Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 1

      Dračí právo - Kapitola 1V původní verzi byl vyprávěn příběh více pohledy. Tento styl vyprávění bude zachován i v nové verzi. Jedinou změnou je, že již nebude docházet k dělení několika pohledů v jedné kapitole. Každá kapitola bude vždy pohledem jedné z postav a v názvu kapitoly bude vždy řečeno, o kterou postavu se jedná.

      1 – Lenka: Nabídka, která se neodmítá
      (den první)

       

      Ještě si pamatovala na svoji poslední myšlenku. Ležela v posteli, natahovala ruku ke svému dítěti a přemýšlela, jak mohla přivézt na svět něco tak neskonale krásného.  A pak nic. Věděla, že zemřela.

      Proto ji vyděsilo, když zjistila, že opět vnímá. Vznášela se nad rakví a nevěřícně pozorovala okolí. Poznávala tváře mužů stojících vedle rakve. To nemůže být pravda. Vždyť jsem umřela. To je můj pohřeb? pomyslela si.

      Sledovala, jak k hranici přichází její kamarádka a všimla si malého chlapečka v jejím náručí. Michael, blesklo jí myslí. Neměla fyzické tělo, přesto však cítila, jak se jí hrnou slzy do očí.

      Najednou cítila, jak se prolíná s kouřem a společně stoupají k výšinám. Musela ale uznat, že přes veškerý strach, který cítila, si ten pocit vznášení užívala.

      Pozorovala, kudy letí a s úžasem zjistila, že opouští planetu a vznáší se uprostřed vesmíru. Hvězdy kolem ní zářily. Měla pocit, že stačí jen natáhnout ruku a byla by schopná se jedné z nich dotknout.

      Najednou se začala přibližovat k neznámé planetě. Strach se stupňoval. Snažila se zastavit klesání, ale nebylo to nic platné. Zděšeně pozorovala, jak se blíží k podivné hoře. Její vrchol byl rovný a sama hora měla tvar pravidelného sedmiúhelníku. Na každém kraji stála dračí socha. Sedm soch, sedm barev. Konečně tu bylo něco důvěrně známého. Uklidnila se a zjistila, že začíná zpomalovat.

      A najednou stála na pevné zemi. Rozhlížela se kolem sebe. Nechápala, co se s ní stalo. Nikdy nevěřila na posmrtný život a tak nebyla na takovou myšlenku připravena.

      „Vítej na dračí hoře,“ ozval se mocný hlas. To jedna ze soch, zlatá, promluvila a pohnula se. Drak? To není socha? To je vážně drak?

      „Svojí volbou jsi dala život dvěma,“ pronesl zelený.

      „Kdybys dala přednost sobě, nezemřel by jen tvůj syn,“ následoval fialový.

      „Byl by to i Frundorův konec,“ dodal černý.

      „Sám to neví a nikdy se to nedozví,“ rozhodl modrý.

      „Nejen za to ti náleží právo volby,“ pokračoval rudý.

      „Stát se hvězdou, či se přidat k nám a žít mezi draky jako jedna z nás,“ dodal poslední z nich, stříbrný.

      Otáčela se na místě a vyděšeně je pozorovala. Bylo toho na ní moc. Byla mrtvá. A přesto ne. Opustila své tělo. A přesto měla pocit, že jí zůstalo. Začínala panikařit. A pohled na sedm draků jí rozhodně nepomáhal najít ztracený klid.

      Draci poznali, že jejich majestátní vzhled v ní vzbuzuje jen děs. Rozhodli se, že bude lepší s ní mluvit ve svých lidských podobách. Nestihla ani postřehnout, že se něco děje. Najednou před ní stáli tři muži a tři ženy. Jen barvou vlasů dávali najevo příslušnost ke svému rodu.

      „A on se neumí přeměnit?“ zeptala se drze a kývla hlavou směrem k černému drakovi. Tak jako dříve maskovala svůj strach a hrála si na odvážnou.

      "Možná to bude tím, že ten drak o to nestojí. Ale chápu, že taková myšlenka tě nenapadla," pronesl klidným hlasem černý drak. Po chvíli alespoň změnil svoji velikost a ona mu konečně mohla pohlédnout do očí.

      „Asi bych se měla omluvit, že?“ zeptala se nesměle.

      „Bylo by to vhodné,“ odpověděl černý drak. „To ale můžeme nechat na později. Jaké je tvé rozhodnutí?“

      Přemýšlela. Netušila, co měla znamenat nabídka stát se hvězdou. Tušila však, že pokud si vybere možnost být drakem, bude dál žít. A pokud se umí všichni draci proměňovat, bude mít zpátky i tělo. Ale také jí docházelo, že to nemůže být jenom tak.

      „V čem je háček? Myslím, pokud si vyberu být drakem. Určitě je tu nějaká podmínka. Nějaké ale,“ začala přemýšlet nahlas.

      „Vybereš-li si možnost být drakem, zůstanou ti veškeré vzpomínky na minulý život. Budeš však muset zavrhnout své jméno a stát se někým jiným. Již nikdy z tebe nebude Lenka. Ta je již mrtvá. Vybereš si jméno nové a to bude jediné, kterým tě budou ostatní oslovovat. Je tu jediná podmínka. Nikdy nesmíš nikomu z lidí, kteří tě znali, říct kým jsi byla. Jsi pro ně mrtvá a musí to tak zůstat,“ pronesl zelenovlasý muž.

      A bylo to venku. Moc dobře věděla, že je v tom háček a líbilo se jí, že se nesnaží před ní nic zatajovat. Začala uvažovat, že by tu nabídku přijala. Ale pak si všimla, jak k ní přistupuje žena se stříbrnými vlasy.

      „Než proneseš své rozhodnutí nahlas, měla bys chápat veškeré důsledky svého rozhodnutí,“ začala klidně. „Nebudeš nesmrtelná. Vždy tu je možnost stát se hvězdou. Nikdo ti v tom nebude bránit. A možná nastane ta chvíle již brzy a ty budeš proklínat den, kdy ses rozhodla stát jednou z nás. Ano, nabízíme ti možnost sledovat osudy tvého syna a všech, na kterých ti záleželo. Ale nezapomínej na stinnou stránku. Již brzy budeš svědkem jejich smrti. Budeš pozorovat, jak jeden za druhým odchází a stávají se hvězdami. Ale ty tu stále budeš se svými vzpomínkami, které nebudou blednout. Proto bys neměla zbrkle odpovídat a vše si pořádně promysli,“ dodala a ustoupila zpět na své místo.

      „Zapomínáš, Ceato, že neexistuje jen tento svět. Ona sama je toho důkazem. Vždyť pochází z jednoho a zemřela v jiném. Když bude chtít, může se dívat jiným směrem a pokaždé tu bude planeta, na které bude moci spočinout svým zrakem,“ oponoval zelenovlasý muž.

      „Ano, jsem si toho vědoma. Jen jsem myslela, že by měla znát i stinnou stránku této volby,“ odpověděla klidně Ceata, žena, kterou zelenovlasý muž oslovil.

      Najednou bylo rozhodování těžší. Zvládnu to? Budu schopná se dívat na to, jak můj syn stárne a umírá a nic neudělat? Dokážu se udržet a nevyzradit Creaganovi, Samuelovi a Trivetovi že jsem stále živá? Určitě bych se nedokázala dívat stranou. Na to mi na nich až moc záleží, začala přemýšlet. Stála před nejtěžším rozhodnutím svého života a neměla nikoho, s kým by mohla probrat všechna pro a proti.

      Na druhou stranu. Pokud budu drakem, mohla bych ohlídat, aby se jim nikdy nic nestalo. Aby dožili svůj život v poklidu. Alespoň to bych pro ně byla schopná udělat, pokračovala ve svých úvahách. A v tu chvíli, aniž by jí to došlo, se rozhodla. Tak jako vždy si vybrala rodinu a přátelé a nebrala ohled na to, jak složité to pro ni bude.

      „Přijímám vaši nabídku stát se drakem,“ pronesla pevným hlasem.

      „Zbývá už jen jediné. Vyber si barvu rodu, ke kterému si přeješ náležet,“ pronesl černý drak.

      Ve stejnou chvíli se sneslo k zemi sedm dalších draků. Každý z nich opatrně položil vejce na zem a opět se vznesl. Pozorovala jejich majestátní let a s překvapením zjistila, že je nebe plné draků. Kroužili dokola kolem hory a nespouštěli z ní zrak. Nechtěla začít panikařit, tak se pohledem vrátila k sedmi vejcím.

      Netušila podle čeho by si měla vybrat. Bála se a přála si, aby tu s ní byl Frundor. Vzpomněla si na jeho hlas, který ji dokázal ve chvílích stresu uklidnit. Úplně zapomněla na to, že měl i opačný efekt a několikrát ji vytočil k nepříčetnosti.

      Co bych teď za tebe dala, ještěrko, pomyslela si s pohledem upřeným na modré vejce. Stejné, které viděla v den, kdy se Frundor vylíhnul. Nesmím nikdy říct, kým jsem byla. O naznačování ale řeč nebyla. Proč bych to nemohla zkusit? Třeba jim to dojde. Rudá dračice. Rudé vlasy. Barva zrádců. A pokud to poznají, nebudou se trápit mojí smrtí.

      Všechny ty myšlenky jí přišli bláhové. Přesto to byla naděje. Malá. Skoro neviditelná. Ale v tu chvíli jí stačilo i tak nevýznamné množství.

      „Rudá,“ zašeptala, aniž by si to uvědomila.

      Žena s rudými vlasy přistoupila k vejci a opatrně, skoro až něžně, jej vzala do náručí. „Vítej do našeho rodu.“

      Kolem vejce se objevila rudá záře a vědomí ženy, která naplnila proroctví, se spojilo s dráčkem čekajícím uvnitř vejce.


      Vydáno: 20.4.2017 15:51 | 
      Přečteno: 362x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Mardom
      Líbí se mi, jak Lenka přemýšlí, jak je sice překvapená a rozrušená, ale pořád si hledá logické argumenty.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Protože logika je to jediné, co jí zbývá a co ji dělí od toho, aby se nesložila. Ono kdyby se nesoustředila na tohle, tak by jí docházelo, že je mrtvá a na to její mysl prostě není stavěná, aby něco takového zvládla.
      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Lenka je pěkně oprsklá 1 Poznámka, jestli tamten se neumí přeměnit, mě pobavila.
      Jinak je snadné pochopit, proč se rozhodla, jak se rozhodla. A líbí se mi, že rovnou uvažuje nad tím, jak to obejít. 1
      Akorát tam máš všude Caeta místo Ceata...
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Tak znáš mě, ne? Neumím si dávat pozor na hubu 1

      Ceatu jsem opravila ve wordu, ale zapomněla to předělat tady. Až budu vydávat další část, tak to předělám.

      „Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde