Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Doba změn

      Doba změn - Kapitola 12

      Doba změn - Kapitola 12 Arthur dostal další záchvat. Tentokrát však poslední. Jak se Bheirg vyrovná se vším, co uvidí?

      Tato kapitola je kratší, ale myslím, že to není na škodu.

      Stál jsem jako přimražený. Viděl jsem, jak se Arthurovo tělo otřásá v silných křečích a připadalo mi, že cítím jeho bolest. Sám jsem byl napnutý k prasknutí, ale nemohl jsem se pohnout. S vyděšeným pohledem jsem sledoval, jak se Anatola se Sebastianem snaží udržet zmítající se tělo na posteli. Arthur křičel bolestí a ničeho si nevšímal, jeho pohled byl prázdný a přesto plný bolesti.

      Všiml jsem si, že Anatola uvolnila svoje sevření. Znenadání se sesunula k zemi a rozbrečela se. Neváhal jsem ani vteřinu. Odhodil jsem knihu na zem a utíkal zpět do pokoje, abych ji nahradil. Nevšimla si ničeho, byla uzavřena ve svém žalu. Už začala oplakávat svého muže, který zatím ještě dýchal.

      Sebastian se na mě vděčně podíval. Společně jsme dokázali Arthura udržet. Ještě skoro půl hodiny se jeho tělo zmítalo v křečích a bolestech. Po té nesnesitelné době vydechl naposledy. Ve tváři se mu usadil poklidný výraz. Vypadal uvolněně a po dlouhé době připomínal toho muže, které jsem poznal před dvěma lety.

      Nedokázal jsem zůstat v tomto domě. Utekl jsem pryč, za běhu jsem sebral knihu a schoval ji pod košili. Utíkal jsem do archivu. Až napotřetí se mi povedlo odemknout. Vběhl jsem dovnitř, schoval knihu do regálu a poté jsem se zhroutil na svoji postel.

      Nevím, jak dlouho jsem ležel, ale byla už tma, když se dveře otevřely. Čekal jsem Danielu, ale byl jsem překvapený. Stál tam Sebastian s Anatolou. Pryč byla jejich nedávná hádka. Oba tu teď stáli a strachovali se o mě.

      „Bheirgu, zlatíčko, jsi v pořádku?“ zeptala se Anatola šeptem. Nedokázal jsem ji odpovědět. Jen jsem na ni koukal a cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy.

      „Je v šoku, Anatolo. Měl by si odpočinout. Potřeboval by usnout, aby na chvíli zapomenul,“ promluvil klidně Sebastian a vešel dovnitř. Sedl si vedle mě a objal mě.

      „Vím, že se cítíš vyděšeně. Netuším, co se ti honí hlavou, ale jedno vím jistě. Spánek ti pomůže. Aspoň na chvíli. Nemysli na to, co jsi viděl, zkus myslet na něco hezkého. Třeba Danielu. Všiml jsem si, že spolu trávíte hodně času. Mysli na ni a zkus usnout,“ radil mi a já se ho pokusil poslechnout. Ale můj mozek mi vracel obraz zmítajícího těla. Najednou moje mysl smíchala oba obrazy a před očima jsem viděl jí, jak křičí bolestí a prosí mě, abych jí pomohl.

      „Tak vidím, že tohle nebude fungovat,“prohlásil klidně Sebastian a pohladil mě po hlavě. „Anatolo, dojdi prosím do mého domu a popros Lucii, aby připravila dvě postele.“

      „Proč dvě?“ zeptala se překvapeně.

      „Jestli si myslíš, že tě nechám spát v domě, kde ve vedlejší místnosti odpočívá mrtvý, tak jsi na omylu. Potřebuješ si odpočinout stejně jako Bheirg a samotné vás nenechám. Dnešní noc, nebo aspoň to, co z ní zbývá, budete spát u nás. A pokud to bude třeba, tak zítra také. A nehodlám o tom diskutovat, královno,“ dodal žertovně. Snažil se zlepšit atmosféru a povedlo se mu to.

      „Děkuji, Sebe,“ zašeptala a odešla do tmy.

      „Tak dobře, teď jsme tady sami. Nechtěl jsem to začínat před Anatolou. Myslím, že ti pomůže, když se zkusíš vypovídat. Pověz mi všechno, co tě tíží. Nic nevynechávej, i kdyby to bolelo. Musíš to ze sebe dostat,“ pobídl mě Sebastian. Nedokázal jsem promluvit a jen jsem se díval na své ruce. Sebastian vyčkával v tichu. Nechal mě, abych v sobě našel sílu. Po několika minutách jsem promluvil.

      „Pořád ho vidím, bylo to jako poprvé, tehdy u toho jezera. Bál jsem se, nevěděl, co dělat, on umíral. A pak ve vesnici, všichni pomáhali a já jen stál. A Alex, neodepsal na dopis, nepřijel. A on mezitím umíral. Všechno je to moje vina. Já vyhnal Alexe. Kdybych nepřišel, byl by tu. A on mi nenávidí. Možná ani neví, že otec umíral. Třeba vyhodil dopis, aniž by ho četl. Já prostě nemůžu. Všichni si myslí, že jsem někdo, když hlídám archiv. Kdybych byl k něčemu dobrý, zachránil bych ho,“ mlel jsem jednu myšlenku za druhou a neuvědomoval si, že plácám. Najednou mě přerušila facka. Nebyla silná, ale zaštípalo to.

      „Už nikdy se neobviňuj. I kdybys tu nebyl, Arthur by umřel. A co víc, už před dvěma lety. Ty za nic nemůžeš. Ještě jednou tě něco takové uslyším říkat…,“ zahrozil a já jsem se schoulil. V tu chvíli jsem z něj měl strach.

      „Bheirgu, pochop to. Ty jsi nic nemohl udělat,“ začal znovu klidným hlasem, „Arthura dohnala kletba královského rodu. Jediné, co se dalo dělat, bylo s ní bojovat o každou minutu. Tys mu poskytl mnoho dní. Je pravda, že tě za to Alex nenáviděl a je možné, že tě stále nemá v lásce, ale také je možné, že si uvědomil, jakou udělal chybu. Arthur vás rozdělil z dobrého důvodu. Ale teď tě o něco poprosím. Zkus být silný. Anatola teď trpí víc než my všichni. Umřel jí muž a nemá po ruce ani syna, který by ji mohl utěšit. Vím, že to pro tebe bude těžké a nechci, aby ses přetvařoval, ale zkus v sobě najít sílu. Vím, že ji tam uvnitř máš.“

      Tentokrát jsem zareagoval. Pousmál jsem se, ale spíš to vypadalo jako škleb. Sebastianovi to však stačil. Vyskočil na nohy, podal mi ruku a vytáhl mě. Vyšli jsme spolu z archivu. Zamkl jsem a klíč si opět pověsil na krk. Zhluboka jsem se nadechl a nechal se odvést do jeho domu.

      Lucie a Anatola nás již očekávaly. Obě seděly u stolu, na kterém byly čtyři talíře jídla. Ač musela být hluboká noc, bylo mi jasné, že ani Sebastian s Anatolou nejedli. A Lucie, která také nespala, nám dělala ze slušnosti společnost.

      Potichu jsme snědli polévku a chléb. Beze slov jsme se zvedli od stolu a Sebastian nás odvedl do pokojů. Anatola měla pro dnešek spát v jeho ložnici s Lucií a on v druhém pokoji se mnou.

      Ve dveřích mě Anatola bez varování objala a popřála mi dobrou noc.

      „Dobrou noc,“ odpověděl jsem a lehce ji políbil na tvář. Pousmála se a tentokrát to vypadalo šťastně. Počkal jsem, až za sebou zavřela dveře a šel jsem konečně spát.


      Vydáno: 4.9.2016 9:09 | 
      Přečteno: 362x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.