Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Doba změn

      Doba změn - Kapitola 9

      Doba změn - Kapitola 9 Arthurovo rozhodnutí je překvapující. Proč se tak však rozhodl?

      To přeci nemůžeš myslet vážně?!“ vykřikl Alex naštvaně a zvedl se od stolu tak prudce, že shodil židli. „Já nikam nejedu. Nemůžeš mě vyhnat. Tady jsem doma. Nemůžeš mě poslat někam, kde to vůbec neznám. Já... Slibuji, že tě teď budu poslouchat, ale prosím neposílej mě od sebe pryč. Copak mě nemáš ani trochu rád?“ Alexův hlas naplnila úzkost.

       

      To víš, že tě miluji. Ale musíš mě pochopit. Je toho tolik, co se musíš naučit a tady to prostě nejde. Skrýváme se před světem. Někdo tě musí naučit, jak se chovat ve společnosti. Je možné, že právě ty usedneš zpět na náš trůn a musíš vědět, jak se chovat.“

       

      Ale tati, vždyť mě to můžeš naučit. Víš, jak se chovat, tak mě to naučíš Prosím. Jen mě neposílej od sebe.“


      Viděl jsem, jak Arthur trpí touto situací. Věděl, že Alex mu to dlouho bude zazlívat, ale doufal, že dělá dobrou věc.

       

      Alexi, jsou důležitější věci na světě. Ty jsi se narodil, abys vládl. Doufám, že to budeš ty, kdo usedne na trůn. A chci abys byl připraven. Navíc je tu Bheirg,“ pronesl a zarazil Alexe, který chtěl něco říct. „Vaše přátelství má trhliny. Věřím, že mu ještě není konec. A proto to musím udělat. Nevím, jak daleko by to celé zašlo, kdybyste byli spolu. Proto vás musím rozdělit. Až budete sami a neuvidíte druhého, uvědomíte si, co jste ztratili. Můžete být rádi. Budete rozděleni jen dočasně. Já o svého přítele přišel již dávno. Zemřel, ale s vědomím, že na něj někdo bude stále myslet a nebude zapomenut. To je nejcenějším darem přátelství. A právě to se musíte naučit. Nedokážete ocenit to, co máte. Věřím, že si uvědomíte vaši chybu, až se rozdělíte.“

       

      Arthur domluvil, zvedl se od stolu a odešel ven. Zůstal jsem s Alexem sám. Opět mezi námi nastalo nepříjemné ticho, které mělo brzy skončit. Tušil, jsem, že nás dva čeká další hádka a tentokrát jsem věděl, že musím být potichu a nechat Alexe, aby ze sebe dostal veškerou svoji bolest.

       

      Jenže Alex mě překvapil. Bez jediného slova odešel do svého pokoje a dal se do balení. Šel jsem za ním a chvíli jsem sledoval, jak vybírá oblečení na cestu a dává ho na stolek, aby se mohl ráno jen obléct a vyrazit. Poté začal hledat to nejlepší oblečení, které měl a dával jej na hromadu. Ruce se mu třásly a věci mu neustále padaly. Přiskočil jsem k němu, abych mu pomohl. Neřekl ani slovo. Jeho pohled byl prázdný. Připomněl mi včerejší den a Arthura, který ztratil víru.

       

      Odejdu. Uteču pryč a nevrátím se. A táta tě tu pak nechá,“ pronesl jsem do ticha. Doufal jsem, že ho to přesvědčí a vrátí mu to chuť do života.

       

      Stejně by to nemělo cenu. Už se rozhodl,“ zašeptal Alex. „Jestli si myslel, že tohle zachrání naše prátelství, tak byl na omylu. Asi mu nedošlo, že po tomhle tě budu nenávidět ještě víc. A jeho taky. Připravil mě o možnost s ním být. Zítra ráno ho uvidím naposled. Myslím, že z toho má i radost. Nechtěl být slabým před svým synem, tak ho pošle pryč, aby si zajistil, že ho neuvidím umírat.“

       

      Asi máš pravdu,“ připustil jsem.

       

      Doufám, že dnes nebudeš naší rodinu otravovat. Tenhle den a večer je jenom náš. Nemáš právo být s námi. Nepatříš k nám a proto s námi nebudeš. Je mi jedno, jestli budeš spát venku a umrzneš. Je ti to jasný? Chci po tobě jediné, abys do zítřejšího rána předstíral, že neexistuješ. Nechci tě vidět dřív, než to bude nezbytně nutné. Nejlépe už nikdy, ale to se nepodaří. Teď když je z tebe učeň a staneš se královským archivářem,“ pronesl rozhodně a poslední slova byla plná znechucení. Bez jediného slova jsem odešel ven a zamířil do lesů. Z kuchyně jsem stihl vzít pero a pergamen.

       

      Celý den jsem přemýšlel, co budu dělat. Musel jsem Alexovi napsat dopis, ale netušil jsem, jak mu jej mám předat. Zatím jsem nad tím nechtěl přemýšlet a tak jsem se dal do psaní.

       

      Drahý Alexi,

      Doufám, že tento dopis nezničíš před přečtením. Jen jsem ti chtěl říct, že mě opravdu mrzí směr, jaký události nabrali.

      Chtěl jsem ti jen něco slíbit. Jakmile poznám, že se tvému otci něco děje. I kdyby měl jen teplotu, napíšu ti dopis. Vím, že ostatní nic neudělají a proto chci, abys věděl, co se ve vesnici děje. Máš na to právo.

      Doufám, že až se vrátíš, zmizí ta nenávist mezi námi. Nevěřím, že někdy budeme zase přáteli, tak naivní nejsem. Ale opravdu bych si přál, abychom spolu vycházeli.

       

      Niadh Bheirg Caldwelt

       

       

      Poté jsem připojil ještě dovětek a vyrazil jsem zpět do vesnice. Musel jsem najít Lewise. Poptal jsem se několika lidí, kteří mě navedli ke stájím. Zjistil jsem, že Lewis bude jedním z mužů doprovázejích Alexe. Hned jsem měl úkol jednodušší.

       

      Dobrý den,“ pozdravil jsem nahlas, když jsem vešel do stájí. Lewis stál u černého hřebce, kterého právě hřebelcoval.

       

      Dobrý i tobě Bheirgu. Copak potřebuješ?“ optal se přátelsky.

       

      Slyšel jsem, že budete doprovázet Alexe do Tristenolu. Je to pravda?“ Lewis jen kývl na souhlas.

       

      Mohl byste mu prosím dát tento dopis? Ale ne hned, jak budete odjíždět. Nejlépe před vaším rozloučením. A k tomu ještě něco,“ sundal jsem přívěšek, který jsem nosil na krku. Kamenné srdce, které jsem měl už od nepaměti, jehož význam se měl Alex jedině tehdy, pokud si přečte dopis a dostane se k dovětku. Můj krk mi připadal podivně lehký. Ačkoliv kámen nevážil skoro nic, cítil jsem, že tam něco schází.

       

      Podal jsem přívěšek i dopis Lewisovi a doufal jsem, že se nebude vyptávat.

       

      Neboj se, předám mu obojí,“ pousmál se Lewis, zandal dopis do kapsy a koženou šňůrku s přívěskem si zatím omotal kolem zápěstí.

       

      Já, ještě bych se rád na něco zeptal,“ začal jsem a cítil jsem se hrozně trapně.

       

      Jen do toho,“ byl jsem pobídnut.

       

      Víte, no, jde o to, že nemám kde spát. Ne, že by mě vyhnali, to ne. Jen, je to jejich poslední večer a nemyslím si, že mám právo je vyrušovat,“ vykoktal jsem ze sebe.

       

      Myslím, že jim by to nevadilo,“ začal Lewis a já se musel hořce pousmát, „ale pokud jim opravdu chceš nechat soukromí, budu rád, když mi večer budeš dělat společnost. Na dveřích mého domu jsou sušené květy. Poznáš jej podle nich. A teď utíkej. Musím připravit koně na zítřejší cestu.“

       

      Děkuji,“ vydechl jsem a utíkal jsem do jeho domu. Dnes jsem neměl nic na práci a nedostatek spánku se začal hlásit. Jen co jsem vešel do domu, měl jsem problémy udržet oči otevřené. Sedl jsem si v kuchyni ke stolu a opřel jsem si hlavu o desku. Během chvíle jsem se propadl do říše snů.


      Vydáno: 4.9.2016 9:06 | 
      Přečteno: 174x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich