Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Mezitím v jiném světě...

      Tak nějak nevím, co bych k téhle povídce napsala. Není to součást kronik Aldormy. Je to alternativní vesmír, v terminologii fanfiction by to bylo Fix-It nebo Everybody lives AU. Je to přání, naděje, že takhle by to třeba dopadlo, kdyby.... Je to hon na bycha. Je to vyznání lásky mým postavám. Pokud s jakýmkoliv vývojem událostí nebudete souhlasit, nevadí to, protože se ve skutečnosti nikdy nestaly. Jenže já jsem nedávno znovu četla ZaS, zrovna v době, kdy jsem sama byla smutná, a potřebovala jsem dát jim happyend, i když jen hypotetický. Můžete tuhle verzi milovat, můžete ji nenávidět, ale vzít mi ji nemůžete :)

      Lidé se už celá léta přou o to, zda je silnější láska nebo nenávist. Jisté je jen to, že každý člověk má vždy na vybranou. Orena Frazerová přišla na svatbu Sida a Valerie Clemensových, plná obojího, a zvolila nenávist.

      Ale co když ne?

      Co když se účastnila celého obřadu se špatně skrývanou bolestí a potlačovanými slzami a když přišla ta chvíle, usmála se na šťastný pár a popřála jim štěstí, ačkoliv se její srdce tříštilo na milion kousků?

      Slova Oreny Frazerové měla vždycky sílu, ať už se rozhodla jakkoliv. V tomto příběhu nebyla rodu Clemens dána do vínku kletba, ale požehnání, vykoupené jedním krvácejícím srdcem. Královna Valerie ji sice neproklela, jenže Orena v Telmiru stejně nezůstala. Dokázala se přemoci na jeden den, ale nevěřila vlastní síle dost na to, aby se pokušení vystavovala nadále, a tak se ještě před půlnocí vytratila do tmy.

      Její požehnání ale zůstalo.

      Oproti příběhu, ve kterém v Oreně zvítězila nenávist, se mnohé změnilo, ale mnohé zůstalo stejné. Rebeka Clemensová utekla z domova, aby se provdala za Dereka Treana, a její otec se k ní přestal znát. Fionu Clemensovou provdali za Darena Halima, aby ji chránil. A ze severu přišla Karol Volanová, oblékla se do stříbrného aksamitu a porazila Anguse Clemense v hádankách. Propadli jeden druhému, drželi se za ruku za úplňkové noci a protože se Angus nemusel bát žádné kletby, která hrozila předčasně ukončit jeho život, hned další ráno žádal otce o svolení dvořit se dceři Joachima Volana.

      Král nesouhlasil. Pro svého jediného syna a dědice si představoval někoho lepšího než byla zchudlá šlechtična, byť vnučka dávného přítele. Prohlásil, že to nepřipadá v úvahu, ale při tom si vzpomněl na podobný rozhovor, který kdysi vedl s Rebekou. Zatrnulo mu a na vteřinu se bál, že se historie bude opakovat a ztratí i syna. Jenže Angus nebyl Rebeka. Nehádal se, tiše se omluvil a utekl s Karol do srubu Talron.

      Odtud ho vytáhla až válka s barbary. To je jedna z věcí, kterou mají oba příběhy společné – válku a ambice Loqara Nimana. Žádné požehnání ani kletba nedokáže změnit lidské srdce, proto v obou příbězích barbaři zaútočí na Aldormu, Loqar Niman podplatí jednoho z vojáků, aby zajistil, že princ padne, a Angus zanechá Karol v Telmiru s dítětem pod srdcem. Co ale kletby a požehnání dokáží, jsou malé náhody. Jako třeba to, že se princ otočí o setinu vteřiny dřív a tak rána, kterou mu vrah zasadí, je vážná, ale ne smrtelná.

      Aldormské vojsko pod velením Erica Rawneho zahnalo barbary na útěk, zatímco Derek Trean předal zraněného prince nejlepším felčarům, kteří se s ním rozjeli do Wildaranu. Teprve tam začala bitva o princův život. Král, svíraný strachem, v sobě našel dost pokory, aby předstíral, že nevidí, jak se Rebeka a Karol neobratně schovávají na Wildaranu v Rebečině bývalém pokoji a čekají na jakoukoliv zprávu. Fiona, která Anguse jako jedna z mála směla navštěvovat, jim chodila říct, kdykoliv se jeho stav změnil. Rebeka se většinu času vyhýbala jejímu pohledu, ale vždycky než Fiona odešla, poděkovala jí opatrným úsměvem. I takovou podobu může někdy vítězství lásky nabýt.

      Druhý den poté, co prince přivezli, se uprostřed noci do Rebečina pokoje vkradla postava v tmavém plášti s kápí. Rebeka už spala, ale Karol seděla u okna a prosila draky o milost. Návštěvnice si nevšimla, dokud nebyla až skoro u ní.

      „Obleč si to,“ podala jí královna Valerie druhý tmavý plášť. „Všichni spí, jestli ho chceš vidět, teď máš šanci.“

      „Jestli se to král dozví...“ namítla Karol, ale už sahala po plášti.

      „Král, ačkoliv si to spousta lidí včetně něj myslí, není všemocný,“ odvětila Valerie se špetkou vzdoru. „Nedělej si s tím starosti.“

      Zavedla ji k Angusově lůžku a nechala ji tam o samotě. Felčar, pověřený hlídáním prince, spal ve svém křesle, na stole nedopitý pohár vína. Kdyby si k němu Karol nebo Valerie přičichly, ucítily by sladkou vůni a napadlo by je, že něco není v pořádku, ale obě se příliš soustředily na mladého muže, bojujícího o život, než aby něco takového dělaly.

      Loqar Niman se nevzdal a když jeden vrah neuspěl, poslal dalšího. Ten přišel ve chvíli, kdy Karol držela Anguse za ruku. Čekal jen prince, potácejícího se na hranici mezi životem a smrtí, ne dívku, ve které kypěly generace rytířské krve, posílené divokostí severu. Karol vždycky byla vlčice a ať už před ní život postavil cokoliv, neuhnula. Proto když viděla muže s tasenou dýkou, jak se k ní blíží, rozkřičela se z plných plic o pomoc, sebrala ze stolu svícen a zaútočila.

      Jakmile poprask skončil a vrah, zabitý rukou strážných, byl odnesen pryč, král a královna vyhledali Karol. Seděla na chodbě a nervózními prsty si uhlazovala obvaz na rameni, kde čepel, určená princi, rozetnula šaty i kůži.

      „Zachránila jste mu život,“ přiznal král neochotně. „Jakou si budete přát odměnu?“

      „Splníme vám cokoliv,“ dodala královna s významným pohledem na otevřené dveře Angusovy komnaty.

      Karol sledovala její pohled a viděla, že se Angusovi do tváří vrací barva a dýchá snadněji než předtím. Položila si ruku na břicho, tam, kde se skrývalo jeho dítě.

      „Chci jeho,“ řekla.

      Sidus Clemens neodpověděl a odešel. Karol už k Angusovi tu noc nepustili, ale ráno služebná přinesla do Rebečina pokoje dvě snídaně. Brzy poté přiběhla Fiona a oznámila jim, že se Angus probral.

      Rebeka i Fiona utíkaly, ale Karol jako by letěla. Princezny ještě ani nezabočily do té správné chodby a Karol už se tiskla k pobledlému, ale živému Angusovi a chrlila na něj výčitky a vyznání lásky a spoustu dalších věcí, které sice nic neznamenaly, ale říkaly všechno. A on, i když měl sotva sílu zvednout ruce, ji k sobě přitiskl, odhodlaný ji už nikdy nepustit.

      „Málem jsem tě ztratila,“ obvinila ho.

      „Však ty by sis poradila i sama,“ pohladil ji po vlasech.

      „Jenže já nejsem sama,“ oznámila mu. „Čekám dítě.“

      Angus ji políbil a v tu chvíli si byl jistý, že je ani všechny mocnosti světa, ani draci, ani osud, dokonce ani Sidus Clemens nerozdělí.

      O týden později bylo oficiálně vyhlášeno zasnoubení Anguse Clemense a Karol Volanové a o měsíc později se konala svatba, skromnější, než je u královských svateb zvykem. Nebezpečí ale zdaleka neskončilo.

      Loqar Niman se nehodlal vzdát. V jiném světě se po Angusově smrti stáhl do pozadí a čekal, až už tak oslabený rod Clemens zeslábne ještě víc, ale tady byl princ živý a zotavující se a ještě navíc se měl ženit. Loqar Niman proto dál spřádal sítě, tentokrát s ještě větší naléhavostí. Bylo třeba se Anguse zbavit, ještě než přijde na svět další dědic Sida Clemense.

      Jenže Karol a Angus měli také svá podezření a oba věděli, že vrah zaútočí znovu. Proto svolali přátele a řekli jim, aby se měli na pozoru.

      V den obřadu, když se princ chystal odříkat své sliby, zvedl na balkóně vrah svou kuši a zamířil. Než ale stihl vystřelit, někdo mu velice tiše přitiskl ruku na ústa, vytrhnul mu kuši a sevřel mu ruce kolem hrdla. Nepustil ho, dokud se nebyl jistý, že dodýchal. Ardol Brangan si pak odhrnul vlasy z čela a nahnul se přes zábradlí, aby viděl, jestli vše proběhlo, jak mělo. Angus a Karol si právě dávali svatební polibek a on se smutně usmál. Ardol Brangan miloval Karol Volanovou ve všech verzích příběhu, ale v téhle ji ztratil způsobem, kterému rozuměl. Nedokázal by pochopit, proč Karol nedokáže přestat myslet na dávno mrtvého muže, ale se živým princem prohrát dokázal.

      Následovala svatební hostina a Loqar Niman se poučil ze svých chyb, proto měl náhradní plán. Přitočil se k princi Angusovi, a když si myslel, že se nikdo nedívá, vyměnil jeho sklenici za jinou. Jenže Rebeka nespouštěla bratra celý večer z očí a jen co se Niman otočil, podezřelou sklenici sebrala. Věděla, že kdyby Nimana obvinila veřejně, bylo by to slovo proti slovu a otec by nemusel věřit tomu jejímu. Proto se rozhodla nést tíhu rozhodnutí na vlastních bedrech.

      Rebeka nebyla intrikánka. Všechno, co dělala, dělala přímo a bez vytáček. Do každé situace kráčela jako do bitvy. Proto i teď popadla další sklenici a přistoupila k Loqaru Nimanovi, který stál v tu chvíli sám na druhé straně sálu.

      „Smím navrhnout přípitek?“ zeptala se a bez okolků vrazila Nimanovi do ruky pití. „Slyšela jsem, že si budete brát mou nevlastní neteř, Elizabeth. Připíjím na nového člena rodiny.“

      Loqar Niman byl intrikán. Lži a klam měl zažrané až do morku kostí a snažit se vyčíst úmysly toho druhého, než je sám odhalí, pro něj bylo přirozené jako dýchání. Proto byl v tu chvíli tak zaměstnaný tím, že se pokoušel uhodnout, proč za ním Rebeka ve skutečnosti přišla, a tím, že nenápadně pozoroval Anguse, že ho ani nenapadlo zamyslet se nad tím, co pije. Rebeka přece nebyla travička, kdyby ho chtěla zabít, čekal by nůž mezi žebry jako zakončení bouřlivé hádky, ne falešný úsměv a sklenici vína.

      Pokud se mu víno zdálo sladší než jindy, nedal to na sobě znát.

      Zhroutil se po cestě do svého kočáru a zemřel během následujících pár minut. Vše nasvědčovalo tomu, že se jednalo o přirozenou smrt, a nikdo tento závěr nezpochybňoval. Přece jenom, Loqar Niman travič byl a jed vybral dobře. Rebeka Treanová a třešňové aleje Telmiru vydechly úlevou.

      Karmen Clemensovou ve všech verzích příběhu přivedla na svět porodní bába Asha v Angusově domě v Telmiru. Jenže tentokrát nebyla Karmen utajovaným dítětem vyděšené matky, ale očekávanou nástupkyní královské linie. Jakmile jí bylo šest neděl, byla ve Wildaranu oficiálně představená lidu jako princezna z rodu Clemens.

      Princ Angus žil dál a dál stavěl mosty mezi lidmi. On byl kdysi první, kdo obnovil kontakty s Rebekou a teď se mu dařilo nadále sbližovat Rebeku a Fionu. V jeho domě se setkávaly rodina Treanova, Halimova i Rawneova a každou chvíli se zahradou řítil Galad s Augustem a jim v patách Evelina, která zrovna dělala aldormské vojsko, které zahání barbary na útěk. (Ovšem je nutno říci, že když Evelina dostala roli barbara, Aldorma byla obvykle zničena a upadla do spárů kmenů ze západu.) Diskol se buď tvářil dospěle a od her se distancoval, nebo je vedl.

      Rebeka, Fiona, Dairin a Karol je obvykle pozorovaly z terasy. Často se k nim připojili jejich manželé a někdy i Ardol. V těch dnech, kdy čekali Ardola, většinou s Fionou přišla i její nevlastní dcera Elizabeth.

      Uplynuly tři roky a Karol s Karmen se nemusely skrývat u tety Dory ve Vdovině údělu. V rodině nesloužil nikdo jménem Trevor. Karmenino nejoblíbenější vyprávění před spaním nebylo o tatínkovi, ale pohádka o třech lišácích, protože tu tatínek uměl vyprávět ze všech nejlíp.

      Tou dobou se narodil první syn Karol a Anguse, který dostal jméno Adrian. Na Wildaranu se narození mužského dědice slavilo celý týden. Fiona, která většinu slavností organizovala osobně jako dárek bratrovi, nenápadně zařídila, aby skoro na všech hostinách Ardol a Elizabeth seděli vedle sebe. Rebeka se sice pořád držela stranou, ale když se jednou připletla ke smlouvání o cenu jehněčího, než se Fiona nadála, prodal jí řezník maso za poloviční cenu a ještě přidal dvě kuřata jako pozornost. Od té doby se v domě Treanových začaly pravidelně objevovat krátké vzkazy. „Cukrář, deset hodin, Tristenolské náměstí.“ „Cech květinářek v jednu.“ „Obchůzky asi tak na celé dopoledne. Sraz v devět ve Wildaranu.“ Wildaranský pokladník plakal radostí, výdaje královské domácnosti nikdy nebyly nižší. Rebeka se sice pořád občas vyhýbala sestřině pohledu, ale když ji učila, jak poznat falešné hedvábí, znělo to jako prosba o odpuštění. A když Fiona poprvé smlouvala o cenu svící (trochu nesměle a uhádala sotva čtvrtinu toho, co Rebeka), podobalo se to vyhlášení míru. (Rebeka jí celou dobu stála za zády a tvářila se výhružně. Jinak by prodavačka neslevila ani pětník.) Brzy se stalo tradicí, že se po nákupech posadily v Angusově domě nebo ve Fionině budoáru ve Wildaranu na sklenici vína. Při jednom z těchto dýchánků se Rebeka sestře svěřila, co se stalo na svatbě Anguse a Karol. Fiona slíbila, že bude mlčet jako hrob, a pak dodala, že kdyby si toho samého všimla ona a měla odvahu, možná by udělala něco podobného. Muži rodu Clemens byli šlechetní a stateční, ale byly to vždy ženy, které je milovaly, před kým bylo třeba mít se na pozoru.

      Další princovy děti, dvojčata Adam a Claire, se narodily v den, kdy v jiném světě zemřeli Galad Rawne a Fiona Halimová. V tomhle světě ale neexistovala žádná kletba, a tak Fiona druhý den ráno vstala a vyzvedla v Telmiru Rebeku. Jediný boj, který se ten den odehrál, byla bitva o cenu bílé krajky na Elizabethiny svatební šaty.

      Radost z narození dvojčat byla poněkud zkalená tím, že přišla zpráva o smrti Joachima Volana. Karol se kvůli povinnostem princezny nemohla ujmout svého dědictví, proto se rozhodla, že Petrův kámen předá jako dědičné léno svojí nejstarší dceři Karmen, jakmile ta dospěje. Jen co se zotavila po porodu natolik, že se mohla zabývat právními záležitostmi, ustanovila na Petrově kameni správce. O hrad se měl nadále starat Ardol Brangan se svou manželkou Elizabeth.

      Karol se s Ardolem rozloučila sotva jeden úplněk po jeho svatbě, tři úplňky od narození dvojčat. Přišel za ní do jejich telmirského domu a našel ji v zahradě, samotnou s dětmi. Dvojčata spala v kolébkách, Adrian si hrál s dřevěným koněm a trochu stranou seděla Karmen s učitelem a pronikala do tajů čtení a psaní. (Učitel se jmenoval Ultan Sefton a byl to ten samý člověk, který kdysi Angusovi a Karol zadal tři hádanky.)

      „Kde máš Elizabeth?“ zeptala se Karol.

      „Loučí se se svými přáteli. S tebou jsem se chtěl rozloučit sám.“ Rozhlédl se kolem a pousmál se. „Moc nechybělo a mohli být moji. Už jsem se skoro odhodlal požádat tě o ruku, když ses rozběhla do Telmiru.“

      Karol zavrtěla hlavou. „My dva a manželé? To by nedělalo dobrotu. Ty nejsi rád, že máš Elizabeth?“

      „Jsem,“ usmál se Ardol zamilovaně, ale ten cit nepatřil Karol. Láska nemusí vždy bojovat s nenávistí. Někdy stačí, když zvítězí nad hořkostí a sebelítostí. Nebo nad jinou, beznadějnou láskou.

      Pak Karol Ardola objala a on se vrátil na sever, kam vždycky patřil. Neviděli se další dva roky, dokud pokojně na lůžku nezesnul Sidus Clemens. Po okázalém pohřbu a zadání několik zakázek na sochy a portréty zakladatele svobodné Aldormy (Rebeka uhádala cenu většiny z nich na polovic) nastal čas na korunovaci nového krále.

      V tomto příběhu neprochází nástupce Sida Clemense lesem skloněných hlav, který přiškrceně provolává slávu jen proto, že se bojí, co by se stalo jinak. Není to šedovlasý muž s hadíma očima a krutým, vítězoslavným úsměvem na tváři. Po jeho boku nekráčí bledá dívka, která by mohla být jeho dcerou.

      Lid jásá, protože k trůnu přistupuje princ, kterého všichni znají a mají rádi, princ, který ze všeho nejlépe umí stavět mosty mezi lidmi. Je vážný a odhodlaný, pravý potomek Orise Dračí srdce. Vede za ruku skutečnou královnu z rodu vévodů Aldormy, jemu rovnou vůdkyni a bojovnici.

      Karol má na sobě šaty s odhalenými rameny, aby byla dobře vidět jizva, kterou jí zanechal vrahův nůž. Když se řekne Angusovo jméno, vybaví si Karol víc než měsíční světlo. Myslí na to, že v sobotu bude Angus celý den pryč a ona si může dopřát pstruha bez jeho věčných stížností na obírání kostí. Zvědavě uvažuje, co jí plánuje dát k narozeninám, protože ho viděla mluvit s klenotníkem. Vzpomíná na úžas v jeho očích, když mu poprvé vložila do náruče Karmen, a na to, že u Claire, která byla jeho čtvrtým dítětem, se ten úžas nijak nezmenšil. Její Angus není stínem, ale manželem z masa a kostí, se kterým přestála posledních sedm let diplomatických jednání, dvorských intrik a státních návštěv. Ať už jim osud postaví do cesty cokoliv, budou tomu vždycky čelit spolu.

      Její vlasy jsou pořád čokoládově hnědé a jediné rudé vlasy v davu patří těm, kdo se s nimi narodili. Oba se rádi vrací do Talronu, který stále je a ještě mnoho let bude jen a pouze loveckým srubem. Až jednoho dne začne chátrat, přestaví ho Angusův prapravnuk na lovecký zámeček, ale nikdy se nestane vesnicí.

      Karol se usmívá, a když po korunovaci stojí před sroceným davem, její pohled co chvíli zabloudí do míst, kde pod dohledem Rebeky, Fiony a Dairin stojí její děti. Karmen by se pořád pošťuchovala s Anabelle, Eric starší je musí okřikovat. Adrian má na hlavě stříbrný kroužek, který ho označuje jako korunního prince. Adama nese královna vdova Valerie, Claire je schoulená v náručí u Rebeky.

      Vedle Erica a Dairin stojí i jejich děti. Galad, ze kterého se jednou stane slavný cestovatel a dobrodruh. Eric mladší, který se i v tomto příběhu ožení s Karmen a společně založí rod, který povládne severu Aldormy po celé generace. Až si jejich syn Sebastian jednou přivede dívku z Lidu Bílého draka a bude žádat o požehnání ke svatbě, neodmítnou ho. Ví, že Sebastian má slabost pro nezkrotné duše, a ví, že i kdyby je poslechl, zlomilo by mu to srdce. Když se pak Karmen své snachy Shandi zeptá, co znamená její jméno, odpověď bude znít: „Vladařka.“

      Anabelle a Marianne v sobě vždycky měly touhu rozšiřovat své obzory, poznávat nepoznané. Jenže jejich obzor nekončí nejbližší silnicí, mohou jít kam chtějí a dělat, co se jim zamane. A protože jim celý svět leží u nohou, rozhodnou se ho změnit. Anabelle zamíří s bratrem na sever a sepíše tam sbírku lidových léků a rad, které budou telmirští felčaři využívat ještě o sto let později. Marianne zásadně přispěje k rozvoji vzdělání v západní části Aldormy.

      Augustu Halimovi je dvanáct let a není to rozmazlený sirotek s břemen vlády na svých hubených ramenou. Jeho matka se nesoustředila jen na něj a Dairin kromě něj rozmazlovala další dvě Rebečiny a čtyři Karoliny děti a díky tomu z Augusta mohl vyrůst hloubavý, trochu vážný kluk se srdcem na pravém místě. Z toho kluka dál vyroste velvyslanec a přední diplomat ve službách krále Anguse.

      Diskolovi je sedmnáct let a Angus už uvažuje, že mu svěří malé panství kolem vesnice Hůrka. Diskol v sobě nemá neklid, je v něm vidět touha pěstovat, rozvíjet a opečovávat. Angusovi něco říká, že Hůrka je dobré místo pro začátek něčeho velkého.

      Evelina zdědila přímost a odvahu hodnou tristenolského generála. Brzy začne doprovázet matku a tetu Fionu na tržiště a tam se naučí smlouvat. O dvacet let později bude houpat na kolenou vlastní dítě, zatímco bude spravovat finance celého království a hádat se s Augustem o to, kolik zlatých bude vydáno na hostinu na počest tristenolské delegace.

      Karol a Angus je všechny obsáhnou jediným pohledem a i když neví, co se z té okaté bandy, která je zatím samé odřené koleno a samá lumpárna, vyklube, vědí, že nová generace bude velkolepá.

      Rodiče mají tolik práce s dětmi, že si ani neuvědomují, že jsou sami velkolepí. Fiona, která nikdy nepoznala, jak smutný a prázdný by byl život bez Anguse, nosí hlavu výš než by kdy nosila, kdyby se z války nevrátil. Rebeka už si dovolí utahovat si z ní a už věnovala i první nejisté úsměvy matce. Eric a Dairin, nerozdělení smrtí milovaného syna, budou stát po boku svému králi, ať už jim budoucnost chystá cokoliv. Ardol, který se netrápí kvůli nedosažitelné lásce, drží kolem ramen Elizabeth, která není uvězněná v manželství bez lásky, a oba mají na tváři úsměv, jaký v tom druhém příběhu nikdy nepoznali.

      Královna Valerie se ohlédne a v davu uvidí stárnoucí ženu se smutnýma očima. Pozdraví se kývnutím a náznakem úsměvu, než žena znovu zmizí, stejně jako před lety.

      Na jiném místě stojí mezi lidmi mladík s opálovýma očima a čepicí vraženou hluboko do čela a stařec s dlouhými vousy. Když starci skane po tváři slza dojetí, vypadá jako zlatá, ale to je jistě světelný klam. Karol je vidí, ale nezná je. V tomto příběhu nebylo třeba, aby na sebe draci brali lidskou podobu.

      Všichni vidí, že začala nová éra, Aldorma pod vládou rodu Clemens. Jistě, čekají ji bitvy a tragédie, těžkosti a smutek, krev, pot a slzy, ale nikdo nepochybuje, že bude velkolepá. Nikdo z těch tváří plných naděje a radosti neví, že tam stojí jen proto, že kdysi si jedna dívka zvolila lásku místo nenávisti a místo vykřičené kletby zašeptala požehnání.

      Co je tedy silnější, láska nebo nenávist? V tomto příběhu Aldorma nezažije dračí kouzla a dívky z jiných světů. Na hranici mezi Tristenolem a Aldormou nebude hořet žádný oheň. Rudá dračice nebude muset obětovat život za potvrzení královského práva. Stěny jeskyně zůstanou hladké, bez vyrytého jména té, která obětovala život pro své přátele. Aldormu čeká jen toto: král, který během zasedání Rady drží za ruku svou královnu. Dvě sestry, které si přátelsky povídají nad pohárem vína. Chlapec, který nikdy nepoznal, co je to být osamělým králem, protože vyrůstal v hlučící bandě bratranců, sestřenic a kamarádů. Starý muž, který prochází Telmirem o Dračí noci, a usedne k Fontáně Zlatého draka, nejkrásnější památce ve městě. Třešně kolem něj sice odkvetly, zato jsou obsypané zralými plody.

      Lepší odpověď vám dát nemohu.


      Vydáno: 16.9.2016 22:19 | 
      Přečteno: 315x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Nikdy se to nestalo a pokud tak to bylo velmi daleko a zdejší Gretieme ani Ohene netuší jak bolestný život by měli, kdyby se Orena rozhodla jinak, oba spoutáni okovy svého Dračíhopráva, či toho že jej nikdy nebudou mít. Gretieme zde může svobodně lítat mezi hvězdami a je snad i moudřejší, protože nikdy nebyl nucen smutnit po člověku. Stále je Oheneho nejlepším dračím přítelem, ale není nutné aby se pro něho obětoval (stejně si myslím že mezi těmi dvěma je něco víc než přátelství 10 ). Místního Sebastiana bych si přála poznat blíž. Vlastně všechny, ale toto není skutečná budcnost, i kdyžch jim ji také všem přála. A tak je to jako by malíř osudů namaloval obraz, který bude Aldormě navždy zapovězen, protože právo volby je jediné, které draci nemohou lidem upřít a někdy láska není to co v lidském srdci zvítězí. Říkám si, že Maxwell Roden se zde nikdy nestal královským kronikářem, protože nebyla žádná keltba díky níž by vyšel najevo jeho literární talent, který jinak rozvíjel jen za dlouhých večerů, ale zůstal Wildaranským sluhou. Rok po svatbě Soda Clemense, požádal o ruku svou milovanou Kestrel, která byla divoká s vlastní hlavou a rozumem, jakoby snad měla v žilách trochu severské krve, ale jeji rodiče jim nedali své požehnání, protože coby obchodníci chtěli pro dceru jiného lepšího manžela než sluhu, byť u královského dvora. Kestrel se Maxwella nechtěla vzdát. Přesto že to byl počestný mladík ho jednoho večera svedla a nepustila ze svých spárů dokud si nebyla jistá, že je těhotná. Rodiče to ale odmítli snést, zaslepeni mamomenm, a tak se své těhotné dcery zřekli. Maxwell se náhle musel postarat o svou milou a jejich dítě, přičemž neměl vůbec nic, co by jim nabídl. To už byl v Aldormě Sidus králem druhým rokem a začínal se rok třetí. Kestrel se dala také do služby na Wildaranu a byla to vždy ona, kdo dokázal udělat nejkrásnější květinovou výzdobu. novou služebnou si královna Valerie hned oblíbila a bylo to z jejích úst, nikoliv Maxwellových, z nichž se dozvěděla o jejím trápení. Sama královna pak dala svolení a požehnání ke svatbě sluhů a přesně na den rok před narozením Rebeky se Maxovi a Kestrel narodil první syn, Maeglyn. Dostal jméno po drakovi, který podle legendy kdysi přivedl Trelanský lid. Jméno které nebylo v žádném Aldormském ani Tristenolském kalendáři a tak se na něj všichni dívali buď skrz prsty nebo od něho očekávali veliké věci. Když se jeden z dračích kněžích o chlapci dozvěděl, vzal si jej v deseti letech do učení do Telmirského Dračího chrámu. Nikdy se tedy Kestrel neprovdala za Darnase Romana a neuzvešel z jejich krve rod, který dal jméno a život Daniele, která by tak popletla hlavu jak Bheirgovi tak Alexanderovi.
      A co vlastně Michaela? Karol nikdy nepořebovala kojnou pro svou dceru Karmen a Michela tak byla vdovou po Robertu Davenovi stejně jako ve Zlatě a stříbře, jen se nikdy nedostala na hrad Donnel a nikdy nepoznala slepého Nalea. Našla útočiště v krčmě u Šeříkové vůně a po čase se znovu provdala za jednoho z počestných mužů, kteří se v hospůdce zastavili. Její syn Robert šel v otcových šlépějích přes matčiny protesty a stal se vojákem. Nikdy nečekala Kristondovo ani Nimanovo dítě a tak nebylo Lavetky ani Sávy. Zato měla hned trojčata Kevina, Korvina a Kreona. Tři divochy, kteří popletly hlavy nejedné dívce a nadělali se spousty lumpáren...
      Koho si tedy vzal August Halim, když nebylo Lavety? Jako vyslanec v Tristenolu se poznal s dědečkovou sestrou Georgianou a Ta se před lety ujala nemanželského dítěte princezny Valentýny a Loqara Nimana, které si vzala do své péče. Byla to holčička jménem Leontýna, o níž sice pečovali její sluhové, které se díky Gee dostalo vzdělání a zdědila i tolik andělské krásy, že mohla konkurovat všem šlechtičnám Tristenolu. Držela se však stranou a starou paní velmi milovala a obdivovala. V době, kdy přijíždí August poprvé do Olanesu už je ale Leontýna dospělá vdaná žena, provdala se učence a cestovatele a má své vlastní děti. Netuší nic o svém skutečném původu a je to i dobře protože ji díky tomu netíží žádné zbytečné myšlenky a výčitky. Její dcera Lilianna Augusta velmi brzy uhrane, ale trvá ještě několik dalších let, než si k sobě najdou cestu.
      Kolgar stejně jako v jiném světě utekl s malou Termií od otce a musel se život jako zloděj, aby sobě i sestře zajistil přežití. Naučil se pohrdat lidmi a tajně se pokoušel o své vlastní vzdělávání. Mezi něj a Valena Teraka nikdo nepostavil zeď v podobě smrti Valenova otce, kterého by zabili Zrádci s rudými vlasy, takže zůstali tajnými, ale přáteli. Kolgar se dal do učení u Ashy Ferkové, která zachránila život Termii, když byla nemocná a tohle měla být jeho splátka. Poznal díky tomu mnoho z královské rodiny a nikdy nebyl nucen odejít z Telmiru, když Asha zemřela, protože jej Karol a ostatní dobře znali a jeho sarkasmus, břitké poznámky a intelekt jim připadaly svým způsobem svěží. I opřesto ale Kolgar odešel a jeho sestra i když nemusela, utekla s ním, protože měla o bratra strach. V té době už byl Kolgar vrahem vrahů své matky a měl za sebou i neúspěšnou lásku k Anabelle Palantové. Obcházel vesnice a města a učil se další a další věci o svém léčitelském řemesle. Díky tomu Termie poznala na jedné z jejich cest sedláka Veilla a zamilovala se do jeho syna Torka. Nebylo sice žádných porcelánových panenek, které by jejich životy spojily, jako důkaz osudu, přesto se milovali a Kolgar to byl nucen dříve či později vidět i odsouhlasit. Vzdal se své sestry a mnohem zkušenější se pak vrátím zpět ke královskému dvoru, ktde sloužil za felčara až do konce svých dní a jednou týdně chodil na Lianemové posezení k Valenovi kde vedly učené debaty, neboť se z Valena i bez Talronu stal učitel.
      Caointiorn nikdy nevstoupila do Aldormy. Stala se vůdkyní svého kmene a vedla zdejší kelty až do itálie, spojila svůj život s jiným velkým vůdcem a válečníkem a protože Briame nikdy nemusela nikoho povolávat nenašla si k Aldormě cestu a vybrala si jiný svět, který se jí zamlouval...
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Zajímavé osudy, uvažovala jsem o nich, hlavně o Michaele, a tys to vystihla dobře :) Jsem ráda, že vás to zaujalo :)
      icon odpověděl(a)
      Jackie-Decker
      Tak ono to ani nemohlo nezaujmou 10 . Popsala jsi to nádherně a já jak ráno hledala vhodná slova kterými bych popslaa své dojm,y, jsem se najednou přistihla že píšu něco docela jiného 3 . Děkuju :)
      icon , - odpovědět
      Eillen
      Nádherné. Až člověk lituje jaký jim zvolil osud. I taková Aldorma by byla krásná. Ještě že máme ty alternativní reality

      „Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain