Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Paměť jezerních hlubin

      Jezero znovu Radostné

      Jezero znovu Radostné Viola Antares měla spoustu snů, které byly jeden po druhém zničeny. Ale možná se některé v nich nakonec vrátily v podobě, kterou sama nečekala. Když Eillen představila tohle jezero a Violu, okamžitě mě napadl příběh, který by ten její trochu vyvažoval. Eillen popsala pravděpodobně nejhorší moment z Violina života. Mým cílem bylo popsat světlo v temnotě - totiž že Samuelovou smrtí vše neskončilo.

      Viola seděla na svém oblíbeném místě u jezera a pozorovala vlnky na hladině. Chvíle klidu byly od té doby, co se na Antares nastěhoval nový pán s rodinou, vzácnost. Věděla, že tohle si Samuel přál, že by ve svém domově neviděl nikoho raději než Ryka, ale po mnoha letech, kdy byla na Antaresu svou vlastní paní, se jí těžko zvykalo na dětský křik.

      Jako by ho svými myšlenkami přivolala, objevil se na cestě Ryko Niman osobně. Jeho zmrzačená noha v poslední době tolik nezlobila, takže kráčel bez hole. Sice se pohyboval o mnoho pomaleji než s holí, neřku-li s berlemi, ale měl rád ten pocit, že jde sám bez pomoci. Dnes ho ještě zpomaloval velký proutěný koš, který nesl. Trpělivě čekala, než dokulhá až k ní a posadí se na kmen.

      „Co ty tady?“ zeptala se.

      „Chtěli jsme tu posedět a poobědvat, když je tak krásně,“ řekl, „ale teď se bojím, že tě budeme rušit.“

      Viola smířlivě zavrtěla hlavou. „Nevadí mi to. Kde máš Irenu?“

      „Musela ještě přebalit malou. Přijdou hned,“ odpověděl a tvář se mu rozjasnila jako vždycky, když si vzpomněl na svou ženu a dítě. Viola si ještě pamatovala jaké to je, dokonce si pamatovala i na svého Simeona, jak se nevěřícně usmíval, když mu do náručí vložila jejich synka. A na Samuelovy vykulené oči, když mu řekli, že ten ukřičený uzlíček je jeho bratr.

      „Víš, mluvili jsme s Irenou...“ přerušil Ryko její zamyšlení. „Chápu, žes tu mívala svůj klid a teď je tu s námi pěkný virvál, tak jsme si říkali, že opravíme Maurent. Je to sídlo Ireniných předků a jí nepřipadá správné, aby zůstal ve stavu, v jakém je teď. Za pár týdnů se tam pojedu podívat a možná už začnu najímat řemeslníky. Příští žněn už může být obyvatelný. Odstěhujeme se tam a přestaneme ti překážet.“

      Viola chtěla něco odpovědět, ale slova se jí zadrhla v hrdle. Odjedou a ona bude mít... Jak to Ryko říkal? Svůj klid? Vrátí se ty nekonečné hodiny, kdy bloumala po tvrzi a po okolí, bez cíle a bez radosti. Hodiny a hodiny, kdy bude začínat věci a nedokončí ani jednu, protože pro koho?

      Ze zatáčky vyšla Irena s děťátkem v náručí a Viola v ní na vteřinku viděla sebe. Taky sem se svými syny chodívala, když bylo hezky. V tomhle jezeře učil Simeon Samuela plavat a vždycky doufala, že se tu bude dívat, jak Samuel učí plavat svoje děti. Tohle přání se jí nikdy nesplní, ale možná, možná by tu Ryko mohl učit plavat malou Sofii.

      „Já vás odsud nevyháním,“ řekla nakonec. „Antares je tvůj a v Maurentu je spousta špatných vzpomínek.“

      „Já vím,“ sklonil Ryko hlavu, „ale taky moc dobře vím, že jsi chtěla, aby tady běhaly jeho děti, ne moje.“

      „To je pravda,“ přisvědčila Viola a konečně se usmála. „Ale když nemůžu mít to, co jsem si vysnila, tak tvoje děti jsou to druhé nejlepší, co mě mohlo potkat. Jestli jich plánujete víc a jestli budou aspoň z poloviny po tobě a Ireně, budete potřebovat babičku.“

      „Spíš lovce se sítěmi,“ zabručel Ryko.

      „Ty se taky dají sehnat,“ pokrčila Viola rameny. „Ale radši tady budu pořádat hon na pět malých Nimanů, než abych tu celé dny zírala do zdi a měla svůj klid.“

      „Jakých pět Nimanů?“ ozvalo se za nimi. Zmatená Irena si posunula dítě v náručí, aby se jí lépe drželo, a zamračila se na Ryka. „Co tu zase plánuješ?“

      „Nic,“ tvářil se Ryko jako neviňátko. „Ale vypadá to, že se stěhování ruší.“

      Viola spokojeně přikývla a vzala si od Ireny malou Sofii, aby mohli rozložit oběd, který Ryko přinesl. Jak tak poslouchala pošťuchování manželů Nimanových, kolébala spící miminko a dívala se na vlnky na hladině, říkala si, že její jezero přece jen je Radostné.


      Vydáno: 13.12.2016 16:51 | 
      Přečteno: 430x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Koukám, že pět malých Nimanů zaujalo 1 Původně Ryko neměl mít velkou rodinu, ale začínám o tom uvažovat. (A teď mám v hlavě kromě "Pod kamenem pod kamenem, potkal Niman Nimana" nový hit s názvem "Deset malých Nimanů mělo rádo med"
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      To říkám pořád, že si ti Nimanové kradou veškerou pozornost. Ale téhle odnoži rodiny bych přála, aby se trochu víc rozrostla. Mezi všemi těmi prahnoucími po moci jsou jak bílé ovce v černém stádu.

      Jo a co takhle Nimanovskou verzi Vánočních koled?
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      A jakých koled?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Teď mi napadá jedině "Narodil se Niman nám... " 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Vidíš, přesně ta mě taky napadla...
      icon , Komentar odpovědět
      Jackie-Decker
      Krásný příběh, malý střípek ale velmi se líbil. Prý pět malých Nimanů 3 3 3 3
      Paráda, děkuji 10
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Nádherné. Jsem ráda, že nakonec Viola není sama. Ryko je pro ní vhodný náhradní syn.
      A děkuji za představu pěti Nimanu lovených za pomoci sítí. 3 podařilo se ti nemožné, abych se v dnešním jinak děsném dnu rozesmála.

      „Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde