Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Návrat

      Lomeril se zmínila, že ještě neměla možnost se v příběhu setkat se Samuelem, a já najednou dostala chuť sepsat krátký příběh z jeho života. Chvíli jsem uvažovala o které jeho části života psát. A protože mám hlavu plnou Dračího srdce a následného pokračování, bylo hned rozhodnuto, že se příběh bude odehrávat chvíli po Dračím právu.

      Do příběhu jsem si vypůjčila Ryka a Camillu. Snad mi bude odupštěno, jak se v mém příběhu chovají...

      Bylo to již měsíc od chvíle, kdy měla být zahájena válka v Aldormě. Ta válka, která nakonec z vůle draků neproběhla. Samuel Antares začal balit svá zavazadla. Doteď byla jeho přítomnost v Dramonu vyžadována novým králem i jeho prvním rádcem. Nemohl proti jejich argumentům nic namítat. Když byl v Aldormě, měl být svědkem dořešení tohoto konfliktu, aby o něm mohl podat zprávu na Tristenolském dvoře.

      „Odjíždíš?“ ozval se překvapený hlas od pootevřených dveří. Samuel si nedokázal uvědomit, zda je nechal otevřené nebo ne.

      „Dnes bylo rozhodnuto o Adamaru Branganovi. Nic jiného už se řešit nebude. Nač zůstávat. Ty i král snad zvládnete vládnout zemi bez pomoci nějakého bastarda,“ pronesl ironicky, došel ke skříni a vytáhl poslední košile. Ani se nesnažil je složit, jen je mrskl do truhly a hned ji zabouchl. „Trivete, nemůžeš ode mě očekávat, že tu zůstanu. Po tom všem. Viděl jsem ji dvakrát zemřít. Je mi líto, že tě tu nechávám, ale já mám kam odjet a hodlám toho využít.“

      Trivetovi došla slova. Celou dobu se tu snažil být pro svého kamaráda z dětství, který trpěl ztrátou ženy, kterou miloval. Moc dobře věděl, že ji oba dva viděli umřít i na Planině smrti. On toho byl ušetřený, protože odjížděl s dítětem v náručí do bezpečí. Ale až dnes, teprve v tuto chvíli, mu došlo, že i Samuel její ztrátou trpí. Žil jí po boku dva měsíce. Uplynulo šest úplňků a on, ač se to zdálo k nevíře, se stal Lenčiným přítelem. Teď pochopil, že toto přátelství bylo oboustranné. I pro něj byla Lenka důležitou osobou.

      „Rozumím. Nebudu se ti snažit nic rozmluvit. Zkus se nestát úplným cizincem.“ Odpovědí mu bylo pohrdlivé odfrknutí. „No tak! K tykání nás sice donutila. Je mi jedno, co si o mě myslíš ty, ale já tě za cizince odmítám považovat. Nehodlám se vnucovat a žebrat o tvé přátelství. Ale z úcty k ní by bylo dobré zůstat v kontaktu. Přála by si to.“

      Teď byl s mlčením na řadě Samuel. Všiml si, že ani Trivet nedokáže vyslovit její jméno. Ta ztráta byla příliš čerstvá. Když se zamyslel nad tím, co by jim v tuto chvíli řekla, musel se chtě nechtě pousmát. Byla sice hvězdou, ale ani na chvíli nepochyboval, že by i tak byla schopná se dostat zpět, jen aby jim všem v dobrém případě jen vynadala. Spíš by došlo i pohlavkům…

      „Dobrá. Ale jen proto, že se bojím, že by byla schopná se vrátit zpátky a doufám, že na tu představu rychle zapomenu. Je děsivá.“

      „Tak tedy sbohem, Samueli,“ Trivet mu podal ruku a Samuel ji bez váhání přijal.

      „Sbohem, Trivete.“ Nebylo třeba dalších slov.

      -*-

      Po několika dnech cesty konečně dorazil do svého cíle – do hrabství Šedý Les.

      Luthomar jeho příjezd očekával. Posla vyslal týden před svým odjezdem a tak bylo vše připraveno. Samuel seskočil z koně, podal otěže kočímu a vydal se vstříc svému pánovi. Chtěl mít schůzku již za sebou.

      Došel k soukromým komnatám Luthomara Nimana, zaklepal a počkal na vyzvání. Ještě ve chvíli, kdy za sebou zavíral dveře, netušil, co přesně řekne.

      „Samueli, vítej zpátky,“ přivítal ho Luthomar s úsměvem. Samuel se však na žádný nezmohl.

      „Můj pane, odpuste mi, ale zklamal jsem vás,“ prohlásil, poklekl na zem a neodvážil se vzhlédnout.

      „Chlapče, co to vyvádíš. Vstaň a nekleč tu přede mnou. Nejsem žádný tvůj pán, to jsme si snad dávno vysvětlili. Pověz mi, co tě trápí?“ Luthomar poznal, že Samuel potřebuje dodat odvahy. Usadil ho do křesla, nalil oběma sklenku červeného vína a pak se posadil naproti. Nenutil ho k řeči, věděl, že sám začne.

      Ve chvíli, kdy se Samuel odhodlal, nechal ho mluvit bez přerušení, i když ho to v určité chvíle stálo mnoho sil. Zvláště když se dozvěděl pravdu o smrti svého bratra. V tu chvíli měl co dělat, aby v rukou nerozdrtil sklenku s vínem. Mohl sice pochopit, proč to jeho žena udělala, ale odpustit ji nedokázal. Ať už byl Lautus jakýkoliv, stále to byl jeho malý bratříček, kterého nechal v Aldormě, zatímco sám utekl žít si život, který si vysnil. Nenáviděl tu ženu. Nejen za to, co udělala. Ale i za to, co ho donutila cítit. Vinu. Nad tím, že utekl a jeho tam nechal.

      Když Samuel skončil se svým vyprávěním, byla skoro noc. Luthomar si byl vědom cesty, kterou jeho chráněnec právě vykonal. Zároveň viděl smutek v jeho očích a bál se, aby se nezapsal hluboko do jeho duše. Pamatoval si, jak vypadal, když ho přijal do svých služeb. Vyděšený chlapec vyčítající si smrt vlastního bratra. Propustil Samuela, a ač byl sám unavený, sedl ke stolu a začal psát dopis.

      Samuel kráčel chodbami, které mu byly po mnoho let domovem, ale které mu najednou připadaly cizí. Už byl skoro u svých komnat, když se střetl s Rykem.

      „Návrat ztraceného bratra. To se musí oslavit. Nechal jsem ti připravit tvoji oblíbenou nadívanou křepelku.“

      „Nemám chuť na jídlo,“ odbyl ho Samuel.

      „U všech draků, ty se tváříš jako by ti ulítly včely před očima,“ zasmál se Ryko. „No tak, Same, Aldorma na tebe měla špatný vliv.“

      „Nemůžeš se alespoň jednou chovat dospěle a nevtipkovat!“ odsekl Samuel a měl co dělat, aby na svého přítele nekřičel. Rychle vklouzl do svých komnat a zavřel Rykovi před očima.

      -*-

      Uplynulo deset dní od Samuelova příjezdu. Luthomar pro něj neměl žádnou další práci, ale nedovolil mu odjet za nevlastní matkou. Samuel proto den za dnem ležel ve svých komnatách a vyšel ven, jen aby se najedl. Zažádal si o možnost jíst ve svém pokoji, ale Luthomar to odmítl. Toho dne se díval z okna do zahrad. Aniž by přemýšlel, oblékl si kabát a vyrazil ven.

      Bezcílně se toulal zahradami. Procházel bludištěm vypěstovaným z popínavých růží, ale před očima měl bílou lavičku pod rozkvetlou lípou. Snažil se zapomenout, ale připadalo mu, že mu snad vše připomíná Dramon.

      „Honem, vylez nahoru,“ ozvalo se z korun jednoho stromu. Samuel si až v tu chvíli uvědomil, že došel na konec zahrady. Zvedl zrak a uviděl Ryka nakukujícího přes větev. Strom byl obalený listím a tak nebylo možné zahlédnout skrýš, kterou nechal postavit Luthomar postavit svému synovi.

      „Ryko. Na to už jsme staří,“ odpověděl mu s úsměvem a nevěřícně zakroutil hlavou. Vzpomínal, kolikrát se museli s úprkem schovat ve skrýši, když ukradli z kuchyně čerstvě upečené koláče. A později lahve s vínem, které pak potají vypili. Na následné bolehlavy už raději zapomněl.

      „Řekni to ještě jednou a skočím po tobě!“ ozval se další hlas. Samuel překvapeně zalapal po dechu.

      „Camillo? Jsi to vážně ty?“ zeptal se něvěřícně.

      „Vévodkyně Gorlanová, v celé své kráse. Tu ale uvidíš až ve chvíli, kdy vylezeš nahoru. A dělej, má to být tajná skrýš,“ dodala. Ryko zmizel a Samuel bez váhání začal šplhat po větvích. Během chvilky byl nahoře. S radostí se vrhl ke své kamarádce a pevně ji objal.

      „Co tu děláš?“

      „Něco, co by asi můj manžel neschvaloval. Luthomar mi poslal dopis, v němž mě žádal, abych co nejdříve přijela. Má o tebe strach. Samozřejmě že jsem nemohla zůstat doma, když se něco děje s mými kamarády,“ odpověděla a snažila se Samuelovi podívat do očí.

      „Same, otec nám vše řekl,“ dodal Ryko nezvykle vážně. Samuel mlčel. Netušil co říct. Bojoval s potřebou utéct. Před všemi a hlavně před sebou.

      „Vyprávěj nám o ní. Musíš to ze sebe dostat,“ požádala ho Camilla. Samuel chtěl v první řadě odmítnout. Pak mu ale došlo, že oni dva jsou jediní, komu se může se vším svěřit. Zhluboka se nadechl a dal se do vyprávění. Camilla si sedla vedle něj a opřela si hlavu o jeho rameno. Ryko zůstal naproti němu, nezvykle zmlklý. Samuel čekal, že bude glosovat každou jeho větu. Ryko však chápal, že jeho přítel potřebuje mluvit bez přerušení, a tak jen tiše pozoroval špičky svých bot.

      „Same, byla to jen kamarádka nebo jsi ji miloval?“ zeptala se nakonec Camilla.

      „Znal jsem ji jen krátce,“ odpověděl Samuel a snažil se vyhnout jejími pohledu. Ryko mezitím zašmátral za sebou a vytáhl lahve s vínem. Každému podal jednu. Už byly otevřené.

      „Nezáleží na tom, jak dlouho si ji znal. Ale jak hluboko se ti vryla do srdce,“ odpověděla Camilla a pak se otočila k Rykovi, „Sklenky si nevzal?“

      „Drahá vévodkyně, odpusťte prosím zchudlému hrabství, že není schopno vás hostit s dostatečnou noblesou,“ pronesl dramaticky Ryko a pokusil se vsedě napodobit úklonu.

      „Navíc ti to dřív nevadilo,“ zastal se Ryka Samuel. Camilla jen pokrčila rameny a napila se přímo z lahve. „Mimochodem, nejsou to lahve ze soukromé sbírky tvého otce? Co když zjistí, že zmizeli?“

      „Řeknu, žes je sebral ty. A jako vždycky mi to projde,“ odpověděl Ryko a všichni tři se rozesmáli. Camilla zvážněla jako první.

      „Same, nevyhýbej se odpovědi. Miloval si ji?“ zeptala se znovu a lehce ho pohladila po ruce.

      „Záleží na tom? Bude její ztráta bolet méně? Protože víc to nejde. Nemůžeme alespoň pro dnešní večer na všechno zapomenout a vrátit se do dětství? Vždyť kdy se nám zase poštěstí se všichni sejít na místě, kde můžeme zahodit masky a být sami sebou?“ Camilla dál nenaléhala. Samuel měl pravdu. Tohle by mohl být na dlouho jejich poslední společný den.

      „To bude zítra zase bolehlav,“ prohlásil Ryko a pozvedl svoji lahev. „Na přátelství!“

      Ten večer se z tajné skrýše po několika letech ozýval zvuk smíchu a cinkajících lahví.


      Vydáno: 27.11.2016 20:42 | 
      Přečteno: 546x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Nemusíš se bát, povedlo se ti je vystihnout. Camilla je možná trochu menší ledová královna než jakou ji píšu já, na druhou stranu, kdy by měla roztát, když ne teď. A Ryko je skvělý 1
      Už dlouho chci sepsat jednorázovku o těhle třech a teď jsi mi dala dobrý nápad 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Ledová královna se mi do příběhu prostě nehodila. Možná kdybych popisovala její příjezd a chování veřejně... Ale tady vážně šlo o setkání přátel, kteří před sebou nemají tajnosti.
      U Ryka jsem se opravdu bála. Jsem ráda, že mi to prošlo. 1

      Budu se těšit na tvůj příběh o téhle trojici. 1 Dáš jen nápovědu kolik jim v příběhu má být?
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak samozřejmě jsou ústředními postavami Země bez draků. Ale chci sepsat něco podobného, co tu máš ty, jenom z doby kdy to byli teenageři, tak 17 až 19.
      Ryko byl před Waldemarem Dauthem přesně takovéhle pometlo, ale s dobrým srdcem. Líbil se mi detail s tou křepelkou, to je něco, co by Ryko udělal. Nevěděl by, jak má se Samuelem mluvit, ale snažil by se mu pomoct něčím praktickým.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Úplně mi vypadlo, že Země bez draků bude s nimi jako hlavními postavami. Jsem zvědavá jestli Ryko po Cestě zpátky zmoudří, nebo mu ta jeho bezstarostnost alespoň částečně zůstane.

      Na jejich mladší verze si netroufnu. Dokonce ani na Samuelovu - což je zvláštní, když jsem si ho vymyslela, že? 4 U něj jsem schopná psát maximálně jeho dětství a to do chvíle, kdy mu umřel bratr. Pak už to nějak nejde a vidím ho až jako dospělého.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Ryko není a nikdy nebyl bezstarostný. On se tak někdy tváří, ale je to jen maska. Jinak se Ryko snaží zavděčit se otci, ale nikdy to nebyl ten typ, který by si vynucoval pozornost tím, že by dělal blbosti. Ne že by blbosti nedělal, ale když na to Luthomar přišel, hrozně se styděl. Když chtěl pozornost, dělal cokoliv po něm otec chtěl.
      Tak to já si sedmnáctiletého Samuela dovedu představit 1
      A po CZ je to s Rykem takové divoké, sama nevím, co s ním 1
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Nedivím se ti, po CZ na tom musí být psychicky mnohem hůř než Trivet. Nedivila bych se, kdyby v začátku dokázal fungovat jen díky úkolu, který je před ním a který musí zvládnout a teprve poté by se postupně dával dohromady.

      No, jsem zvědavá na tvé náctileté verze tria. Tipuji, že Camilla už bude dřít na svém plánu... Kluky si představit neumím (krom krádeže alkoholu 3 ), ale těším se jak je vylíčíš