Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí bolest

      Dračí bolest - Kapitola 1

      Dračí bolest - Kapitola 1Zdravím,
      Jak tak obnovuji archiv na svých stránkách po přechodu na wordpress, dostala jsem se v seznamu kapitolovek k Dračí bolesti. Pravda je, že se této povídky nechci vzdát, ani ji odložit ke spánku. Přesto stávajících 17 kapitol + prolog mi přišlo dosti kostrbatých. Usoudila jsem, že bych mohla začít s přepisem, když už to mám znovu vkládat. Ale jak jsem tak koukala na prolog, vzdala jsem to s ním a rozhodla se skočit rovnou na první kapitolu. Doufám, že to tak bude působivější. A snad se vám bude nová verze číst lépe, víc líbit a snad se třeba trochu i pobavíte...

      Kapitola 1

      „Pozor na to co si přeješ, mohlo by se to splnit.“

      Čas od času se v životě člověka vyskytnou dny, kdy se ráno probudí s iracionálním pocitem, že něco není v pořádku. Tuší, že se mu něco přihodí, ale nedokáže říct co ani proč. Patnáctý leden roku 2012 byl právě takovým dnem. Vypravila jsem děti do školy a školky, rozloučila se s manželem a zůstala doma sama. Sama s tím divným pocitem.

      Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si nepřála, aby se skutečně něco stalo. Ale nebylo to, jako modlit se za to, aby mne unesli mimozemšťané. To rozhodně ne! Svá snění jsem byla zvyklá vypisovat v povídkách a básních a vystavovat je na internetu v naději, že ze mne jednou bude spisovatelka. Tak mi to stačilo.

      Chtěla jsem využít svůj čas produktivně a připojit k některému ze svých příběhů další kapitolu. Věděla jsem, že tchýně by byla mnohem raději, kdybych třeba doma pořádně vysmýčila, ale… Zapnula jsem počítač, otevřela si namátkou jeden ze svých dokumentů a zarazila se.

      Zdá se, že tak jednoduché, to nebude, pomyslela jsem si, když jsem ani po přečtení již napsaného textu nedokázala navázat. Zkusila jsem snad všechno možné. Otevřít si jinou povídku, poslouchat hudbu, jinou hudbu, nahlédnout na web, který mi býval vždy inspirací… Ale stále nic.

      Měla jsem toho tak akorát dost. Kamarádky, které také psaly, zveřejňovaly nové kapitoly o sto šest. Skoro každý den přibylo na stránkách něco nového. Jen má múza jako by si vzala dovolenou. Bylo to frustrující.

      Nebavilo mě číst o tom, jak se Lenka (Eillen), Martina (Mardom), Alena (Bilkis) a Barbora (Lomeril) ocitly v Aldormě a prožívaly tam své příběhy. Chtěla jsem psát svůj! Nejen to ráno, ale už přes měsíc jsem po tom marně toužila. Marně, protože jsem nebyla ochotná udělat tu jedinou věc, která by mě snad mohla posunout blíž k vysněnému cíli. Zeptat se.

      Vždyť jak by to proboha znělo? „Hele, Eillen, copak kdybych se taky přifařila do Aldormy a napsala si tam nějakou malou epizodu?“ Hloupě by to znělo, tak je to. Za prvé v mém případě by jistě nešlo o „malou“ epizodu, protože mi ze všeho zásadně vyleze přinejmenším novela. Za druhé vše podstatné, co tam mělo být vykonáno, již udělali jiní. A za třetí by to znělo, jakože se pokouším za každou cenu vecpat do jejího světa. Jo, kdyby mi to nabídla sama, tak jako ostatním holkám, šlo by o něco jiného. Ale takhle…

      Pocit křivdy se mi usadil na hrudi. Přesvědčovala jsem se, že bych ho rozhodně neměla mít, ale jednalo se o marný boj. Po možná hodině přemáhání jsem svou snahu vzdala. Pochopila jsem, že ten den už nic nenapíšu. Musela jsem se s tím jenom smířit.

      Vyrazila jsem na procházku. Cesta lemovaná opadanými švestkovými stromky působila ponuře. Byla zima. Z nebe potaženého šedou duchnou se pomalu snášel stále další a další sníh jakoby ho snad ještě nebylo všude dost. Vyšla jsem z vesnice, podlezla závoru a pokračovala polní cestou do kopce až ke skalce, na které jsem v letních měsících ráda sedávala. Stála jsem tam s pohledem upřeným vzhůru a přemítala, nakolik by asi byl dobrý nápad pokoušet o zdolání jejího vrcholu i nyní.

      Byl to hloupý nápad, usoudila jsem v půli stoupání. Jen „inteligent“ totiž šplhá po zledovatělých kamenech v kozačkách. Navíc tak špatných, že si nositelka koleduje tak akorát o puchýře.

      Hurá! Překonala jsem sama sebe a vyšplhala až nahoru. To je skvělý! Rozhlédla jsem se z vrcholku po širém kraji zahaleném do pláště špatné viditelnosti. Vidím velký kulový a nemůžu si ani sednout pokud nechci mít zánět ledvin. V takové chvíli se může člověk sám sobě jen smát.

      Usoudila jsem, že hloupostí už bylo dost. Setkání s múzou se nekonalo, a pokud jsem ještě nechtěla skoncovat se životem a vrhnout se ze srázu, pak jsem tam neměla co dělat. A ne, opravdu jsem se nechtěla vrhnout ze srázu!

      Otočila jsem se k odchodu a začala pomalý a opatrný sestup. Zjištění, že dolu je cesta obtížnější než nahoru mi na náladě dvakrát nepřidalo. Hlavně opatrně, nabádala jsem se.

      Podklouzla mi noha. Můj výkřik vyplašil vrány. Snažila jsem se zachytit, ale marně. Tělem mi projela prudká bolest. Chtěla jsem se nadechnout. Místo toho se mi zatmělo. Panikařila jsem. Jsem mrtvá. Bože já jsem mrtvá! V takové chvíli neuvažujete nad tím, že mrtví by už panikařit neměli.

      Vysvobodilo mě jasné modré světlo, které vystoupilo z temné prázdnoty jako hvězda. Nevím, proč jsem se k ní vydala. Snad proto, že jsem vždycky měla ráda hvězdy nebo možná proto, že modrá je barva naděje, to opravdu netuším. Podstatné ale je, že mě to její světlo uklidňovalo.

      Tedy do chvíle, kdy jsem se opět mohutně nadechla, rozkašlala a prudce se posadila. Světlo zmizelo. Za těžkými víčky zůstala jen tma. Bolest, kterou už jsem v prázdnotě necítila, se opět dostavila, aby mohla odeznívat tentokrát mnohem pomaleji. V duchu jsem zaúpěla.

      S námahou jsem se přinutila otevřít oči. Blbej nápad. Nejen, že mě oslepilo slunce, které bylo výš a jasnější, než před chvílí, ale namísto zasněžených balvanů pod skalkou jsem se válela v záplavě zelené orosené trávy. A do prdele… Ve chvíli, kdy člověk opravdu potřebuje modré světlo, aby ho vytáhlo ze srabu, se ho pochopitelně nedočká. Na druhé straně jsem mohla říct alespoň jedno. Něco se mi doopravdy přihodilo!


      Vydáno: 3.8.2017 16:48 | 
      Přečteno: 409x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Nemůžu se než přidat k holkám, nadhled tomu opravdu hodně prospěl. Na tebe je kapitola hodně stručná, ale neškodí jí to a zase dobře odsýpá. Jdu na další 1
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Zvláštně řečeno, nemůžeš se přidat k holkám, ale nadhled se ti líbil stejně jako jim :D Ne, jká moc děkuji, že jsi si nové kapitoly a nový začátek přeci jen přečetla. Ano, je to velmi stručné, ale přišlo mi to lepší než okecávání něčeho, co stejně pochopí cca tři lidi na světě :D Díky.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak to bylo myšleno "nemůžu jinak, než se přidat", nenaformulovala jsem to úplně šťastně. Prostě že s nima souhlasím 1
      Mně stručnost nevadí, spíš tě obdivuju, že jsi se dokázala obout do úplně jiného stylu, než máš normálně.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak drž pěsti ať mi to vydrží, protože takhle opravdu zkouším psát víceméně poprvé a cítím se v tom jako ryba na suchu. 10 Mě prostě humor nic neříká...
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Souhlasím s mardom. Ten nadhled tomu hodně pomohl. A i když mi ostatní víme, že to tak veselé nebylo, tak ten příběh díky tomu povyskočil o mnoho úrovní. Četla jsem to hned po vydání, ale na mobilu odmítám komentovat... Proto sis musela počat až doteď.

      A co se týká posezení s kamarády, tak to už jsme domluvily a za chvíli si obě doplníme psychickou energii :-)
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Jsem ráda, že se to takhle čte lépe, snad se mi to podaří udržet a skoubit i s pasážemi, které bych ráda zachovala. Bude tu asi mnohem míň Frundora, ale snad vám to vynahradím právě pro mě netypickým pojetím.

      PS: Už se moc těším 5
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Upřímně. Ono je méně Frundora už v nové verzi Draka. A taky to tomu nijak neuškodilo. U mě za omluvné dostane jednu celou kapitolu v Právu, která bude v jeho režii.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      To se bude mít. Jako on tu bude, jen asi vynechám jeho linii a b bude jen v dialozích. Popisovat jednu věc ze dvou úhlů pohledu je sice dobré v RP, ale už ne v povídce...
      icon , super odpovědět
      Mardom
      myslím, že se ti povedlo vystihnout dobrou atmosféru, úplně tě v tom vidím a jsem ráda, že jsi začala psát. Už je líp?
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Inu minulé to bylo rozhodně depresivnější, ale bylo mi vysvětleno, že čtenáři nechtějí číst o depresích hlavních hrdinů :) Vynechala jsem věci, které by stejně neznámému čtenáři nic neřekli a pokusila se tomu vetknout špetku nadhledu. Jsem ráda, že se to líbilo.

      Ohledně toho jestli je mi líp, řeknu to takhle: Korektury mám hotové, podklady odeslané do nakladatelství, příští týden bych se měla dozvědět o dalším postupu. Kuchyni mám vymalovanou, děti mají prázdniny, našla jsem si psychiatra, teď sháním psychologa dceři, od pondělka se sice vracím po dovolené do práce, ale to se zvládne. Takže až na to že mi chybí kontakt s kamarády se cítím dobře ;) minimálně se nehroutim každých 15 minut. :)

      „Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde