Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 10

      Dračí právo - Kapitola 10Je čas se opět podívat na dračí planetu za Rubie.

      10: Rubie – Nový domov
      (den první)

       

      Rubie netušila, jak dlouho letěly. Ve chvíli, kdy jí dračice jemně posadila na zem a uvolnila stisk, v duchu děkovala, že má čtyři nohy. Celá se třásla, a kdyby měla lidské tělo, určitě by se zhroutila.

      „Vítej doma, Rubie,“ pronesla dračice, odstoupila stranou a nechala mládě se rozhlédnout.

      „Páni,“ vydechla Rubie překvapeně. Stála na úpatí sopky, ze které neustále pomalu vytékala láva. „Jak je možné, že jsem tak blízko a přesto necítím žádný žár?“ zeptala se, a aniž by čekala na odpověď, nevědomky pomalým krokem přistupovala k lávové řece.

      „Patříš k rudému rodu. Nám láva neublíží. Je pro nás něco, jako pro lidi voda. Představuje pro nás odpočinek, klid,“ odpověděla dračice.

      Ve chvíli, kdy Rubie zaslechla zmínku o lidech, zarazila se a začala v panice couvat. „Jenže já jsem člověk,“ zašeptala vyděšeně, ve chvíli kdy ji dračice zarazila. Na chvíli převládla její lidská část a úplně zapomněla na to, že je drakem.

      „No tak, maličká, neboj se. Důvěřuj mi,“ šeptala dračice konejšivým hlasem. Rubie se zarazila. Vzpomínala na dobu, kdy jí takto oslovoval Frundor. Bylo to jen jeho právo jí takto oslovovat a nikomu jinému to nehodlala dovolit.

      „Neříkej mi maličká,“ zasyčela Rubie na dračici. „A rozhodně nemám v plánu důvěřovat někomu, komu jsem nestála ani za to, aby se představil,“ dodala, otočila se k dračici zády a posadila se.

      „Mé jméno je Raitë,“ pronesla dračice, přeměnila se do lidské podoby a posadila se vedle dráčete. „Líbíš se mi, Rubie. Už od chvíle, kdy bylo rozhodnuto ti nabídnout možnost se stát jednou z nás, jsem doufala, že si zvolíš můj rod.“ Rubie se k ní pomalu natočila a mlčky ji pobídla, aby pokračovala. „Jen tak někomu nedůvěřuješ, ale když už si u tebe někdo získá tvoji důvěru, má ji napořád.“

      „Tohle je hlavní znak rudého rodu? Nevkládat důvěru do neznámých rukou?“ zeptala se Rubie. Raitë neunikl ironický tón.

      „Ne, to rozhodně není. Dalo by se říct, že společným znakem našeho rodu je zbrklost. Ovládá nás naše srdce, ne rozum. Proto taky naše činy, ač byly myšleny dobře, mohou vést k horším událostem, než kdybychom se do ničeho nezapojili. Ale vždy se všem důsledkům postavíme čelem a prostě je přijmeme,“ odpověděla Raitë.

      „Jo, to na mě dokonale sedí,“ povzdychla si Rubie. „Na co sáhnu, to zkazím. A když se to snažím vyžehlit, tak je to ještě horší. Buďte si jistá, že za chvíli budeme všichni litovat, že jsem se stala drakem.“

      „Nebuď na sebe tak tvrdá. A tykej mi. Všichni jsme si rovni,“ pousmála se Raitë a pohladila Rubie po hlavě. „Pokud chceš trochu utěšit, tak ti povím, co jsem udělala já. Pamatuješ na rudé vlasy Zrádců?“ zeptala se a Rubie jemně kývla na souhlas. „Tak za to jsem odpovědná já. Myslela jsem, že jim tím pomohu, aby poznali, komu mohou důvěřovat. Místo toho jsem je tím odsoudila k životu v úkrytu. Museli opustit vše, co znali. Zanechat za sebou své rodiny.  A to vše jen kvůli mně. Chtěla jsem jim pomoci, ale nevědomky jsem tím pomohla Loqarovi. Stačilo jen, aby dal popravit každého s rudými vlasy. Naštěstí měli dost rozumu, aby se ukryli v Talronu. Tehdy to byl jen srub a veškeré domy se musely teprve postavit. A tak jsem zasáhla podruhé. Cítila jsem zodpovědnost za jejich životy. Proto jsem skryla vesnici před zraky všech.“

      Rubie zírala s tlamou otevřenou dokořán. Pamatovala si na dobu, kdy jí vyprávěli legendu o tom, jak je rudý drak ochránil před nebezpečím. V té době tomu nechtěla věřit. A to přesto, že sdílela mysl s Frundorem a byla si vědoma toho, že mají magickou moc. I tak jí to ale připadalo jako pohádka. Teprve v tuto chvíli tomu dokázala uvěřit.

      „Hele, já vím, že je to asi blbý dotaz. Ale to byl takový problém jim zase přebarvit vlasy zpátky na původní barvu? Vždyť to zvládl i Frundor. A tady podotýkám, že byl vlastně nehmotný a stejně to dal,“ pronesla po chvíli Rubie.

      „Líbí se mi, jak přemýšlíš,“ pousmála se Raitë.

      „Ale teď bys to nepochopila,“ dodala za ní Rubie klidně. Raitë kývla na souhlas, zvedla se ze země, poodstoupila a proměnila se zpět do dračí podoby.

      „Takže se vrhneme do výuky, aby ses brzy dozvěděla odpověď na svoji otázku.“

      Rubie vyskočila na nohy. „Ano, paní učitelko. A co budeme brát první hodinu?“ přehrávala nadšení a poskakovala na místě. Najednou jí došlo, jak asi musí vypadat, zarazila se, a i když se snažila, nevydržela a dostala záchvat smíchu. Raitë trpělivě čekala, než se dráče uklidní, což trvalo několik minut.

      „Omlouvám se,“ pronesla Rubie, když byla schopná promluvit.

      „V pořádku. Takže začneme?“ zeptala se Raitë a nadechovala se, aby začala s výukou.

      „Mohla bych mít dotaz?“ zeptala se Rubie a Raitë pokynula, aby pokračovala. „Asi se ptám na něco, co ti přijde úplně normální, ale já tomu nerozumím. To jsou všichni draci vlastně bývalí lidé, kteří spojili svoji duši s dračím tělem? A pokud ano, tak kde se vzala první dračí vejce, se kterými by to bylo možné provést? Navíc nechápu, pokud je to o možnosti volby, kdo to nabídl úplně prvnímu člověku?“

      Rubie si uvědomila, že se na ni Raitë dívá s překvapeným výrazem.

      „Já vím, ptám se na blbosti,“ dodala Rubie a sklopila zrak.

      „Ale ne. Jen si mě překvapila. Nikdy jsem neučila mládě, které by se zeptalo. Možná proto jsem už nad něčím takovým nepřemýšlela,“ začala Raitë vysvětlovat. „Odpověď na tvoji první otázku je snadná. Ne každý drak má v sobě lidskou duši. Jsou i draci, kteří se narodili s vlastní, dalo by se říct osobností. Každá dračice může za svůj život snést pouze dvě vejce. A je jen na ní, zda půjde o vejce, které bude čekat na lidskou duši nebo ne.“

      „Počkat. To si jako řeknu, že chci mít mimčo s vlastním vědomím a hoplá, je tu vejce, ze kterého se vylíhne dráček?“ skočila ji Rubie do řeči.

      „Pokud tomu, že si najdeš partnera, a spáříš se s ním, chceš říkat hoplá, tak ano,“ odpověděla pobaveně Raitë a Rubie, kdyby to dokázala, by se asi začala červenat.

      „Hustý. Dračí sex. Samé tlapy, křídla, šupiny. Tak na to je moje představivost krátká,“ pronesla Rubie a nechápavě kroutila hlavou. „A ne, nebudu se ptát, jak to probíhá,“ dodala, čímž Raitë rozesmála.

      „Samozřejmě se se svým druhem můžeš proměnit na člověka, ale tehdy opravdu k početí nedojde,“ dodala Raitë.

      „Jo, to už znám. Příjemná zábava. Dobrý je, že by se nemusela řešit antikoncepce,“ zareagovala pohotově Rubie a obě se opět rozesmály.

      „Říkala si, že je jen na dračici jestli chce snést, pro zjednodušení to budu brát jako oplodněné vejce nebo ne. To tedy dokáže snést vejce i jen tak? To je jen na jejím rozhodnutí? A jaký je vůbec poměr draků s lidskou duší a těch pravých?“ ptala se dál Rubie. Měla radost, že narazila na učitelku, která byla ochotná odpovídat na její dotazy a utlumit tak zvědavost.

      „V první řadě bych tě ráda upozornila, abys před jinými draky nemluvila o tom, že jsou jedni praví a druzí ne. Všichni jsme draci. Žádný z nás není nadřazený. Je jedno, jestli máš lidskou duši nebo ne. Jsi drak. Tečka,“ začala Raitë a Rubie se zdálo, že její hlas zní trochu naštvaně. Už se chtěla omluvit, ale Raitë pokračovala dál. „Takže vlastně by mělo být jedno jaký je jejich poměr. Přesto ti mohu říct, že je to tak půl na půl. Je nám jedno, zda budeme mít přímého potomka s jiným drakem, nebo zda poskytneme vejce pro lidské duše. I když i mezi námi jsou výjimky. Černí draci jsou známí svojí láskou k svobodě. Nechtějí se na nic a na nikoho vázat. Přesto se i u nich sem tam vyskytne případ, že v sobě najdou zalíbení a spáří se. Ale těch je naprosté minimum. No a druhým extrémem jsou pro změnu zlatí. Když se dvěma drakům narodí dítě, rodí se automaticky se znalostmi předchozích generací. Jsou to strážci informací, a proto upřednostňují vlastní potomky. Ale i oni musí nabízet svá vejce k výběru. Při spojení lidské duše s drakem pak ale mládě musí trávit roky učením se.“

      Rubie pozorně poslouchala. Připadalo jí to logické. Alespoň u zlatých draků. Co se týkalo černých, tam se neodvážila je hodnotit. Ty nezávislé typy neměla ráda už jako člověk a bylo jí jasné, že s černými draky asi nebude moc velká kamarádka.

      „Není toho na tebe moc? Tohle normálně v začátcích neprobírám. Místo toho, aby ses učila chodit, létat a lovit, tak tu probíráme dějiny,“ zeptala se Raitë starostlivě.

      „Ne, v pohodě. Možná jsem jako drak denní mládě, ale jako člověk jsem byla zvyklá se učit horší věci. To dám,“ pronesla Rubie a, tak jako dříve, když byla člověk, se pokusila máchnout tlapou. Bylo to pro ni něco nového a tak jen stěží udržela rovnováhu.

      „Pořád tu ale visí otázka. Co bylo dřív? Vejce nebo dračice?“ dodala Rubie na oko zamyšleně a zadívala se na Raitë. Ta jí pohled oplácela. Tvářila se sice mile, ale Rubie pochopila, že je bylo dost zábavy a je čas se začít učit používat své nové tělo.


      Vydáno: 15.10.2017 9:40 | 
      Přečteno: 107x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain