Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 2

      Dračí právo - Kapitola 2Lenčina duše přijala možnost stát se dračicí. Co to pro ni bude znamenat je zatím ve hvězdách. V Aldormě jsou však lidé, kteří to netuší a kteří musí po Lenčině smrti žít dál...

      2 – Samuel: Tajemství, které by mělo zůstat ukryto
      (den první)

       

      Samuel Antares stál vedle kolébky a pozoroval spící nemluvně. Byl rád, že se nemusel zúčastnit slavnostní hostiny. Připadalo mu to až absurdní. Oslavoval se život zesnulé královny a současně narození dědice trůnu. Život a smrt.

      Díval se na chlapce, který představoval život, ale před sebou viděl obličej té, která se vydala cestou mrtvých a stala se jednou z hvězd. Uvědomil si, že od její smrti se nepodíval na oblohu. Teď už stěží pozná, která hvězda je ta Lenčina.

      Povzdechl si. Naposledy zkontroloval spící dítě a poté se usadil do křesla. Užíval si ticha, které se linulo místností. Měl tak alespoň klid a mohl přemýšlet. Nedokázal pochopit, proč ho její ztráta tak neskonale bolí. Znal ji jen krátce, něco málo přes dva měsíce. A přesto si teď připadal, jako by ztratil letitého přítele.

      Stačilo jen na ni pomyslet a útroby se mu svíraly žalem, který dosud nepoznal. I smrt jeho otce jej bolela. Ale ne tolik, jako ztráta Lenky. Chtělo se mu brečet, ale odmítal dát najevo jakýkoliv cit. Ostatní mohli truchlit. Ne však on. Neměl na to právo. Byl to on, kdo ji dal naději. To on ji donutil uvěřit v nesmyslnost proroctví. Slíbil jí dlouhý a spokojený život a zklamal ji.

      Dítě se začalo v kolébce převalovat a kňourat. Samuel zahnal veškeré myšlenky stranou. Vstal a vzal chlapce do náručí. Lehce ho kolébal a broukal mu melodii. Tu samou, jakou broukávala matka jemu a jeho bratrovi. Ani si nevšiml, že se otevřely dveře a někdo vstoupil dovnitř.

      „Jako bych tu nebyl, chlapče,“ zašeptal Trivetův otec Tran. Muž, kterého poznal teprve včera, a který se k němu choval, jako by ho znal od dětství. https://ssl.gstatic.com/ui/v1/icons/mail/images/cleardot.gif 

      „Asi se mu něco zdálo,“ odpověděl tiše Samuel, jako by se bál, že snad svým hlasem chlapce vzbudí.

      „To tak bývá. Každý máme sny. I ti nejmenší z nás,“ zareagoval s lehkým úsměvem Tran a zadíval se na malý uzlíček v Samuelově náručí. „Nepotřebuje přebalit?“ zeptal se ještě a pobaveně sledoval Samuelův vyděšený pohled. „To bys poznal,“ usmál se a lehce ho poplácal po rameni.

      Jakmile chlapec znovu usnul, uložil ho Samuel do kolébky. Ve stejnou chvíli dovnitř vešli Creagan, Trivet a Margarita.

      „Díky, Same, že ses o něj postaral,“ zašeptal Trivet.

      „Alespoň jsem nemusel šaškovat na hostině, kde se vzpomínalo na neexistující osobu,“ pronesl s lehkým pokrčením ramen. „Kojná odešla před půl hodinou,“ dodal ještě. Margarita po něm hodila pohledem, ale jinak dělala jako by v místnosti nebyl. Jejich vztahy byly stále na bodu mrazu a už tu nebyl nikdo, kvůli komu by se museli přetvařovat.

      „Myslím, že by si Lenka zasloužila, abychom na ní, takovou jaká doopravdy byla, zavzpomínali alespoň my,“ pronesl tiše Tran a předstíral, že si nevšiml, jak sebou všichni tři muži trhli. Uvědomil si, že pro ně bude ještě chvíli trvat, než budou schopni vyslovit její jméno, aniž by to v nich vyvolávalo bolest.  „Připijme na její počest,“ dodal.

      „Klidně si připijte, ale já se k vám nepřipojím,“ pronesl Samuel schovaný za svojí ledovou maskou.

      „Myslel jsem, že byla vaší kamarádkou,“ pronesl ironicky Creagan a probodl jej pohledem.

      „Myslel jsem, že si ji miloval,“ odpověděl mu stejným tónem Samuel a vykašlal se na dvorskou etiketu. Ten muž mu za to nestál. Creagan se nadechoval k odpovědi, ale Samuel mu nedal šanci. „Jestli je to pravda, tak mi řekni. Jak tu dokážeš stát v klidu s vědomím, že jsme jí zklamali? Nenáviděla Lautuse. Měla z něj až panickou hrůzu i po jeho smrti. A my jsme udělali co? Uložili jsme ji k věčnému spánku vedle tyrana, kterému se málem podařilo ji zlomit!“

      Ač ho to stálo mnoho sebeovládání, dokázal Samuel udržet hlas v klidu. Nechtěl probudit nemluvně a tak se musel držet.

      „Tak proč si s tím přišel až teď? Tos nemohl říct něco dřív?“ odsekl mu Creagan a taktéž mu přestal vykat.

      „Protože mě to napadlo až ve chvíli, kdy jsme snášeli rakev do krypty! Proč to nenapadlo tebe? Proč to nenapadlo dřív nikoho z vás? Znali jste ji delší dobu. Neházej na mě svojí neschopnost. Na tomhle máme všichni stejný podíl viny!“ vykřikl Samuel a úplně v tu chvíli zapomněl na dítě v kolébce.

      Chlapec, vyrušený hlukem, se dal do pláče. Samuel se otočil, aby vzal chlapce do náručí, ale byl odstrčen.

      „Spokojený? Podařilo se ti ho probudit,“ probodla Margarita Samuela vražedným pohledem, zvedla chlapce s kolébky a začala s ním lehce pohupovat.

      Samuel Margaritu ignoroval, pohled měl upřený stále na Creagana a vypadalo to, že ti dva se v nebližší době poperou. V tu chvíli se mezi nimi objevil Tran.

      „Ihned toho nechte! Nebudete se hádat. Ne dnes. Lenka by si to nepřála,“ pronesl rázně a oba dva muži se během chvíle uklidnili. „A co se týká věčného odpočinku, tak mi neříkejte, že jsem byl jediný, kdo si všiml, že po obřadu byla rakev mnohem lehčí.“

      „Lehčí?“ zeptala se překvapeně Margarita a zapomněla na kolébání dítěte v náručí, což se však chlapci nelíbilo a dal řevem najevo svoji nespokojenost.

      „Otec má pravdu. Když jsme odnášeli rakev do krypty, přišlo mi, že je o něco lehčí,“ pronesl zamyšleně Trivet.

      „Říkal jsem si, že se mi to jenom zdá,“ dodal tiše Samuel. Veškerý vztek šel najednou stranou.

      „Myslíte, že by,“ začal Creagan, ale neodvážil se pokračovat.

      „Viděli jste to co já,“ odpověděl jim tiše Tran. „Rakev byla obklopená modrým světlem. Co když to byl poslední dar Frundora? Sdílel s ní mysl. Musel vědět o tom, jak moc se bála spočinout vedle Nimana.“

      „Jenže Frundor s ní dlouhou dobu nemluvil. Přetrhal s ní veškerá pouta,“ namítl Trivet. Ač chtěl sebevíc věřit v otcovu myšlenku, musel tu být alespoň jeden člověk, který zachovával hlas rozumu.

      „Škoda jen, že není způsob, jak zjistit jestli se vám to jen nezdálo,“ dodala klidně Margarita a uložila chlapce zpět do kolébky.

      „Pokud se vám nechce uprostřed noci vloupávat do krypty,“ dodal ironicky Samuel. Nemyslel to vážně, a proto ho překvapilo, když si všiml, že Creagan s Trivetem nad tou myšlenkou uvažují. „Vy dva jste blázni, jestli nad tím jenom uvažujete. Všichni čtyři jsme se shodli, že rakev byla lehčí. Vy si říkejte, co chcete, ale jsem se rozhodl věřit, že její tělo v rakvi nebylo. A doufám, že tahle informace zůstane mezi námi,“ dodal, zakroutil nevěřícně hlavou a opustil místnost.

      Vešel do pokoje a rychle ze sebe strhal slavnostní oblečení. Kabát a košili odhodil na zem a došel si nalít číši vína. Konečně byl sám. Konečně měl možnost udělat to, po čem celý dlouhý den toužil. Pít a opít se tak, že zapomene na vlastní jméno.

      První pohár do sebe obrátil naráz a hned si ho doplnil. Bylo mu jedno, jestli pije červené či bílé víno. V tu chvíli mu šlo jen o jeho množství. Popadl lahev do ruky, otočil se ke křeslu a zarazil se.

      Před sebou viděl sebe samého, jak sedí v křesle. A na jeho opěradle byla ona. Objímala ho kolem ramen a utěšovala ho. Zavřel oči, zavrtěl hlavou a naštěstí se toho obrazu dokázal zbavit.

      Posadil se do křesla a upil vína. Cítil, jak se mu rozlévá teplo do žil a doufal, že celodenní hlad uspíší jeho plán.

      Nepřeháněj to s pitím, nesl se neexistující hlas místností. Chuť na víno ho rázem přešla. Věděl, že by jí mrzelo, kdyby ho takhle viděla. Jen kvůli tomu dokázal odložit nedopitou číši vína a jít si lehnout.

      Když po několika hodinách převalování usínal, měl pocit, jako by na tváři cítil lehký dotek rtů.


      Vydáno: 23.4.2017 9:29 | 
      Přečteno: 242x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Proč mám pocit, že na to přebalování se Tran ptal jen aby Samuela vyděsil?
      Jen mi přijde zvláštní (vzhledem k tomu, co se chystá), že se Margarita tak stará o malého. Čekala bych, že jí to bude spíš jedno. Nebo to hraje, aby nevzbudila podezření?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Tran je prostě za každé situace připraven lidi kolem sebe potrápit. Samozřejmě, že mu šlo jen o to, aby Samuela překvapil a zaskočil. A evidentně se mu to povedlo 3

      No a Meg se opravdu stará právě proto, aby nevzbudila podezření... Už to není úplný blázen jako v minulé verzi. Teď v ní bublá spíš ta pozvolná ledová nenávist.

      „Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich