Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Drahokam srdce

      Drahokam srdce - Kapitola 7

      Drahokam srdce - Kapitola 7 7.kapitola.

      U Margarity

      Připadalo mi, že procházíme snad celý Wildaran. Nesčíslné chodby plné obrazů, gobelínů, svícnů a dveří nás vedly až do křídla paláce, kam vedla snad jediná cesta a vypadalo opuštěně. Na chodbách nestáli žádné stráže, dveře zůstávali zavřené a nepotkali jsme zde jediného sluhu. Vlastně to vypadalo dost smutně. Už-už jsem se chtěla zeptat, jestli jsme třeba nezabloudili, ale Michael vypadal, že ví přesně kam jít. Náhle se zastavil u jedněch dveří.
       
      "Tak a jsme tu." Usmál se a třikrát zaklepal. Ne moc důrazně, ale ani neslyšeně.
       
      Čekala jsem krásnou ženu, ale vrásky, které jsem uviděla, mě překvapily. Svůj osud měla vepsán zřetelně ve tváři. Když otevřela dveře, dívala se zprvu nedůvěřivě, ale pak si všimla Michaela a její tvář se rozjasnila a ústa se zvlnila v srdečném úsměvu.
       
      "Vítej, Michaeli, koho to sem přivádíš?" zeptala se a otevřela více, abychom mohli vejít.
       
      "Drahá této, tohle je Martina, bez níž bych Lucii, svou životní lásku, nikdy nenašel. Martino, tohle je má teta Margarita, úžasná žena." Pravil. Margarita se začervenala a mimoděk uhnula pohledem.
       
      "Nepřeháněj to s tím chválením, Michaeli. Vítejte, dáte si trochu vína a domácí buchtu?" zeptala se, přičemž zašla do vedlejší místnosti, kde měla zařízenou vlastní kuchyňku a vrátila se s miskou buchet.
       
      "Víno si dám ráda, ale žaludek mám plný," odpověděla jsem a sledovala, jak trochu zklamaně odložila buchty na stůl.
       
      Margarita nás usadila v kuchyni, která byla celkem prostá. Všechno bylo účelné, žádný zbytečný přepych, i proto jsem se cítila uvolněně. Michael se zdržel jen chviličku, protože si chtěl promluvit ještě s Valerií, než zajde ke stájím, kde měl vyzvednout Lucii a vzít ji na projížďku.
       
      Když odešel, srdečná atmosféra se rozplynula jako mávnutím kouzelného proutku. Nevěděla jsem, jak začít, a tak jsem nezvykle na mne mlčela. Naštěstí se ozvala Margarita.
       
      "Děkuji vám, že jste udělala Michaela šťastným. Je příjemné vidět, jak září…" Odmlčela se a sama upila trochu vína ze své sklenky, přičemž si mě měřila nevlídným zkoumavým pohledem. "Ale nemyslete si, že jsem hloupá…" dodala a postavila sklenku na stůj. Její modré oči se do mě zabodly jako dvě jehly. "Kdo jste?!" zeptala se náhle a tiše až se jí hlas třásl nesmlouvavým hněvem.
       
      "Není důležité, kdo jsem. Michael je důležitý. Na něm záleží." Odvětila jsem zaskočená její reakcí, kterou jsme nechápala.
       
      Dvakrát krátce přikývla hlavou, vstala od stolu a otočila se ke mně zády. "Dobře…" hlesla potlačujíc sama v sobě svou zlobu. Povzdechla si a sklopila hlavu. "Vím, že nejste odsud. Už první pohled vás prozrazuje. Dvě ženy… Dvě ženy a každá z nich obrátila můj život vzhůru nohama… Jaký ušlechtilý důvod máte vy? Přeci nemyslíte, že uvěřím, že jste přišla jen pro to, abyste milostivě pomohla Michaelovi?! Proč bych vám měla věřit? Na mě už nezáleží, ale přece si nemyslíte, že vás nechám, abyste ublížila právě jemu?!" otočila se mě a opět se její oči vpíjely do těch mých v jakési nevlídné předzvěsti třeba i nelítostné války na život a na smrt, uznala-li by, že je to zapotřebí.
       
      "A čím jsem si vysloužila to podezření, že mu chci ublížit? Záleží mi na něm. A udělám vše proto, aby byl šťastný, ať už se vám to bude líbit nebo ne. Nechtěla jsem dělat rozbroje, ale vy mi nedáváte šanci. Odsuzujete mě jen podle prvního pohledu. A přitom sama máte ve své minulosti temná místa." Vyjela jsem na ní stejně ostře jako ona na mě a jen sledovala, jak se stáhla do sebe a najednou byla její tvář zahalená pláštěm smutku.
       
      "Dobře…" hlesla jen. "Tak proč jste přišla za mnou?" zeptala se jakoby odevzdaně.
       
      "Potřebuju vaši pomoc, potřebuju vědět, co se stalo." Řekla jsem jí umírněněji a vzápětí dodala. "Možná by bylo lepší, kdyby nikdo nevěděl o vašem podezření."

      Přikývla na srozuměnou, ale přes svou odevzdanost jí v očích žhnul podivný plamínek. "Dobrá… Nikomu nic nepovím. Alespoň prozatím…"odtažitý tón mi dal jasně najevo, že se rozhodla pro snášenlivost, ale rozhodně si mě nehodlá pouštět k tělu více, než bude nezbytné. "Ačkoliv, myslím, že není za potřebí, aby kdokoliv cokoliv prozrazoval, protože je to na vás vidět. Creagan by musel být slepý, kdyby si toho nevšiml." Odfrkla si. "Tak dobře… Co přesně chcete vědět? Pokud to bude pro Michaelovo dobro, udělám, co bude v mých silách…"
       
      "Potřebuju vědět vše co se stalo za Michaelova života. Kde a s kým žil, co dělal, jak se učil, s kým se kamarádil. Vím, že vám to není příjemné, ale prosím, řekněte mi to."
       
      Opět se posadila na svou židli. V první chvíli se zdálo, že už ani neodpoví, ale nakonec odtrhla pohled od téměř plné sklenky s rudým vínem aniž by se napila a začala vyprávět vše co jsem potřebovala slyšet…
       
      Když skončila, rozprostřelo se mezi námi ticho. Ne už tak napjaté jako předtím, ale ticho. Zdálo se, že veškerá její podezřívavost plynula z toho, že kdesi sama v sobě chtěla odčinit, co způsobila a tak se upnula k Michaelovi. Zřejmě se bála, že jsem se jí přišla pomstít za Lenku, nebo chci prostě jen zmařit její snažení…
       
      Když už bylo ticho příliš dlouhé, uvědomila jsem si, že potřebuju vyřešit ještě jednu věc. "Myslím, že pro začátek zbývá jen změnit šaty. Pomůžete mi i v tomhle?" zeptala jsem se, ačkoliv jsem tak úplně nevěřila, že mi v tom pomůže.
       
      "S tím si snad ještě poradím…" Opět vstala. Vypadalo to, že oblečení je něco v čem se opravdu vyzná a že je ráda že se náš rozhovor změnil na nějakou činnost, na něco účelného, co má z jejího hlediska také nějaký smysl. Prohlédla si mě zkušeným okem švadleny, neboť tyto schopnosti a dovednosti stále zůstávaly pevně vryté do její paměti. Dvakrát mě obešla kolem dokola, přičemž se jednou dotkla mého pasu, postavila se vedle mě a teprve pak kývla hlavou a došla ke skříni ve vedlejší místnosti vedle okna a otevřela ji.
       
      "Myslím, že zde budu mít něco pro vás, ale kalhoty ve svém šatníku opravdu nemám. Samozřejmě bych vám mohla ušít cokoliv podle vašeho přání, ale pro teď… Ano, tohle by mohlo být ono…" říkala si spíš sama pro sebe než pro mě.
      Když se vrátila, držela v náručí hnědou sukni až na zem a bílou halenku zdobenou vyšíváním.
       
      "Tady… Raději si to vyzkoušejte, přeci jen jsem se mohla zmýlit…" navrhla ještě a odešla vedle do místnosti.
      Začala jsem se převlékat a při tom jsem se pozorněji rozhlédla po kuchyni. Trochu mi to připomínalo staré vesnické kuchyně. Buclaté, malované hrnky byly vyrovnané v řadě. V míse, kterou Margarita přinesla z vedlejšího pokoje zpět do kuchyně, ležela na stole plná buchet a všude vládlo čisto a útulno. Taky bych si přála mít svou kuchyň a byt, kde bych měla své útočiště. Asi stárnu, povzdechla jsem si. Není tomu tak dávno, kdy jsem tvrdila, že je mi jedno, kde žiju. Začala jsem přemýšlet, proč Margarita s Trivetem bydlí v oddělené části zámku. Měli by to tam s plným servisem…
       
      Konečně jsem byla oblečena v novém a i když mi zdejší oblečení nepřipadalo zdaleka tak blízké a pohodlné jako moje rifle, bylo to nezbytné. A protože jsme si neměli víc co říct, omluvila jsem se jí, poděkovala a vyšla ven.

      Vydáno: 5.9.2016 17:51 | 
      Přečteno: 173x | 
      Autor: Mardom
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde