Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Příběhy neobyčejných lidí

      Poprvé

      Příběh na přání pro Lomeril.
      Její přání znělo: První setkání Samuela s Lenkou, z pohledu Samuela. Je mi jedno, jestli to bude když ji poprvé uvidí nebo když spolu poprvé mluví o samotě nebo když ji poprvé hlídá po Luthomarově odjezdu. Prostě nějaké poprvé :) Jde mi hlavně o Samuelův pohled.


      Zde je tedy příběh, kdy Samuel poprvé Lence uvěřil.

      Samuel vešel s deníkem v ruce do svých komnat, usadil se ke stolu a položil deník před sebe. Dlouho na ni hleděl a uvažoval, jestli se má dát do čtení. Kožené desky ho němě lákaly, aby je otevřel a přečetl si tajemství vepsaná na listy pergamenu.

      Prudce odstrčil židli a začal pochodovat po pokoji. Hlavou mu běžela jediná myšlenka.

      „Ne, to je prostě absurdní!“ pronesl ji nahlas a došel zpět k deníku. Pomalu začal otevírat desky, ale opět se zarazil.

      To přeci nemůžu udělat. I když mi to dovolila, je to její soukromí. Nikdo by neměl nahlížet do jejího deníku. Nějaké dovolení na tom nehraje žádnou roli, honilo se mu hlavou. Plný zoufalství si nalil do číše víno a usadil se s ním do křesla. V myšlenkách se vrátil o pár hodin nazpět. Do chvíle, kdy mu začala vyprávět svůj příběh

      Příběh, který byl absurdní. Doufal, že mu poví pravdu, jak slibovala, ale ona se místo toho vytasila s příběhem o jiné planetě vzdálené draci ví jak daleko od tohoto světa. Svým způsobem ji za to obdivoval. Vymyslela si svět, který byl tak nepochopitelný svým vývojem, aby poslouchající neměl možnost se v něm šťourat a nachytat jí tak při lži. Nic jiného od ní ani nečekal. Vždyť i příběh o jejím návratu do Aldormy byl propracovaný a postavený na detailech, které se nedali rozporovat, natož ověřit. Dokazovalo to hloubku její fantazie. A toto byla jen další úroveň, kterou před ním odkryla.

      Samuel lehce upil z číše a pohledem sklouzl zpět k deníku. V tu chvíli si všiml dopisu, který měl již před týdnem odeslat Luthomarovi. Tehdy zjistili pravdu o smrti jeho bratra. Pravdu o jeho vrahovi. Vlastně vražedkyni… Hned toho večera sepsal dopis, ale s jeho odesláním stále váhal. Musel se zamyslet, aby si vzpomněl, co ho tehdy zadrželo.

      Před očima se mu objevil její obličej. Opět před sebou měl ty zvláštně barevné oči plné smutku a rezignace. Ano, to byl ten důvod. Možná se tehdy přiznala k tomu činu, který se mohl zdát krutým a bezcitným. Ale její slova a hlavně její pohled hovořili něco jiného. Nejprve její oči zrcadlili nenávist k muži, kterého si dobrovolně vzala. Avšak po jejích slovech to byla pochopitelná emoce. Poté ji vystřídala šok a panika. Těch si málem nevšiml. Tak moc ho zaměstnával pohled na ruce zběsile se snažící ze sebe setřít neexistující krev. A pak, jako poslední se dostavil smutek a rezignace doprovázené razantním zamítnutím návrhu na usmíření s mužem, kterého jmenovala regentem.

      Samuel si v tu chvíli uvědomil, že zřejmě našel klíč k té zvláštní ženě. Mohla říkat cokoliv, vymýšlet si, lhát, ale ne její oči. Ty jí vždy prozradí.

      Začal si vybavovat, jak se tvářila při vyprávění příběhu o tom prapodivném světě. Slíbila mu vyprávět pravdu a vypadala uvolněněji, než za celou dobu, co ji znal. Mohlo to snad být tím, že mohla přestat s přetvářkou? Její pohled střídal dvě emoce – radost a smutek. To podle toho v jaké části příběhu se zrovna ocitala. A Samuel si byl jistý, že obě emoce byly pravé. A pak přišla ta chvíle, kdy ukončila vyprávění a čekala na jeho reakci. Tehdy se jí v očích zrcadlila naděje.

      „Doufal jsem, že mi přestanete lhát,“ zopakoval tiše slova, která před ní před několika málo okamžiky pronesl. „A vy jste přestala,“ dodal, protože konečně pochopil.

      Zvedl se, došel pro deník a rozhodl se jej vrátit. Přešel chodbu a bez klepání vešel dovnitř.

      Seděla u stolu, v rukou brk, ze kterého kapal inkoust na naleštěný povrch. Ramena se jí otřásala tichým pláčem. Samuel pocítil výčitky. Ta žena plakala jen kvůli němu.

      „Omlouvám se,“ pronesl šeptem, došel k ní a na stůl položil deník. Po chvíli se odvážil ji jemně pohladit po rameni. Mimoděk uchopila jeho ruku a pohladila jej palcem.

      „Za tak krátkou chvíli si to nemohl přečíst. Natož začít,“ pronesla hlasem prostým emocí. Ruka ji klesla zpět do klína.

      „Nebylo třeba,“ dodal a ustoupil o pár kroků. Netušil jak by se měl chovat. Bál se cokoliv říct nebo udělat, aby jí víc neublížil.

      „Povíš mi, co tě přesvědčilo o tom, že nelžu?“ zeptala se.

      Samuel s odpovědí váhal. Nešlo o to, co by měl říct, to ho netrápilo. Spíš jakou formou. Měl být stále tím odměřeným strážcem, za kterého jej všichni považovali? Nebo jí měl nabídnout záchranné lano, které tak zoufale potřebovala? Řekl jí, že přátelství nenabízí lidem, kterým nedůvěřuje. Uvěří tedy té nabídce? Zvláště poté, co ji osočil ze lži? Má smysl se o to vůbec pokoušet? Pak si ale vzpomněl na její smutné oči a veškeré pochybnosti hodil za hlavu.

      „Tvůj pohled když sis uvědomila, že ti nevěřím,“ pronesl tiše. Lenka se prudce otočila a s vytřeštěným výrazem jej pozorovala. „Byl to ten pohled, ve kterém zemřely poslední zbytky naděje, že si získáš mé přátelství. A bolest z toho, že jsi nakonec zůstala sama. Právě za tu bolest se omlouvám.“

      „Já,“ začala, ale došla ji slova. Jen zmateně lapala po dechu jako by nemohla uvěřit tomu, že jí Samuel začal tykat.

      „Nabízím ti své přátelství,“ pronesl s lehkým úsměvem. Prvním, který na jeho tváři viděla. „Pokud o něj stále stojíš.“

      Když spatřil její vděčný úsměv, pochopil, že se rozhodl dobře.


      Vydáno: 9.12.2016 12:27 | 
      Přečteno: 332x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Lomeril
      Příběh je nádherný, hlavně ten konec. Děkuji, už začínám chápat, jaký člověk Samuel je.
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Rádo se stalo. Jsem ráda, že Samuel zaujal i někoho jiného. Jen se mi nějak celá jeho rodina dostává pod kůži. Takových krátkých příběhů z jejich života, co mě napadá... Snad se mi je někdy podaří i napsat.
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      A příběhy z které doby?
      icon odpověděl(a)
      Eillen
      Minimálně ze Samuelova dětství před příchodem k Luthomarovi. A jeden o Viole a Simeonovi, když jí říká pravdu o Samuelovi a jeho původu.

      „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich