Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Spojeni snem

      Spojeni snem - Kapitola 3

      Spojeni snem - Kapitola 3 Celou noc měli rodiče na rozhodnutí. Ale bude s ním souhlasit i jejich dcera?

      Marie se ráno probudila s prvním paprskem slunce. Mohlo být tak kolem půl šesté, ale ona se cítila odpočatá. V klidu se oblékla a vyšla ze svého pokoje. Vrátila se do kuchyně, kde předchozího večera seděla s Mirandou. Nejprve si chtěla sednout a chvíli přemýšlet o tom, co udělala, ale poté, co jí zrak padl na neumyté nádobí, rozhodla se, že bude přemýšlet u práce.
       

      Umytí nádobí ji zabralo jenom malou chvíli. Nechala ho uschnout volně. Poté přemýšlela, co dalšího by mohla udělat. Vzala do ruky snůšku a džbánek a šla se podívat na dvorek domku. Dveře byly naproti vchodovým, kterými včera přišla. Zkusila je otevřít a naštěstí nebyly nijak zajištěny.
       

      Vyšla na dvorek a rozhlédla se. Připadala si jako doma. Vypadalo stejně, jako její zahrádka v Mirošově, kde bydlela. Během chvilky našla kurník a vybrala čerstvá vajíčka. Poté našla kozu a podojila ji. Opatrně se vrátila do kuchyně a trošku se po ní porozhlédla. Trvalo ji několik minut, než našla máslo, sůl a koření, které vůní připomínalo majoránku. Vše si připravila a poté se podívala do pece. Byl v ní připravený bochník chleba a tak jen pec rozehřála a nechala chléb prohřát. Mezitím udělala míchaná vajíčka a vše připravila na stůl. Ani si nestihla sednout, když se dveře otevřely. Miranda vstoupila do kuchyně a spráskla ruce.
       

      "Paní, co to tu děláte? Proč ještě nejste v posteli? Vždyť tohle je moje práce. Rozhlédla se po uklizené kuchyni a zavrtěla hlavou. Pak začala uklízet umyté nádobí.
       

      "To víte, síla zvyku. Nejsem zvyklá jenom sedět a dívat se na práci, která není udělána. A dělala jsem to ráda, to mi věřte," usmála se Marie a bylo na ní znát, že mluví pravdu. Už dlouho ji nezářily oči tou vnitřní silou. Naposledy tento pohled viděly její dcery a to bylo před více než deseti lety.

       

      Miranda potřásla hlavou. Ona jako šlechtična nebyla na takové věci zvyklá. Alespoň do té doby, než je hospodyně opustila s tím, že pro prokletou rodinu pracovat nebude. Miranda to chápala, sama měla hrozný strach. Otočila se k Marii a bylo na ní vidět, že se chce na něco důležitého zeptat.
       

      "Pořád chcete vzít Orenu s sebou?"
       

      Marie se podívala na Mirandu a vyčetla v ní strach z budoucnosti, velkou bolest, kterou cítila, když měla svoji dceru opustit, ale zároveň naději, kterou dostala. "Ano, ráda se vám o ni postarám," usmála se na paní domu a zdálo se jí, že ta najednou vypadá mnohem uvolněnější, než před několika málo minutami.
       

      "Docela dlouho jsme o tom s manželem mluvili. On to nechtěl, ale já si myslím, že pro ni bude lepší, když odtud odejde. Víte, lidi ji začínají nenávidět. Po celém kraji se rozkřiklo, že proklela vlastní sestru a s ní i celou zem. Bude lepší, když odtud bude hodně daleko. Manžel nakonec kývl. Ale poslední rozhodnutí leží na ní samotné. Když s vámi nebude chtít jít, nebudeme ji nutit."

       

      "To je samozřejmé," usmála se Marie a dopila sklenku mléka. "Pokud by vám to nevadilo, promluvila bych si s ní hned. Je sice ještě velmi brzy, ale pokud bude souhlasit, myslím, že bychom měli odjet co nejdříve, aby jí nehrozilo nebezpečí."
       

      Miranda přikývla. Bylo jí jasné, že se Orena bude vzpírat a chtěla to mít co nejrychleji za sebou. "Naše dcera je bohužel hodně po svém otci. Tvrdohlavá jako beran. Počítejte s tím, že ke všemu bude chtít říct svoje."
       

      Marie se jen usmála. S tvrdohlavými děvčaty měla dost zkušeností. Její dcery a pak i dvě vnučky jí daly takovou školu, že se nebála říct, že Orenu zvládne. Společně došli ke dveřím, na které Miranda zaklepala a poté nechala Marii vejít. Marie se podívala na dívku, která si ji nedůvěřivě měřila.
       

      "Tví rodiče se rozhodli, že se mnou můžeš jet. Pokud se ti bude chtít," pronesla Marie s úsměvem a vyčkávala.
       

      Orena vrhla rychlý pohled na dveře, za kterými zmizela její matka. Nevěděla, jak se zachovat. věděla, že by pro její rodiče bylo lepší, kdyby odešla, ale zoufale se jí nechtělo. Byli tím posledním, co jí ještě zůstalo. Stará žena je v jejích očích nemohla nahradit, i když jí nebyla nesympatická.
       

      "Kam?" zeptala se dílem vystrašeně a dílem vzdorně.
       

      Marie došla k posteli a sedla si na ni. Dívala se na Orenu a cítila její strach a nerozhodnost. "Teď ti povím pravdu. Jen tobě. A nechám tě rozhodnout se, jak s ní naložíš a jestli mi poté budeš dál důvěřovat," pohladila Orenu po tváři a pak začala vyprávět: "Nejsem z Aldormy a nemám zde žádný dům. Tvým rodičům jsem lhala, ale mělo to svůj důvod. Vím jaké nebezpečí ti hrozí a sama jsem matkou. Kdybych byla na místě tvých rodičů, přála bych si, abych měla možnost tě ochránit. Já jim dala naději. Je jen na tobě, jestli jim ji neukradneš před očima. Možná ti teď připadám jako blázen, ale já věřím, že najdeme místo, které budeme nazývat domovem." Všimla si, jak se Orena nadechuje k odpovědi, tak rychle dodala: "Ráda bych ti byla babičkou, kdybys mě přijala. Sama už nemám nikoho. Spolu to zvládneme. Stačí jen věřit."
       

      Orena mlčela. Neřekla ani slovíčko. Jen tiše seděla a přemýšlela. Na jednu stranu se jí odtud nechtělo, protože tu byla doma. Tedy, míň doma než v domě v Telmiru, ale víc doma než kdekoliv jinde. Na druhou stranu věděla, že dokud bude s rodiči, nikdo s nimi nepromluví. Měli by mít šanci získat zpátky svoje postavení. Tady zůstat nemohla, i když chtěla. Oni si to nezasloužili. Meli by být u dvora. Do Telmiru se taky nemohla vrátit. Valeria a Sidus... Ne, nechtěla na ně myslet, příliš to bolelo. Bylo to dlouhé tiché rozhodování. Zvažovala každé pro a proti.
       

      "Nemůžu zůstat s rodiči. Se mnou po boku by nikdy nevyšli z hanby. Půjdu s vámi. Prozatím. Neříkám ale, že zůstanu," vyslovila nakonec potichu.
       

      "Víc od tebe žádat nemohu," pronesla vážně Marie, zvedla se a pohledem dala Oreně najevo, že se má rychle sbalit, aby mohly vyrazit.


      Vydáno: 28.8.2016 7:41 | 
      Přečteno: 139x | 
      Autor: Eillen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ Jan Werich