Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 20

      Cesta zpátky - Kapitola 20 Předposlední kapitola. Alternativní název by byl "Varieté Colina a Ryka: Králíci z klobouku".

      20. Drak barvy letního nebe

      Vykročila jsem a doufala jsem, že na mně není vidět, jak moc se třesu. Připomněla jsem si, že kvůli tomu jsem přišla, kvůli tomu mě sem Frundor přivedl. Lenka zachránila Aldormu před uchvatiteli, mým úkolem bylo zachránit ji před Tristenolem.

      Je čas to ukončit,“ řekla jsem. „Ten oheň na hranicích neuhasne, dokud si nebudu jistá, že Aldormě z vaší strany nic nehrozí. Vezmeme to postupně. Za prvé, na trůn usedne jeho právoplatný dědic, princ Simeon, a bude mu předána koruna Trista Velikého.“

      Vévoda Waldemar si hlasitě odkašlal. Otočila jsem se k němu. „To je hezký požadavek, bohužel tu nemáme ani prince, ani korunu,“ upozornil mě.

      To není tak docela pravda,“ prohlásil Ryko. Zatím se usadil na lavičce u šeříku a mnul si zraněné koleno. „Jenom potřebuji pomoc. Páže, pojď sem.“

      Camilla něco zašeptala jednomu ze svých mužů a postrčila Sida kupředu. Chlapec se skloněnou hlavou doběhl k Rykovi. Ryko mu chvíli něco šeptal, načež se Sid k překvapení všech zanořil pod šeříkový keř a o pár minut později vylezl, ve vlasech větvičky a listí a v ruce elegantní bronzový kroužek se zasazeným lapis lazuli.

      Ty jsi schoval symbol celé naší říše do kytky?“ vypravil ze sebe Colin.

      Ryko se snažil tvářit omluvně, ale nedokázal zakrýt, že je sám se sebou navýsost spokojený.

      Do kytky,“ mumlal si pro sebe Colin a nevěřícně vrtěl hlavou.

      Co jsem měl dělat?“ bránil se Ryko. „Původně jsem chtěl, aby ji Samuel na nějaký čas odvezl do Aldormy, ale pak král zemřel v době, kdy Samuel cestoval po jižních hrabstvích. Tak jsem ji chtěl do Wildaranu odvést sám, ale Waldemarovi muži mě tady v Oradomu dohonili. Měl jsem je v patách, nebyl čas hledat důmyslnější skrýš. Kromě toho, nikdo ji tam nenašel, nebo ano?“

      Waldemar se pořád žádostivě díval na korunu v Sidových rukách. „Výborně, tak koruna se našla. Ale pokud se nepletu, pořád nám tu chybí princ Simeon.“

      Naštěstí se skutečně pleteš,“ prohlásil Colin. „Koruna Trista Velikého už je v rukách svého právoplatného nositele.“

      Všechny pohledy na nádvoří se stočily na Sida, který zčervenal jako růže.

      Tohle páže má být princ?“ vyprskl Waldemar. „Vždyť je tmavovlasý a všichni ví, že princ má vlasy zlaté!“

      A na předloktí má mateřské znaménko ve tvaru loďky,“ doplnil Colin. Sid už si vyhrnoval rukáv, aby příslušné znaménko ukázal všem okolo.

      Ale ty vlasy!“ zaúpěl Waldemar.

      Jak ses mohl poučit z příběhu Aldormy, kterou tak pohrdáš,“ ozvala se Camilla, „barva vlasů se dá snadno změnit. Maskování se pak rychle smyje, když má člověk správný lektvar.“

      To vás nenapadlo nic lepšího?“ zamumlal Ryko směrem ke Colinovi. „Nabarvit mu hlavu a doufat?“

      Simeona už dva roky nikdo ode dvora neviděl. A kdo si prohlíží páže? Kromě toho,“ ukázal Colin na šeříkový keř, „ty máš co říkat.“

      Konečně se vrátil Camillin sluha, kterého předtím poslala pryč, a přinesl velký lavor. Sid, tedy vlastně Simeon, svěřil korunu do Rykových rukou, vymáchal si v lavoru hlavu a pak si vytřel vlasy kusem plátna. Na látce zůstaly černé šmouhy a i když se barva nevymyla pořádně, bylo vidět, že pod ní je ve skutečnosti blonďatý.

      Najednou vedle mě promluvil Trivet. „A můžeme to i vyzkoušet. Pokud toto páže není princ Simeon a posadí si na hlavu Tristovu korunu, bude ho nesnesitelně pálit. Nemám pravdu?“ obrátil se k Rykovi, který přisvědčil.

      Simeon si vzal korunu zpátky od Ryka a opatrně si ji nasadil. Celé nádvoří zatajilo dech, ale nic se nestalo, kromě toho, že mu koruna, dělaná na hlavu dospělého muže, sjela přes jedno ucho.

      Ať žije král!“ zvolal Ryko a celé nádvoří pokleklo.

      Poklekla jsem s nimi. Už mi zbývala jen poslední věc a mohla jsem to celé ukončit. Jakmile všichni vstali a oprášili si kolena, prohlásila jsem: „Král Simeon se tedy ujme svého úřadu. Do doby jeho dospělosti mu bude pomáhat jeho regent...“

      Už-už jsem se chystala jmenovat Colina, když do mě Trivet nenápadně drbnul a sykl: „Ryko.“

      Se zmateným výrazem jsem se na něj otočila.

      Ryko. Regentem bude Ryko,“ zašeptal.

      V tu chvíli mi došlo, že jmenování Colina by byla ta nejhorší věc, kterou jsem mohla udělat. Gorlanové byli hlavní protivníci Dauthů, rodu vévody Waldemara. Gorlan ve funkci regenta by rozzuřil Dauthy a všechny jejich spojence a vyvolal by víc roztržek než by vyřešil problémů. Přikývla jsem a znovu jsem se obrátila k nádvoří. „Regentem se stane Ryko Niman, který tak převezme úřad, který zastával jeho otec.“

      Ryko sklonil hlavu na znamení díků.

      A ještě poslední věc – každý přítomný člen Rady, včetně Waldemara Dautha, teď odpřisáhne, že bude respektovat samostatnost Aldormy a nikdy proti ní nepozvedne zbraň ani se ji nebude snažit jinak poškodit či připravit o její nezávislost,“ pokračovala jsem.

      K překvapení všech první vykročil Simeon a postavil se přede mě. Musela jsem zadržovat smích. Vypadal skutečně legračně, s vážným výrazem ve tváři, mokrými vlasy ještě žíhanými černou barvou a korunou nakřivo, ale na druhou stranu v sobě ten malý kluk měl víc odvahy než někteří šlechtici.

      Přísahám,“ prohlásil.

      Děkuji,“ usmála jsem se na něj a povedlo se mi, aby to nevypadalo blahosklonně, „ale mně tu přísahu neskládejte, Výsosti. To jim,“ pohodila jsem hlavou směrem k Trivetovi a Frundorovi, kteří stáli vlevo ode mě.

      Simeon vypadal proti obrovskému drakovi maličký a když se uklonil, koruna mu málem spadla, ale hlas se mu při přísaze nezachvěl. Dokonce zopakoval všechno, co jsem požadovala. Další v řadě byl Colin Gorlan, pak Ryko, podepíraný dvěma vojáky, a pak ostatní členové Rady. Řadu uzavíral velmi neochotně se tvářící Waldemar Dauth s rukama stále svázanýma za zády.

      Drak přijal vaše přísahy a slib, složený takové bytosti, je závazný. Pamatujte na to,“ zdůraznila jsem zástupu a pak jsem si pro sebe povzdechla: „To by bylo.“

      Už jsem se neměla na co vymlouvat a budu muset jít splnit svojí část dohody. Velmi brzy už budu mrtvá.

      A co ten oheň?“ ozval se jeden z členů Rady.

      Uhasne,“ slíbila jsem mu. „O to se nebojte.“ Já půjdu poslušně umřít, zatímco vy se tu za pár let stejně zase budete prát o moc jak psi o starou kost, pomyslela jsem si hořce.

      Frundor se natáhl přes Triveta a dotkl se čumákem mojí tváře. Pousmála jsem se a položila jsem mu ruku mezi nozdry. „Díky,“ řekla jsem a snažila jsem se do toho jednoho slova vložit veškerou vděčnost za jeho pomoc. „Vyrazím brzy, slibuju.“

      Frundor se mě ještě jednou dotkl a pak zmizel. Podívala jsem se na Triveta a snažila jsem se zapamatovat si každý detail jeho obličeje, i když jsem věděla, že si ty vzpomínky vezmu leda do hrobu. Už jsem čekala, že něco řekne, ale místo toho ho přemohlo zranění a vyčerpání a on omdlel.

       

      ***

       

      Trivet se probral až k večeru a chtěl vidět Barboru, ale léčitel mu přísně zakázal kamkoliv chodit. Druhý den ráno ji nemohl najít a tak šel alespoň navštívit Ryka. Jeho vlastní záda ho pořád bolela, ale podle léčitelů Marysa odvedla dobrou práci a rány se hojily uspokojivě. Ryko na tom byl hůř, bylo jasné, že jeho nohu už nikdo nezachrání, podle léčitelů ho čekal zbytek života o berlích.

      Tak co, stálo to za to?“ zeptal se ho Trivet, když viděl, jak se Ryko snaží urovnat si polštáře pod zraněným kolenem.

      Nebudu upoutaný na lůžko a jsem naživu, já si myslím, že jsem se z toho dostal ještě docela dobře,“ odvětil Ryko.

      Tvoje a moje definice stavu docela dobře se neshoduje,“ zavrtěl Trivet hlavou.

      A co budeš teď dělat ty?“ odvedl Ryko řeč jinam.

      Vrátím se domů a pokusím se usmířit s Margaritou,“ povzdechl si Trivet. Věděl, že to nebude jednoduché, ale už dávno přišel na to, že pro lásku by člověk skočil třeba do ohně.

      Ozvalo se zaklepání a dovnitř nakoukla Barbora. Trivet vyskočil ze své židle a už se nadechoval, aby jí položil všechny otázky, které ho trápily. Kde sehnala pomoc Frundora, proč si je tak jistá, že oheň zhasne, jak věděla, kde je hledat... Ona ho ale nenechala položit ani jednu.

      Přišla jsem se rozloučit,“ řekla tiše.

      Odjíždíte?“ vyhrkl Trivet. „Tak brzy?“

      Ještě mám jeden úkol. Ten oheň se sám neuhasí,“ usmála se, trochu nuceně. „Už jsem měla být na cestě, ale chtěla jsem vás ještě jednou vidět.“

      Ale uvidíme se v Hůrce, nebo ne?“ ujišťoval se Trivet. Musel si s ní ještě promluvit.

      Přikývla, ale nepodívala se mu do očí. Pak zašeptala: „Sbohem,“ a vytratila se, než ji stačil zastavit.

      Trivete, ty jsi vážně nechal mozek někde v té vaší schované vesnici,“ povzdechl si Ryko, jakmile se za ní zavřely dveře.

      Jak to myslíš?“

      Hlavou, taky to někdy zkus. Jak ten oheň vzplanul? Krví. A ty myslíš, že ho uhasí něco jiného?“ Trivet na Ryka jen nechápavě zíral, dokud Ryko zoufale nezavrtěl hlavou. „Tohle byl člověk, který se jde obětovat. Bylo jí to vidět na očích, přesně to samé, co jsem cítil, když jsem rozbíjel ten džbán. Poskytne svojí krev a tím zničí ten oheň, a jestli se moc nepletu, tak i sama sebe.“

      Ale proč by zrovna ona...“ A v tom pochopil. Ten zvláštní přízvuk, to jak nemluvila o minulosti, Frundorova přítomnost... „Je z Lenčina světa,“ vydechl. „Proto to musí být její krev, protože není odtud. A ty myslíš, že při tom umře?“ obrátil se k Rykovi.

      Ryko najednou vypadal velmi, velmi unaveně. „Chtěla jsem vás ještě jednou vidět, sbohem,“ odcitoval. „Přijde ti, že takhle mluví někdo, s kým se za pár dní potkáš na druhé straně hranic?“

      Trivet to vlastně věděl celou dobu, jen si to odmítal připustit. Možná už dávno věděl i to, odkud přišla. Jenže představa další dívky, která přišla jen aby musela zemřít pro svět, který není její, by na něj byla příliš. Přešel k oknu právě včas, aby viděl, jak branou odjíždí ženská postava na grošovaném koni. Neohlédla se, ale on ji stejně poznal.

      Promiň, ale asi budu muset jít,“ omluvil se.

      Samozřejmě, co tu ještě děláš?“ popoháněl ho Ryko, ale to už Trivet zavíral dveře.


      Vydáno: 7.12.2016 20:44 | 
      Přečteno: 351x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentar odpovědět
      Jackie-Decker
      taqdy budu mít trochu problém formulovat své dojmy. Na začátku kapitoly jsem se zasmála pošťuchováním Ryka a Colina. Camila se mi líbí čím dál tím víc.
      Pak mě trochu vadilo, že Barbora nejdnou říká simeonovi, že to má odpřísáhnout jim a ukáže na Triveta s Frundorem, o kteém tam do teĎ nebyla jediná zmínka.

      Ta druhá část se četla velmi pěkně, plynule Ryko a jeho břitký humor nezklame nikdy, Trivet jako člověk, ktwerému něco nedošlo byl také zajímavý. Rozhodně na to že je to vlastně před poslední kapitola, tak jsem hltala každé slovo.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      O Frundorovi byla zmínka v poslední větě předchozí kapitoly, kdy se Barboře zhmotnil za zády.
      A Ryko samozřejmě nikdy neodolá možnosti rýpnout si do Triveta.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      HA! To je možné :D Pardon.... *sype popel na hlavu*
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Když se dívám na kousky, které předvedl Colin a Ryko vychází mi z toho, že Colin to měl lépe promyšlené a nic bych mu nevyčítala. Ryka a jeho naléhavou potřebu schovat korunu chápu, ale měl vážně hroznou kliku, že korunu nikdo nenašel.

      Trivet mě v první části mile překvapil, když Barboru zastavil a poradil jí za regenta Ryka. Ač k smrti vyčerpán, dokazal přemýšlet a "politikařit". A že mu v druhé části "nedochází", že se Barbora loučí navždy je pochopitelné. Má ji rád, i když si zatím sám neuvědomuje jak moc. Jen je mi ho líto. Už jednou bezmocně sledoval umírat svojí kamarádku a je mi jasné, že i teď bude svědkem něčeho, co ho silně poznamená. Jsem zvědavá jake bude jejich loučení a jestli bude Trivet sledovat Barboru vcházet do ohně. Asi by to pro něj bylo hrozně těžké, ale připadá mi, že by po tom všem nedokázal stát a dívat se jinam...
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak Colin na to měl víc času. A zase v hustém keři, zahrnutá hlínou (což tam nebylo popsané) - kdo by ji tam hledal? Ten Rykův trik zas tak pitomý nebyl 1
      Jo, Trivet dostal zabrat. Jsem monstrum.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Já netvrdím, že byl Rykovo plán pitomý. Jen prostě vzhledem nedostatku času měl z prdele kliku, že to vyšlo.

      Jestli ty jsi monstrum, co pak budu po epilogu DS já? V mém případě není sice žádné fyzické zranění, ale psychicky mu také dám co proto...

      „Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde