Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 3

      Dračí právo - Kapitola 3V minulé kapitole jste měli možnost sledovat, jak se se smrtí Lenky vyrovnával Samuel Antares. Následující ráno zachycuje myšlenky a činy muže, kterého Lenka milovala a kterému porodila syna - Creagana Elata.

      3 – Creagan: Cena, kterou je nutné zaplatit
      (den druhý)

       

      Ráno po pohřbu se stihl stěží obléknout, když zaslechl naléhavé klepání na dveře.

      „Dále,“ pronesl pevným hlasem, ale v duchu si povzdechl. Doufal, že bude mít pár minut pro sebe. Chtěl se na chvíli zastavit a zavzpomínat. Potřeboval se, i kdyby jen ve vzpomínkách, znovu procházet Talronem a cítit se jako svobodný člověk. Tak moc toužil utéct. Vzít svého syna, odjet a nikdy se neohlédnout zpět. Ale věděl, že nemůže. Ne po tom všem, co pro něj a království Lenka udělala. Obětovala se, aby on, potažmo jejich syn, mohl usednout na trůn. Kdo byl on, aby její oběť zahodil?

      „Dobré ráno. Přišel jsem za vámi, abych vám připomněl, že bude nutné v co nejbližší době svolat zasedání rady. Je nutné určit termín, kdy dojde ke korunovaci novorozeného prince. Teď, když je královna mrtvá, je království bez svého vládce,“ pronesl Adamar hned ve dveřích. Creagan potlačil nutkání křičet zoufalstvím.

      „Jistě, vévodo. Jsem si toho vědom. Předpokládal jsem však, že by nebylo vhodné svolávat zasedání v době smutku,“ odpověděl a doufal, že tím jejich rozhovor skončí. Víc se mýlit nemohl.

      „Ano, v tom s vámi souhlasím. Bohužel však zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Královna vás sice ustanovila regentem, ale budete mít stále stejnou podporu, když již není na světě?“ odpověděl mu Adamar s mírným úsměvem.

      „Mám to brát jako výhružku?“ zeptal se Creagan zostra, čímž jen úsměv svého protivníka rozšířil.

      „Kdepak. Spíše jako upozornění. Královna měla s některými z nás soukromou dohodu. Otázkou je, zda ji budeme dále považovat za platnou,“ odpověděl klidně Adamar a bez vyzvání se posadil do křesla.

      „Pokud si myslíte, že o nich nevím, tak jste na omylu,“ odpověděl mu Creagan a doufal, že vévoda nepozná, že mu lže. V duchu si poznamenal, že se musí zeptat Triveta, zda o Lenčiných dohodách něco neví. A pokud to bude nutné, klidně se obrátí i na Samuela Antarese, jen aby získal nad vévody převahu. „A pokud jste mne nepochopil, tak to řeknu přímo. Vím, čím si královna zavázala vaši spolupráci.“

      „Zajímavé. Když vezmu v potaz vaši minulost, docela mě překvapuje, že vám natolik důvěřovala a svěřila se vám. Ačkoliv, vybrala si vás za regenta, tak by mi to tolik překvapovat nemělo,“ zamyslel se Adamar a zkoumavě si Creagana prohlédl. Jako by ho teprve v tu chvíli začal brát vážně. Královský regent se v jeho mysli právě dostal z pozice nepodstatného pěšáka, mezi lidi, se kterými musí kalkulovat při svých plánech.

      „Netuším, na co narážíte, vévodo. Ale byl bych rád, kdybyste o královně mluvil s úctou,“ pronesl Creagan ledovým hlasem. Nedokázal pochopit, jak s tím mužem mohla Lenka vycházet. Měl pocit, jako by vévodovi bylo vše a každý pro smích.

      „Na tragický konec vaší lásky,“ pousmál se s hraným smutkem Adamar. „Jen slepec by nepoznal, že jste do sebe zamilovaní. Povězte mi, regente, co přesně stálo za vaším rozchodem? Nedokázal jste přenést přes srdce, že se vrátila zpět ke svému milovanému manželovi?“

      Creagan měl co dělat, aby ho nepopadl a nevyhodil ven. Chtěl mu vymazat ten arogantní úsměv z tváře, ale dokázal se ovládnout a mlčet.

      „Měl bych vás upozornit na jednu věc. Jste regentem, ale to, s jakou péčí se chováte k dědici, by mohlo brzy začít vyvolávat řeči. Chováte se, jako by to dítě bylo vaše,“ dodal Adamar a s pohledem upřeným na Creagana se zvedl a odešel pryč.

      Creagan zůstal stát s ústy dokořán a pohledem upřeným na zavřené dveře. Teprve v tu chvíli mu došlo, že každý považuje Michaela za Lautusova syna, za Nimana.

      Z té představy se mu udělalo špatně. Chtěl do světa vykřičet, jak moc se pletou. Toužil po tom, aby mohl prohlásit Michaela za svého. Aby mohl nosit jeho příjmení. Jenže to nešlo. Po smrti Lenky stálo království na vrtkavých nohách. Nemohl jen tak přijít a říct, že dítě, kterého všichni považují za dědice trůnu, je jeho vlastním a ne toho parchanta.

      „Leni, ještě, že si se toho nedožila,“ povzdechl si. „Určitě bys mě přetrhla na místě za to, co hodlám udělat.“ 

      Ač mu to trhalo srdce, rozhodl se. Udělá to. Pro dobro království. Pro budoucnost jeho syna. Lenka kvůli proroctví zaplatila nejvyšší cenu. Obětovala svůj život. Pokud on má za návrat jeho rodu na trůn zaplatit tím, že nebude smět přiznat, že je Michaelovým otcem, bude se s tím muset smířit.

      Najednou, po tolika letech, dokázal úplně odpustit svému otci. Konečně chápal, jak se tehdy, když musel předstírat, že je Creagan jen obyčejným vesnickým chlapcem, se kterým nemá nic společného, cítil. Přál si, aby byl stejně silný, jako byl jeho otec. Aby to dokázal vydržet. A současně doufal, že až se Michael jednoho dne dozví pravdu o svém původu, nezačne ho nenávidět. Jenže s charakterem, který zdědil po něm a Lence to ale bylo pouze vroucí přání.

      Přesto se nedokázal udržet a jeho první kroky směřovali do Michaelova pokoje. Musel ho vidět. Potřeboval se ujistit, že je v pořádku.

      Když vstoupil do místnosti, všiml si Margarity, která se skláněla nad kolébkou.

      „Taky máš pořád pocit, že ho musíš kontrolovat?“ zeptal se tiše, aby dítě neprobudil. Margarita se otočila, zadívala se bratrovi do očí a s kývnutím vrátila svoji pozornost ke kolébce.

      „Víš. Přes to všechno, co se stalo, jsem jí důvěřovala. Ať se chovala jakkoliv, byla jsem si jistá, že ona je vážně tou vyvolenou, o které mluvilo proroctví. Ale ona nás zradila. Měli jsme vládnout a podívej se na nás. Je z tebe král? Ne, jenom obyčejný regent. A mě mají všichni jen za její dvorní dámu,“ pronesla po chvíli ticha. Creaganovi z těch slov přeběhl mráz po zádech. Potichu se snažil překonat těch pár metrů, které je od sebe dělilo.

      „Určitě to byl celé jeho plán. Bheirg. Náš dokonalý Bheirg. Skákali jsme, jak on pískal. Vše jen proto, že byl důvěrným kamarádem našeho otce. Jak já ty dva nenávidím. Chtěla jsem se jim pomstít. Jeho ale dřív dohnalo stáří. Za to Lenka,“ vyprskla jméno s odporem, „Ta nic netušila. Slepě důvěřovala. Bylo to tak jednoduché. Stačila jen trpělivost.“

      Ta slova dopadla na Creagana jako pěst. Nedokázal uvěřit tomu, co jeho sestra právě říkala. Myšlenka, že by mohla za Lenčinu smrt, se však již usadila a způsobila další příval neskonalé bolesti.

      „Meg, co to říkáš? Prosím, řekni, že to není pravda,“ vydechl zoufale. Margarita na něj však nereagovala a stále se soustředila jen na spící nemluvně v kolébce.

      „Už zbývá jen on. Poslední proradný Niman, který nám stojí v cestě. Stačí se už zbavit jenom jeho a cesta k trůnu bude volná,“ zašeptala, zvedla ruku a teprve v tu chvíli si Creagan všiml dýky, kterou celou dobu držela.

      „NÉ!“ zakřičel vyděšeně a pokusil se ji zadržet. Margarita, ač se zdála plně soustředěná nemluvnětem, zahlédla prudký pohyb a hbitě mu uhnula. Creagan se otočil na patě, doufaje, že se mu podaří sestru chytit do náručí a zabránit jí ve vraždě jeho syna.

      Neměl však možnost nic udělat. Margarita jej rukojetí udeřila do spánku. Zatmělo se mu před očima a bezvládné tělo se skácelo k zemi. 


      Vydáno: 2.5.2017 15:54 | 
      Přečteno: 232x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Tak tohle byla kapitola zatím nejlepší, procítěná. uvědomila jsem si spoustu nových věcí. Třeba ta část, jak Creagan najedou chápe otce, neměla chybu. Stejně jako mi nedošlo, že Margarita vlastně neví, kdo je Michaelův otec.
      Adamar taky potěšil, je to ten správný had 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Děkuji za tak krásný komentář.
      Scénu, kdy Creagan vzpomíná na otce, jsem vůbec neměla v plánu. Prostě jsem najednou koukala, co se to objevuje ve wordu a nechápala. A ano, krom čtyř osob (krom Lenčina tria ještě Niame) nikdo další netuší, že Michaelův otec není Lautus.
      No a Adamar, ten si jako vždy přišel nezván, ukradl si scénu pro sebe a když ho to přestalo bavit, tak se zvedl a šel zase popichovat někoho dalšího 1

      „Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain