Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí bolest

      Dračí bolest - Kapitola 3

      Dračí bolest - Kapitola 3Tak se mi díky Eillen podařilo dokončit třetí kapitolu Dračí bolesti. Nyní už je to úplně něco jiného než předchozí verze povídky. Takže, jak to bylo s dráčkem dál?

      Kapitola 3

      „Pesimista je ve výhodě: buď znovu a znovu zjišťuje, že měl pravdu, nebo je příjemně překvapen.“

      V takové chvíli jsem mohla jen lomit rukama a v duchu citovat Caesara z Asterixe: „Přišel jsem, viděl jsem a… nevěřil vlastním očím.“ Ten dráček působil tak tragicky, že přebyl i bezútěšnost mé vlastní situace. A to už je co říct!

      Přesto, že mě zbytky zdravého rozumu nabádaly ať odtamtud co nejdříve vypadnu, pohled na něj mě doslova přikoval na místě. Co teď? Co mám dělat? Přece ho tu nemůžu jen tak nechat, nebo jo? Nerozhodně jsem přešlapovala na místě.

      Chvíli trvalo, než se dráček velikosti dvouměsíčního kotěte odvážil vykouknout z úkrytu svých tlapek. Shlížela jsem na něj a čekala, co z něj vypadne tentokrát. Hlavně už ne další jiskry, znova to hasit nebudu!

      Tak mě napadá, když draci plivou oheň, jsou i ohnivzdorný? Usoudila jsem, že to není zrovna nejvhodnější otázka na začátek dialogu.

      Na(ne)štěstí však promluvil první: „Neměla bys tu být…,“ hlesl téměř neslyšně.

      Neříkej, všim sis?

      „Ne v Aldormě…“

      Co??? Jednou mi ty oči z důlků jistojistě vypadnou.

      „K-kde, ž-že t-to j-jsem?“ Nesnáším, když pod tlakem koktám!

      Cosi se v dráčkově výzoru změnilo.

      „Ty to vážně nevíš…?“ zeptal se nevěřícně.

      Ne, ty jedna ještěrko, co si myslíš? Že si běžně surfuju mezi světy jako po internetu?! Potřásla jsem hlavou.

      „Ř-říkals, A-L-D-O-R-M-A?“ Bylo to tak bizarní! Ne, ne, ne… To je pitomost! Absolutní blbost. To je tak velká blbost, že kdyby se účastnila soutěže o největší blbost, skončila by druhá. Je to tak velká blbost, že by to ani nevyhrála! „Takže…“ Mnula jsem si čelo. Aldorma… „Jestli… Jestli je tohle Aldorma, tak ty musíš být…“

      Dráček svěsil hlavu a odvrátil zrak.

      To mě zarazilo. Frundore…? Z nějakého důvodu jsem nedokázala vyslovit jeho jméno.

      „D-děje se něco?“ zeptala jsem se ho, jako kdyby se toho snad stalo málo.

      „Já… nevím… nerozumím…“ Do očí barvy duhy mu vhrkly další slzy.

      Copak jsem ho mohla nechat si tak zoufat? Znala jsem pocity, o kterých mluvil, důvěrněji, než by mi bylo milé. Krátce jsem zavřela oči a v duchu si povzdechla. Sem kráva. Podívala jsem se na uzlíček neštěstí u mých nohou a přiklekla k němu.

      „Pšššt… to bude dobré, Frundore, uvidíš…“

      Namísto utišení se však zavyl jako pes na měsíc a rozplakal se ještě víc.

      Tohle mi nedělej! zaúpěla jsem v duchu.

      „Jen se vybreč, bude ti pak líp.“ Hrdlo se mi sevřelo. Odvážila jsem se posunout ruku k jeho hřbetu, že ho pohladím, ale… Ucukl mi. Stáhl se dál do trávy, až mu koukala jen hlava.

      „Klid…“ Oba jsme se potřebovali uklidnit. Cítila jsem na spáncích vlastní tep a dlaň se mi třásla. Neodvážila jsem se ji však znovu posunout blíž. Tohle snad ani není on…

      „Já ti neublížím. Nechci ti ublížit. Co se stalo? P-proč pláčeš?“ Hlas se mi třásl. Otázky typu, a co tu kruci dělám já, jsem si raději nechala pro sebe. Vypadal, že má hlavu plnou svých problémů, stěží by mohl pobírat ty mé. Přeloženo do češtiny: Bylo to živé, inteligentní a mluvilo to. Abych získala odpovědi na své otázky, bylo potřeba, aby to začalo mluvit i celými smysluplnými větami.  

      „Kde to vůbec jsme?“ rozhlédla jsem se po okolí, které vypadalo stále stejně liduprázdně.

      Bez reakce.

      „Slyšíš mě?“ Ignorace od něho rozhodně nebyl krok šťastným směrem.

      Nic.

      „Tak odpověz!“

      Stáhl hlavu hlouběji mezi ramena zakrytá travou.

      Krucipísek! To mi děláš naschvál, nebo co? Věděla jsem, že rozčilování se mi nepomůže, ale byla jsem bezradná a nervózní. Chtěla jsem mu pomoct, ale nevěděla jsem jak.

      Sedla jsem si na zem, rezignovaně svěsila hlavu a povzdechla si. Zmáhal mě pocit marnosti. Ne, že by to byla zrovna vhodná situace na propadání depresím.

      Zavřela jsem oči, dlouze jsem se uklidňovala a pokoušela se racionálně přemýšlet. Ze zkušeností vím, že jen tohle je cesta z neřešitelných situací. Pouze na můj žaludek toho začínalo být moc. Když máte fobii z cestování jako já, není úplně vhodné odskočit si na skok do jiného světa…


      Vydáno: 13.8.2017 15:28 | 
      Přečteno: 378x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Chudák Frundor, člověk by ho chtěl vzít do náruče a pomazlit. A Eva je dobrá, že s ním ještě nezatřásla, aby se vzpamatoval, a je schopná na něj brát ohledy, přestože sama je v daleko horší situaci. A citát z Asterixe pobavil 1
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak alespoň něco pobavilo. Obvykle ztrácím nervy ale pomáhá mi zachovat zdraví rozum když vidím že je na tom někdo ještě hůř. A protože mám Frundor je vážně a pomazleni a ukrytí v náručí, tak mu che Eva i pomoct... 1
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Pobavilo toho víc. 1 A jo, tohle chápu, když je na tom někdo ještě hůř, člověk často dokáže něco, o čem by si nemyslel, že dokáže...
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Dost mě děsí, jak dokonale si dokázala popsat Frundora. Ta panika, strach. Ve chvíli, kdy ucukl před dotekem, mi bylo až do breku. Když si člověk uvědomí, čím vším si musel projít, aby ho to tak moc zlomilo a změnilo...

      Ironické pak je, že vlastně díky tomu, jak na tom je on bídně, nemá Eva čas myslet na sebe. Takže pokud někdy začne panikařit, tak až ve chvíli, kdy si bude jistá, že Frundor už je jakž takž v pořádku. A stejně si bude dávat pozor, aby jí přitom neviděl.

      Opravdu jsem zvědavá, jak se bude příběh dál vyvíjet.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Děkuji za přečtení a hlavně za pomoc a schválení Frundora. Pro mě je to zvláštně bolestivé psátr i když se snažím o všechen ten nadhled a cynizmus. Vím jaké to je být ve Frundorově kůži. Takže je to takové dost psycho :D Jinak si myslím že jsi to skvěle vystihla a pochopila, děkuji.PS: Já jsem taky zvědavá :D

      „Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich