Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Drahokam srdce

      Drahokam srdce - Kapitola 8

      Drahokam srdce - Kapitola 8 Celých devět měsíců trvalo, než jste se dočkali nové kapitoly. Takže je to takové děťátko, narozené o tři dny dřív... Prakticky má pauza trvala skoro stejnou dobu, jakou jsem s přítelem. Já to tušila, že nedokážu psát ve chvílích štěstí, ale doufala jsem, že to tentokrát nebude pravda. Ale byla.Omluvte délku i nesourodost, bylo to psáno po částech, po odstavcích, potila jsem krev, abych mohla říct - tady ji máte. Moc děkuji Jackie, která mi dodala potřebnou inspiraci - po částech a hlavně ke konci, kdy jsem najednou dopsala celou stranu. Je to výplňová kapitola, ale aby mohla začít akce, bylo jí třeba. Takže kromě mých myšlenek tu je pouze jeden lehce kousavý rozhovor. Snad mi další kapitola nebude trvat tak dlouho jako tato. Ale nerada bych, aby tu přibývalo pouze od Lomeril, ač čtu její povídku hodně ráda.

      Život máme ve svých rukou.

      Nedošlo mi, že cestou zpět budu bloudit, ale vzhledem k tomu, že jsem nikam nespěchala, mi to bylo jedno. Více než tělem jsem ovšem bloudila myšlenkami, proto jsem využila toho, že mám čas, a že je venku krásně a po vymotání se ze zámku jsem si to namířila do přírody.

      Poté, co se do mě Margarita tak pustila, jsem si připadala strašně osaměle. I ona, ač trávila dost času v ústraní, měla Triveta, Valerii a Michaela. A já neměla nikoho, tady rozhodně. Pokud nepočítám rodiče a bráchu, tak ani doma. Tak moc mi chyběla něčí náruč, objetí a starostlivost. Ale asi nebudu jediná, kdo se tady cítí osaměle. Mnohem horší je být mezi lidmi a přesto být sám. Mě lidé mají rádi, usmívala jsem se na ně a oni mi to vraceli, ale nebylo by těžké zatrpknout, mít jinou povahu.

      Zámek měl menší okrasný park, který volně přecházel do hustého lesa. Ačkoliv jsem moc nevnímala, kam a kudy jdu, nemohla jsem si nepovšimnout krásných stromů. Neměly sice barevnost podzimu, ale zeleň nepostrádala ten klid, který jsem tak moc potřebovala. Po pár minutách chůze jsem došla k menší říčce a pak jsem si dlouhou dobu hrála s vodou. Máčela jsem si v ní ruce, nohy, házela žabky nebo jen tak seděla a koukala se, jak pluje pryč. Sice jsem se pořád cítila osaměle, ale získala jsem ten klid, smíření se situací. Ještě není konec světa a to, že jsem sama teď, neznamená, že budu sama pořád.

      Vzhledem k tomu, že jsem mnohem raději byla mezi lidmi než o samotě, po krátké procházce okolím jsem si to namířila zpátky do zámku. Včera a dnes ještě nebylo třeba něco dělat, ale musela jsem vymyslet, jak vyplnit další dny, aby mi nesplývaly a já se nenudila. Vždy jsem milovala plánování a organizování a teď byla přede mnou obrovská výzva. Musím si poznačit, co vše chci zvládnout a uspořádat si priority.

      Měla jsem plnou hlavu svých nápadů, že jsem si nevšimla, že už jsem v zámku a narazila jsem do jedné postavy, která ke mně byla otočena zády.

      „Pardon,“ vylétlo ze mě hned automaticky.
      „Ale kohopak to tady máme?“

      Přemýšlela jsem, jestli se tu novinky šíří tak rychle nebo se jen snaží o konverzaci, neboť jsem zaznamenala, že se jedná o mladého muže přibližně v mém věku. Ale pokračoval v hovoru takovým stylem, že jsem si vůbec nebyla jistá.

      „Že by tu byla jedna z těch slečen, které předevčírem přijely?“ řekl polohlasem jako bych tam vůbec nebyla.

      Přiznám se, nemám ráda, když mě někdo přehlíží. Vím, jsem malá a zvykla jsem si na to, že mě občas lidé přehlédnou, ale co mi nebylo naděleno ve výšce, to jsem získala na pronikavém hlase. Ale tenhle člověk mě vyloženě ignoroval. Přemýšlela jsem, jak mu to elegantně vrátit. Projít jen okolo a mlčet mi přišlo příliš naduté, zastavit se a mlčky pozorovat a prohlížet si ho do detailů, to by zas neodpovídalo mému temperamentu.

      Založila jsem ruce na prsa, propálila ho tvrdým pohledem a pronesla tiše, ale úsečně: „Zato vy budete nejspíš jen nějaký ňouma, o kterém tu nikdo ani neslyšel.“

      Zvedl hlavu a podíval se mi do očí, překvapený mou reakcí.

      „Nevím, jestli jsem ňouma, ale kdybyste se někdy uráčila přijít do stájí, tak zjistíte, že o mě slyšelo dost lidí.“

      „No když to říkáte, tak to možná i bude i pravda,“ řekla jsem a dávala důraz na každé slovo tak, aby byla z mého hlasu cítit lehká ironie.

      „No nebudu vás zdržovat, jistě máte hodně co na práci,“ odpověděl mi ve stejném stylu on.

      Konverzace s ním se mi začínala líbit. I v našem světě jsem nenašla moc chlapů, kteří by mi v tomhle vyhovovali, takže jsem byla mile překvapena jedním takovým tady. Nechtěla jsem přijít o možnost se s ním vídat, tak jsem přemýšlela, jak to zařídit tak, aby to šlo.

      „No abych pravdu řekla, tak toho na práci moc nemám. Co byste řekl tomu, kdybych vám pomáhala ve stájích? Koně mám ráda a umím se o ně starat, už jsem to kdysi dělala,“ zkusila jsem první věc, co mě napadla.

      Podíval se na mě, jako by chtěl zjistit, zda to myslím opravdu vážně, ale když usoudil, že si z něho nedělám legraci, odpověděl s úsměvem: „Přijďte zítra za svítání do stájí, budu tam na vás čekat, uvidíme, zda dokážete vstát tak brzo.“

      „Přijímám,“ řekla jsem rázně, i když ranní vstávání nebylo mou silnou stránkou. Raději jsem si přispala a to nemluvím o tom, že jsem netušila, jak vstanu sama od sebe tak brzo, když tady nemám budík. Nespat celou noc, tak to bych nezvládla, takže zkusím poprosit nějakou služebnou. Určitě to taky tak dělají.

      „Budu se těšit, ale teď mě omluvte, musím už jít,“ řekl na rozloučenou.

      „Uvidíme se zítra,“ odpověděla jsem a usmála se.

      Najednou jsem měla mnohem lepší náladu. Díky téhle obrovské náhodě a mé zasněnosti jsem získala aspoň nějaký program dnů. Vzpomněla jsem si, jak jsem rok a půl chodila ke koním – čistit stáje, hřebelcovat, jezdit a těšila jsem se na zítřejší dřinu. Ať budu totiž dělat cokoliv, rozhodně mě něco bude bolet – od čištění ruce a záda – kdo ví, kolik koní mají a od případného ježdění, jestli mě k tomu pustí, zase zadek.

      Rozhodla jsem se zjistit, jestli se už Michael s Lucií vrátili z vyjížďky a promluvit si s nimi o svých plánech. Bude lepší, když budou informováni o tom, kde se nacházím, aby kvůli mně nebyl nějaký zbytečný povyk. Rozhovor s nimi byl příjemný, oba měli veselou náladu a smáli se všemu možnému a možná i nemožnému. Přistihla jsem se, že jim trochu tu zamilovanost závidím, ale dnes jsem měla tak dobrou náladu, že mi ji nemohlo nic zkazit. Přála jsem jim chvíle štěstí, a kdo ví, možná se i já brzo dočkám.

      Rozloučila jsem se s nimi brzo, neboť jsem chtěla být vyspaná před zítřejším vstáváním. Domluvila jsem se s komornou, ať mě brzo ráno vzbudí a ať mi připraví na zítra něco vhodného do stájí. Těšila jsem se na něho. Doufala jsem, že tam na mě bude čekat. Najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že ani neznám jeho jméno, takže pokud tam nebude, tak mě čekají hned po ránu horké chvíle... Co když vůbec nepracuje ve stájích a jen si ze mě utahoval. Ale protože jsem dneska nemohla tohle vyřešit, hodila jsem to za hlavu s vědomím, že zítra to nějak dopadne. Nebo nedopadne a budou ze mě mít legraci. Nu co, sranda musí být.


      Vydáno: 5.9.2016 17:53 | 
      Přečteno: 347x | 
      Autor: Mardom
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.