Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí bolest

      Dračí bolest - Kapitola 5

      Dračí bolest - Kapitola 5Podařilo se mi konečně dopsat 5. díly Dračí bolesti. Bylo to poměrně složité, protože jsem se musela na střídačku vžívat do dvou velmi komplikovaných charakterů a pak do toho ještě násilí vecpat ten nadhled, aby to bylo vůbec čitelné. Takže osobně douám, že se mi to podařilo a bude se vám to líbit. No a kdyby ne, dejte včas vědět :)

      Kapitola 5

      „Pozdě bycha honiti.“

      Nutno říct, že slovo „dlouho“, v tomto případě nabylo zcela nový rozměr. A já opravdu nemínila zůstat na sluníčku!

      Hovořili jsme tedy za chůze. V lese jsem si konečně odskočila a na chvíli se i zastavila. Nohy už mi totiž nesnesitelně bolely. Ty kozačky jsou zlo!

      Oznámila jsem dráčkovi, že si potřebuji odpočinout a k mému překvapení Frundor nic nenamítal. Sedla jsem si ve stínu vzrostlých smrků, borovic a bříz a dál naslouchala jeho tklivému vyprávění.

      Občas jsem se na něco zeptala nebo jeho slova ironicky okomentovala. Bylo dost těžké vyjádřit smíšené pocity, které se ve mně kumulovaly. A nejhorší na tom bylo, že mi nově nabyté vědomosti v ničem nepomáhaly!

      Drak završil svůj příběh o vývoji Aldormy, svých „chybách“ a postupné dekadenci rodu Elat sebevraždou zlatého draka Gretiema, která se udála před rokem. A protože se toho za tři sta let událo opravdu hodně, sama pro sebe jsem jeho výčet událostí shrnula následovně:  Jsem tu zbytečně! Všechno důležitý už se stalo, Aldorma je v řiti, drak umřel, ať žije drak. Hurá! Vše je, jak jste si zařídili. Můžu už domů? Celé mi to připadalo absurdní.

      Přes všechen cynismus mi ale bylo Frundora líto. Ležel stočený do klubíčka a svá poslední slova pronášel tak tiše, že jsem mu dokázala rozumět jen stěží. Chápala jsem, že pro něho byli lidé, o nichž mluvil, důležití. Vídal je každý den, znal je, něco k nim cítil, něco ho cítit donutili, něco si evidentně zcela scestně sám vydedukoval… Jenže pro mě to byla jen jména! Jména postav z povídek, nic víc.! U těch co žili později už ani to ne…

      Dějepis vážně nikdy nebyl moje silná stránka. Na to, abych si dokázala vše zapamatovat, nedej bože se v tom naučila i vyznat a orientovat, bych rozhodně potřebovala víc, než jen kusé informace vypáčené z draka během pár hodin. A asi ani pak bych nedokázala plně pochopit, čím vším si musel ten malý šupináč projít…

      Nejen že měl smutný život, ale ani jsem mu nedokázala dát oporu, kterou potřeboval. Napadlo mě, že bych asi měla plakat stejně jako on. Jenže slzné kanálky si nenašly „příhodnější chvíli“ kdy vyschnout. Nechápala jsem, proč nedokážu uronit ani slzu, když jsem jich ještě před chvílí na louce dokázala prolít snad „litry“. Normálně bývám tak empatická, že pláču místo jiných lidí, ale jak by ta vlastnost mohla být jednou taky užitečná, tak se rozbije!

      Sečteno podtrženo, Frundor si plácal játra zbytečně. Nedokázala jsem pochopit jeho, ani dopad všeho co mi říkal. Vlastně považuji za zázrak, že jsem dokázala vůbec ještě vnímat. Nejen, že bylo nesnesitelné horko i ve stínu, bolely mě nohy a ocitla jsem se velmi daleko od domova, navíc jsem musela poslouchat o všem, co jsem četla v povídkách svých kamarádek, nebo sama psala, s vědomím, že se to skutečně stalo, A to prosím z úst živého draka! To by dozajista složilo i slona…

      A já si co? Připadala hloupě a méněcenně. To je totiž přesně ono duševní rozpoložení, ve kterém člověk dokáže někomu pomoci!

      Mlčeli jsme snad ještě déle, než jsme mluvili. Pomalu mi začínalo docházet, že Frundor mě sem asi opravdu nechtěl přivést. Že skutečně přišel na Planinu smrti, jak se jmenovala louka od nevidím do nevidím, kde jsem se probudila, pouze proto, aby žádal Lenčina ducha o odpuštění. Sice už mi nevysvětlil, jak jsem s tím souvisela já, ale budiž. Tvrdil, že přišel o veškerou svou dračí moc a tedy za moje trable určitě nemůže. Což bych mu možná i věřila, kdyby mi málem nezapálil nohy hned při prvním setkání. Každopádně nemělo smysl ho s tím v tu chvíli konfrontovat.

      Byla to logická úvaha. Pokud mě totiž přivedl nevědomky, rozhodně mě nedokáže vědomě poslat zpátky. A tím, že na něj budu naléhat, si evidentně nepomůžu. V případě, že mě přivedl nějaký jiný aktivní drak, budu muset dotyčného nejdříve najít.  Jak že se to říká? Aktivní blbec horší než třídní nepřítel?

      Mimoděk jsem si překontrolovala čas a ujistila se, že na návrat domů je opravdu pozdě. Z Frundora to zkrátka lezlo jako z chlupaté deky. Ačkoliv, i kdyby domluvil dřív, na výsledku by to nic nezměnilo. Cesta zpátky do mého světa byla zavřená a klíč od dveří vězel někde na dně nejhlubší bažiny. Za pár milionů let se bude asi někdo pěkně divit, až ho vytěží v uhlí…

      Musela jsem se chvíli přesvědčovat, že modrásek opravdu za nic nemůže, abych mu neřekla něco jedovatého. Teprve, když se mi podařilo potlačit vztek na celý svět, vlastně na všechny světy, nadnesla jsem odevzdaně další klíčovou otázku: „A co teď?“

      Z nás dvou byl on ten starší a inteligentnější. Navíc jsme byli v jeho světě. Kdo jiný by měl vědět co dělat? Sice mi nakrásně vysvětlil, co všechno už jsem propásla, ale aby mi řekl, co si tu mám počít to ne. Muselo mu přeci dojít, že nemůžeme zůstat na místě a litovat se!

      Jenže dráček na mě beze slova poulil očima a nezmohl se vůbec na nic, natož na odpověď.

      Haló?! Je někdo doma?! Chtělo se mi zamávat mu dlaní před čumákem.

      „Máš nějakou představu, co budeme dělat dál?“ zopakovala jsem víc nahlas.

      Ihned zakroutil hlavou, jakoby se mě bál.

      Hurá, alespoň něco! Povzdechla jsem si v duchu. Kurníkšopa, já ti přece nemůžu říkat, co máš dělat! Sama nevím, co máme dělat! Seš drak! Drak do pr…

      Zhluboka jsem se nadechla. Počítání do deseti je dobrá terapie na uklidnění, ale jsou chvíle, kdy bych raději sáhla po noži.

      „Dobře, půjdeme na to logicky, ano?“ Protože pokud bych se nedržela alespoň tohohle stébla tak znamení ryby nebo ne, asi bych se v tom bahně zoufalství a bezmoci utopila. „Chci důkaz, že jsem v Aldormě.“

      Jeho pohled v tu chvíli stál vážně za to. Ten dráček nejen, že nevěřil vlastním očím a uším, on byl úplně mimo!

      „C-co, ž-že c-chceš?“

      „Pavouku skoč!“ - Po odtržení osmé nohy, pavouk ohluchl… Hořce jsem se uchechtla. Drak ohluchnul dokonce ještě před odtržením první nohy.

      „Ukaž mi, že jsem tam, kde tvrdíš.“

      „A-ale jak?“

      „Vem mě na nějaké místo, které můžu znát… Třeba k jezeru! Ano, chci do Královského údolí k Dračí skále.“ Byl to možná trochu nefér požadavek. A Možná i trochu víc… Jenže ve mně se všechno stavělo na odpor a bylo mi jasné, že tenhle nápor na nervy už dlouho nevydržím. Na to se znám za ta léta co jsem na světě už dost dobře. Potřebovala jsem nějaký záchytný bod a Frundor mi ho musel dát.

      „A-ale…“

      „Seš jak moje dcera. Žádný „ale“! Prostě mě tam vem a basta.“ To jezero jsem znala dobře. Popisovala ho Eillen v Dračím srdci, ale i já sama, v příběhu malé Caointiorn, nebo i ve Střípcích příběhů. Věřila jsem, že ho poznám, až ho uvidím. I skálu s plošinou, na které Gretieme rád sedával a hleděl ke hvězdám. Stokrát mohl Frundor říkat, že je pryč, já tomu nevěřila. Byl to přece zlatý drak!

      „Je to daleko…“

      „No a?“

      „Neujdeš to.“

      Hurá, ono to myslí! Vážně má tu drzost poukazovat na mou mizernou fyzičku a nevhodnou obuv?

      „Říká kdo?“

      „Šla bys to několik dní…“ Měl pravdu. Věděla jsem, že jí má…

      „A?“ Bylo mi to fuk!

      „Nemáš jídlo, ani pití.“

      Pokrčila jsem rameny. Drak začal konečně uvažovat a já se s ním začnu hádat. Možná bych si měla příště ujasnit, co vlastně chci…

      „Ty mě povedeš, trasa je na tobě.“

      „Odsud tam nevede žádná kratší cesta.“

      „Můžeš něco ulovit, seš drak.“

      „Ne!“

      „Nějaký potok se se snad najde…“

      „O to by byla delší cesta.“

      „Máš křídla, co tam doletět?“ A blbější nápad už jsi mít nemohla? Vynadala jsem si vzápětí.

      Frundor se zarazil. Velmi pomalu a opatrně vstal, protáhl blanitá křídla, na každé se zvlášť ohlédl, maličko s nimi zamával a pak odmítavě zakroutil hlavou.

      „To není dobrý nápad.“

      „A jak ses sem dostal? Neřikej, žes to při svý velikosti šel pěšky až z Wildaranu?“

      „T-to ne…“

      „Tak vidíš! Zvětšíš se, na to seš expert,“ alespoň co z povídek pamatuju, „já ti vlezu na záda a ty mě tam odneseš. Co je na tom?“

      „N-nevím, jestli to ještě zvládnu…“

      „No jasně, že to zvládneš! A vůbec. Nehádej se s někým, kdo ví o fantasy víc než ty!“

      Dráček vykulil své duhové oči a přese všechnu pravděpodobnost nakonec souhlasil. Zavřel oči. Zdálo se, že se snaží soustředit… Ale v tom jsem si vzpomněla na jeden film o dinosaurech!

      „Počkej! Věcná, Frundore, nechceš se jít radši zvětšit ven z lesa? Nevím, jestli míň chci vidět polámaný stromy, nebo draka na rožni…“ A vlastně ani nevím, co ho překvapilo víc. To, že jsem ho zastavila, nebo co jsem řekla?

      Beze slova na mě zíral a pak poodešel na neudržovanou louku. Přemýšlela jsem, jestli nemám radši zavřít oči, co kdyby třeba při pokusu o zvětšení, prasknul? Na druhou stranu, kolikrát v životě se člověku naskytne taková příležitost? I když „v životě“ bylo v mém případě poněkud sporné. Navíc, jsem usoudila, že i kdyby prasknul, tak vzhledem k tomu, že uvnitř těla musí mít něco jako měch, aby mohl plivat oheň, pravděpodobně by po explozi lehnula popelem značná část okolí. Místní by si následně mohli zpívat novou písničku. Zbyl jen kráter…

      „Čemu se směješ?“ Frundor se na mě pohoršeně otočil.

      „Promiň…“ přemáhala jsem záchvat smíchu, který se zčistajasna dostavil při představě vybuchujícího draka. Čím větší drak, tím větší kráter…

      „Nemůžu se soustředit, když se směješ.“

      Chápala jsem ho, ale prostě se mi s tím špatně zápasilo. Musela jsem se otočit a připomenout si, že tohle není pohádka ale realita, abych to překonala. Jenže to už kolem mne zasvítila jasná modrá záře. Než jsem se stihla otočit, vše odeznělo a přede mnou stálo mohutné šupinaté stvoření s křídly velké jako barák.

      Možná to nebyl úplně dobrej nápad…


      Vydáno: 29.8.2017 11:41 | 
      Přečteno: 437x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Upřímně, ocenila bych, kdyby byl trochu rozepsaný příběh tří set let Aldormy. Protože takhle jen tak mezi řečí zmíníš Gretiemovu sebevraždu a já si říkám jen proč jak co? Stejně jako by mi pomohlo vysvětlení, v čem spočívá dekadence rodu Elat. Aspoň vysvětlit ty věci, které Eva zná z povídek - o Gretiemovi psala, tak jeho smrt by ji mohla aspoń trochu zasáhnout. Nebo je to pro ni pořád jen povídka a nevěří že je to skutečné?
      Jinak Eva pořád válí, jako bych slyšela "maminkovský" tón, když mu říká, že je jako její dcera. Zatím to vypadá, že Eva je přesně ten člověk, kterého ta modrá potvora potřebovala.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      S tím pozvolným upadáním rodu je tu potíž. Ony ty příběhy sepsány pořádně nebyly. Mardom měla plán na první o Velvrikovi, ale jestli se to někdy sepíše...

      Sama bych to zatím nechala takhle. Prostě to beru tak, že Eva poslouchá a pořád jsou to pro ní jen příběhy. Nevěří tomu úplně...
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Chápu. Problém je, že z hlediska plynulosti děje tu nemůžu hodit celý Frundor monolog. A už jsem měla tři kapitoly o tom jak se ho pokouším rozpovidat. Proto jsem se rozhodla to tady jen zmínit s tím že na vysvětlování dojde v příhodnější chvíli. Jinak Gretimova smrt Evu zasáhla. Později říká že nevěří tomu že už není, že je to zlatý drak! Chtěla jsem tady aby to odsypalo a vše důležité snad bude zmíněno později. Modrá potvora he he... No a snad máš pravdu no...
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak sem nedávat celý monolog (to by tady asi rušilo, to máš pravdu), jen naznačit? Klidně to nechat takhle, jen do toho nechat víc prosáknout Evin pohled ("sakra zlatý drak spáchal sebevraždu - cože?")? Dobře, asi plácám nesmysly 1
      Z pozice čtenáře, který neví, co se tam za tu dobu dělo, jsem se těšila, že se to konečně dozvím, a dozvěděla jsem se minumum. Ale tak si počkám a snad se to dozvím příště. Ono kdyby to byla normálně knížka, tak si toho možná ani nevšimnu, protože bych nemusela čekat a hltala dál.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Zatím to nechám takhle. Začátek kapitoly jsem četla snad desetkrát, než se mi povedla tahle formulace, aby to alespoň nějak znělo. Třeba mi jednou napadne ještě lepší formulace. Díky za připomínky. Uvidím co si ta ještěrka ještě vymyslí já mě...
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Mě nejvíc baví, jak máme pro Frundora takových přezdívek. U tebe modrásek, u mě ještěrka...

      Jinak to jeho argumentování, proč nemůžeš k dračí skále jsem úplně slyšela. Jako by na chvíli přestal být vystrašený a vrátil se zpátky ten drak chytrý jak rádio, co si myslí, že o nás ví víc, než my samotné.

      Mimochodem, ten na tom fakt musí být blbě, když už je tak zoufalý, že jde žádat o odpuštění zrovna mě 3

      Ale žerty stranou. Kapitola se ti vážně povedla. Líbí se mi, jak se Eva rozhodne pro cestu chladné logiky, aby se měla čeho držet. A její myšlenkové pochody, kterými se snaží situaci sama pro sebe odlehčit, mi dnes vyvolaly úsměv na tváři.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      No já mu jich asi vymyslím ještě víc. Mu budu pro sebeříkat, jak modrásek, tak ještěrka, tak šupináč a určitě jich přibude :D

      U toho argumentování, t ze mě tak prostě samo vypadlo a pak na to koukám a říkám si, není to divné? Celou dobu takový zakřiknutý a nejdnou... Ale pak jsem si uvědomila, že právě má za sebou sálodlouhou zpověď a výklad historie. Už se rozpovídal. Měl čas na přemýšlení. Otázka co dál, ho jistě pálila stejně jako mě, ale netušil co se mnou, protože už se neumí rozhodovat. Proto mlčel i po mé otázce. Načež jsem přišla s požadavkem, který mu připadal absurdní. Proč bych chtěla k Dračí skále? Nepotřebuju spíš náhodou, jíst? Pít? Postel? místní oblečení? A takové běžné věci? Myslím že to nechápal. Začal zmatkovat. Neuměl říct "ne," ale zároveň měl pocit, že je to fakt hloupý nápad. A tak se z toho pokusil vybruslit. Nenechala jsem ho. No a pak došlo na to, že by mě tam mohl vzít. Nejspíš ho takový požadavek zaskočil. Automaticky jsem mu tvrdila, že to svede, že o tom nemíním diskutovat a on jak je zvyklý poslouchat lidi které kolem sebe má, vyšel splnit můj "rozkaz". Najednu stranu byl nejspíš zklamaný, že potom co jsem mu dělala vrbu jsem mu začala rozkazovat, jako to dělali místní. Na druhou stranu byl ale překvapený z toho, že jsem ho povzbuzovala místní král by mu leda tak omlátil o čenich jeho vlastní zbytečnost...

      Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. Evě nic jiného nezbývalo, něco dávat smysl musí. :D A kdyby se to nepokoušela sama sobě odlehčit, může si rovnou hodit mašli... 10 Díky za přečtení. 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Já si nemyslím, že Frundor považuje Evino chování za vydávání rozkazů. On je tak v šoku, že prostě udělá, co po něm žádá. I když to říká ostřejším tónem, prostě to pro něj není příkaz. Myslím, že je sám rád, že může zase na chvíli vypadat jako majestátní velký drak (a ne jako ta pidiještěrka s křídly).
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      No což o to, to určitě je :D Jen já se nemůžu dočkat až se mu budu drápat na hřbet :D

      „Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich