Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Střípky příběhů(Jackie Decker)

      Střípky příběhů - Kapitola 10

      Střípky příběhů - Kapitola 10 A je tu další díl Střípků. Tentokrát trochu kratší...

      Bheirg dostal od krále Arthura za úkol učit se z místního archivu. Po tom všem čím si prošel se zdá, že by mohl mít alespoň chvíli klidu, když už nic. Ale opravdu bude mít kýžený klid?
      Za každý komentář předem děkuji.

      Daniela

       

            Na první pohled bylo jasné, že tento dům slouží jedinému účelu. Samostatná místnost, kde byly komody s policemi rozestavěny kolem tří stěn a v té čtvrté, byly zasazené dveře a okno, u něhož stál strohý stůl a dvě židle.

            Fíha… Tolik písemností neměl ani otec Markvart v kapli.

            Posadil jsem se v tom úžasu a na zkoušku vytáhl šuplík plný nepopsaných pergamenů, mezi nimiž se ukrýval i kalamář ve tvaru svícnu a několik oříznutých husích brků. Takže ze mě bude královský písař. Skoro bych se dmul pýchou. To by si otec nikdy nepomyslel…, vzpomínka na rodinu mi to ale překazila.

            Co asi dělá teď? A Máma, sestra a bráchové? Stýská se jim po mně? Nemají kvůli tomu problémy? Shlédl jsem se v okně. Kletba rudých vlasů na mé hlavě dolehla jako temný mrak, před několika dny a já se doposud ani nepřiblížil pochopení toho: „Proč zrovna já?“.

            A dost! Pro to tu nejsem!

            Vstal jsem raději a přešel k jedné z polic. Moje oči přelétly krátce všechny svitky. Vědět, že mam číst je hezký, ale král Arthur mi nějak zapomněl říct, kde začít… Vzdychl jsem a začal tedy z levého kraje nejvyšší police. Byla tam kniha. Stará a obsáhlá. Hned vedle ní potom několik svitků. Vyndal jsem tlustý svazek, odfoukl prach a přečetl nadpis:

       

      1.Aldormská kronika

      Napsal: Olaf Tresk

      Pokračoval: Maxwell Roden

       

            Dva kronikáři?

            „Ahoj.“ Lekl jsem se a prudce se otočil. Ve dveřích stála nějaká holka. Nemohla být o moc mladší než já, možná o rok, nebo dva. Rudé vlasy měla spletené do copánku a v hnědozelených očích se jí leskly šibalské jiskřičky. Opírala se každou rukou o jeden trám a tvářila se pobaveně.

            „A - hoj.“

            „Sem Daniela a ty?“

            „Bheirg.“

            „Ty ses vloupal do archivu?“ vykulila své veliké oči.

            „Ne…!“ ohradil jsem se okamžitě. „Král mě sem pustil.“ Ukázal jsem jí klíč.

            „Fíha. Můžu sem taky?“ nečekala na odpověď a suverénně vešla.

            „Ne!“

            Úplně s sebou cukla.

            Ne, to sem… Ne… Nádech a výdech.

            „N-nemůžeš sem. K-král mi to tu svěřil. M-mám to tu na starost -“

            „Máma říkala, že král Arthur svěří archiv princi Alexovi,“ ohradila se něčím, na co se jen těžko dala najít adekvátní reakce. Tentokrát jsem to byl já, kdo vykulil oči.

            „A-ano, to měl. Ale nakonec se rozhodl jinak.“

            „Ty si Alexův kamarád, viď? Viděla jsem vás včera spolu.“

            Kamarád? Já? No tak bych to neřek, ale…

            „Ano. Já ano. Teda Myslím…“

            „A on není tvůj kamarád?“ posadila se na židli naproti oknu.

            „To nevim,“ uhnul jsem pohledem a mimoděk svraštěl obočí.

            „Jak to?“ zajímala se. Nerad se svěřuji. Zvlášť někomu cizímu. A chtě-nechtě, ona cizí byla. Pokrčil jsem rameny.

            „Prostě nevím, no.“

            „Prý si zachránil krále.“

            Začervenal jsem se.

            „Tak bych to neřekl,“ posadil jsem se k ní a otevřel kroniku. Co jí do toho vlastně je?

            „A jak jo?“

            „Co?“

            „Jak bys to řekl?“

            „Já nevim.“ Jsem snad u výslechu?

            „Dano!“ dolehlo k nám z venku. Dívka vstala a vykoukla ze dveří.

            „Ano, mami?“

            „Kde se touláš?!“

            „Už du!“ zavolala. Sledoval jsem ji pozorně. Nepřestávala se usmívat, ani když se vzápětí otočila ke mně.

            „Můžu přijít zítra? Vždycky sem chtěla vědět co tu všechno je.“

            Otevřel jsem pusu, že jí odpovím, ale to už vybíhala ven.

            „Jo, jasně…,“ pokrčil jsem rameny. Hlavně, žes počkala na odpověď. Zbývalo mi jen vstát a zavřít dveře.

            Takové třeštidlo, úplně jako Annie… Než bych se ale nechal opět rozesmutnit vzpomínkami, posadil jsem se zpět a začetl se do Kroniky. Ještě nikdy jsem nečetl nic takového.


      Vydáno: 4.9.2016 14:09 | 
      Přečteno: 162x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich