Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 4

      Dračí právo - Kapitola 4Nová kapitola, nový pohled. Tentokrát je na řadě Trivet. A ačkoliv odhalení, ke kterému dojde, není po předchozí kapitole pro čtenáře překvapivé, pro Triveta a ostatní jde však o něco, co by je nenapadlo ani v nejhorších představách.

      4 – Trivet: Zrada
      (den druhý)

       

      Seděl ve svém pokoji a procházel se věcmi, které dříve patřili Lence. Na stole stál pootevřený kožený váček, ve kterém byl zbytek bylinné směsi, který neustále popíjela. Kolem něj byly rozloženy popsané deníky. Akorát seděl nad jedním z nich a bezmyšlenkovitě jím listoval. Sem tam přečetl pár vět a opět se přesunul na jinou stránku. Dodávalo mu to pocit, že je Lenka stále někde poblíž. Ze zamyšlení jej vytrhlo až zaklepání na dveře. Zvedl se, došel otevřít a mlčky ustoupil stranou.

      „Dopsáno. Jak si chtěl,“ pronesl Samuel klidným hlasem a podal Trivetovi poslední deník. Jen díky křečovitě zatnutých kloubů na rukou bylo poznat, že Samuelův klid je pouze hraný.

      „Děkuji. A omlouvám se. Neměl jsem tě o to žádat,“ odpověděl Trivet smutně. Samuel jen pokrčil rameny, ale nic neřekl. Nebylo co. Pozoroval, jak Trivet skládá deníky na hromádku a poté je uklízí do dřevěné truhlice.

      „Co s nimi hodláš dělat?“ zeptal se po chvíli ticha Samuel.

      „Lenka mi sice nic neřekla, ale podle prvního zápisu předpokládám, že chtěla, aby zůstali v Talronu. Až to bude možné, zajedu je tam uložit,“ odpověděl Trivet a poprvé od chvíle, kdy zemřela, dokázal pronést její jméno nahlas.

      „Když mi řekneš, kde ta vaše vesnice je, můžu je tam cestou odvézt,“ nabídl se Samuel. „Nejpozději zítra chci vyrazit zpět domů,“ dodal, když si všiml Trivetova překvapeného výrazu. Než se Trivet zmohl na odpověď, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil jeho otec. Se smutným úsměvem se pozdravil se Samuelem. Došel k Trivetovi a pevně jej uchopil za ramena. Trivet se pousmál. Věděl, že jeho otec netuší, co by měl říct, aby mu ulevil. Ale pro něho bylo ticho tím nejlepším lékem, který mu mohl otec poskytnout.

      Sledoval, jak Tran uchopil jeden z deníků a na chvíli se začetl. Když poté deník odložil a vzal do rukou kožený váček, nebyl by si toho všiml. Jenže jeho otec po přivonění ke směsi ztuhl a s přísným výrazem si oba dva měřil.

      „Pánové, můžete mi říct, koho máte v úmyslu otrávit?“ pronesl hlasem, ze kterého Triveta zamrazilo.

      „Otrávit? Tati, co tím myslíš?“ zeptal se nechápavě Trivet a snažil se nevnímat rostoucí paniku.

      „To, co říkám. Kdyby někdo tohle pil dlouhodobě, mohlo by ho to zabít! A ty, Trivete, si mě zklamal. Buď si tu směs namíchal úmyslně, nebo sis ničeho nevšiml. Tak jako tak je to něco, co bych od tebe nikdy nečekal. Možná si teď archivářem, ale stále si byl léčitelův učeň. Takže mi teď hned řekni, komu si měl v plánu ten bylinný čaj podávat,“ odpověděl mu Tran vyčítavě.

      Místnost se ponořila do ticha. Částečně vyčítavého, částečně nechápavého. Tři muži se navzájem pozorovali zamračenými pohledy. Každý ztracen v přívalu vlastních myšlenek.

      „Tu směs měla od vás,“ pronesl Samuel a kladl důraz na každé slovo. Ruce měl sevřené v pěst a ovládal se jenom silou vůle.

      „Netuším, o čem to mluvíš, chlapče,“ odpověděl mu klidným hlasem Tran a ani na vteřinu neuhnul před nenávistným pohledem, kterým ho Samuel častoval. Trivet stál a nechápavě koukal střídavě z jednoho na druhého.

      „Počkej, tati. To je směs, kterou si připravil pro Lenku.“ zeptal se po chvíli. „Lence bylo špatně. Poslal jsem ti dopis, ať něco namícháš,“ koktal a doufal, že se mu to všechno jenom zdá. Protože pokud ne, znamenalo by to jediné. Odmítl na to byť jen pomyslet.

      „Já žádný dopis nedostal, synku. Kdo mi ho měl dát?“ odpověděl Tran překvapeně. Trivet hleděl do země a hledal odvahu k vyslovení jména ženy, kterou miloval.

      „Margarita,“ odpověděl místo něj Samuel. Trivet zavřel oči a snažil se nedat na sobě znát bolest, která ho zasáhla poté, co zaslechl její jméno. Miloval ji a nechtěl uvěřit tomu, že by mohla za Lenčinu smrt. Ale před tou krutou pravdou nebylo úniku. Neochvějná víra v její laskavost se právě tříštila na milion kousků.

      „Michael!“ vykřikli z ničeho nic Trivet se Samuelem a rozběhli se z pokoje.

      Trivet vběhl do místnosti první, Samuel ho dohnal o pár vteřin později. Na chvíli je zarazil pohled na bezvládné tělo ležící před kolébkou. Trivet bez váhání přiskočil svému příteli na pomoc. Samuel se hnal k postýlce, ve které však našel pouze zavinovačku s dračím erbem. Dítě bylo pryč.

      „Pozor, má nůž!“ vydechl Creagan vteřinu poté, co jej Trivet přivedl k vědomí.

      „Nesnaž se mi ani naznačit, že si ho nedokázal ochránit!“ zasyčel Samuel, odhodil Triveta stranou, popadl Creagana za krk a pevně stiskl. Ten jen zalapal po dechu, ale jinak se vůbec nebránil.

      „Same, pusť ho, vždyť ho zabiješ!“ vykřikl vyděšeně Trivet a snažil se ho odtrhnout.

      „Co na tom záleží? Jak má vládnout, když se neumí postarat ani o vlastního syna?,“ odsekl Samuel, přesto však povolil sevření. Creagan se zvedl, došel k nebližšímu křeslu a zhroutil se do něj.

      „Meg,“ zašeptal zlomeným hlasem. „Trivete, byla to Meg!“ Plný zoufalství skryl tvář do dlaní a jen silou vůle se držel, aby se před nimi nerozbrečel.

      „My víme,“ zašeptal smutně jeho kamarád. Creagan ho nechápavě pozoroval. „Otec zjistil, že ta směs, kterou Lenka pila, byla otrávená,“ dodal.

      „Ne, to není možné. Vždyť ji měla od něj.“ Creagan skákal pohledem z Triveta na Samuela a zpátky. Doufal, že se mu to jenom zdá.

      „Tak jí to alespoň tvoje sestřička říkala,“ odpověděl mu vztekle Samuel. Celou dobu se držel, aby po Creaganovi neskočil a jednu mu nevrazil.

      „Před chvíli jsme s ním mluvili. Nikdy žádnou směs nepřipravoval,“ zašeptal Trivet. Nedokázal se podívat svému příteli do očí. Věděl, že mu tím způsobuje novou bolest, ale to nebylo nic v porovnání s tím, co sám cítil.

      „Chceš mi říct, že,“ začal Creagan, ale neodvážil se pokračovat.

       „Já nevím. Možná by žila. Kdo ví,“ pronesl zoufale Trivet.

      „Měl si ji chránit! Luthomar tě tu nechal, abys jí chránil. Kdybys dělal svoji práci pořádně, Lenka by ještě žila!“ vykřikl Creagan zoufale, vyskočil z křesla a popadl Samuela za košili.

      „Já jsem jí nezabil! To tvoje sestra! Tohle na mě nehodíš!“ vyprskl Samuel a pokusil se Creaganovi vytrhnout. Creagan, aniž by to tušil, se trefil do otevřené rány. Samuel sám si vyčítal, že jeho opatrnost polevila. Věděl, že žádný pokus o vraždu královny neproběhl, a tak přestal být ostražitý. A i když měl k Margaritě od prvního setkání výhrady, dal na Lenky názor. Ano, byl si vědom, že za její smrt je zodpovědný i on, ale nehodlal se nechat obviňovat mužem, který Lence zlomil srdce.

      „Jestli vám pomůže, když se poperete, tak do toho!“ vstoupil mezi ně Trivet a donutil je, aby se uklidnili. „Ale udělejte to rychle. Dědic trůnu zmizel. Michael zmizel,“ dodal a poslední slova zdůraznil.

      Oba muži se rázem uklidnili. Trivet, který tajně doufal, že se poperou a konečně se tak trochu zklidní napětí mezi nimi, byl nakonec rád, že k tomu nedošlo. Ti dva by byli v danou chvíli schopní se snad i zabít.

      „Creagane, je poledne. V kolik si sem přišel?“ zeptal se Trivet. Vše záleželo na čase. Pokud by Margarita utekla před chvílí, mohli ji ještě dohnat.

      „Hned ráno. Nemohlo být ani osm,“ odpověděl mu Creagan.

      „Víc než čtyři hodiny. Tohle už sami nezvládneme,“ pronesl Samuel a v jeho hlase poprvé nebyla stopa výtky či výsměchu.

      „Ne, máš pravdu. Musíme svolat zasedání královské rady,“ odpověděl Trivet vážně a podíval se na své společníky. Ať už měli k sobě jakékoliv výhrady, vše šlo stranou. Teď museli táhnout za jeden provaz.


      Vydáno: 10.5.2017 19:41 | 
      Přečteno: 319x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Na kapitole se mi líbí ty emoce, hlavně ta pasáž, jak si uvědomili, co se stalo Lence. Hádka Samuela a Creagana nebyla špatná, akorát dvě věci
      1) pokud dostal Creagan takovou perdu, že byl čtyři hodiny bezvědomí, tak by měl minimálně pekelný bolehlav, nejspíš i otřes mozku
      2) to celé dopoledne za princem nikdo nepřišel? žádná kojná nebo chůva?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Vidíš, já si říkala, že mi tam něco nesedí.
      Jinak ona ta rána nemusela být ani tak hrozná, aby způsobila otřes mozku (plus takový pojem tam asi ani neznají...). Ale pokusím se to předělat - minimálně ten bolehlav není vůbec žádný problém. A buď ho dám sem, nebo hned do další kapitoly (brala bych, že bolest zasunul do pozadí a pořádně by se rozjela při zasedání rady...
      Kojná by se asi zastavit měla, to uznávám. Chůvu jsem zatím neřešila a brala jsem to tak, že se o malého starala Margarita (že měla postranní úmysly, to už je každému jasné)..
      Budu se muset obrátit na mardom, protože vážně netuším jak dlouho vydrží novorozeně od jednoho krmení k druhému. Až mi odpoví, tak podle toho upravím kapitolu.
      Díky za upozornění.

      „Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain