Doba změn - Prolog

Prolog

     Je to už spousta let, co jsem na tomto světě. Viděl jsem toho už mnoho, ale ve skrytu duše jsem nevěřil, že se mohu dožít doby, kdy právoplatný dědic usedne na trůn. A teď vidím, že se to blíží. Konečně chápu slova, která byla tak dávno vyřčena. Vidím toho muže, jako by to bylo včera. Jeho hlas byl nadpozemský. Když ke mně promlouval, připadal jsem si jako v nebi.

-*-

     “Kdo jste?” ptal jsem se překvapeně a trochu i vyděšeně.

     “Jsem tu, abych ti prozradil tvůj úděl. Málokdo má šanci dozvědět se, proč byl přiveden na svět a co v něm má udělat. Tobě se té cti dostane. Chceš slyšet, co jsem ti přišel říct?”

     Pozorně jsem si ho prohlédl. Vypadal jako obyčejný člověk, ale něco ve mně mi říkalo, že je něčím výjimečný. V očích měl podivný lesk, jeho pohled mě propaloval a mrazil zároveň. Chtěl jsem utéct, ale mé nohy stály jako přikované. Cítil jsem, jak otvírám ústa a slyšel jsem svůj hlas, ale nechápal jsem, proč říká ta slova.

     “Ano, chci to vědět,” hlas byl tak podivně klidný, když si uvědomím, jaké napětí mnou procházelo.

     “Tak tedy pozorně poslouchej. Jistě víš, že ten, kdo dnes sedí na trůnu, není právoplatným dědicem království. Pravým králem je jen dědic Siduse, prvního krále Aldormy. V den jeho korunovace přišla vědma a prorokovala, že trůn, který získal, brzy jeho rod ztratí. Jeho vnuk byl králem jen několik dní, když došlo k povstání, a trůn byl uchvácen. To ale nebylo vše, co vědma předpověděla. Sidus, když uslyšel její slova, vykázal všechny ven. Jen on sám slyšel vše, co věštba říkala. Mluvilo se v ní o dívce, která se dostane do tohoto světa. Jen ona bude mít možnost navrátit vše zpět. Bude mít požehnání draků a s jedním bude úzce spjata. Pokud se jí nepodaří vrátit zemi do rukou pravého krále, nikdo jiný to nezvládne.”

    “Ale proč mi to všechno říkáš?” ptal jsem se a dychtivě čekal na odpověď.

    “Blíží se doba, kdy ona dívka vstoupí do našeho světa. Může to být zítra nebo za několik let. Jisté je, že já se toho už nedožiji. A proto jsem našel tebe. Cítím v tobě víru v pravé království a sílu moudrosti, kterou máš v sobě ukrytou a která se dere na povrch. Jen ji nech vytrysknout jako vodopád. Zde je svitek, ve kterém je sepsáno proroctví, tak jak si jej zapamatoval Sidusův vnuk. Předtím sepsáno nebylo. Sidus jej předal svému synu jen ústně, ten poté svému synu. Avšak k vnukovi se už dostalo proroctví značně upravené. Dávám ti tento pergamen a malou radu. Najdi Planinu smrti , přejdi ji a poté projdi hustým lesem. V něm narazíš na malou říčku. Najdi její vodopád a tam čekej. Najdeš tam přítele na život a na smrt. Zůstaň mu věrný a můžeš si být jist, že zjistíš mnoho zajímavých věcí. Nesmíš ho ale nikdy opustit. Ať se bude dít cokoliv, vždy mu věř. Jen v pravém přátelství je síla. Víc ti prozradit nemohu. Je jen na tobě, zda má slova poslechneš.”

     Ruka se svitkem byla natažena a čekala jen na to, až jej uchopím. Třesoucími se prstamy jsem se dotkl povrchu a překvapeně vykřikl. Tělem mi projela vlna energie. Pevně jsem svitek sevřel ve své dlani.

     “Tvé rozhodnutí je moudré. Ať jsou taková i ta další,” promluvil neznámý a najednou byl pryč. Jediným důkazem jeho přítomnosti byl pergamen, který mě hřál v dlani.