Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 2

      Cesta zpátky - Kapitola 2 Cesta zpátky je zpátky. Barbora žije v Hůrce a začíná si dělat přátele. Trivet a Margarita naopak jeden druhého ztrácí. Kam to všechno povede?

      Trhání

      Tiše jsem zaklela, když mi tříska na vidlích strhla strup na dlani. Kůže na rukách si sice začínala zvykat, že už třetí den vykonává práci tvrdší než jen ťukání do klávesnice, ale nehodlala se vzdát bez boje.

      Nechceš pomoct?“ ozvalo se za mnou.

      To je dobrý,“ zahuhlala jsem, zatímco jsem si sála krev z odřeniny.

      Moc dobře jsem věděla, kdo tam stojí. Kreionovu tovaryši Rinorovi bylo nějakých šestnáct nebo sedmnáct a jeho otec byl kovářem v nějaké jiné vesnici. Ke mně byl od začátku přátelský, koneckonců jsme byli jediní dva v domě, kdo nepatřil do rodiny.

      A víš co?“ zeptal se vzápětí a z jeho hlasu čišela netrpělivost. Zřejmě měl nějakou dobrou zprávu, o kterou se chtěl podělit. Ani nečekal na moje zdvořilostní ne. „Přijel táta s mladším bráškou. Arik se bude učit tady v Dračím chrámu v Hůrce.“

      Slovo „chrám“ bylo v případě hůreckého kostelíka těžkou nadsázkou. Nebyl větší než obyčejný domek a jen o málo zdobenější. Žil tam jediný dračí kněz, kterého víc než tlumočení vůle draků zajímala jeho zahrádka.

      To je paráda,“ gratulovala jsem mu.

      Samozřejmě na to padnou skoro všechny úspory, ale zase brácha bude umět číst a psát.“

      To mě zarazilo. Věděla jsem, že ve středověku neuměli číst a psát ani zdaleka všichni, a odhadovala jsem, že v Aldormě to asi nebude o moc lepší. Ale i tak, když jsem se setkala s někým, pro koho vysoká negramotnost byla jedinou skutečností, kterou znal, cítila jsem se zaskočená.

      Ty asi číst a psát neumíš, co?“ odvážila jsem se.

      Co tě nemá! Dračí kněží zadarmo neučí a já, narozdíl od Arika, mám o budoucnost postaráno,“ zasmál se Rinor. „Vážně s tím nechceš pomoct?“ ukázal na vidle, o které jsem se opírala.

      To je dobrý, už to skoro mám,“ odpověděla jsem. „Děkuju,“ dodala jsem po pár vteřinách.

      No, tak já poběžím, Kreion chtěl, abych mu přinesl tu rozbitou lopatu, že ji spraví,“ popadl dotyčné nářadí a zmizel.

      Já jsem přeházela posledních pár vidlí sena a vydala jsem se zpátky k domu. Kreion se sice zdráhal přijmout mě, ale Kareena prohlásila, že je lepší špatná pomoc než vůbec žádná a že když nepomůžu v hospodářství, aspoň můžu pomoct s dětmi. U vaření jsem dělala spíš poskoka (Přines támhleto, míchej tohle, nakrájej tamto...), občas jsem vypomohla s prací ve chlévě, poklízela jsem po domě a pro sebe jsem se smála té ironii – já a vydělávám si uklízením! Kareena zrovna nebyla vzor upovídanosti a respektovala odstup, který jsem si držela. Kreiona jsem skoro neviděla, většinu času trávil v kovárně. Oba přijali moje tvrzení, že pocházím z jižního Tristenolu, a já pevně doufala, že se neobjeví nikdo, kdo by Tristenol znal nějak blíž.

      V rodině byla jediná dcera, šestiletá Kora, se kterou jsem se vcelku rychle spřátelila. Na to, jak byli Kreion i Kareena uzavřené osobnosti, byla Kora upovídaná až až. Už od prvního dne jsem dostávala nepřetržitý proud informací o životě ve vesnici. Nemůžu říct, že jsem všechno poctivě poslouchala, často jsem vypnula a jen jsem přikyvovala nebo jsem občas řekla něco jako: „Vážně? Ty jo!“ Z oddílu jsem tohle měla nacvičené perfektně.

      Ani jeden ze tří kluků si mě nevšímal a já si všímala jich jen ve chvíli, kdy bylo třeba zabránit katastrofě. Jako když se Kornel rozhodl, že se bude učit vrhat nože, jako to viděl u komediantů, kteří z Hůrky odjeli pár dní před mým příchodem. Načapala jsem ho ve chvíli, kdy přemluvil kamaráda, aby si stoupl před vrata od stodoly, a už mířil prvním nožem.

      Co mě ale na kovářově domácnosti potěšilo nejvíc byla skutečnost, že měli psa. Říkalo se mu prostě Pes a byl to střapatý voříšek pískové barvy, velký asi jako border kolie, ale ani zdaleka ne tak štíhlý. Dlouhé chlupy mu visely do očí a z jednoho ucha mu chyběl povážlivý kus. Já jsem Psa napůl adoptovala a už po těch pár dnech za mnou vděčně běhal. Bylo to v jádru nesmírně hodné zvíře, které bylo vděčné za každou pozornost.

      Když jsem vstoupila do světnice, zjistila jsem, že si Kareena mluví s dívkou, kterou jsem ještě neviděla. Mohla být o něco málo mladší než já a moc hezká. Ne krásná, ale hezká. Hnědé vlasy měla spletené v copu, který jí sahal sotva po lopatky, modré oči se příjemně usmívaly a postava, která se dnes zdá trochu moc kostnatá, za pár let přitáhne nejeden mužský pohled.

      Lino, tohle je Barbora, naše nová pomocnice. Barboro, Lina, naše sousedka,“ představila nás Kareena.

      Ahoj,“ zamumlala jsem.

      Ahoj,“ usmála se Lina.

      Barboro, mohla bys dojít natrhat mátu? Lina ti ukáže, kam jít,“ řekla Kareena. „Támhle si vezmi košík.“

      A tak jsme vyrazily. Lina šla první a chvíli jsme mlčely. Za vesnicí to ale nevydržela a zeptala se:

      Odkud jsi?“

      Z jižního Tristenolu,“ odpověděla jsem.

      A proč jsi odešla?“ vyptávala se Lina dál.

      Zaskočila mě, protože na to se mě nikdy neptal. Pravda, za poslední tři dny jsem mluvila jen s Kreionem, Kareenou, Rinorem a dětmi, ale nikdo z nich se mě neptal proč jsem odešla. Snad se báli, že by to bylo příliš osobní.

      Já...“ zadrhla jsem se.

      Lina viděla moje rozpaky a pochopila. „To je v pořádku, jestli o tom nechceš mluvit, tak mi nic neříkej,“ vyhrkla.

      Děkuju,“ usmála jsem se vděčně. Nikdy jsem nedokázala nic vymyslet, když to po mně chtěl někdo narychlo.

      A těšíš se na Dračí noc?“ začala vyzvídat Lina. „Už jen týden, nemůžu se dočkat!“

      Než jsem se nadála, už jsme si povídaly jako staré kamarádky.

       

      ***

       

      Musím do Dramonu,“ oznámil Trivet.

      Už byl večer a on a Margarita leželi potmě vedle sebe, aniž by se jeden druhého dotkli. Napadlo ho, že ani neví, jak dlouho už to takhle je.

      Už zase?“ pronesla Margarita bez náznaku emocí.

      Víš, vévodství se samo spravovat neumí,“ poznamenal kousavě.

      Odpovědí mu bylo jen ticho. Nejradši by začal křičet, měl pocit, že se tím tichem udusí. Potřebovali by někam ven, oba dva.

      Pojeď se mnou,“ navrhl. „Vezmeme Val a odjedeme.“

      Do Dramonu?“ posadila se Margarita prudce. „Tam mě nedostaneš ani párem volů.“

      A proč? Je to jenom místo...“

      Jenom místo? Umíš si vůbec představit, co bych viděla při každém pohledu na ty zdi tam?“ prskala Margarita jako rozzuřená kočka.

      Prosímtě, nechovej se jako malá.“ Trivet se taky posadil.

      Jako malá?“

      Jo, jako malá. A nepapouškuj všechno, co řeknu!“

      Margarita se znovu odmlčela. V tom tichu jako by oba cítili, že se něco láme. Vlákno jejich lásky, napínané tolik měsíců, se nakonec přece jen začalo trhat.

      Ty jsi věděl, že odmítnu, co?“ zašeptala Margarita nakonec. „Vůbec jsi nechtěl, abych někam jezdila. Co máš v Dramonu tak úžasného? Milenku? Jednu? Dvě? Kolik? Jsou mladší než já? Hezčí? Veselejší?“ Poslední slova už skoro křičela, ale hlas jí přeskakoval potlačovaným pláčem.

      Mlč,“ pronesl Trivet varovným tónem.

      Je to fajn život, co? Mít za ženu královu sestru, být jeho nejbližším přítelem, vládnout největšímu vévodství v zemi, holky se na tebe musí doslova lepit!“

      Mlč už konečně!“ zahulákal Trivet.

      Seděli oba na posteli a Trivet měl pocit, že proti sobě sedí dva úplní cizinci. Tohle nebyla Valerie z Hůrky, do které se zamiloval. Tohle byla princezna Margarita, která ukradla Michaela a zabila Lenku.

      Vypadni,“ pronesla tiše.

      S radostí,“ odsekl Trivet a začal hledat oblečení.

      Nedíval se na její slzy. Ignoroval ten pocit, který mu napovídal, že takhle to nemá být. Musel pryč, musel utéct, než ho udusí všechno, co se na něj v její přítomnosti valilo. Bylo mu jedno, jestli bude muset přespat na chodbě, ale věděl, že ve své ložnici už nevydrží ani minutu.

      A vracet se nemusíš!“ zavolala za ním, když odcházel.


      Vydáno: 4.9.2016 21:06 | 
      Přečteno: 224x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Nemůžu říct, která z částí téhle kapitoly mne oslovila víc. Ta u Barbory, která byla psána mnohem lehčeji než v první kapitole? Ta s Trivetem a Margaritou, kde se naplno projevila jejich manželská krize? Margariia prská jako kočka a hysterčí, ale mě přijde, že se jen schovává. Schovává se za minulost a svůj strach z míst a činů, protože jí trápí jak je uzavřená, stárnoucí a připadá si nepodporovaná. Trivet navrhl chůvu a posluhovačku, ale Margarita odmítla. Jak moc se Trivet snažil jí to vymluvit a předvědčit ji? Zřejmě moc ne. Nedošlo mu že chce být přemluvena, že touží po tom, trávit svůj čas s ním ve víru velikého dění, i když to nepřiznává protože se sama sebe bojí. Vedle něj se však cítila silnější, as ním by to vydržela, ale nakonec zůstala nepřemluvená a přesvědčila se že je to takhle dobře. Zůstávala často sama s dětmi a se svými myšlenkami v jejichž zajetí toužila být co nejméně. Z počátku jí to stačilo, byla šťastná, ale brzy se začínala cítit jako v kleci. Uvězněná v paláci skrytá za zeď, kterou si postavila v nitru jako brnění. Vládný úsměv, hrdá tvář, laciné řeči, když bylo třeba účastnit se společenských akcí... Trivet byl ohleduplný svým mužským způsobem. Margarita nechtěla do Dramonu, jezdil tam sám, aby jí nepřipomínal minulost. Nechtěla posluhovačku, tak jí nenutil. Nechtěla na večírky jiné než nezbytné, tak doprovázel krále sám... A v osamělé ženě tak vzbudil pocit, že už jej nezajímá. Začala si všímat že stárne a heldala u Triveta nevěru protože jako už jednou nebyla schopná podívat se na věc jeho očima. A jako už jednou byla to ona kdo potřeboval vytáhnotu z bahna, jenže stejně jako kdysi s Lenkou, bylo její volání o pomoc navenek jen odstrkování od sebe těch, kteří ji milují. Aniž by si to uvědomovala sama sebe zavírala do ještě těsnější klece a Trivet si snadno nemohl vědět rady. Řešit problémy království, Creagana i ty své a Margaritiny...
      Asi jsem se moc rozepsala, ale je dobře že jsem to začala číst od začátku, protože takhle mám alespˇoň možnost oživit si ty postavy a jejich příběhy. Děkuju :)
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Z pohledu Lenky (a tedy ani trošku nestranné osoby), taky už by si Margarita mohla uvědomit, že kopáním kolem sebe nic nezmůže a jen si přitíží.

      Já tak nějak doufala, že ten její přerod v Hůrce jí pomohl se podívat na svoji minulost a pochopit určité chyby svého chování. Ale zase je pravda, že když se člověk bojí, lehce sklouzne do chování, které už je mu známé, než aby se snažil být jiný - lepší.

      Mimochodem, to není její kritika. Na jednu stranu ji chápu. Bojí se, protože má mladšího sympatického manžela. Bojí se, že by ji opustil. A kvůli tomu strachu zapomíná na to, jak k ní vždy obdivně vzhlížel.

      A poslední dodatek. V osmé kapitole DS se mi Trivet změnil a začal být takový rázný, vážný. Tady, ačkoliv se spolu hádají, tak mi přijde, že se vrací k tomu svému uťáplému já. Místo, aby byl rozhodný a dotáhl to do konce (i za cenu brutální hádky), tak radši odejde pryč.

      Takže shrňme to. Být tam Lenka, tak by jim oběma dala asi pár facek, aby se probrali.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak neboj se, Margaritiny i Trivetovy myšlenkové pochody budou ještě rozepsány. Margarita se bohužel moc nedostane ke slovu osobně, protože na to nějak není moc prostoru ani příležitosti, ale bude její chování víc vysvětleno. Ale vlastně nejsi tak daleko od pravdy.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      JJ To je skvělé, já vím že jsem už s tím asi ortravná, ale mám ráda pár Trivet + Margarita ať už jsou v problémech, nebo ne 10 . Děkuju 1

      „Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde