Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 15

      Dračí právo - Kapitola 15 Slíbila jsem Lomeril, že se ráno po probuzení pokusím pokročit s další kapitolou. A jelikož mi včera pomohla utřídit si myšlenky, tak se nakonec zadařilo. Příběh se vrací zpět na Wildaran a lehce jsme se posunuli v čase.

      15: Samuel – Vyslanec
      (den jedenáctý)

       

      Uplynulo devět dnů od chvíle, kdy poprvé vstoupil na Wildaranské nádvoří. Ač se to Samuelovi nelíbilo, byl na cestě a opět měl jednat s Margaritou. Snažil se z toho úkolu vykroutit, ale argumenty vévodů byli logické. Z politického hlediska byl opravdu nestrannou osobou, jak podotkl vévoda Siloni. Navíc byl zástupcem Tristenolského království, který měl později potvrdit průběh celého konfliktu. Připadalo mu to absurdní. Bastard bez majetku, chráněnec Luthomara Nimana a měl být prostředníkem v boji o trůn. Ačkoliv se jednalo o krizovou situaci, nedokázal si Samuel odpustit myšlenku, že tohle by jeho letitého kamaráda pobavilo. Zároveň si povzdechl, že nemá Ryka u sebe. S ním by bylo to balancování na hraně ostří mnohem snazší.

      Přijížděl k vstupní bráně, která byla, nepřekvapivě, zavřená. Na hradbách vykoukla mužská postava a tiše shlížela na Samuela. Došlo mu, že jde o souboj vůle a nehodlal udělat tomu muži radost. A tak mu mlčky opětoval pohled skrytý za svojí maskou, kterou vyjadřoval hraný nezájem. Po několika minutách to muž na hradbách vzdal.

      „Kdo jste a co tu pohledáváte?“ vykřikl.

      „Jmenuji se Samuel Antares a přijíždím jménem královského regenta Creagana Elata a vévodů Aldormského království a jednat budu pouze s paní Margaritou,“ odpověděl Samuel klidným hlasem. V duchu si poznamenal, že Margarita začala logicky uvažovat. Minule byla brána otevřená dokořán a kdokoliv ji mohl zastihnout nepřipravenou. Na jejím místě by ji uzavřel již tehdy. Lehce se pousmál z představy, že to byla právě jeho návštěva, která ji vystrašila natolik, aby se začala obávat o bezpečí.

      Když jej po více než půl hodině vpustili dovnitř, všiml si, že na nádvoří čeká muž, který ho při první návštěvě doprovázel do komnat. Od Trana se později dozvěděl, že to byl jejich kovář. Volba to byla logická. Byl jedním z nejsilnějších mužů a Samuel si byl moc dobře vědom, že kdyby měl cokoliv v plánu, tento muž by mu v tom pravděpodobně dokázal zabránit.

      Kývnutím opětoval pozdrav a nechal se odvést do trůnního sálu. Uvnitř bylo jen pár mužů. Samuel si všiml, že se pohybují poblíž rozbitého okna. Lehce se zamračil a začal uvažovat, co se tu za posledních pár dnů událo. Atmosféra byla jiná, než minule. Tehdy cítil kolem sebe lehkost. Ta tu byla stále, ale spolu s ní i něco dalšího. Na tvářích mužů se už nevyskytoval úsměv. Samuel uvažoval, zda to je proto, že považovali Creagana a Trana, muže se kterými žili celý život, za zrádce.

      Po chvíli do sálu vstoupila Margarita. Samuel si všiml, jak se jí všichni lehce uklonili. To byla další změna. Předtím byla jednou z nich. Nyní stála nad nimi. Byla jejich královnou.

      „Pánové, pokud byste byli tak laskaví a zanechali nás o samotě,“ požádala muže, kteří zanechali veškeré práce a opustili trůnní sál. Když se za posledním z nich zavřely dveře, ponořil se sál do ticha. Samuel s Margaritou si mlčky dívali do očí a Samuel si byl jistý, že to nebude on, kdo začne.

      „Co tu chceš?“ vyprskla po několika minutách ticha Margarita. Ten tam byl královský klid, který předváděla před svým lidem. Samuela štvalo, jak se k němu chová a rozhodl se, že jí oplatí stejnou mincí. Bylo mu jedno, že tím může ztížit vyjednávání. Margarita ho štvala už dlouho a on už měl dost všeho pohrdání, které mu dávala najevo.

      „No tak, Meg. Neříkala si naposledy, že jsem kdykoliv vítán? Tak jsem přijel na malou návštěvu,“ odpověděl a sladce se usmál. S potěšením si všiml, jak jí cukají vzteky koutky.

      „Co si to dovoluješ se mnou takhle mluvit! Jsem královského rodu a ty si prachsprostý bastard!“ odpověděla mu a jen stěží se držel, aby nekřičela.

      „Chceš úctu? Tak ji projevuj. Ohlásil jsem se jako posel regenta a vévodů. Pokud se tak chováš k oficiálnímu poslu, neočekávej, že si tě někdo bude vážit,“ odpověděl jí klidným hlasem. Margarita se několikrát zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Samuel pozoroval, jak se před ním mění. Z vteřiny na vteřinu byl tentam arogantní výraz a před ním stála dokonalá dáma.

      „Pane Antaresi, omluvte prosím mé předchozí chování. Netuším, co to do mne vjelo. Říkáte, že jste přijel jménem regenta. Můžete mi laskavě říct, co má tento muž na srdci?“

      „Jste žádána, abyste navrátila prince Michaela,“ odpověděl Samuel. Margarita překvapeně zamrkala a Samuel se na chvíli zarazil, protože její reakce nevypadala, že by byla hraná.

      „To dítě tady není a nikdy sem nevkročí!“ odsekla Margarita a opět se ji na pár vteřin zmocnil vztek. Naštěstí jej dokázala hned ovládnout. „Bohužel vám prince nemohu vydat, jelikož není v mé péči.“

      Samuel ji zamyšleně pozoroval. Normálně byl vždy schopen poznat, když mu někdo lhal. Ale u Margarity se mu to nedařilo. Tak moc věřila všemu, co pronášela. Samuel měl pocit, že sama těmto lžím věří a snad si ani neuvědomuje, že lže. Pořád však měl pocit, že tu něco nehraje a toho pocitu se držel. Pomalu vsunul ruku do náprsní kapsy a vyndal z ní zapečetěný pergamen.

      „Pokud nehodláte prince vydat, jsem pověřen Vám předat toto vyhlášení války.“ Nechtěl to udělat, ale musel. Věděl, tak jako Creagan s Trivetem, že Lenka by si nic takového nepřála.

      „Tak takhle to bratříček vymyslel? Bude tvrdit, že jsem unesla prince, jen aby se mě zbavil?“ vydechla Margarita poté, co dočetla. V očích se jí zrcadlil šok smíchaný z bolestí. „Pane Antaresi, přijměte prosím mé pozvání. Musím si nejprve promyslet, co odepíši regentovi. Ráno vám dám pro něj dopis,“ dodala po chvíli. Samuel viděl, že se drží jen silou vůle. Poprvé v ní spatřil tu ženu, která byla Lenčinou přítelkyní. Kdyby nebyla situace tak vážná a Margarita si nezasloužila, co se na ní valilo, bylo by mu jí až líto.

      „Děkuji. Vím, že je to ode mne nezdvořilé, ale po cestě jsem unaven. Bylo by možné požádat, aby mi byla večeře donesena do komnat? Předpokládám, že mi přidělíte ty samé, které jsem obýval při předchozí návštěvě,“ odpověděl Samuel. Margarita nepřítomně kývla na souhlas, oči opět upřené do dopisu. Samuel se tedy rozloučil a vydal se do komnat. Ač si pamatoval cestu, rychle se k němu přidal jeden z mužů s tím, že jej rád doprovodí.

      Samuel se obával, jak na něj vstup do Lenčiných komnat bude působit. Minule ho ta představa srazila na kolena a oprávněně se obával, že tentokrát to nebude jiné. Když za sebou zavřel dveře, musel se o ně opřít a na chvíli zavřít oči.

      „No tak, Same, to zvládneš. Kde jinde by to mělo být jednoduché, než tady, kde byla ještě šťastná?“ mluvil k sobě tiše. Po několika minutách si dodal odvahy a otevřel oči. A nic se nestalo. Žádná vidina Lenky, která jej minule nečekaně přepadla. Před ním byl jen nábytek a nic víc. Místnost působila stroze, neosobně, prázdně. Netušil, co to znamená, ale byl si jistý, že to rozhodně nebude tím, že by se smířil s Lenky smrtí. Byl si jistý, že s tím se nedokáže smířit nikdy.

      Pomalu došel na balkon, posadil se do jednoho z křesel a rozhodl se nechat svoji mysl bloudit, kam se jí zachce. Samozřejmě se stočila směrem k domovu. Myslel na matku, kterou dlouho neviděl a doufal, že se zdejší krize vyřeší co nejdříve, aby se k ní mohl co nejdříve vrátit. Byla sama už moc dlouho a on pamatoval na svůj slib, který ji dal po otcově smrti, že se o ni postará a bude ji pravidelně navštěvovat, aby se necítila osamocená. Přemýšlel, jestli by neměl využít zbylého dne, aby ji napsal dopis. Na Wildaranu stejně neměl co dělat, a nehodlal opouštět komnaty. Z uvažování ho nakonec vytrhlo nesmělé zaklepání na dveře.

      Samuel vešel zpět do pokoje a došel otevřít. Přede dveřmi stála Isobel Veillová s tácem jídla v náručí. Rychle od ní tác převzal a ustoupil stranou, aby mohla vejít.

      „Moc se omlouvám, že vás vyrušuji, ale myslela jsem, že byste uvítal něco málo k snědku,“ pronesla nesměle.

      „Oba dva jsou v pořádku,“ odpověděl Samuel na nevyřčenou otázku a odložil tác na stůl. Isobel úlevně vydechla a poté se rozbrečela. Samuel k ní přiskočil a opatrně ji objal.

      „Neplačte. Trivet i Tran jsou živí a zdraví. Jediné co jim schází, jste vy,“ chlácholil ji a lehce hladil po zádech.

      „Já jen pořád nemohu uvěřit tomu, že by Tran provedl něco takového. On není zlý. Je léčitel. Nikdy by nikomu vědomě neublížil. To prostě není možné,“ zamumlala mu Isobel do košile. Samuel od ní odstoupil a donutil ji podívat se mu do očí.

      „Nevěřte ničím slovům, ale svému srdci. A to říká pravdu. Váš manžel nikoho neotrávil. Úmyslně nebo nevědomky. On za smrt Lenky nemůže.“

      „Ale to by znamenalo, že nám Margarita lhala,“ vydechla překvapeně Isobel. „Proč by to dělala? Ne, to nemůže být pravda. Meg není taková. Já nevím, čemu mám věřit.“

      „Máte dvě možnosti. Jednou je, že je váš manžel vrah. Druhou, že vám lhala vaše princezna. Jiná tu není,“ prohlásil pevně Samuel a i když mu bylo líto, že tím Isobel trápí, musel to udělat. Slíbil Tranovi, že pokud se mu podaří s ní sejít, otevře jí oči.

      „Ale ona se o mě starala. Byla se mnou každý den od chvíle, kdy byl Tran vypovězen. Bála se, abych si nic neudělala. Nutila mě jíst. Zůstávala se mnou, dokud jsem vyčerpáním neusnula. A ráno, když jsem se probudila, seděla u mé postele, abych se necítila sama. Proč by to dělala?“

      Samuel netušil, co by ji na to měl říct. Samotného ho to překvapilo. Opět měl ten pocit, jako by tu byly dvě rozdílné Margarity. Ta milá, která by se rozdala pro svůj lid a která se trápila, když lidé kolem ní trpěli. Druhá byla naopak šílená a udělala by cokoliv, aby dosáhla svého cíle. Otázkou bylo, zda je to vůbec možné. A pokud ano, uvědomovala si Margarita své dvě rozdílné osobnosti?


      Vydáno: 6.1.2018 10:08 | 
      Přečteno: 96x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain