Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 5

      Dračí právo - Kapitola 5V nové kapitole se vracíme na dračí planetu, kde se Lenky duše rozhodla stát se jedním z draků.

      5 – Rubie: Zrození
      (den první)

       

      Duše ženy vklouzla do vejce a spojila se s dračím tělem, které čekalo na probuzení. Ve chvíli, kdy pronikla do jeho těla, ucítila, že mu způsobuje bolest. Současně si však uvědomovala, že tu bolest cítí jako svojí vlastní. Bylo pro ni těžké začít o sobě myslet jako o drakovi. Netušila, co by měla dělat, a tak nechala zvířecí instinkt, aby si poradil.

      Dračí tělo se začalo zmítat a snažilo se dostat ven ze skořápky, která mu byla těsná. Hlavou nakřáplo skořápku a pokračovalo stále dokola a dokola, dokud neprorazilo díru ven.

      To mi nikdo nepomůže? Pomyslela si Lenka a současně si uvědomila, jak že jí dračí tělo poslouchá a otáčí hlavou tam, kam si přeje. Euforie, kterou při tom zjištění cítila, najednou vystřídala panika. Nemohla se hýbat jinak, než hlavou. Cítila, jak ji skořápka svírá. Panika zachvacovala celé tělo.

      „Uklidni se. Zhluboka dýchej. Vše bude v pořádku. Musíš se soustředit a dostat se z vejce,“ pronesl klidným hlasem černý drak.

      Dračí mládě ho poslechlo. Zavřelo oči a pokusilo se zhluboka nadechnout. A pak nad ním opět převzala vládu lidská část. Lenka začala uvažovat, jak se z té prekérní situace dostat co nejdříve. Systematicky začala pohybovat tělem a doufala, že se jí podaří vyklouznout z toho otvoru.

      Stačilo by mi, kdybych otvorem protáhla ramena a ruce. Pak už bych se vytáhla, přemýšlela a zoufale se snažila o nemožné.

      Po půl hodině marného snažení to vzdala a frustrovaně zakřičela. Měla cizí tělo, se kterým neuměla pracovat.

      „Já nevím jak ven,“ pronesla zoufale. „To mám tu skořápku žužlat tak dlouho, než změkne a pustí mě?“ Několik draků se pobaveně zasmálo.

      „Stále o sobě přemýšlíš jako o člověku. Jsi teď drak. Poslechni své vnitřní já. Zvíře uvnitř tebe ví, jak se dostat ven,“ odpověděla jí klidně Ceata. Lenka měla sto chutí po ní hodit ironický pohled. Naštěstí se udržela a vyzkoušela radu stříbrné dračice. Připadala si zvláštně, ale fungovalo to. Než se nadála, byla venku z vejce a překvapeně se rozhlížela kolem sebe.

      Pohled na malého dráčka, který se snaží ujít pár kroků, ale motají se mu pod sebou nohy, byl komický. Přesto se žádný z draků nezasmál. Byla v tom úcta, u některých spojená se vzpomínkami na jejich první krůčky.

      „Pořád to děláš. Máš v sobě zvířecí část a potlačuješ ji. Už jednou ti pomohla, tak ji nech, ať se postará o to, co je pro ni přirozené,“ ozvala se rudá dračice.

      Mládě se zarazilo a po celou dobu poslouchalo s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Nakonec proneslo: „A nemohlo by to taky být tím, že jsem celý život byla člověk? Víte ono to není lehké mít najednou o dvě nohy víc. Snažím se při chůzi nezabít.“

      „A teď si představ, jak málo budeš mít času na ovládnutí křídel, až tě strčíme z hory. Dolů je to tak deset minut volným pádem,“ dodal vážným hlasem modrý drak.

      Dračí mládě ho pozorovalo, a kdyby tušilo, jak na to, hodilo by po něm skeptický výraz. „Vážně si myslíte, že je zrovna teď vhodná doba na blbé vtípky?“

      Modrý drak se zasmál. „Vždy je čas na žerty. A neříkej, že bys na mém místě neřekla něco podobného,“ dodal.

      „Ode mě by to znělo vtipně,“ ozval se drze dráček.

      „Samozřejmě,“ odpověděl pobaveně modrý drak. „Ale nechme žerty stranou,“ dodal. „Je na čase, aby sis zvolila své jméno.

      „Ale já už jméno mám. Jmenuji se,“ začal dráček odpovídat, ale najednou se zarazil. Otvíral ústa, ale nevycházel z nich žádný zvuk. Na pohled bylo poznat šok, který pomalu začínala nahrazovat panika.

      „To bylo tvé lidské jméno. Člověk, kterým si bývala, zemřel. A s ním i tvé jméno. Nemůžeš používat to samé. Vzpomeň, to byla podmínka. Nesmět nikomu říct kým si byla,“ vysvětlovala ji klidně stříbrná dračice.

      „Takže já nikdy nebudu moc říct, že jsem bývala,“ proneslo dráče a opět nedokázalo vyslovit poslední slovo.

      „Nikdo z nás to nedokáže,“ odpověděl černý drak. Z tónu jeho hlasu však bylo poznat, že jeho to vůbec netrápí.

      Dráček se zatvářil zamyšleně. Po několika minutách, které proběhly v absolutním tichu, naklonil hlavu a pronesl: „Když už mám rubínově rudé tělo, tak by se mi líbilo jméno Rubie.“

      „Dobrá, Rubie. Nyní je na čase, aby ses odebrala do hnízda rudých, kde se budeš muset naučit vše, co jako drak musíš ovládnout,“ pronesl zelený drak.

      „Cože?“ odpověděla překvapeně Rubie. „A to si má představit jako školu pro draky? Budou tam i lavice? A na tabuli budu psát křídou, kterou budu držet v tlamě?“

      „V první řadě se budeš muset naučit úctě!“ zahřímala zlatá dračice a Rubie se vyděšeně přikrčila. Došlo jí, že to přehnala. Ale co mohli očekávat? Bývala člověkem, který nevěřil v posmrtný život, a najednou zjistila, že nějaký je a že se stala drakem. Drakem, který v jejích očích byl mystické stvoření, které vládne magií.

      „Jako každé mládě se musíš naučit poznat své tělo. Nejdříve se naučit správně chodit, poté přijde na řadu létání. Také by si měla být schopná ulovit si potravu, abys nikdy nehladověla,“ začal ji klidně vysvětlovat fialový drak.

      „Asi není možné, aby ze mě byl drak vegetarián,“ pípla zkroušeně Rubie. Z představy, že by měla zabíjet jiná zvířata, jen aby nehladověla, se jí dělalo špatně.

      „Neboj se. Teď ti to možná přijde jako nechutná představa, ale všechno zvládneš. Všichni jsme si tím prošli. Ano, byly chvíle, kdy to chtěl každý z nás vzdát. Ale podívej se na nás. Stojíme tu před tebou. A i ty jednoho dne budeš takto stát před nově vylíhnutým drakem a budeš se mu snažit dát ty samé rady, jako dostáváš od nás,“ pronesla zlatá dračice milým tónem. Rubie pochopila, že hněv, který v ní vyvolala, byl zapomenut.

      „Pokusím se vás nezklamat,“ odpověděla Rubie a doufala, že v sobě má tu vnitřní sílu, kterou v ní oni viděli.

      „Je čas vyrazit na cestu,“ prohlásila rudá dračice. Rubie rychle došlo, že cesta asi bude dlouhá a ona ji nezvládne.

      Ne, jenom to ne, pomyslela si Rubie. „Proč mám pocit, že mě ponesete jako kočka malé?“ zeptala se a snažila se, aby její hlas nezněl zoufale.

      „Jiná možnost tu není,“ odpověděla ji dračice. Rubie neprotestovala. Věděla, že je to zbytečné. Zavřela tedy oči a snažila se zůstat úplně klidná. Pokoušela se nevnímat zuby, kterými byla lehce uchopena. Uvolnila veškeré svaly a v duchu prosila, ať se k tomu jejich hnízdu dostanou co nejdříve.


      Vydáno: 19.5.2017 18:17 | 
      Přečteno: 230x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Rubie je správně drzá 1
      Scéna s líhnutím mi oproti předchozí verzi přijde vylepšená, líbí se mi, že draci už tu nejsou uniformní masou dštící moudra, ale že mají své osobnosti a dovedou dělat i vtipy 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Rubie je drzá. Ale není se čemu divit. S Lenky duší to ani jinak dopadnout nemohlo.
      Draky už si konečně umím představit o něco lépe. A tak i oni přestali být těmi skoro až bohy a zůstává v nich ta jejich lidská část. A vtipy dělat nedovedou. Minimálně ten modrej ne. Měl by to ještě vypilovat 3 ne, dělám si legraci. To rejpnutí se mu povedlo...
      mimochodem, on je to vlastně Frudorův otec...jak může mít drak se smyslem pro humor takovou manipulativní ještěrku za potomka...

      „Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde