Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 14

      Dračí právo - Kapitola 14Nová část pohledem Creagana je zde.

      14: Creagan – Upřímný rozhovor
      (den pátý)

       

      Blížila se doba večeře. Creagan uvažoval, že by zůstal ve svých komnatách a nechal si jídlo donést, ale bylo mu jasné, že by tím jen přidělával starosti své matce, Trivetovi a Tranovi. Předpokládali by, že se jídla nedotkne a jen bude předstírat, že večeřel. A měli by pravdu.

      Chtělo se mu křičet zoufalstvím z toho, jak se neustále musel přetvařovat. Musel být silný před vévody, aby jim nezavdal žádný důvod jej sesadit. Mnohem těžší pro něj však bylo předstírat, že je silný, před matkou a svým nejlepším přítelem. Nejhorší však byly myšlenky, které se mu honily hlavou.

      Z rozjímání ho vyrušilo naléhavé zaklepání. Se zamračeným výrazem došel ke dveřím a otevřel.

      „Mohl bych s vámi mluvit v soukromí?“ zeptal se vévoda Siloni, aniž by pozdravil. Creagan jen poodstoupil a nechal jej vejít.

      „Mohu vám nabídnout něco k pití?“ zeptal se Creagan zdvořile, i když jediné, po čem toužil, bylo zjistit, co se stalo tak závažného. Karel Siloni požádal o číši vína a Creagan mu naznačil, aby se posadil. Po několika málo minutách seděli naproti sobě. Vévoda Siloni v rukou držel číši a překvapeně pozoroval Creaganovi prázdné dlaně.

      „Vy si nedáte, regente?“ zeptal se klidným hlasem.

      „Ani nevíte, jak rád bych si dal. Ale moc dobře jsem si vědom toho, že jednou číší by to neskončilo,“ odpověděl mu popravdě Creagan. Věděl, že jej Karel Siloni nemá v lásce a taková odpověď se mu nemusí líbit. Ale také si pamatoval na jejich první rozhovor, kdy mu vévoda řekl, že úctu si musí nejprve zasloužit. A pravda, ač mu mohla sebevíc ublížit, byla jediný způsob, jak si u vévody získat alespoň trochu úcty.

      „Cením si vaší upřímnosti,“ odpověděl Karel a odložil číši na stůl, aniž by se napil.

      „Vévodo, jaký je důvod vaší návštěvy? Nepředpokládám, že by vás trápilo, jak se cítím. Zároveň se nemůže jednat o nic závažného, jinak byste již svolal zasedání rady,“ přešel Creagan k věci.  

      „V době, kdy paní Margarita, byla královninou dvorní dámou, jsme spolu navázali úzké vztahy,“ začal Karel vysvětlovat. Creagan mírně pozdvihl obočí, ale prozatím mlčel. „Samozřejmě ve vší počestnosti. O královně nikdo nic nevěděl. Jen těch pár informací, které o sobě prozradila. Sám moc dobře víte, jaký byl král. Netušíte však jak složité bylo žít na královském dvoře a nestát se králi trnem v oku. Proto jsem považoval za nezbytné co nejdříve nasbírat informace o královně, která byla neznámou figurou na politické scéně. Vaše sestra se na to hodila ideálně. Stačilo jen zařídit, abychom se sem tam nečekaně nesetkali a postupně předstírat před vaší sestrou přátelství,“ vysvětloval vévoda a Creagan si nemohl nevšimnout, jak obezřetně vévoda volí svá slova, jako by čekal, že jej dá na místě popravit.

      „Nechápu, k čemu tím míříte, vévodo,“ skočil mu Creagan do řeči a zkoumavě si vévodu prohlížel.

      „Chci jen, abyste chápal veškeré souvislosti,“ odpověděl vévoda, sáhl do náprsní kapsy a vyndal dopis. Bez dalších slov jej předal Creaganovi a vyčkával, než si jej přečte.

      „Aha. Už chápu. Bál jste se, že vás nařknu ze zrady a spolupráce s mojí sestrou. Můžete se přestat obávat, vévodo. Doufám ale, že ode mě neočekáváte nadšení. Meg jen potvrdila, co už dávno víme. Nebo jsme tedy alespoň doteď tušili. Nemá žádnou podporu a není tak pro nás hrozbou. Mám-li být upřímný, tak mě sice tato zpráva těší, ale zároveň je mi ukradená,“ pronesl Creagan a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně, i když měl do klidu hodně daleko.

      „Doufal jste, že se z dopisu dozvíte, zda je váš syn živý a zdravý,“ podotkl Karel a Creagan jen kývl na souhlas.

      „Teď mě však trápí další věc,“ prohlásil po chvíli ticha Creagan. „Jste jediný, kdo obdržel dopis od mé sestry? Nebo jej poslala i zbylým vévodům, ale ti se rozhodli si tuto informaci nechat pro sebe?“

      „Nedůvěřujete nám,“ pousmál se Karel. „Ne, že bych se tomu divil. Tato nedůvěra je oboustranná. Vy o nás víte skoro všechno, ale my o vás nic. Mohl jsem vám existenci dopisu zatajit. Přesto jsem to neudělal. Zbytečně jsem na sebe upozornil. Vy však moc dobře víte, proč jsem vás neprodleně vyhledal.“

      „Samozřejmě,“ odfrkl si Creagan. „Protože si mě královna vybrala za regenta. A dokud mne budete považovat za schopného vést království, nebudete veřejně vystupovat proti mé osobě a budete mne podporovat, i když byste sám měl určité pochybnosti. Musím však mít logické argumenty, kterými zdůvodním svá rozhodnutí, pak jste ochoten mne následovat.“

      Creagan si všiml vévodova pobaveného úsměvu. „Váš monolog byl nezapomenutelný, vévodo,“ pokrčil lehce rameny.

      „Co se týká dopisu, předpokládám, že vaše sestra nikoho jiného neinformovala. Rozhodně ne vévodu Kuvelta. Jeho antipatie vůči ženám dal velmi jasně najevo a s vaší sestrou si vyměnil vždy jen zdvořilý pozdrav. Vévoda Trant, pokud by nějaký dopis obdržel, by vás taktéž kontaktoval. Dal vám svoji podporu několikrát jasně najevo. Co se týká vévody Brangana, ten se celou dobu snažil získat a udržet přízeň královny. Její dvorní dáma mu byla ukradená. Proto nepředpokládám, že by mu paní Margarita psala o pomoc.“

      „Rád bych vám, vévodo, věřil. Ale zradila mě má vlastní sestra.  Nedivte se tedy, že jsem podezíravý ke každému,“ odpověděl Creagan.

      „Zachovala se tak, protože má pocit, že jste zradil vlastní rodinu a hodláte přenechat království rodu, kterému nepatří,“ podotkl Karel a než se Creagan zmohl na reakci, pokračoval. „Otázkou je, zda by se tak zachovala i kdyby věděla, že princ je vaším synem.“

      „Jsem si jistý, že by nic nepodnikla!“ pronesl rázně Creagan.

      „Opravdu? Četl jste ten dopis. Paní Margarita v něm jasně dává najevo, že popírá vaše a královnino tvrzení, že byste byl jejím bratrem.“

      „Co po mně chcete? Abych uvěřil, že má sestra je šílená? Že je schopná zabít nevinné dítě, jen aby se pomstila, draci vědí za co?“ vybuchl zoufale Creagan. „Neprožil jsem si už toho dost? Žena, kterou jsem miloval, mi umřela, dalo by se říct v náručí. Má vlastní sestra unesla mého syna a já mohu jen doufat, že ten je ještě naživu. Nejraději bych se na celé to prokleté království vykašlal!“

      Creagan prudce oddychoval a začínal si uvědomovat, že udělal chybu. Sice se cítil mnohem lépe, když konečně mohl vykřičet svůj vztek a bezmoc, ale věděl, že tím dal vévodovi do ruky silnou zbraň.

      „Chtěl byste odejít. Ale neuděláte to. Ze stejného důvodu z jakého byste se pokusil prince dostat do bezpečí, i kdyby nebyl vaším synem. Z pocitu viny. Královna obětovala svůj život. Splnila proroctví, které jí, jak jsem z vašeho vyprávění pochopil, bylo určeno. Ať už se vám to líbí nebo ne, teď je řada na vás, aby její oběť nepřišla nazmar,“ odpověděl Karel a Creagan se nezmohl na slovo a překvapeně mrkal. „Co kdybychom se dohodli? Vy budete předstírat, že jsem teď nebyl drzý a já zapomenu na váš výbuch vzteku,“ dodal.

      Creagan chvíli uvažoval, než kývl na souhlas.

      „Nemyslete si však, že to z nás dělá přátele,“ podotkl vévoda.

      „Jsem zoufalý, vévodo. Ne naivní,“ pousmál se Creagan a zvedl se z křesla. „Je čas večeře. Pokud mne prosím omluvíte, rád bych se upravil.“

      Karel se zvedl z křesla, uklonil a mířil ke dveřím.

      „Mimochodem, vzkažte vévodům, že zítra za svítání se bude konat zasedání rady. Je na čase vyslat posla na Wildaran,“ dodal Creagan předtím, než za sebou Karel Siloni zavřel dveře. 


      Vydáno: 11.12.2017 18:21 | 
      Přečteno: 152x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Situace se komplikuje 1
      Karel je rozhodně zajímavá postava a líbí se mi, jak se na něm podepsaly roky pod Lautusem. Creagan se toho zhostil se ctí. Když na to koukám takhle zpětně, trochu mi tam chybí víc Creaganových vnitřních myšlenkových pochodů nebo aspoň jeho pocitů. Ale na druhou stranu to jde velmi dobře poznat z toho, co dělá.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Pokud si myslíš, že by se tam ty pocity hodily, tak já se to pokusím nějak upravit. Neříkám, že je tam nechci. Jen jsem při psaní měla pocit, že Creagan jede tak trochu na autopilota a o tom, co cítí si dovoluje přemýšlet jen když je sám.

      Mně pomalu přijde, že každý vévoda se snaží si ukrást své místo a ukázat, že nejsou jen vedlejší postavou. Adamarem to začalo, Ladrin je kapitola sama o sobě, nedávno se vyloupl Severin, teď vytahuje drápky i Karel. Začínám si říkat, že by mohla být zábava sepsat, co si mysleli o Lence, když se poprvé ukázala...

      „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich