Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Paměť jezerních hlubin

      Na březích Radostného jezera

      Na březích Radostného jezeraNejdříve jsem měla v plánu vydat veškeré dárky až na Vánoce. Potom jsem se rozhodla, že by byla škoda čekat tak dlouho, když už jsou napsané. Proto jsem se rozhodla začít vydávat od neděle a poslední příběh vydat na Štědrý den. Sami vidíte jak to dopadlo

      Příběhy budou vydávány v pořadí, v jakém došli žádosti. První na řadě je tedy příběh od Jackie. Přála si, abych sepsala příběh, odehrávající se u Tristenolského jezera. Jakéhokoliv. Důležité bylo, aby jezero mělo v příběhu zásadní místo. Snad se tedy můj malý dárek bude líbit.

      Současně tímto představuji novou sekci "Paměť jezerních hlubin". Spolu s Jackie nás totiž napadlo, že ono jezero nebylo přeci svědkem jediného příběhu. Snad se tedy poštěstí a v blízké budoucnosti se zde objeví i další příběhy od tohoto jezera.

      Pomalým krokem se blížila k místu, které bylo svědkem tolika šťastných chvil v jejím životě. Právě tady se poprvé zamilovala do svého rytíře. To zde ji poté požádal o ruku a ona nadšeně souhlasila. Samozřejmě to bylo tady, kde mu oznámila, že je v očekávání. A v neposlední řadě bylo toto jezero svědkem jejího usmíření se synem.

      Po žádosti o ruku začala tomu jezeru říkat Radostné a zapomněla na název, který měl po celé generace předtím. Spolu se jménem zapomněla i na smutné události, které zde prožila. A ty se jí právě teď měly připomenout svojí plnou vahou.

      Dívala se do nazelenalé vody a doufala, že vyplaví vzpomínku plnou lásky a něhy. To bylo to jediné, co právě potřebovala. To bylo to jediné, čeho se jí nemělo dostat. Na místo toho na hladině spatřila tvář svého syna. A pak, jako by se vrátila v čase, uviděla vedle sebe klečet své mladší já spolu s mužem, který ji objímal kolem ramen. Oba šeptali, ale nemusela se snažit napínat sluch. Pamatovala si slovo od slova vše, co bylo tehdy vyřčeno.

      „Proč jen můj chlapeček? Proč? Co jsem komu udělala?“ plakalo její mladší já. „Náš syn umřel. A tys mi přišel říct jen to, že druhého si poslal pryč. Proč si to udělal?“ ptala se zoufale.

      „Pro vás oba. Vyčítá si, že bratra nenašel dřív, i když o tom nemluví. Obviňuje se z jeho smrti. A bojí se, že ho obviníš i ty,“ odpověděl ji hlasem postrádajícím jakoukoliv emoci. Oproti své ženě nedokázal plakat a připadal si jako by byl bezcitná zrůda.

      „Obvinit ho? A přijít tak i o něj? To bych nikdy neudělala! Je to můj syn. A teď je pryč. Odjel s myšlenkou, že ho nenávidím a vše mu vyčítám. A nikdy se nevrátí.“

      Cítila, jak ji po tváři stékají slzy. Opatrně si je setřela a zahnala tím první krutou vzpomínku. Došla ke kmeni padlého stromu a posadila se na něj. Zavřela oči a nechala obživnout další vzpomínku. Tentokrát hořkosladkou, na kterou se svým způsobem i těšila.

      Stála po kolena ve vodě a hledala odvahu jít dál. Tentokrát tu nebyl nikdo, kdo by s ní sdílel bolest. Zůstala sama. Právě pohřbila svého muže a její syn se toho ani nezúčastnil. Proč by také měl? Myslela na něj jako na svého syna, ale jak dlouho je pojilo jen jméno. Synem pro ni začal být ve chvíli, když přišla o své vlastní dítě.

      Zaslechla cválat koně, ale neotočila se. Nikoho nečekala a nikdo netušil, kde se nachází. V myšlenkách se vrátila k hlubinám jezera. Stačilo jen najít odvahu udělat první krok. Další už by následovaly automaticky. Zhluboka se nadechla a začala počítat do pěti.

      Jedna.

      Dvě.

      Tři.

      Najednou se zarazila. Cítila ruce, které ji objímali, ale to přeci nemohla být pravda. Její manžel byl mrtvý a nebyl nikdo jiný, kdo by měl důvod zastavit ji.

      „Jestli myslíš na to, co si myslím, přestaň. Prosím,“ promluvil hlas, který skoro nepoznávala. Zněl dospěle, mužně. A přesto to byl on. Otočila se a spatřila tvář, kterou dříve zdobil klukovský úsměv. Teď však byla plná ustaraných vrásek.

      „Proč si nepřišel? Přál si tě tam mít,“ zeptala se na to, co ji nejvíc tížilo.

      „Nemohl jsem. Potřeboval jsem si pamatovat jeho úsměv. Jeho veselé oči. Ve svém srdci nosím vzpomínku na mrtvého bratra, která mě i po tolika letech tíží. Neustále před sebou vidím jeho tělo, přikryté peřinou tak, že vykukuje jen bledý obličej. Druhý takový obraz bych už neunesl,“ snažil se vysvětlit své jednání. Všiml si, že ji tím dohnal k slzám. „Omlouvám se, že jsem tě v tom nechal samotnou. Omlouvám se, že jsem nepřijel, když jste mě o to žádali. Nejvíc se ale omlouvám, že jsem tehdy při té pitomé hře nehledal pořádně. Všechno je to moje chyba. Promiň.“

      Cítil, jak mu tečou slzy, ale nedokázal je zastavit. Po tolika letech se konečně přestal ovládat a bolest jej zcela ochromila.

      „No tak. Neplakej. Za nic nemůžeš. Nikdo ti nic nevyčítá. Nebyla to tvoje chyba,“ objala ho a začala hladit po zádech. „Nikdy jsem ti nic nevyčítala. Ani jsem si nepřála tvůj odchod. To otec si myslel, že to tak pro nás bude nejlepší.“

      Nedokázal uvěřit vlastním uším. Celé ty roky se trápil. Odmítal se vracet, jen aby ji nepotkal a nemusel čelit její nenávisti. Všechno to trápení. A vzniklo jen z nedorozumění.

      „Moc dobře vím, jak jsem se k tobě chovala, když si byl malý. Byla jsem přísná. Možná i zlá. Žárlila jsem na tebe. Protože si představoval jeho první lásku. Ženu, která ho dokázala okouzlit, i když byla jen prostou služebnou. Bála jsem se, že se může znovu objevit taková žena a odvézt mi ho. A ty, ačkoliv si za nic z toho nemohl, si mi to denně připomínal jen svojí přítomností. A pak, když se narodil tvůj bratr, věnovala jsem mu veškerou lásku a tebe si přestala všímat. Vím, nezasloužím si nic jiného, než tvé pohrdání. Ale věř mi, že tě mám ráda.“

      „Jestli mě máš opravdu ráda, pojď se mnou domů, mami,“ zašeptal a nabídl jí ruku. Pevně ji uchopila a po celou cestu jej odmítala pustit.

      Tentokrát nechala slzy kanout a nesnažila se je zastavit. Jejich sblížení bylo nádherné. Mělo být začátkem nového vztahu. Ale zdálo se, že osud jí nikdy nebyl nakloněn. Jen pár krátkých let jim bylo dopřáno, ač doufala v celý zbytek života. Představovala si, jak jednou najde ženu svého života, ožení se a bude mít vlastní děti, o které se mu ráda bude starat, kdykoliv ji o to požádá. Namísto toho ji čekalo oznámení o jeho hrdinské smrti.

      A tak tu teď seděla na kmeni u břehů Radostného jezera. Viola. Poslední z rodu Antaresů.


      Vydáno: 6.12.2016 20:35 | 
      Přečteno: 586x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla víc o Viole a o Samovi. Konečně je totiž někde nevlastní matka, která má druhé dítě taky ráda. Jen tak na okraj - neplánuješ náhodou psát něco o Samově matce?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Viola byla zvláštní právě tím, že si lásku k Samuelovi uvědomila až ve chvíli, kdy o něj vlastně přišla tím, že byl odeslán k Luthomarovi. Do té doby jí to asi ani nedošlo.

      Samuelovou matkou myslíš asi tu biologickou, že? Nápad by byl, což o to. Jen to promyslet. Ale asi by šlo zase jen o jednorázový příběh...
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Myslím tu biologickou 1 A jednorázový příběh by stačil. Jen si po téhleté povídce připadám jako monstrum, poté co jsem naplánovala Samovu smrt.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Nevidím důvod si tak připadat. To já jsem byla tím, kdo určil, že má umřít tragickou smrtí při nepokojích...

      A asi jsem divná, ale já se na ten příběh těším... Bojím se té části, že ji obrečím, až to budu číst, ale zároveň se na to vážně hrozně těším
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak doufám, že nezklamu, já jsem to už ořvala a to má být skoro vyvrcholení poměrně dlouhého příběhu
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Žádná nezklamete, bude to skvělé a já se těším až budu mít víc času na čtení a konečně přestanu být tak nechutně pozadu... 10
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Lomeril: poměrně dlouhý příběh? To zní skvěle a už se těším až budeš mít do zásoby napsáno dostatek a začneš vydávat.

      Jackie: si možná pozadu, ale vyjde ti knížka. Co bychom za to daly 1
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Přesně tak, knížku bychom za nějaké to opoždění vyměnily hned.
      No, uvidíme, jak ten příběh vyjde, ale mám zatím osu poměrně hodně věcí, které se tam mají stát.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Mně by stačila i ta časová osa 3 Ale je mi jasné, že se té se autorka jen tak nevzdá 3
      icon , Komentar odpovědět
      Jackie-Decker
      Tak jako té ženě, i mě stékají slzy po tvářích. Cítila jsem s ní, Všechnu její bolest i strach. zoufalou bezmoc a všeobjímající samotu a výčitky. Kdžy to nejvíc potřebujete, štěstí se k vám otočí zády. Tentok obraz, tato vzpímínka, vše je tak kouzelné, pohádkové a přece hořkosladké. Děkuji ti strašně moc za překrásný vánoční dárek. S mým přáním sis poradila dokonale a mě těší že je ti múza tolik nakloněna. 10
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Za dárek děkovat nemusíš. Sama jsi mi poskytla námět. Až jsem se divila, jak se k Viole hodil. Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jak popsat ve zkratce její život a najednou to šlo.
      A jsem hrozně ráda, že nejsem jediná, koho příběh rozbrečel. Sama jsem musela párkrát přestat a počkat, až zase uvidím na monitor.
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak mě těší, že alespoň v něčem jsem mohla být užitečná 2

      „Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain