Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Drahokam srdce

      Drahokam srdce - Kapitola 5

      Drahokam srdce - Kapitola 5 5.kapitola.

      Noční rozhovor.

       
      Michael nejprve ubytoval Lucii a pak mě do překrásných pokojů. Připadala jsem si doslova jako na zámku. Obrovská vyřezávaná postel zabírala podstatnou část pokoje, nechyběly ozdobné lustry, obrovské skříně i jiné kusy nábytku, které jsem zatím vídávala jen na svých oblíbených návštěvách hradů a zámků. Ale ani tohle mě nedokázalo rozptýlit z myšlenek o Creaganovi.
       
      Díky Lence jsem měla matnou představu, jak vypadá, ale zdaleka jsem nebyla připravena na skutečnost. A nebylo to tím, že její vzpomínka měla skoro o dvě desítky let víc. Byl to nádherný muž. Ačkoliv mu vlasy zdobily šediny, tak tmavě hnědým vlasům tím jenom přidaly na důstojnosti. Ale tím nejzajímavějším na jeho tváři byly bezesporu oči. Tak pronikavé a přitom zároveň zranitelné. Kdybych v nich uměla číst, tak bych se asi dozvěděla hodně věcí, ale bohužel jsem si většinu věcí musela zatím domýšlet.
       
      Něco mi prozradil Michael, ale on se na otce nedíval objektivně, takže rozhodně tuším, jak tu můžu smysluplně trávit čas. To jsem celá já, hlavně žádná nuda. Creagan pro mě byl stejně záhadou. Čekala bych, že po mých poznámkách vybuchne, ale on se mi dokonce omluvil. I když v jednu chvíli jsem měla chuť mu dát facku za ty jeho řeči. Lenka by na mém místě neváhala, přeci jenom sňatek z rozumu by u svého syna rozhodně neschvalovala.
       
      Vypadalo to, že Creagan bude potřebovat moji pomoc víc než Michael. Horlivost mládí je sice děsná, ale časem se to uklidní. Ale rezignace a zoufalost se nedá vyléčit tak snadno. Jenže pro Creagana a Lenku už není naděje. Oba sice žijí, ale každý ve svém světě. Snad se mi někdy poštěstí setkat se s Creaganem o samotě a promluvit s ním. Jenže copak mu můžu říct pravdu? Věřil by mi? A pokud ano, co bych tím způsobila?
       
      Už teď se příliš upínal na syna, ale kdyby věděl, že Lenka žije, mohl by ji chtít vidět, jenže já nevím, zda může. A vzbudit naděje, aby pak znovu pohasly, bylo příliš kruté. Netušila jsem, kolik času mohlo uplynout od chvíle, kdy mě sem Michael dovedl, ale asi celkem dost.
       
      Zámek utichl a já jsem dostala chuť projít se po jeho chodbách - teď v noci. Protože prohlídka v tomto čase má své kouzlo, aspoň pro mě jo, toužila jsem po tom už od mládí. Jediné, co jsem opravdu neočekávala, bylo to, že potkám zrovna Creagana.
       
      "Nemůžete spát?" zeptal se mírně ironickým a lehce starostlivým hlasem.
      "Ještě se mi nechtělo spát, ale to je normální, já jsem sova," odpověděla jsem mu svým obvyklým tónem i způsobem.
      "Sova?"
      "To neřešte, prostě ráno spím a v noci jsem čilá."
      "Aha, tak to vás tedy zvu na víno do mé pracovny."
      "Přijímám," řekla jsem a byla jsem zvědavá na místo, kde pracuje."
       
      Pokoj byl zařízený velice jednoduše. Byla to malá místnost s krbem, kde již pomalu vyhasínal oheň a velkým, ale jednoduchým stolem, na kterém byly psací potřeby a jedna tlustá kniha, knihovničkou a pár židlemi. Kameninový džbánek byl položen v jednom tmavém výklenku a ve stejném místě, jen o něco výš ležely i skleničky. Opatrně je položil na stůl a nalil víno.
       
      Přiťukli jsme si, až se červená hladina mírně zvlnila a usmáli se na sebe. Tahle chvíle byla taková zvláštní, kouzelná. Creagan vypadal uvolněně a zasněně, úplně jinak než poprvé. Ochutnala jsem víno a uznale pokývala hlavou. Ač bylo mírně trpké, mělo velmi příjemnou vůni i chuť. Rozhostilo se ticho, ani jeden z nás nevěděl, co má říct, tak jsem zkusila lehkou konverzaci na téma, kterým jsem nejspíš nemohla nic zkazit.
       
      "Tohle víno tady pěstujete?" zeptala jsem se ze zvědavosti.
      "Ano, máme zde několik význačných vinic, tohle víno je přímo z královské."
      "Tak tomu věřím, chuť je opravdu příjemná, lehce kořeněná a navíc hezky voní."
      "Vy vnímáte i vůni vína?" zarazil se.
      "Ano, s vínem je to jako s lidmi. Nejprve si musíte přivonět, abyste zjistil, s čím máte tu čest, pak lehce ochutnáte, to je jako oťukávání lidí a nakonec se napijete. A pokud vám chutná, pak pijete plnými doušky, tak jako si přátelství s některými lidmi užíváte naplno."
      "Zajímavá myšlenka."
      "To ano."
       
      A potom Creagan řekl něco, čím mě opravdu překvapil.
       
      "Martino, nevím, proč mi připadáte blízká, nerozumím tomu, takhle uvolněně jsem se necítil už hodně dlouho, ale chci vám říct, že je mi jedno, odkud jste. Až budete chtít a budete mi důvěřovat, řeknete mi to. Do té doby budu ctít vaše tajemství."
       
      Chvíli jsem mlčela, protože jsem byla v šoku, ale pak jsem pečlivě volila slova, abych vystihla to, co jsem musela říct.
       
      "Vážím si vaší důvěry. Mám jisté důvody, proč jsem vám to neřekla, ale neznamená to nic proti vám. A pokud nastane správná chvíle, budete první, kdo se to dozví."
       
      Mlčky jsme dopili víno.
       
      "Myslíte, že byste mě mohl doprovodit zpátky do pokoje," zeptala jsem se po chvíli, "nerada bych se tu někde ztratila.
      "To je samozřejmé."
      "Děkuji vám."
      "Ne, to já děkuji vám, potěšilo by mě, kdybyste si někdy udělala znovu čas na nějakou debatu."
      "Kdykoliv budete potřebovat."
       
      Ale to už jsme dorazili ke dveřím mého pokoje.
       
      "Dobrou noc, Martino."
      "Dobrou noc, králi."
       
      Potěšilo mě, že je Creagan gentleman a naprosto jsem chápala Lenku, proč ji tak okouzlil. Uvidíme, jak se bude chovat, až den vystřídá čarovnou noc.

      Vydáno: 5.9.2016 17:47 | 
      Přečteno: 170x | 
      Autor: Mardom
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich