já chápu, že se tyhle věci píšou prostě a jednoduše špatně. Je to tak. Ale tady by to prostě mělo být akční a psychologické. Doteď se děj jenom tak rozjížděl. trivet prožíval své malé drama, Barbora se v podstatě flákala a lezla na nervy jednomu knězi. Fajn, hodí se to. Ale teď, ten oheň by měl být zlom. Jeden z těch velkých zlomů v knize kdy se čtenáře zarazí s očima do kořán a není schopen přestat číst, jak hltá vír událostí a třčese se strachy co bude dál. A protože jsem se tu toho nedočkala, tak mě to trochu zklamalo to je celé.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      To mě mrzí, že tě to zklamalo. Jak říkám, jestli se k tomu budu vracet, zkusím to opravit...
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Nemůžeš za to, že jsem čekala něco jiného. Máš tam spoustu dobrých pasáží. Když vemu, že je to hlavně o vztahu T+ M tak tuhle problematiku, jsi svedla dokonale.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak aspoň něco :) Děkuju za připomínky.
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Obě části jsou tak krásně smutné. Margarita se tak trápí, že jsem dokázala během vteřiny zapomenout na všechny neshody, které měla s Lenkou. Tohle trápení si nikdo nezaslouží. A bylo krásné, i kdyby jen na chvíli, opět mít možnost se setkat s Creaganem...

      Trivet a Ryko měli takovou krásnou, relativně klidnou chvilku. Nějak si dokážu představit, že ti dva by byli dobří přátelé, kdyby spolu vyrůstali. Ryka vidím jako toho, co dělá lumpárny a Triveta jako toho, co to potom žehlí 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak to, co jsi napsala o Trivetovi a Rykovi, přesně vystihuje, jak to měli Ryko a Samuel. 1 Samuel taky všechno žehlil.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Jo, to by na Samuela (klidně mu říkej Sam) sedělo 1

      „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain