Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 12

      Dračí právo - Kapitola 12Příběh se vrací zpět do Dramonu.

      12: Trivet – Věrný přítel
      (den čtvrtý)

       

      Trivet se vracel ze zasedání královské rady. Trvalo skoro pět hodin, než se vévodové dokázali shodnout na přesném znění dopisu pro Margaritu. A stejně si uvědomoval, že není schopen si vzpomenout na jedinou větu. Nedokázal přemýšlet. Potřeboval si nutně odpočinout. Natáhnout se do postele, přestože si byl jist, že neusne. Chtěl jen pozorovat nebesa a předstírat, že neexistuje. Že se posledních několik dnů nestalo. Zoufale si přál, aby se probudil z té svazující noční můry.

      Když konečně vešel do svých komnat a donutil odejít služebnictvo, dovolil si na chvíli opustit roli vévody a být na chvíli Trivetem. Opřel se zády o dveře, zavřel oči a několik minut zhluboka dýchal.

      „Tak, to by stačilo. Je čas být silný,“ pronesl do ticha, došel ke stolku, popadl dvě lahve s vínem a vyrazil za svým přítelem.

      Ani se neobtěžoval s klepáním. Věděl, že Creagan by na ně nereagoval. Uchopil za kliku a rovnou vešel dovnitř. Creagan seděl v křesle, ramena svěšená jako by mu na nich visela tíha celého světa, nereagoval. Díval se na Triveta, přesto jeho pohled bloudil kdesi, kam za ním nikdo nemohl.

      Trivet za sebou zavřel a došel otevřít lahve. Ani se nenamáhal s naléváním do číší. Vložil Creaganovi do dlaní jednu lahev a sám si s druhou sedl naproti němu do prázdného křesla.

      „Spal si vůbec?“ zeptal se klidným tónem hlasu, který ho naučil jeho otec. Hlasem léčitele, který byl schopen léčit nejen zranění těla, ale i duše. Creagan překvapeně zamrkal. Zadíval se na lahev ve svých dlaních a poté na Triveta.

      „Co jsi říkal?“ zeptal se po chvíli a Trivetovi neunikla stopa únavy v hlase jeho přítele.

      „Ptal jsem se, jestli si na dnešek spal,“ zopakoval Trivet a upil z lahve.

      „Usnul jsem nad ránem,“ odpověděl Creagan popravdě a Trivet byl rád, že mu nezačíná lhát. Tak jako tak znal odpověď. Kruhy pod očima a krvavé žilky v očích byly dostatečně výmluvné.

      „Creagane, potřebuješ spát. Možná si myslíš, že ne, ale věř mi. Tvoje tělo je schopné pár dnů vydržet s minimem spánku, ale pak řekne dost a,“ nedokončil větu, aby dodal váhu svým slovům.

      „Copak můžu spát? Kdykoliv usnu, hned se budím s pocitem výčitek, že si jen tak odpočívám, zatímco můj syn,“ odpověděl prudce Creagan, ale při zmínce o Michaelovi se mu zlomil hlas. Přiložil láhev ke rtům a vypil najednou čtvrtku jejího obsahu.

      „I tvůj syn spí. Možná že i právě teď,“ pronesl Trivet a lehce se pousmál.

      „Třeba už spí navěky. Třeba je z něj dávno hvězda, ale já to nevím, protože mám strach se podívat na oblohu,“ zašeptal Creagan.

      „Tomu sám nevěříš!“ okřikl ho Trivet a raději mu sebral lahev. V náladě, v jaké byl, by ho popíjení stáhlo do ještě horší nálady a to opravdu nepotřeboval.

      „Ne. Máš pravdu. Nemám sice žádný důkaz, ale vím, že Michael žije. Že je v pořádku. Prostě to vím,“ odpověděl mu Creagan a Trivet si všiml, jak se mu narovnávají ramena. „Ale dost o mě. Co Tran? Jak to zvládá? A hlavně, jak jsi na tom ty?“ zeptal se a Trivetovi došlo, že nejde jen o změnu tématu a že to Creagan myslí upřímně.

      „Táta,“ začal Trivet, ale zarazil se, protože netušil, co by měl říct. „Já vlastně nevím jak na tom je. Když jsem za ním byl včera večer, tak se tvářil jako by se nic nestalo. Mám pocit, že to dělá kvůli mně. Myslí si, že když je můj otec, musí být pořád tím silným mužem, o kterého se mohu vždy opřít. Doufal jsem, že ho rozpovídám, aby to ze sebe dostal, ale on pořád jenom vtipkoval. I z toho vyhoštění dokázal udělat vtip. I když přiznejme si, že ne moc dobrý,“ rozpovídal se nakonec.

      „Mám se vůbec ptát?“ pousmál se Creagan a Trivet jen mávl rukou.

      „To víš. Ty a táta jste oba vyhoštěni pod trestem smrti. Ale já ne. Prý jsem musel ukrást Margaritino srdce. Jak si prý jinak vysvětlit, že mě z ničeho neobviňuje. Nebo je tu druhá varianta a to ta, že mě považuje za neschopného ťulpase, který ji nijak neohrožuje. Osobně se přikláním k druhé variantě,“ odpověděl Trivet a opět si přihnul z lahve.

      „Nemám tedy s Tranem promluvit já? Třeba se přede mnou rozmluví,“ zkusil to Creagan, sebral Trivetovi lahev a napil se.

      „Při tom všem, čím si procházíš? To fakt nemá smysl. Začal by ti vysvětlovat, jaké byliny bys měl pít, aby ses zbavil vnitřního stresu. Další by ti doporučil na pevný spánek. Pak by začal, že ti život na dvoře nesvědčí, protože si přibral a měl bys začít držet dietu a nakonec by tě vyhodil s tím, že má moc práce a rušíš ho,“ odpověděl mu Trivet. „Nakonec jsem poprosil Niame, aby si s ním promluvila.“

      „Tak to je mi ho upřímně líto,“ rozesmál se Creagan. „Máma by rozmluvila i pařez, když si to usmyslí. Nepřestane, dokud Tran nezačne mluvit. A pokud to nebude na téma, které chce slyšet, tak bude pokračovat dostatečně dlouho, než bude spokojená.“

      „A proč myslíš, že jsem to domluvil? A upřímně, po těch všech kázáních, co jsme od ní dostávali, jsem rád, že si to táta taky jednou užije,“ přisadil si Trivet a i když se snažil tvářit vážně, nevydržel to a vyprskl smíchy. „I když si myslím, že tátu nebude zbytečně trápit. Jen jsem prostě chtěl, aby nebyl úplně sám. Niame je mu věkově rozhodně blíž než ty nebo já a i kdyby si povídali o pěstování bylinek, tak mu to pomůže,“ dodal a dopil zbytek vína. Uvědomoval si, že neví, co by dál měl říct. Ač se před chvíli oba dva smáli a na pár vteřin dokázali zapomenout vše, co je trápilo, uvědomoval si Trivet, že na zábavu prostě není vhodná chvíle.

      „Díky, že si přišel. Ale nemusíš se bát. Budu v pohodě,“ prohlásil po chvíli Creagan.

      „Jsi si jistý?“ zeptal se starostlivě Trivet. Creagan jen kývl. „Nemám ti ještě donést meduňku? Uklidní ti nervy a třeba se ti podaří se vyspat,“ dodal a zvedl se ze židle.

      „Spíš něco odnést,“ odpověděl mu Creagan a kývl na druhou lahev, ve které bylo ještě tři čtvrtě obsahu. „Jestli to tu necháš, tak se asi neudržím a dopiju to,“ přiznal se. Trivet nic neřekl. Uchopil Creagana za rameno a pevně stiskl.

      „Společně to zvládneme. Brzy už bude po všem,“ pronesl a sám byl překvapený, jak přesvědčivě jeho hlas zní.

      „Už aby to bylo, kamaráde. Už aby to bylo,“ povzdechl si Creagan a vyprovodil Triveta na chodbu.

      Cestou zpět do svých komnat předal Trivet služebné načatou lahev. Poté už se dokázal soustředit na jediné. Těšil se, až zaleze do peřin a doufal, že bude mít opět štěstí na bezesnou noc. 


      Vydáno: 19.10.2017 17:29 | 
      Přečteno: 129x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje.“ Oscar Wilde