Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Skryté poklady

      Skryté poklady - Kapitola 9

      Skryté poklady - Kapitola 9 Ulf se ztratil. Najde se? A v jakém stavu? A jak zareaguje jeho rodina? Konečně se vybarví skutečná slabost paní Rebane a svým způsobem i její vztah k jejímu manželovi. A právě to ovlivní osudy Garetta, Valerie a Ylvy.

      9. Závažné obvinění (Ylva) – Zuřivý dav (Garett) – Záchrana (Valerie)

      „Vracejí se! Vracejí se!“ vykřikla Rannvi.
      Ylva se podívala z okna. Gabriel Ulfa v noci nenašel, vrátil se až ráno, celý utahaný, a bez úspěchu. Teď ležel na svém obvyklém místě na dvoře a spal, zatímco Johan a Cormac se právě vraceli ze své výpravy. Vyčetla její výsledek z jejich chování. Svěšená ramena, pomalá chůze, Johanovo popotahování. Vyběhla ze dveří, stejně jako Rannvi, Valerie, Marika, paní Vivian a matka.
      „Ležel ve vodě, kousek pod soutokem,“ oznámil Johan dutým hlasem. „Měl rozbitou hlavu.“
      Chvíli se nikdo ani nepohnul. Pak se ozval přidušený vzlyk a vzápětí se paní Rebane zoufale rozplakala. Její sestra ji objala a snažila se ji trochu utěšit.
      Je mrtvý? Otec je vážně mrtvý? Ylva netušila, co si o tom má myslet. Věděla, že by měla truchlit, ale jaksi to nedokázala. Otec ji nikdy nijak zvlášť nemiloval – nebyla syn jako Johan, ani poslušný mazlíček jako Rannvi a nedalo se říct, že by s ním nějak zvlášť vycházela. Jenže pořád to byl její otec.
      Teď možná budu smět jet do Telmiru! uvědomila si a zastyděla se za vlnu nadšení, která ji zaplavila. Nemohla popřít, že otcova smrt ji přivedla o krůček blíž ke splnění jejího snu. Možná si ještě plně neuvědomila, co se stalo. Otočila se a ve světnici zahlédla Raimonda a Tormoda, kteří znovu nevěděli, co dělat.
      Valerie přešla k Johanovi, vzala ho za ruce a podívala se mu do očí. Chvíli tak stáli bez pohnutí a pak ji k sobě přivinul. Rannvi se tvářila, jako by pořád nepochopila dosah pravdy.
      „Garett!“ vykřikla náhle paní Rebane.
      „Cože?“ zarazila se paní Vivian.
      „Garett ho zabil! Už včera mu vyhrožoval a pak se vrátil, aby si s ním vyrovnal účty! Garett je vrah!“
      Ylva měla pocit, že její srdce vynechalo dva údery.
      „Mami, počkej!“ vyhrkla. „Garett přece nemohl vědět...“
      „To je mi jedno, co věděl! Zabil ho! Vím to!“
      „Taro, prosím, přemýšlej. Nemáš žádné důkazy,“ snažil se ji uklidnit Cormac, ale Tara Rebane nikoho neposlouchala.
      „Johane, přiveď ho! Přiveď ho sem, ať se mi tady zodpoví z té vraždy!“ obrátila se nepříčetně na svého syna.
      „Mami, Cormac má pravdu, nemůžeš ho jen tak obvinit. Garett by to neudělal,“ namítal Johan.
      „I ty se stavíš na stranu vraha vlastního otce?“ vzlykla Tara zoufale, otočila se a utekla do domu. Její sestra ji následovala.
      „Johane, pojď, musíme jít vykopat hrob,“ položil Cormac Rea svému synovci ruku na rameno.
      Oba muži odešli a dívky se vrátily do domu. Gabriel je následoval, ale ve světnici je předešel a vydal se po schodech nahoru. Ylvu překvapilo, když uviděla tetu Vivian sedět u stolu samotnou.
      „Kde je máma?“ zeptala se Rannvi.
      „Šla si lehnout. Běž za ní, tebe ráda uvidí,“ vybídla ji Vivian. Ylvu bodlo u srdce. Mě by ráda neviděla, pomyslela si.
      „Budeme si muset najmout čeledíny,“ řekla paní Vivian do ticha. „Když jsme přišli o Garetta i Ulfa...“
      „Třeba se teď Garett vrátí,“ ozvala se Marika s nadějí.
      Ale Ylva znala Garetta příliš dobře. Neodcházel jenom kvůli jejímu otci, odcházel kvůli sobě. Otcova smrt ho zpátky nepřivede, rozhodně ne dokud ho z ní bude matka vinit.
      Paní Vivian to zřejmě věděla stejně dobře jako Ylva. „Kdepak, Garett musí jít dál, nedá se nic dělat. Tak, ale práce nám stojí! Za tohle by vás Ulf pěkně hnal!“ vyskočila náhle.
      Ylva a Valerie se vrátily do kuchyně,  Marika zamířila nahoru k Doris, která už byla skoro zdravá a paní Vivian někam zmizela. Jenomže neuplynula ani čtvrt hodina, když po schodech sestoupila paní Tara, doprovázená Rannvi.
      „Kam jdeš, mami?“ zavolala na ni Ylva.
      „Umýt a obléct Ulfa na pohřeb. Rannvi mi pomůže, postarejte se zatím o dům,“ vybídla je Tara tiše a vyšla ze dveří.
      Ylva se znovu zabrala do práce a snažila se nepřemýšlet o rodičích a o Garettovi, ale zanedlouho ji přerušilo zaklepání na okno. Venku stál nějaký malý kluk. Ylva otevřela okno.
      „Slečno Ylvo, vaše maminka a sestra bouří vesnici, aby šla zabít pana Garetta!“ oznamoval chlapec udýchaně.
      Ylvě vyklouzlo slovo, které by dámě nemělo ani přijít na mysl.
      „Díky za zprávu,“ řekla pak chlapci a hodila mu ze stolu jablko. Hoch ho chytil a pomalu se vydal směrem k vesnici.
      Ylva několik vteřin horečnatě uvažovala, než se jí podařilo narychlo vymyslet zoufalý plán. Otočila se na zděšenou Valerii.
      „Pomůžeš mi ho zachránit?“
      Valerie pouze přikývla.
      „Doběhni pro Johana a Cormaca!“ řekla a rychle začala sklízet všechno z plotny.
      Jakmile si byla jistá, že v kuchyni nezůstalo nic, co by se mohlo znehodnotit, když odejde, vyběhla do patra, kde v Dorisině pokoji seděli Marika a Gabriel.
      „Pořád myslíš vážně to s tím dluhem?“ vypálila na Gabriela. Divoch si položil ruku na srdce a přikývl.
      „Dobře, tak máš šanci ho splatit. Pojď se mnou!“


      Garett seděl u Svena v kovárně a pozoroval ho při práci. Už i k němu se donesla zpráva, že jeho drahý strýc je mrtvý. Garett věděl, že by měl zajít domů, zúčastnit se pohřbu a tak dále, ale nechtělo se mu. Připadalo mu, že kdyby měl plakat nad Ulfovým hrobem, udělal by ze sebe toho největšího pokrytce na světě.
      Ne, jemu dělala starosti jedna věta, kterou mu řekl otec tehdy na Petrově Kameni.
      „A co se Ulfa týče, taky se na něj občas naštvu, ale pak si řeknu, že kdo nosí nos moc nahoru, toho bude hodně bolet, až na něj z té výšky spadne.“
      „Takže ty si myslíš, že Ulfa potrestá osud? Jako v pohádce?“
      „To jsem neřekl. Ale žádný člověk po sobě nenechá šlapat donekonečna.“
      Došla snad Cormacovi trpělivost? Co když Ulf do té řeky nespadl náhodou? Co když to nebyl osud, kdo se rozhodl, že Ulf otravoval své rodině život už dost dlouho? Ale ať o tom přemýšlel, jak chtěl, nedokázal si svého otce představit jako vraha.
      Náhle zvenčí zaslechl hluk. Sven vzhlédl od kovadliny. Vzápětí dovnitř vtrhli Dennis Maken, Rolf Daris a Milt Červenos, zvedli Garetta a vlekli ho ven. Snažil se bránit, ale byli příliš silní, kromě toho Milt Broke byl nejznámějším rváčem v okolí, odtud jeho přezdívka Červenos.
      Jenomže Garett také nebyl sám. Drek se s zuřivým vrčením zakousl do nohy Rolfa Darise, jenže Rolf sebral ze stolu jedno Svenovo kladivo a udeřil ho. Pes se svalil na zem, hlavu celou zakrvavenou, a už se nepohnul. Malvin, který se nerad pral, se ale také připravoval ke skoku.
      „Ne! Malvine, ne!“ vykřikl Garett.
      Ještě zahlédl Svena, jak Malvina zachytil za obojek a kusem provazu ho přivázal k jedné kovadlině. Bílý ovčák se dál zuřivě zmítal a štěkal jako pominutý.
      Garettem smýkli na rozblácenou zem před kovárnou. Pokusil se zvednout, ale srazili ho zpátky. V tu chvíli si uvědomil, že nejsou sami. Kolem kovárny stála v půlkruhu snad celá vesnice. Někteří lidé byli narychlo ozbrojeni kladivy, palicemi a klacky. A v čele tohoto davu stály teta Tara a Rannvi.
      U všech draků, proč? blesklo mu hlavou.
      Vzápětí obdržel kopanec do břicha, takže se zase poroučel do bahna. Někdo ho udeřil do ramene a cosi mu zasvištělo jen kousek od hlavy.
      „Co se tu děje?!“ zaburácel Svenův hlas.
      „Smírčí soudce, žádám spravedlnost!“ vykřikla Tara Rebane pronikavě. „Tento tvor,“ ukázala na Garetta, „zavraždil svého strýce, mého manžela, Ulfa Rebane!“
      Cože? Cože?! Jak na to přišla? Garett nevěřil vlastním uším. Jeho teta, tetička Tara, ho tady vinila z vraždy? Tedy, ne že by občas neměl chuť Ulfovi zakroutit krkem, ale nemohla přece věřit, že by to skutečně udělal?
      Sven, přestože na něj Garett neviděl, byl, podle toho, jak váhal s odpovědí, stejně překvapený jako on.
      „No... paní Rebane... Garett spal u nás a celou noc neopustil dům,“ namítl.
      „Kdo říká, že se to muselo stát v noci? Co den předtím, potom co byl na Borové?“ vyštěkl Rolf Daris.
      „Byl pryč jen asi dvě hodiny po obědě,“ ozval se hlas Svenovy manželky Arleny. Garett si vzpomněl, že se šel na chvíli projít a zdržel se na Petrově kameni. Je pro ně tohle dostatečný důkaz? Bude mě ta procházka stát život? napadlo ho.
      „To mu muselo stačit!“ vykřikl Dennis Maken.
      „Nemáte žádné důkazy,“ namítl Sven pevnějším hlasem. Zřejmě se už vzpamatoval z prvotního šoku.
      „Důkazy! Důkazy! Na co důkazy?! Proč všichni chcete důkazy?“ vykřikla Rannvi.
      To jsem od tebe nečekal, sestřenko, pomyslel si Garett hořce.
      „Ten kluk Ulfa nenáviděl, to víme všichni. Nedávno se pohádali a Ulf ho vyhodil. Celá Borová slyšela, jak mu Garett vyhrožoval, tak co víc potřebujete?“ přidal se Dennis Maken. „Prostě se chtěl pomstít za to, že mu Ulf dal přes hubu!“
      Odněkud z davu vylétl kámen a trefil Garetta do nohy. Nebolelo to tak, jak by mohlo, ten, kdo ho hodil, zřejmě nebyl pevně rozhodnut mu ublížit, jinak by hodil větší silou. To bylo dobré znamení.
      „Nechte toho!“ zařval Sven.
      Náhle davem proběhlo zašumění a lidé se začali rozestupovat. Kupředu se probojoval malý hlouček v čele s Ylvou.
      „Mami, co to děláš?“ obořila se Ylva na matku.
      Valerie si klekla ke Garettovi. „Jsi v pořádku?“ zašeptala starostlivě.
      „Prozatím,“ odpověděl Garett. Nepočítal s tím, že by se dožil večera, ale přestože jeho rozum to věděl, jeho srdce se s tím ještě pořád nesmířilo. Pořád doufal v zázrak. Koneckonců už to, že ho alespoň část jeho rodiny přišla podpořit, takový malý zázrak byl.
      „Ty mě nezastavíš! Smírčí soudce, žádám krev vraha!“ zaječela paní Rebane.
      Rozhostilo se ticho a všechny pohledy se otočily ke Svenovi. Na jeho rozhodnutí hodně záviselo. Sice ne všechno, ale pořád to byl smírčí soudce vesnice. Garett se převalil na zemi a podíval se na přítele.
      „Já jsem ho nezabil, Svene!“ zašeptal naléhavě, ale nebyl si jistý, jestli ho Sven slyšel. Dívali se na sebe, Garett prosebně, Sven nerozhodně. „Prosím,“ dodal Garett.
      Sven nejistě přešlápl a pak pevněji chytil svoje druhé největší kladivo.
      „Nemůžu. Nemáme proti Garettovi nic jiného, než vaše tvrzení. Nemáte právo vztáhnout na něj ruku,“ řekl a připravil se na to, co přišlo.
      Paní Tara ze sebe vydala výkřik, z jakého tuhla krev v žilách. Dav se neklidně zavlnil, připravený vzít si, co chtěl. Garett zavřel oči. Takže to skončí tady? V tomhle bahně? Naděje ho opouštěla, ale ještě se nedostavil strach. Ten přijde, až otevřu oči a uvidím ten dav. Je jich tolik a všechny je znám! Holky, se kterýma jsem tancoval, kluci, se kterýma jsme pili, jejich rodiče, všichni chtějí moji krev a ani neví proč. Moje hodiny jsou sečteny, je čas stát se hvězdou.
      Tak dobře. Ale bez boje se nevzdám.
      Znovu otevřel oči a namáhavě se vyhrabal na nohy. Valerie mu opatrně pomohla. Byl rád, že tady, na konci všeho, má po boku zrovna ji. Obrátil se ke Svenovi.
      „Drž se od toho dál. Arlena tě potřebuje a tady to bude na život a na smrt,“ požádal ho.
      Sven se zahanbeným výrazem couvnul do dveří kovárny, ale své kladivo nepustil.
      V tu chvíli se z davu vynořil Gabriel se svým oštěpem v jedné a s nožem v druhé ruce a postavil se před Garetta.


      Valerie jenom doufala, že Johan a Cormac se budou držet Ylvina plánu a do ničeho se nezapletou. Už tak riskovali víc, než bylo zdrávo. Nejspíš zemřou obě dvě, i Gabriel.
      „Na ženy ruku nevztáhnou a divochů se bojí. Když se za Garetta postavíme my dvě a Gabriel, možná je zastrašíme a odvedeme ho pryč dřív, než dojde ke krveprolití, nebo je aspoň donutíme, aby se na chvilku zastavili a rozumně se zamysleli nad tím, co dělají. Ale vy dva, vás nechrání ani pohlaví, ani strach, takže to nechte na nás, ledaže by nebyla jiná možnost.“
      Tak to Ylva vymyslela, ale zdálo se, že její plán nevyjde. Vesničané vypadali, že jsou připraveni skočit jim po krku. Ylva se postavila vedle Garetta z druhé strany.
      „Jestli ho chcete, budete si muset znepřátelit divochy a navíc vztáhnout ruku na dvě bezbranné ženy!“ vykřikla.
      „I ty? Bráníš vraha vlastního otce?“ odpověděla jí paní Rebane.
      „Včera mluvila s tím divochem a ten pak někam odešel. Co když se spikli a otce zabil on?“ ozvala se náhle Rannvi.
      Nedávalo to smysl, ale Valerie věděla, že občas prostě lidské jednání smysl nedává. Pochybovala, že Rannvi a paní Rebane teď přemýšlí hlavou.
      „Otcovražda!“ zaječel někdo.
      „A do hajzlu!“ ulevila si Ylva tiše.
      „Běžte s Garettem pryč,“ zašeptala Valerie. „Snad to nějak vyřešíme, ale vy dva utečte.“
      „Ani náhodou,“ zavrčel Garett bojovně.
      „Nehraj si na pitomce,“ okřikla ho Ylva. „Až řeknu běž, tak prostě zdrhneš, jinak jsme nasazovali krky pro nic za nic.“
      „Otcovražda! Otcovražda!“ křičeli lidé a vrhli se kupředu.
      „Garette! Tudy!“ ozval se Svenův hlas.
      Garett a Ylva zmizeli. Valerii kdosi chytil a hodil ji na zem. Někdo ji uhodil.
      Tak takhle vypadá umírání... pomyslela si těsně předtím, než se okolím rozlehl ohlušující dračí řev.


      Vydáno: 6.9.2016 8:14 | 
      Přečteno: 327x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Jméno
      Předmět
      Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
      Text
        b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

      Nebyly přidány žádné komentáře.