Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Dialogy Duše

      Šípkový čaj

      Poslední Vánoční příběh na přání. Tentokrát pro mardom, která si přála jakýkoliv příběh o Michaelovi. Zde je tedy příběh o jeho "prázdninách" v Talronu.

      AN: Je to v kategorii Dialogy Duše, protože se v povídce stejně jenom mluví...

      Isobel připravovala Trivetův dětský pokoj pro návštěvu. Když si Creagan vyžádal, aby se s Tranem dostavila na Wildaran, netušila, co by po nich mohl chtít. Bála se, jestli se něco nestalo Trivetovi, Margaritě nebo maličké Val. Nakonec šlo i milé překvapení. Požádal je, jestli by byli ochotní se na měsíc postarat o jeho syna. Neváhala ani na vteřinu. Těšila se, že jejich domem bude opět znít dětský smích.

      Její přání se vyplnilo během pár chvil. Slyšela vrzání pantů a dusot malých nožek vybíhajících schody do patra.

      „Babičko!“ zakřičel šestiletý klouček a skočil jí do náruče.

      „Ale kohopak nám to sem draci nesou?“ zasmála se a roztočila se s ním. Pokojem se nesl veselý smích. „Babičko?“ zašeptala směrem k Tranovi, který stál ve dveřích a s úsměvem na tváři je pozoroval.

      „Jsi přeci maminka strejdy Triveta, ne? Takže si moje babička. To je přeci jasný!“ prohlásil vážně a zadíval se na Isobel nezvykle dospěláckým pohledem.

      „Samozřejmě, že je to tvoje babička. A tím pádem já jsem dědeček. A to znamená jediné, Michaeli. Že tě budeme rozmazlovat tak moc, že se ti nebude chtít vrátit zpátky za tátou,“ zasmál se Tran a s radostí sledoval Michaelův rozzářený výraz.

       

      -*-

       

      Uplynul první úplněk a Isobel musela uznat, že půjde o náročnější úkol, než si myslela. Tran jakoby se zbláznil. Vymýšlel kdejakou lumpárnu.

      Začalo to nevinně. Obyčejným házením bodláků po každém, kdo se mihl kolem. Nikdo si nestěžoval, ani když se Michaelovi podařilo trefit do vlasů. Stačilo jen, aby viděli jeho rozesmátou tvář a hned mu odpustili. Poté přišly na řadu rozmačkané šípky vhazované za límec košilí a kalhot. Následovaly vykopané dírky v chodnících zaplněné vodou a zasypané listím tak, aby nebylo nic poznat.

      Když pak viděla svého muže v kuchyni péct malé koláčky, měla být trochu podezíravější. Ale myslela si, že už ho ty klukoviny přestali bavit. Když jí pak řekli, že jsou to dárky pro všechny jako omluva za předchozí trápení, pomyslela si, že si další dny užijí klidu. Nakonec vyšlo najevo, že do koláčků zapekli hořké byliny. Celá vesnice se na ní sesypala a prosila jí, aby ty dva ukáznila. A tak se rozhodla si s nimi večer popovídat.

      „Tak jsem slyšela o vašem posledním kousku. A rozhodně mi nepřijde zábavný,“ začala a snažila se tvářit vážně. Musela se dívat hlavně na svého manžela, protože kdykoliv se podívala do těch nevinných dětských očí, přecházel ji veškerý vztek.

      „Náhodou, babi, byla to bžunda,“ hájil se Michael a bylo mu jedno, že má plnou pusu jídla.

      „To si myslíš jenom ty. Prý uvažují, že by jeli za tatínkem a řekli mu, co tu provádíš,“ pronesla smrtelně vážně.

      „Né. Prosím. Já nechci zpátky. Já už budu hodnej. Slibuju!“ vyděsil se Michael, seskočil ze židle a běžel Isobel obejmout. Lehce ho pohladila po vlasech. Všimla si, že začíná popotahovat a rozhodla se, že už ho dál nebude trápit.

      „Slíbila jsem, že už s tím přestanete. Tak to dodrž a nikdo se nic nemusí dozvědět. Bude to naše malé tajemství,“ zašeptala, políbila do vlasů a setřela mu slzičky z tváří. „Budeš už hodný?“ zeptala se a Michael zuřivě přikyvoval.

      „Tak utíkej do pokoje, než si to babička rozmyslí. Já ti pak přijdu říct pohádku na dobrou noc,“ zavelel Tran. Michael dal oběma pusu a bez řečí vyběhl do patra.   

      „Já vím. Nemusela jsem být tak přísná. Ale on se za chvíli vrátí domů a my tu budeme žít dál. Navíc lidem spíš vadí tvé dětinské chování, než jeho. U něj se to dá čekat. Ale ty už bys mohl mít rozum. Jsi léčitel a chováš se jak dítě,“ promluvila Isobel dřív, než se stihl Tran ozvat.

      „Protože je to poprvé. Vzpomeň si na Triveta když byl dítě. Takové věci ho nelákali. Vždycky byl svým způsobem dospělejší. Možná se chovám dětinsky, ale nevíš jak je nádherný pocit, když tě ten špunt pozoruje s rozzářenýma očima. A pak když zjistí, že tu lumpárnu může udělat a ještě mu pomůžu. Tomu se snad nic nevyrovná.“

      Isobel se s úsměvem zadívala na svého muže. Právě pro tuhle jeho dětinskost, kterou v sobě vždy měl, si ho oblíbila. Chápala, co právě prožívá a nezlobila se na něj. Jen je musela udržet v určitých mezích. Naštěstí jí Tran nikdy nic nedokázal odmítnout a souhlasil, že pro letošní rok bylo lumpáren už dost.

       

      -*-

       

      Zbytek měsíce utekl poklidně. Michael řádil s dětmi po vesnici. Večer se vracel domů plný bláta, denně měl novou modřinu nebo škrábanec. Ale úsměv mu z tváře nemizel a to bylo nejdůležitější. Z běhání na čerstvém vzduchu byl také hladový a počáteční šťourání se v obyčejném jídle jako mávnutím zmizelo. Bylo mu už jedno, co má na talíři. Hlavně že toho bylo hodně a mohl si ještě přidat.

      Poslední večer ale seděl nad talířem, aniž by se jídla dotkl.

      „Copak, nechutná ti babičky kuře?“ zeptal se Tran a pohladil Michaela po vlasech.

      „Zítra se musím vrátit,“ kníkl chlapec a vložil do úst první sousto.

      „Ale no tak. Příští rok se sem zase vrátíš,“ povzbuzovala ho Isobel a snažila se zakrýt slzy dojetí.

      „Jenže vy dva, i kamarádi, tu zůstanete a já tam budu sám,“ stěžoval si dál a naschvál třískal hlasitě příborem o talíř.

      „Určitě máš kamarády i na Wildaranu,“ zkusil to Tran. Michael jen kývl na souhlas. „Ale teď s nima bude nuda, co? Nikdo z nich neumí šplhat po stromech, střílet z praku, pískat na listy trávy,“ pokračoval. Michael mlčel, ale házel kolem sebe kyselé obličeje.

      „No to je ale hrozný problém,“ pronesla Isobel smrtelně vážným tónem. „A co ti brání, abys je to všechno nenaučil?“ dodala a měla co dělat, když si všimla dvou překvapených tváří. Michael možná takovou radu čekal od dědečka, ale ne od ní. „A vsadím se, že jim šípky za košili nikdo ještě nehodil,“ dodala.

      „Jé, to bude bžudna!“ rozesmál se Michael a s chutí se pustil do vystydlé večeře.

      Když ho následující ráno vyzvedával Trivet, s pobavením sledoval dojemné loučení. Tran klečel na kolenou, objímal chlapce a něco mu šeptal. Ten se tomu smál a neustále přikyvoval. Když poté běžel obejmout Isobel, všiml si, že jí něco šeptá. Se zvědavostí přistoupil blíž.

      „Jsi moje nejoblíbenější babička. Ale neříkej to babičce Niame,“ zaslechl jen konec.

      Trivet naskočil na koně a s Tranovou pomocí vysadili Michaela před něj. Cestou si všiml, že má něco sevřeného v rukách.

      „Co to sebou vezeš za poklad, Michaeli?“ zeptal se. Chlapec bez váhání rozevřel dlaně, ve kterých měl hromadu šípků.

      „To je na šípkový čaj,“ pronesl nevinně chlapec. Tváří se mu mihl šibalský úsměv.

       


      Vydáno: 22.12.2016 21:03 | 
      Přečteno: 549x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Příběh jsem četla už včera a i přes mizernou náladu mě dokázal rozesmát. Tran je skvělé dítě a myslím, že ho bude vždycky mrzet, že měl jen jedno dítě a ne dvanáct. A Michaelova nevinnost na konci je perfektní 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Jsem ráda, že tě příběh pobavil. Ale pozor! Michael není nevinný, ale pěkně vyčůraný hajzlík. Jako byla malá Lenička v jeho věku!

      Co se týká Trana, tak myslím že už nelituje. Má teď vnoučata a s těmi je tohle blbnutí zábavnější. Protože je může rozdovádět, ale pak je vrátí rodičům a sám má klid 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ono to "nevinný" mělo být v uvozovkách.
      Už ne, ale dovedu si představit, že ho to mrzelo. Ne tak, aby to dal najevo před Isobel, ale že si prostě přál velkou rodinu.

      Jen tak mimochodem - nechceš sepsat příběh ze začátku vztahu Trana a Isobel, jak se seznámili nebo jak se do sebe zamilovali?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Mohla bych něco zkusit sepsat. Nápad by i byl. Já jen aby někdo už neměl nějakou představu a já bych jí tím zničila...