Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Cesta zpátky

      Cesta zpátky - Kapitola 6

      Cesta zpátky - Kapitola 6Další kapitola Cesty, kde Barbora mluví s Trivetem a dává mu námět na přemýšlení. Název kapitoly sice drží meteorologickou tématiku, ale odkazuje na píseň Otevři deštník od Pavlíny Jíšové a Druhé trávy (verš: co včera ještě bylo deštěm / to dneska jmenuje se pláč)

      6. Co ještě včera bylo deštěm

       

      Seděla jsem vedle Triveta a uvažovala jsem, jak utéct z trapné situace, když pronesl tu větu o lidech bez minulosti. To mě zarazilo. V jeho minulosti přece nebylo nic, za co by se měl stydět. Pomohl na trůn pravému vládci, získal ženu svého srdce, podle toho, co říkala Lina, s ní měl krásnou dcerušku a vůbec – proč by nechtěl mluvit o minulosti?

      Místo toho jsem se ale zeptala na něco úplně jiného.

      „Na čí straně budete zítra stát?“

      „Mám za úkol zařídit dohodu,“ pousmál se, jako by v tom byl nějaký vtip, který chápal jen on. „Takže nebudu stát ani na jedné straně. A ocenil bych, kdybyste spolupracovala. Za týden mám být v Oradomu a vyjednávat s tristenolskými šlechtici, nechci se tu zdržet.“

      „Ten páprda se stejně zajímá hlavně o svojí zahradu, děti jsou mu šuma fuk. Měl by se ještě omlouvat, ne si stěžovat,“ odfrkla jsem si, ale neušlo mi, že přesto, že by Hůrka měla být plná šťastných vzpomínek, se jí Trivet snaží vyhnout.

      „Bohužel to není jeden páprda, ale velká spousta páprdů, které si proti sobě král nechce poštvat,“ opravil mě Trivet. „Radši zítra nechte mluvení na mně.“

      „To nebude jednoduché,“ povzdechla jsem si. „Moje pusa si někdy nenechá poroučet ani ode mě.“

      „To jsem si všiml. Můžu vám dát roubík,“ navrhl.

      „Nebude to nápadné?“ zvedla jsem obočí a to už jsme se oba rozesmáli. Vypadal trochu překvapeně, jako by už zapomněl, jak smích vypadá, ale při té chvilce žertování se tak rozzářil, že jsem měla pocit, že mě oslňuje. Najednou jako by omládl a byl z něj zase ten kluk, který šel v Talronu s Lenkou na svatbu. Přitahoval mě jako magnet, nejradši bych ho objala a políbila, i když jsem věděla, že je ženatý.

      Všiml si, jak jsem zvážněla. „Nebojte se toho. Na otce Eduarda stačí trochu zadupat a on se stáhne. Mně se náhodou líbí, co pro ty děti děláte.“

      Začervenala jsem se a vyhnula jsem se jeho pohledu.

      „Znával jsem tu dívku jako vy,“ pokračoval. „Odvážná, nadšená, toužící pomoci. Zůstaňte taková. Nezahořkněte, ať se stane cokoliv.“

      Hlavou mi letělo několik věcí najednou. Odvážná? Já? Vždyť já jsem největší zbabělec pod sluncem! A jako další: to mluví o Margaritě. Co se tu sakra děje, že to ani místní drbny neví? Nebo je to jako doma a drby se ke mně dostávají se zpožděním půl roku? A protože bych to nebyla já, abych neprohlásila něco, co mě dostane na tenký led, zeptala jsem se:

      „Co se s ní stalo?“

      Sklonil hlavu a když promluvil, slyšela jsem, že sotva potlačuje vztek. „Změnila se. Vdala se a založila si vlastní domácnost, jenže to se pro ni stalo vším. Místo aby kroužila v oblacích jako dřív, popelí se doma u plotny. Z orlice slepicí.“

      „A vina je čistě na její straně a nikdo jiný na tom nemá svůj podíl,“ poznamenala jsem sarkasticky.

      Když se ke mně obrátil, skoro jsem se lekla, jak zuřivě se tvářil. „Za svůj život si každý zodpovídá sám.“

      „To sice ano, ale občas někdo potřebuje pomoc,“ řekla jsem. Taky jsem se začínala zlobit. Jeho přístup by možná fungoval u pouličního kapsáře nebo potulného loutnisty, ale rozhodně ne u královského rádce a už vůbec ne u manžela. Když chce s někým žít, měl by mu pomáhat a ne od něj dávat ruce pryč.

      „Pokud si to nemyslíte, tak zítra hned ráno pocestujete dál a necháte hůrecké děti svému osudu. Ať si přece za svůj život zodpovídají samy,“ vyprskla jsem ještě. Vzápětí jsem udělala to, co jsem ve společnosti muže, který mi nebyl úplně lhostejný, udělala jenom jednou. Zvedla jsem se a zbaběle jsem utekla.

       

      ***

       

      Nešel za ní. Její slova se mu zarývala do srdce. Občas někdo potřebuje pomoc. Margarita by o pomoc nikdy nepožádala. Po tom, co provedla, měla pocit, že si to nezaslouží.

      Sama mu řekla, že ji vychovávali k vládnutí, že jim chce pomáhat, ale považoval to za prázdná slova, protože na zasedání Rady nikdy nepřišla, i když by mohla. Králově sestře by v tom nikdo nebránil. Zdálo se mu, že se doma u plotny před něčím schovává, ale před čím? Co na světě by mohlo děsit Margaritu Elatu?

      A i kdyby se nechtěla účastnit vlády nad královstvím, alespoň by mohla mít pochopení pro to, že místo králova prvního rádce si vyžaduje jeho čas a pozornost. Lenka by Creaganovi do očí nikdy nevyčetla to, že plní svoji povinnost. Snažili se přece zabránit válce s Tristenolem, seč to šlo, a kdykoliv měl pocit, že alespoň pozdržel první bitvu, měl zároveň pocit, že chrání Margaritu a Valerii. Vyčítal si, že s nimi není víc, ale věděl, že pokud by v bitvě padl, už s nimi nebude nikdy. A přesto se Margaritě zdálo, že by měl raději riskovat to strašlivé, nehorázné nikdy. Co je zbytek života jako vdova a sirotek proti tomu, že párkrát nepoví malé pohádku na dobrou noc?

      Ani si to neuvědomil, ale utrhl ze skály kus mechu a teď ho cupoval na kousíčky. Pousmál se, když si uvědomil, jak by mu Niame vyčinila. Jako tehdy, když ji donutil slíbit, že Creaganovi prozradí, kdo je Michaelův otec.

      Jenže jestli nemáme minulost, jak můžeme mít nějakou budoucnost?

      Co se vlastně stane, až se vrátí do Wildaranu? Přestěhuje se do pokoje pro hosty v jejich bytě a navenek se bude tvářit, že je pořád šťastným manželem? Ne, to nedokážu. Sotva jsem to dokázal na jedno odpoledne v Hůrce. Ale co jinak? Jak vysvětlíme Valerii, že tatínek bude bydlet jinde? Draci, pomozte mi, jak to řekneme té malé?

      Zpátky do vesnice se táhl jako stín. Už byla tma, ale o něj se nikdo nebál. Všichni věděli, že on Hůrku a okolí zná jako své boty. Vklouzl do svého pokoje v hostinci, ale spát nemohl, jen se tak převaloval. Pořád před sebou viděl Barbořiny oči.

      Pokud si to nemyslíte, tak zítra hned ráno pocestujete dál a necháte hůrecké děti svému osudu. Ať si přece za svůj život zodpovídají samy.

      Byl v pokušení to udělat. Odejít a nechat tu modrookou tulačku, ať si s otcem Eduardem poradí sama, když je tak chytrá. Jenže to by se nesmělo jednat o děti, které se kolem nich batolily, když s Margaritou počítali, kolik ještě musí vydělat, aby splatili dluh panu Parenovi. Všechny je znal jménem, pamatoval si, jak se kovářova Kora a hrnčířův Alex narodili ve stejný den a jak následující noc celou propil se slavícími otci a polovinou vesnice.

      V jakékoliv jiné vesnici by možná dokázal ráno osedlat koně a nechat je, ať si poradí sami. Jenže tohle byla Hůrka a to znamenalo, že ráno vstane a pokusí se zařídit, aby jak modrooká tulačka, tak otec Eduard mohli v Hůrce působit i nadále. Už zklamal vlastní dceru, nemůže zklamat i hůrecké děti. Vždyť byly taky trochu jeho.

      Jeho a Margarity.


      Vydáno: 9.10.2016 13:35 | 
      Přečteno: 436x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Zvláštně melancholické, ale tady už se mi rozhovor Barbory s Trivetem líbil o dfost víc. A povtrdily se (alespoň trochu) mé dohady o tom jaký byl vztah Meg a Triveta. Já ty dva prostě miluju jako pár 3
      Inu nemají to lehklíé, ale ta rozprava s otcem Eduardem na tu se fakt těším. Hidně štěstí a múzy, budeš ji potřebovat.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Děkuji za dočtení, už jsem se bála, že jsi na Barboru a Triveta zanevřela :) Tvé dohady o vztahu Meg a Triveta byly víceméně správné, dokonce jsi mě přivedla i na pár věcí, které bych mohla zpracovat do kapitoly, kterou jsem tenhle týden dopsala.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak nezanevřela, jen můj mozek musí mírt tu správnou náladu aby odložil korektury, které mají prioritu 1, a šel relaxovat ke čtení 1 . Pokud se mi povedlo být i inspirativní, tím lépe. A neboj se budu číst, dál, teď už snad postupně jak budeš přidávat nejdůežitější a nejtěžší bývá krok první, tak pevn+ě věřím že teď už to bude jenom lepší 10 . Děkuji, že zase píšeš. Jsem ráda že ses vrátila i CZ Všechny tyhle 4 příběhy potřebují přepsání jako sůl 3 .
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Mě je jich tak líto. Trápí se, protože spolu už neumí mluvit.
      Doufám, že Barbora Triveta brzy propleskne, aby se vzpamatoval.

      Jsem zvědavá na to, jak se vyvine diskuze s otcem Eduardem. Já bych s ním v jedné místnosti nevydržela...

      Jo a pobavila mě narážka, že Lenka by nic nevyčítala. V tom máš pravdu. Jen by v den volna prostě chytla Creagana a odtáhla by ho ven, i kdyby se mu to nelíbilo a byl sebevíc utahaný. A to by si po celou dobu jeho kralování říkala, že tam fakt nesmí vtrhnout a zaječet "padla, král jde na procházku" 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ono o tom nová CZ je docela hodně, o komunikaci a nedorozuměních. A nejen mezi Trivetem a Margaritou.
      Barbora Triveta asi nepropleskne, ale aspoň ho seřve :)
      Diskuze s otcem Eduardem je ta chvíle, kdy se příběh vzepjal na zadní a odcválal takovým směrem, že jsem se nestačila divit :)
      "Padla, král jde na procházku" 3 3 3
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Taky si tu scénu dokážeš živě představit? 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Velmi živě, hlavně ty výrazy a to, jak rychle by se toho chytil Trivet 3

      „Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich