Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Dračí právo

      Dračí právo - Kapitola 6

      Dračí právo - Kapitola 6Je čas na zasedání rady. Je čas vyjít s pravdou ven.

      6: Creagan – Zasedání rady
      (den druhý)

       

      Vyčkávali v zasedací místnosti. Creagan neustále pochodoval tam a zpátky. Nedokázal ani na chvíli zůstat stát. Nervy měl napnuté k prasknutí. Navíc ho trápila neskonalá bolest hlavy. Aniž by si to uvědomoval, neustále si lehce mnul spánky, aby se bolesti zbavil.

      Trivet zatím seděl ve svém křesle a s pohledem upřeným do dáli přemýšlel nad tím, jak asi bude dnešní zasedání probíhat. Pokoušel se, i když měl tak málo času, vymyslet jak reagovat nad případnými reakcemi vévodů. Samuel zatím stál v koutě místnosti a oba pozoroval. Creaganovo neustále přecházení už ho vytáčelo.

      „Tak už se u všech draků uklidni!“ pronesl prudce směrem ke Creaganovi.

      „Jak se mám uklidnit, když mi zmizel syn?“ zeptal se Creagan a nesnažil se zakrýt ironický tón ve svém hlase.

      „Já tě chápu. Jsi k smrti vyděšený. Nejraději by ses rozběhl do stájí a vyrazil na Wildaran. Jenže jsi regent a nemůžeš. Teď musíš zůstat pevný a silný. Nikdo na tobě nesmí poznat, jak moc se trápíš. Dej vévodům sebemenší záminku a roznesou tě v zubech,“ pokračoval klidně Samuel a sám se divil, proč mu dává rady. Creagan ho však mlčky poslouchal, a tak se rozhodl pokračovat. „Vy dva tu teď máte práci. Ale já jsem tu zbytečný. Jsem jenom bastard z vedlejšího království, který tu překáží v době krize. Na Dramonu jsem k ničemu. Tak co s tím provedeš?“

      Creagan překvapeně zamrkal. Trivet si Samuela prohlížel zamyšleným pohledem. Oba pochopili, že má pravdu. Jeden byl regentem, druhý vévodou. Ani jeden nemohl odjet. Samuel však mohl.

      „Neznáš cestu. Museli bychom s tebou stejně někoho vyslat,“ odpověděl Creagan a Samuel byl rád, že konečně začal logicky uvažovat.

      „Co Tran? Potřebujete ho tu?“ zeptal se Samuel a otočil se na Triveta, který jen zavrtěl hlavou.

      „Dobrá. Doběhni pro Trana. Řekni mu o tvém plánu a vyrazte, co nejdřív to bude možné! Každá minuta navíc může znamenat,“ začal Creagan rázně, ale pak se zarazil. „Vlastně ještě před tím sežeň kojnou. Odveď ji do mých komnat a ať tam počká, než za ní přijdu. Snad ještě s nikým nemluvila a nerozkřikne se, že je Michael pryč.“

      Jakmile pomyslel na svého syna, sevřely se mu útroby úzkostí. Představa, že by mu jeho sestra ublížila, ho doslova ničila.

      Samuel moc dobře pochopil, nad čím uvažuje. Došel k němu, položil mu ruku na rameno a zadíval se Creaganovi do očí. „Kdyby ho chtěla zabít, tak si můžeš být jistý, že bys nenašel prázdnou kolébku.“ Věřil těm slovům a dokázal Creaganovi předat trochu své víry. Poté se mlčky rozloučil a vyrazil najít kojnou a poté Trana.

      Ve dveřích se málem srazil se Severinem Trantem a Karlem Silonim. Jako by tušili, že se jedná o velmi vážnou věc, vyrazili na zasedání hned, jak dostali vzkaz.

      „Předpokládám, že dnes nebude na programu dne příprava korunovace,“ pronesl Karel a vůbec ho nepřekvapilo, že mu nikdo neodpovídá. Stačilo se jen podívat na regenta a dramonského vévodu, aby pochopil, že se děje něco vážného. Posadil se tedy vedle Severina a rozhodl se vyčkat, až regent promluví sám.

      O pár minut později se dostavil Ladrin Kuvelt. Bez jediného slova usedl na své místo. Zbývalo tedy jen počkat, až dorazí poslední vévoda – Adamar Brangan.

      Napjaté ticho zaplnilo celou místnost. Creagan se nutil zůstávat navenek klidný. Nechápal, jak to Lenka s Trivetem mohli tak dlouho zvládat. Hrát si na někoho, kým nejsou. Předstírat klid, když se vám chce řvát. Usmívat se, když jediné, po čem toužíte, je pláč.

      Když se po více než hodině konečně otevřely dveře a Adamar vstoupil dovnitř, byl Creagan na jednu stranu rád. Na druhou ho však vytáčel Adamarův výsměšný úsměv.

      „Doufám, že na mne nečekáte moc dlouho,“ pronesl Adamar zvesela a posadil se.

      „Vévodo, můžete mi laskavě vysvětlit, proč jste nepřišel okamžitě, jak jste dostal můj vzkaz? Nebo snad nechápete význam slova urgentní?“ začal zostra Creagan. Adamar ho štval čím dál tím víc a tak měl ve skrytu duše radost, že mu konečně může za něco vynadat.

      „Ale no tak. Snad nehoří,“ pousmál se Adamar.

      „Myslíte? Tak pokud vám přijde únos dědice trůnu jako zábavná situace, tak tu vůbec být nemusíte!“ ke konci už se Creagan neudržel a na vévodu doslova řval.

      V místnosti doslova nastalo peklo. Vévodové se dožadovali vysvětlení. Každý se snažil překřičet ostatní. Creagan jen mlčky stál a doufal, že se všichni brzy uklidní. Hlava mu třeštila a okolní křik bolest jen zhoršoval. Nakonec musel sám zakročit a pevným hlasem si sjednat pořádek. Po chvíli se místnost opět ponořila do ticha. Vévodové ho probodávali pohledem a očekávali, že brzy dostanou odpověď. Trivet Creagana mlčky pobídl.

      „Dnes ráno jsem byl zkontrolovat, zda je dítě v pořádku. Byl jsem při té příležitosti napaden. Když jsem se probral z bezvědomí, byl chlapec pryč,“ řekl ve zkratce, doufaje že nebude muset přiznat, kdo dítě unesl.

      „To se vám krásně hodí do karet, že?“ vyprskl Ladrin a Creagan ho nechápavě pozoroval. „Jste regentem a najednou se ztratil jediný potomek královského rodu. Ale mohu vám říct jediné. Zbytečně jste riskoval. Měl jste počkat pár let. Pak se mohla stát nehoda a trůn by byl váš.“

      „Chcete tím naznačit, že mohu za únos?“ zeptal se Creagan a z tónu jeho hlasu až mrazilo. Ladrin mu však pohled pevně opětoval.

      „Uznejte, že to tak vypadá. Neustále jste se kolem dítěte ochomýtal. A najednou je pryč. Jestli si ale myslíte, že získáte trůn, tak jste na omylu. Královna vás možná jmenovala regentem. Ale královská rada vám tento titul může odebrat,“ odpověděl za něj Adamar. Creaganovi bylo jasné, že to není výhružka. Jen suché konstatování faktu. Na chvíli zadoufal, že to udělají a že od nich bude mít na věky pokoj. Měl těch pokrytců plné zuby.

      „Jestli mě chcete sesadit, dobrá. Ale nejdřív zachráníme dítě,“ pronesl pevně Creagan.

      „Jestli je stále naživu,“ pronesl věcným tónem Severin.

      „Věříme, že je stále naživu,“ odpověděl za Creagana Trivet. „A víme, kdo jej unesl. Byla to královnina dvorní dáma. Margarita Elata,“ dodal a měl co dělat, aby zachoval klidný hlas.

      „Regentova sestra? A vy po nás chcete, abychom vám důvěřovali? U všech draků. Jsou to potomci Sida Clemense a oba jen baží po trůnu. A tak se spolu domluvili, unesli dítě, nechají ho zabít. A rázem je z regenta král a rod Clemens je zpět u vlády. Nikdy jsme neměli souhlasit s vaším jmenováním,“ odpověděl rázně Karel. „Kdyby královna neumřela při porodu, vsadil bych veškerý majetek na to, že v její smrti budete mít také prsty. Ale ono stačí jen nechat zabít nevinné dítě,“ vyprskl.

      Creagan, který takové výčitky očekával spíše od Ladrina, na pár vteřin uvažoval, jak by měl zareagovat. A v tu chvíli se rozhodl, že má všeho po krk. Ani jeden z nich ho neznal a on nehodlal nadále snášet jejich urážky.

      „Proč bych nechával zabíjet svého syna!“ zařval a udeřil pěstí do stolu. „Udělám cokoliv, abych ho získal zpátky. Je mi jedno, co si myslíte, ale vy se mnou budete spolupracovat. A pokud bude třeba, jsem ochotný přivézt zemi k válce. Neustoupím, dokud nebudu mít své dítě zpět v náručí. Jestli mě pak budete chtít sesadit z pozice regenta, tak si to klidně udělejte. Ale zkuste se mi jediný z vás teď postavit do cesty a přísahám na všechny dračí rody, že toho budete litovat!“

      „Vašeho syna? Myslíte si, že vám uvěříme, že princ je váš syn?“ zeptal se překvapeně Severin. Creagan mlčel. Netušil, co by měl říct. Neměl jediný důkaz, kterým by svá slova podložil.

      „Upřímně, já s tím nemám vůbec žádný problém. Od první chvíle bylo jasné, že s královnou vás pojí společná minulost,“ pronesl klidně Adamar.

      „Ano, minulost. Není možné, aby byl princ jeho synem,“ dodal Karel a Creagan si připadal, jako by tam ani nebyl.

      „Nezapomínej na dobu, kdy královna zmizela,“ dodal Severin. „Dobrá, tak na dobu, kdy oficiálně truchlila za svého mrtvého dědečka,“ dodal v reakci na Karlův úšklebek.

      „Královna nebyla na Wildaranu. Ukrývala se v nějaké vesnici uprostřed lesů,“ začal Ladrin a nedbal na překvapené pohledy vévodů. „Ačkoliv jsem měl od svých vojáků vyjádření, že vesnice byla opuštěná, předpokládám, že jste královně dělal společnost,“ obrátil se na Creagana, který se zmohl jen na tiché kývnutí.

      „Nechápu jedinou věc. Proč jej tedy vaše sestra unášela?“ zeptal se Adamar.

      „Protože to neví. Pokládá Michaela za Nimana. Posledního z uzurpátorského rodu, který jí brání v nástupu na trůn,“ odpověděl už klidným hlasem Creagan.

      „Říkáte, že brání jí v nástupu,“ zdůraznil Karel. „Nejste náhodou starší?“

      Creagan se zadíval na Triveta. Nemuseli nic říkat. Oba věděli, že je jediný způsob, jak jim vše vysvětlit.

      „Ano, Creagan je starší. Avšak dlouhou dobu byl jeho původ ukrýván. I před jeho vlastní sestrou,“ odpověděl Trivet a dal se do rychlého vysvětlování. Vévodové mlčky poslouchali. Jen Karel se neustále dotazoval, aby si udělal ucelený obrázek. Trivet mu odpovídal na každý dotaz a ani na chvíli na sobě nedal znát netrpělivost. Creagan ho za to obdivoval. Věděl, že jim musí vše vysvětlit, ale rozhodně nepovažoval danou chvíli za tu nejvhodnější osobu, která by to měla udělat. Byl rád, že není sám a má po ruce svého kamaráda. Stačilo jen, aby se na něj podíval a dokázal se uklidnit. Dokud byl klidný Trivet, věřil, že vše zvládnou.

      „Nevídané. Máme tu potomky králů, kteří přišli z vesnice ukryté někde v lese. Nesmíme zapomenout dodat, že jsou vlastně Zrádci. Poté je tu mrtvá královna, která evidentně byla vyvolenou. A ta navíc sdílela mysl s modrým drakem. Nemohli jste těm dvěma někdo říct, aby při navrácení právoplatného rodu na trůn to zařídili tak, aby při tom v zemi nedošlo k občanské válce?“ zhodnotil situaci Adamar a po dlouhé době se tvářil vážně. „Předpokládám, že vaše sestra uprchla na Wildaran. Měli bychom za ní někoho vyslat.“

      „Posel už je na cestě,“ odpověděl Trivet a ani nečekal, až se ho budou ptát, koho vyslali. „Na Wildaran právě míří Samuel Antares a můj otec.“

      „Myslíte si, že je vhodným vyslancem? Nikomu z nás neuniklo, že pan Antares se s královninou dvorní dámou, slušně řečeno, nemají v lásce,“ ozval se překvapeně Severin.

      „To je sice možné. Ale pokud bychom čekali až doteď, mohli bychom ohrozit Michaelův život,“ zareagoval Trivet. „Navíc, jak už jsem říkal, jede s ním můj otec. Vám to možná přijde nedostačující, ale uvědomte si, že jsme žili v uzavřené komunitě. A jakožto léčitel byl váženým občanem. Jestli bude Margarita ochotná někoho poslouchat, bude to můj otec.“

      „Dobrá. Budeme důvěřovat vašemu úsudku. Ne, že by nám zbývala jiná možnost,“ pronesl Ladrin. „Hlavní je, aby se o únosu prince nikdo nedozvěděl.“

      „Kojná by měla čekat v mých komnatách,“ pronesl Creagan.

      „Pokud netuší o tom, že princ zmizel, budeme to mít jednodušší. Kdyby se ptala po dítěti, tak jí řekněte, že je u něj jiná kojná. Její mléko nebylo dostatečně výživné a princ měl hlad. Vyplaťte ji a pošlete zpátky do jejího domova,“ navrhl Karel a Creagan jen mlčky kývl na souhlas.

      „A pokud se lidé budou ptát, kdo je novou kojnou?“ zeptal se Trivet. „Nemůžete očekávat, že se nerozkřikne, že jsme stávající propustili.“

      „Má žena s dětmi stále neodcestovala. Budeme tvrdit, že naše kojná se stará jak o moji dceru, tak o prince. Můžete si být jisti, že bude mlčet,“ navrhl Ladrin a všichni jeho nápad odsouhlasili.

      „A teď, pokud byste nás omluvili. Zasedání bude pokračovat bez vaší přítomnosti,“ otočil se Adamar směrem ke Creaganovi a Trivetovi.

      „Jistě. Jen doufám, že ve svých plánech zahrnete to, že i když nebudu dále regentem, nehodlám opustit svého syna,“ odpověděl mu Creagan a aniž by čekal na odpověď, zvedl se a společně s Trivetem odešel ze sálu. Myšlenkami byl u Samuela. Doufal, že až ho znovu uvidí, bude přijíždět s Michaelem v náručí.


      Vydáno: 13.6.2017 19:32 | 
      Přečteno: 245x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Adamarův komentář k situaci nemá chybu 1
      Creagana je mi tu líto, chudák, asi tak předevčírem zjistil, že má syna, a už mu ho čmajzli.
      Reakce vévodů jsou hezky popsané. Líbí se mi hlavně detail s kojnou a to, jak používají příbuznost s Margaritou proti Creaganovi.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Adamar má prostě styl. Ať už někoho popichuje, nebo řeší krizi.
      Creagan trpí a já mám sto chutí se profackovat, za to, co jsem mu připravila. Tohle si nezasloužil. On měl dožít v klidu v Talronu a být šťastný.
      No a detail s kojnou. To mi napadlo hned, že je třeba vyřešit. A vymyslely jsme to všechny společně - takže bych měla poděkovat za pomoc :-)

      „Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich