Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Perla mezi městy

      Kratší jednorázovka, která mě napadla, když jsem četla začátek Draka a uvědomila jsem si, jak moc se Telmir změnil.

      Mé jméno je Gerard Matiehu a býval jsem jedním z dvorních kronikářů Lautuse Nimana. Narodil jsem se v Telmiru a upřímně jsem toužil z toho města vypadnout. Ve dvanácti letech se mi přání splnilo - otec mě poslal do Dramonu do učení ke kronikářům. Walmar, Bores a Magnus byli vlídní a rádi mě přijali, protože Bores stárnul a slábnul mu zrak. Mně se knihy líbily a tak jsem se dychtivě učil všemu, co mi ukazovali a vyprávěli. Po třech letech Bores zemřel a já zaujal jeho místo.
       
      Bylo mi šestatřicet let, když mě Walmar z moci vrchního kronikáře poslal do Telmiru. Samozřejmě jsem se vzpouzel, byl jsem rád, že jsem odtud pryč, ale Walmar se doslechl, že se v tamním archivu skrývá jedna z původních kronik z doby vlády Sida Clemense, snad zapsána samotným Maxwellem Rodenem, legendou mezi kronikáři. Já jsem tomu nevěřil, jenomže jsem nedostal na výběr a tak jsem se jednoho dne posadil na poníka a rozjel jsem se do Telmiru.
       
      Zápach a bída Telmiru byly ještě nesnesitelnější, než jsem si pamatoval. Děti si hrály mezi odpadky a dospělí se ploužili s podrážděnými a nepřátelskými výrazy. Když jsem projížděl po hlavní ulici, málem mi na hlavě přistál obsah kbelíku splašků, který jedna žena vylévala z okna. Pokud v tomhle městě kdy byly nějaké vzácné knihy, nejspíš už je použili na podpal.
       
      Pak přijel kupecký vůz. Všichni se k němu sbíhali a natahovali ruce po jídle, které kupec rozdával. Scéna, kterou jsem tak dobře znal z dětství. Jen jedna jediná postava, žena s kápí staženou do čela, se plížila pryč. Napadlo mě, že vypadá podezřele a zřejmě jsem nebyl jediný. Dva muži po ní skočili a strhli jí kápi. Kolem její hlavy se rozsypaly krvavě rudé vlasy.
       
      Ztuhl jsem hrůzou. Zrádkyně! A uprostřed města! To by se v Dramonu stát nemohlo!
       
      To už ji ale ti dva muži táhli k bráně, zatímco všichni ostatní křičeli jeden přes druhého.
       
      "Zrádce tady nechceme!"
       
      Několik lidí se osopilo na kupce, který ženu zřejmě přivezl. Co tu chtěla? Jídlo? Vyzvídat? Nebo se chtěla schovat? To se už nikdy nedozvím. Proto jsem pokračoval k cíli své cesty.
       
      Místní archiv byl, přesně jak jsem předpokládal, špinavé a zatuchlé místo, o které pečoval jeden sešlý stařík, který byl rád, když se postaral sám o sebe. Hledal jsem v něm celý den, zatímco se mi stařík pletl pod nohy, a kroniku Maxwella Rodena jsem samozřejmě nenašel. Teď snad bude Walmar spokojený, pomyslel jsem si.
       
      Večer jsem se šel projít, přestože mě archivář několikrát varoval, že ulice nejsou po setmění bezpečné. To město se mi sice pořád hnusilo, ale cosi mě nutilo vyrazit ven, dát mu ještě jednu šanci. Bloudil jsem ulicemi, až jsem došel k polorozpadlým hradbám. Přede mnou stoupaly zbytky schodů. Nevím, co mě to popadlo, ale vylezl jsem nahoru. Na vrcholku zdi jsem se posadil a kochal jsem se pohledem na město ozářené zlatými paprsky zapadajícího slunce. Když jsem necítil jeho zápach, zdálo se skoro hezké.
       
      "Dobrý večer přeji!" ozvalo se odněkud zespoda a já uviděl nějakého starce, který šplhal nahoru na hradby. Během chvilky už seděl na kameni vedle mne. Ani se nezapotil. Na svůj věk vypadal velice zdravě. Mnohem zdravěji než někteří obyvatelé Telmiru, kteří byli o polovinu mladší.
       
      "Dobrý večer," odpověděl jsem.
       
      "Obdivujete Telmir?" zeptal se.
       
      Chtěl jsem ho odbýt, že je moc všetečný, ale něco v jeho vzezření mi v tom zabránilo.
       
      "Ani ne. Je to špinavé a páchnoucí místo. S nádherou Dramonu se to vůbec nedá srovnat," odpověděl jsem místo toho.
       
      Stařec upřel pohled na město a já měl pocit, že vidí mnohem víc než já. Po tváři mu sklouzla slza. Vypadala jako zlatá, ale byl to nejspíš nějaký světelný klam. Koneckonců zapadající slunce zlatilo všechno.
       
      "Ano, tak je to teď. Ale před mnoha a mnoha lety Telmir, perlu mezi městy, nic nepředčilo. Syn Sida Clemense dal Telmiru přednost před královským palácem. Jeho bílé zdi, fontány, třešňové sady, které se zjara obalily bílými květy, písně, které tu zněly o Dračí noci..." povzdechl si stařec. Bylo to nesmyslné, ale znělo to, jako by to kdysi viděl na vlastní oči. Ale ne, tak starý být nemohl.
       
      "Škoda, že se to zvrtlo," poznamenal jsem.
       
      "Dnes už o Dračí noci v Telmiru nikdo nezpívá. Viděl jste Fontánu Zlatého draka?" zeptal se náhle.
      Vzpomněl jsem si na bazének zelené vody plné žabince, ve kterém se válel zbytek sochy draka povalený na bok. Matně jsem si uvědomoval, že drak měl uražená křídla a obrovská hlava, příliš těžká na to, aby ji někdo odnesl, ležela hned vedle. Přikývl jsem.
       
      "Postavil ji Sidus Clemens na počest draka, který přišel požehnat jeho korunovaci. Když zmizel zámek Wildaran a Loqar Niman prohlásil nárok rodu Clemens za neplatný, nařídil fontánu zničit. Prý ji nenáviděl od chvíle jejího vzniku, stejně jako zlatého draka."
       
      Ze starcových prsou se vydral další povzdech. Jeho oči zřejmě už vůbec neviděly páchnoucí trosky, ale Telmir, jaký býval v době své největší slávy. A já nedokázal odejít. Nedokázal jsem ho přestat poslouchat.
       
      "Nechal vykácet všechny třešně na náměstí krále Villafrana. Správce města za vlády Lidreje Nimana potom nechal porazit i tu lípu v Šerém zákoutí, pod kterou Derek Trean kdysi požádal Rebeku Clemensovou o ruku. Lidrej také odmítl dát městu peníze na opravu hradeb. Lidran Niman potom nechal spálit část domů v západní čtvrti a vydal nařízení, které omezuje počet kupců, kteří smí do města jezdit. Proto všichni hladoví.
       
      A s lidmi udělali to samé, co s městem. Každý, kdo by jim mohl jenom trochu vadit, musel zemřít. V jejich srdcích je strach a strach nutí lidi dělat hrozné věci. Musel jste je vidět - jsou schopní udělat cokoliv. Odmítají mezi sebe kohokoliv pustit a zrádce nenávidí víc než kdokoliv jiný z celé Aldormy. Ostatní se zrádců bojí, ale obyvatelé tohoto města je z hloubi duše nenávidí a viní je za všechno zlé, co se městu stalo. Ta dívka dnes ráno..."
       
      Vrhnul po mně zkoumavý pohled, a pak pokračoval.
       
      "Měla velké štěstí, že k ní byli tak milí. Tohle že je telmirský lid? Mohli otcové, kteří vytrvalou prací postavili perlu mezi městy, zplodit takové syny? Mohly matky, které o slavnostech tančily a zpívaly s pentlemi ve vlasech, porodit takové dcery? Ach Telmire, kde je tvůj smích a zpěv, kde je tvoje radost? Kam se poděla vznešenost a ušlechtilost tvého lidu? Proč jsi zapomněl na ty, kdo chodili po tvých ulicích? Proč jsi ještě nepomstil pokácené třešně a rozbité fontány? Proč se tvůj lid nechal zlomit? Proč jsi dovolil, aby se tvůj život změnil v přežívání?"
       
      Ze starcových očí skanuly další dvě zlaté slzy. A já jsem v posledních zlatorudých paprscích dne viděl Telmir, o kterém mluvil. Viděl jsem světlo a krásu, slyšel jsem smích a zpěv. Viděl jsem město šťastné a beze strachu. Město, které princ upřednostní před královským palácem. Město mých snů. Poprvé v životě jsem pocítil lásku k tomu místu a bolest nad jeho pádem.
       
      Přál jsem si, aby znovu vykvetly třešně a rozezpívaly se fontány. A zároveň jsem věděl, že nemůžu udělat vůbec nic pro jeho záchranu. Jizvy byly příliš hluboké, nikdo už nemá moc je uzdravit. Jediné, co pro Telmir mohu udělat, je napsat o něm, jaký byl v době vlády rodu Clemens.
      "Zpívávala se tu píseň o založení Telmiru, vždycky když vyšla první hvězda Dračí noci. Jmenovala se Perla mezi městy," dodal stařec smutně.
       
      "Tu znám!" vzpomněl jsem si. "Matka nám ji zpívala, když jsme byli malí. Vždycky jsem si myslel, že je to o Dramonu."
       
      "Všechno to postavili na hlavu. Všechno je špinavé a pokřivené. Všechno... A naděje je tak nejistá... Ale ona viděla zkázu Telmiru. Pochopí naše neštěstí. Ona to dokáže..." zašeptal tak tiše, že dodnes nevím, jestli se mi to nezdálo.
       
      Seděli jsme na hradbách, dokud nepadla tma. Nechtělo se mi pryč, ale když se stařec zvedl, následoval jsem ho. Chtěl jsem ho doprovodit, protože s ním jsem se cítil, jako bych byl v Telmiru za vlády Sida Clemense. On ho před sebou viděl takový, jaký byl v době své slávy.
       
      Došli jsme až na hlavní ulici, na místo odkud jsem viděl na dveře archivu, kde jsem měl přespat. Stařec se zastavil, zaklonil hlavu a čekal. Nevěděl jsem, na co, ale čekal jsem s ním. Náhle stařec začal zpívat. Podíval jsem se na nebe a pochopil jsem, proč. Vyšla první hvězda a dnes byla Dračí noc. Nikdo ji ale neslavil, nikde se nezpívalo. V Dramonu se při Dračí noci nedalo usnout, jak se po ulicích hulákalo a víno teklo proudem. Telmir byl oproti tomu smutný a tichý. Nikde se nic nepohnulo.
       
      Kromě starce. Kráčel ulicí k bráně a stále zpíval. Jeho hlas se odrážel od kamenných zdí, zoufale osamělý. Znal jsem melodii i slova, ale nepřidal jsem se, protože on procházel Telmirem starých dnů rodu Clemens, jako by žil v jiném čase než já.

      Stařec zpíval a město poslouchalo. Naslouchaly mu kameny, poslouchaly pařezy starých třešní, poslouchaly i dávno ztichlé fontány. Při jeho zpěvu se rozvzpomínaly na dobu, kdy byl Telmir plný smíchu a světla. Lidé neslyšeli, ale město jako by v tu chvíli zvedlo hlavu s nově probuzenou naději v srdci. A tichou nocí se dál nesla píseň, která patřila prvnímu městu království, té pravé a jediné Perle mezi městy.


      Vydáno: 7.9.2016 18:19 | 
      Přečteno: 166x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich