Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Nechte mého syna spát

      Tak jsem se zbláznila už tři dny si zoufám že mi nejde dopsat NP přestože mi zbývá už jen malý kousek. Sakruju a nadávám si do idiotů a pořád nic . Ale dneska jsem si přečetla Lomerilinu kapitolu a okamžitě po jejím přečtení začala psát jednorázovku. Možná je to uhozené a nejspíš je, ale podle mě to prostě nešlo jen tak přejít... Přeci jen by byl hřích nepopsat Fioninu smrt...

      Nechte mého syna spát…

       

      Byl už večer. Nad Aldormou se stahovala mračna smrti. Princezna Fiona převzala od služebné tác s večeří a zaklepala na dveře synova pokoje. Její srdce se chvělo. Ze všeho nejvíce se toužila rozplakat, ale nedařilo se jí to. Po Angusově smrti si myslela, že už se nic horšího stát nemůže, ale dnes, po tom co jí Daren oznámil smrt Rebeky, její sestry i obou dětí, připadalo jí že už se nikdy nenadechne. Přála si zemřít, omdlít, nebo alespoň plakat, ale nešlo to. Slzy jí naplnily oční jamky, ale šok byl silnější než pláč. Nemohla tomu uvěřit. Její sestra. Sestra, kterou milovala přes všechno co je rozdělovalo, byla pryč. Mrtvá… Mrtvá… Jen se k Darenovi přitiskla, když jí to řekl a nechala se hladit po vlasech.

      Zvláštní… Necítila slabost jako po hádce s Rebekou nebo po Angusově smrti. Neonemocněla… Celý zbytek dne dělala přesně to co vždycky, co se od ní očekávalo. Přesvědčila Darena aby nechal Augusta jít na představení kejklířů. Dala zraněného Galada uložit do synova pokoje a ujistila všechny, že je vše v pořádku a všechno bude dobré. Vyprovodila Dairin s dětmi, popřála krásný večer a vrátila se do svého pokoje. Již několik let nesdílela lože se svým mužem po společné dohodě.

      Teď přinesla služebná večeři pro ni a zraněného chlapce a ona se mu ji rozhodla přinést. Netušila proč to dělá, jak to, že je teď silnější než kdykoliv předtím, jako by byla jen tělo bez duše, prázdná schránka, která chodí, usmívá se…

      Otevřela.

      Chlapec v posteli se posadil. Galad byl ještě před několika lety věrnou kopií svého otce, ale teď jakoby se více podobal matce.

      „Dobrý večer,“ pozdravil ji. Na její tváři se objevil shovívavý úsměv. Ne, že by si to snad uvědomila.

      „Dobrý večer, Galade. Služebná ti přinesla večeři, dáš si něco k jídlu?“

      „Děkuji.“ Vypadal smutný. Zklamaný, že nemohl jít na představení s ostatními. Byla smůla, že si právě dnes, při hře s princem Augustem, poranil nohu a nemohl jít s ostatními. Fiona dobře poznala, že ho to trápí. Jaké však bylo jeho trápení proti tomu všemu co se kolem dělo?

      „Půjdeš s nimi příště. Kejklíři nepřijeli naposledy…“ Ona to přeci musela vědět, nebo ne? Pokaždé se těšila až přijedou. Nemusela se ani jít dívat na jejich kousky aby se jí srdce rozbušilo rychleji než jindy. V ty dny byla nejblíže svým snům a hvězdám na nebi…

      „Já vím, ale stejně…“

      „Galade, kdyby to byla vždycky jen zraněná noha…“ Pohladila chlapce po vlasech, položila mu na deku tác a posadila se k němu. „Přála bych ti abys nikdy nepoznal větší trápení než to, že neuvidíš kejklíře, protože jsi si poranil nohu.“ Její hlas zněl jako píseň. Tichá a smutná se zvláštním smířením, kterému nerozuměla ona, ani chlapec na lůžku.

      Nevěděl co by na to princezně řekl a tak se raději pustil do jídla.

      „Mrzí tě, že šel August bez tebe?“ zeptala se jej přímo. Věděla že ano, ale chtěla aby jí to řekl. Zastyděl se. V těchto chvílích nevěděl jak s princeznou jednat. Dívala se na něj vědoucím pohledem a ptala se na věci, které mu nebyly zcela příjemné a on nevěděl jak odpovědět.

      „Ano,“ vydechl nakonec. Uznal, že to bude lepší než lhát.

      „Nemáš se zač stydět,“ znovu jej pohladila, „jen proto, že si přál jít, není o nic méně tvůj kamarád než doposud.“

      Galad se raději věnoval jídlu. Princezna už pak mlčela a on beztak nevěděl co říkat. Jídlo bylo chutné a lepší než aby bylo jen ticho…

      Brzy dojedl. Venku už byla tma. Princezna od něj vzala tác a položila jej na noční stolek.

      „Chceš abych tu u tebe počkala než usneš?“

      „To není třeba, paní…“ vyhrkl a co nejrychleji dokázal si lehl.

      „Já se ptala zda to chceš, nikoliv zda je to třeba,“ opravila jej a v té chvíli oba věděli, že zůstane. Zhasla lucernu a Galad zavřel oči. Seděla tam. Všude bylo ticho a klid. Alespoň se zdálo, že je klid. Netušila proč setrvává, když se chlapcův dech zklidnil a zdál se lehký jako jižní vánek. Dívala se do té tmy a měla zvláštní pocit. Pocit že je konec. Nemohlo to přeci pokračovat, když byl Angus mrtvý, když zemřela Rebeka… Ne, život nemohl jít dál jako by se nic nestalo… Kletba se měla naplnit a to znamenalo, že i ona zemře. Věděla že zemře. Muselo to tak být…

      Chvěla se. Srdce jí bilo na poplach, ale ona čekala. Nemohla tomu utéct. Věděla že nemůže…

      Cosi zašramotilo u okna.

      Otočila se.

      Záclony rozevlál vítr a na pozadí modročerného nebe plného blikajících hvězd stál muž. Byl celý v černém a díval se na ni chladným zlověstným pohledem.

      Bylo to jako blesk. Jindy by na místě omdlela. Jiná žena by začala křičet, ale všechno bylo jinak. Stála tam. Viděla na tom muži, že přišel zabíjet a nebude zdráhat. Boj nepřicházel v úvahu. Neměla ani proč bojovat. Věděla že Daren a August jsou v bezpečí, jen Galada jí bylo líto. Mohla jej probudit, ale co by tím zmohla? Lekl by se, vykřikl, dal se na útěk, ale beztak by neměl šanci uniknout. Jen planá naděje…

      Koutky úst jí zacukaly. Slzy skanuly po tvářích. Přiložila si prst k ústům a tiše k neznámému, zaskočenému naprostou odevzdaností své oběti, pravila: „Pššt… Nechte mého syna spát…“ Byl to prosebný hlas, tak tichý, jako modlitba…

      Muž se vzpamatoval. Jediným prudkým pohybem s ladností tanečníka, jí nožem prořízl hrdlo až její krev potřísnila postel. Chytila se za hrdlo, ale nevydala již ani hlásku. Chrchlala a dusila se až padla bezmocně k zemi. Umírala, ale ve svém srdci zemřela vlastně již dávno. Vrah se sklonil nad postel a prořízl hrdlo i spícímu chlapci. Galad zemřel aniž by věděl jak. Rychlá a čistá práce najatého zabijáka.

      Cizinec opustil princův pokoj, kde zůstala jen dvě bezduchá těla v kaluži životadárné tekutiny. Už zabil mnoho lidí, ale tohle se mu ještě nikdy nestalo… Věděl, že na poslední princeznina slova a pohled jejích očí už nikdy nezapomene.


      Vydáno: 7.9.2016 18:28 | 
      Přečteno: 373x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.