Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 5

      Cesta zpátky - Kapitola 5Nějak jsem se do toho pustila a přináším vám další část příběhu Triveta a Barbory.

      Hromobití

       

      Byl celkem příjemný podvečer, práci jsem měla hotovou a učení jsme pro dnešek s dětmi nechali. Loudala jsem se ke kovárně a těšila jsem se, že si večer přečtu něco z nové knihy, kterou jsem měla půjčenou od Liny. Už jsem se chystala vklouznout dovnitř, když jsem zahlédla, že Kreion má zákazníka. Zvědavost mi nedala, přišla jsem blíž a uvědomila si, že jsem toho muže nikdy neviděla. Polodlouhé černé vlasy, několik předčasných vrásek a charisma, že z něj sálalo na dálku. Podíval se na mě a já jsem měla pocit, že mě prohlédl skrz naskrz.

      „Kdopak je tohle?“ zeptal se Kreiona.

      Kovář krátce vzhlédl.

      „Jediný dospělý, kterého tu neznáte, pane. Slečna Barbora, naše domácí pomocnice z Tristenolu,“ odpověděl stručně.

      Muž se na mě díval velice zvláštním pohledem a já jsem cítila, jak mi srdce buší jako o závod.

      „Kdo jste vy, pane?“ osmělila jsem se.

      Maličko se zamračil, spíš jako by se snažil vzpomenout si na něco.

      „Zdá se mi, jako bych váš přízvuk už někde slyšel, ale v Tristenolu to nebylo...“

      Kousla jsem se do rtu. Jestli znal Lenku, musí poznat mluvu někoho z jejího světa.

      „Jsem z jihu Tristenolu, občas o nás říkají, že mluvíme jinak. Ale neodpověděl jste na moji otázku,“ připomněla jsem mu.

      Kreion po mně vrhnul pohoršený a vyčítavý pohled, který mi jasně říkal, že s takovým pánem se má mluvit s úctou. Muž se nicméně usmál a naklonil hlavu na stranu. Zdálo se, že jsem ho zaujala.

      „Jmenuji se Trivet, rádce krále Creagana,“ řekl.

      Kdyby mi vrazil facku, překvapil by mě méně. Trivet! Manžel Margarity! Tak proto se na mne tak díval, znovu viděl zvláštní dívku, která stojí u hůrecké kovárny. Muselo mu to připadat jako déja vu.

      „Ráda vás poznávám,“ pokusila jsem se o pukrle.

      „Nápodobně,“ pousmál se, očividně pobavený mojí neobratností. „Poslyš Kreione, prý se tu pohybuje nějaká tulačka, která tu učí děti...“

      „Nejsem tulačka!“ vyletělo ze mě, než jsem se stačila zarazit. Sakra, sakra, teď jsem se prokecla. To jsem tomu dala! Tak proto se tu objevil královský rádce, má mě zatknout nebo vyhostit nebo něco. Frundor mluvil o křižovatkách, znamená Trivetův příchod, že jsem odbočila špatně?

      Kreion po mně šlehnul výhružným pohledem. „Nemyslí to zle, jen je trochu drzá. Postarám se o to.“

      „To nebude nutné,“ zavrtěl Trivet hlavou a upřel na mě ty hluboké tmavé oči. „Slečno Barboro, zítra půjdeme společně k otci Eduardovi a pokusíme se dojít k nějaké dohodě, která uspokojí všechny.“

      Mlčky jsem přikývla, ustoupila jsem a počkala jsem, než Trivet odejde směrem k hostinci. Pak jsem se rozběhla najít Linu. Seděla zrovna doma a zašívala si sukni. Vytáhla jsem ji na skálu nad řekou, místo, kam nikdo z vesnice nechodil, a tam jsem jí všechno vyklopila.

      „Co myslíš, že se stane?“ zeptala se Lina a nervózně si pohrávala s copem.

      „Těžko říct, ale musíme se připravit na nejhorší. Kdyby mě odvedli...“

      „To by Trivet neudělal,“ prohlásila Lina přesvědčivě.

      „Možná nebude mít na výběr, nemůže si se zákony dělat, co chce,“ namítla jsem. „Kdyby došlo na nejhorší, musíš pokračovat,“ kladla jsem jí na srdce. „Chvíli předstírejte, že jste toho nechali, a pak začni znova, s dětmi, kterým věříš, že to nepoví, a opatrněji.“

      Lina přikývla. „Neboj, když vidím, jak je to baví, nenechám toho. Ať se stane cokoliv.“

      „Děkuju,“ vydechla jsem si ulehčeně.

      „Ale Triveta se nemusíš bát, je hodný. On a Margarita nám kdysi hodně pomohli. Bude se snažit otce Eduarda uchlácholit,“ ujišťovala mě.

      Jenže já si tím nebyla tak jistá. Od hádky s otcem Eduardem jsem měla čas o tom přemýšlet a moje víra v Creaganovu podporu se otřásala v základech. Věděla jsem, alespoň z příběhů, které jsem o Aldormě četla, že i když jsou Trivet a Creagan dobří lidé, je pro ně na prvním místě blahobyt země. Pokud by jim hrozila roztržka s církví kvůli jedné drzé holce, nepochybovala jsem, že i kdyby se mnou stokrát souhlasili, trest mě nemine. Nu což, řekla jsem si, co přijde, přijde, ale utíkat před tím nebudu.

      „Musím se vrátit, nebo mě máma začne hledat,“ řekla Lina.

      „Běž,“ pobídla jsem ji. „Já tu ještě chvíli posedím. Potřebuju si vyčistit hlavu.“

       

      ***

       

      Pobyt v Hůrce Trivetovi trhal srdce na kusy. Hostinského musel požádat o jiný pokoj, protože ten, co mu dal, byl ten samý ve kterém bydlel před lety – ten, kde poprvé sdílel lože s Margaritou. A ona tu byla pořád. Stál tu dům, který nechala vybudovat pro společnou práci vesničanů. Lidé se ho na ni ptali, kam vkročil. V hostinci potkal kupce, který mu řekl, že do Hůrky už několik let jezdí přes půl Tristenolu, protože tamější látky jsou nejlepší široko daleko.

      Proto po večeři zamířil ke skále nad řekou, což bylo jediné místo, o kterém neřekl ani Margaritě. Doufal, že tam ho přízrak Valerie z Hůrky přestane pronásledovat. Jenže i tam seděl, v podobě podivné dívky, kterou potkal u kovárny, stejně jako kdysi Margaritu.

      Zastavil se, ještě než si ho všimla, a dovolil si ji chvilku pozorovat. Od jejich krátkého rozhovoru se nemohl zbavit dojmu, že už ji někde viděl. Bylo to něco v jejích způsobech, v tom, jak mluvila, jak se dívala, jenom pořád nevěděl, co. Odkud by ji mohl znát? Na jihu Tristenolu nikdy nebyl a ona byla v Aldormě teprve krátce. I přesto už o ní věděl sám král. To se hned tak někomu nepovede.

      Po pár vteřinách si odkašlal, aby na sebe upozornil. Nadskočila leknutím, div že nespadla do řeky, a chytila se za srdce.

      „Vyděsil jste mě!“ obvinila ho.

      „Omlouvám se.“ Při pohledu na její napůl vyděšený, napůl vyčítavý výraz se neubránil úsměvu. Uvědomil si, že Barbora z něj vymámila první upřímný úsměv od chvíle, kdy ho Margarita vyhnala. „Můžu se připojit?“

      Pokrčila rameny. „Jestli chcete, já půjdu.“

      Už se zvedala, když se přistihl, jak říká: „Zůstaňte.“

      Před ní nemusel nic předstírat. Ona byla jediný člověk široko daleko, kdo nebyl svědkem začátku jeho vztahu s Margaritou. Vždyť dobrá polovina Hůrky přijela na jejich svatbu! Jak jim teď měl říct, že se rozešli? Možná od něj bylo zbabělé schovávat se tady na skále s cizí dívkou, ale cítil, že už ze sebe nedokáže vymanit ani jeden falešný úsměv.

      „Ptal jsem se na vás vesničanů, ale nikdo neví nic o vaši minulosti,“ nadhodil.

      „To je moje věc,“ odsekla.

      Zkoumavě se na ni podíval a zjistil, že ona se na něj mračí. Vypadala skoro legračně, jak se snažila odradit ho od dalších otázek. A on jich při tom měl tolik. Kde vyrůstala? Proč odtud odešla? Proč přišla zrovna do Hůrky? Proč jí tak záleží na tom, aby místní děti uměly číst?

      Jenomže pokud by pokládal otázky, očekávalo se od něj, že na ně bude i odpovídat, a toho on měl plné zuby.

      „Mně to nevadí,“ řekl nakonec. „Můžeme si povídat jako dva lidi bez minulosti.“

      Zadívala se přes řeku do dálky. „Jenže jestli nemáme minulost, jak můžeme mít nějakou budoucnost?“

      Zjistil, že na to nedokáže odpovědět.

       


      Vydáno: 5.10.2016 20:10 | 
      Přečteno: 369x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Nevidím na tom žádné hromobití, ale pkračuje nám to zajímavé. Ta první setkání a zase u kovárny. Inu historie se zkrátka opakuje, to je pěkné, ne? 2
      Je to zvláštní číst z pohledů obou postav, ale nenudí. Říkala jsem si proč by Kreoin nechal Barboru odejít bezeslova, když už byl Trivet pryč a on jí mohl vynadat? (Dát kázání, pokárat, promluvit do duše) Ale dejme tomu, že odešla tak rychle, že to ani nestihl. Ten rozhovor s Linou mi přišel takový nucený, ale je to možná jen můj dojem. Pravda je taková že po předchozích částech mi tahle přišla společně s tou první asi jako ta zatím nejslabší, ale víš jak, to je vždycky a v každé knize i povídce. Mám to za sebou a mohu mířit dál 1 Díky :)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Je pravda, že když na to teď koukám, tak ta Lina je tady takové slabší místo a je to trochu nucené.
      Kreion už to asi neřešil, když viděl, že to neřeší Trivet.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Jo v pohodě, toho Kreoina bych ještě chápala s tou Linou mě to trochu mrzelo, ale to jen, že do teď jsi si dala u všeho tak záležet a tady mi to bilo do očí...
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Dospělý Trivet je prostě kouzelný. Vůbec mu nezávidím, že si musí projít tím utrpením návratu do Hůrky...

      Jsem zvědavá jak se bude vyvíjet vztah mezi ním a Barborou. A hlavně společný rozhovor s knězem.

      Nejvíc mě pobavila představa, že Barbora a Lenka mluví nějakým zvláštním přízvukem. Hned mi vyskočila vzpomínka na čengliš.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak čengliš to nebude, ale tipla bych si, že lidé to prostě slyší. Možná spíš moravština :) Vztah mezi ním a Barborou je daleko nabitější fyzickou přitažlivostí, ale doufám, že i opravdovým porozuměním. I když by ho Barbora devadesát procent času nejradši propleskla, aby se chlapec vzpamatoval...
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Kdo by občas Triveta rád neprofackoval? Já bych je profackovala všechny, kdyby nebyla takový racionální zbabělec se sklony k depresím a hroucení se :D

      „Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde