Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Střípky příběhů(Jackie Decker)

      Střípky příběhů - Kapitola 4

      Střípky příběhů - Kapitola 4K překvapení mně samé, se mi podařilo upravit čtvrtou kapitolu, do - jak doufám - vydatelné verze.

      Tentokrát je to jen krátký díl, popisující události po hádce s princem, která vyvrcholila pro Bheirga utrženou ranou. Že celá věc bude mít ještě dohru, se můžete vsadit.

      PS: Doufám, že tentokrát se mi podařilo vyškrtat 90% zbytečnostní a zůstalo jen těch 10% čitelných :)

      Dům léčení

       

            Nikdy se neperu. Už ze zásady neuznávám násilí. Ale…

            Nejradši bych mu jednu fláknul! Chová se jako naprostej hlupák! Copak to nevidí? Ale Alex asi neviděl vůbec nic, kromě sebe. Promnul si ruku a uraženě sedl na postel. Já už se na něj nemohl dál dívat. Zanechal jsem ho jeho samotě a vypotácel se z domu akorát včas. Nějaký muž s brašnou přes rameno totiž kráčel přímo ke mně.

            „Ty si Bheirg?“

            „A-ado…“

            „Tim Veill,“ představil se, „říkali, že máš něco s rukou, ale už ne, že ji máš místo nosu,“ zasmál se, „jak se ti to stalo? To už si měl, když si přijel?“ zajímal se. Já se ale zmohl jen na bolestné syknutí, když mi na nos sáhl.

            „To bude dobrý,“ usoudil nakonec.

            „Do víde jak?“

            „Co?“ zarazil se. „Aha… Špatně se ti dýchá? Poď musíme zastavit tu krev.“ Chytil mě za rameno a odvedl skoro doprostřed vesnice k přízemnímu domku, kde postával nervózní pár s pochodní. V muži jsem poznal Seba a ženu viděl poprvé, ale vypadala, že k němu patří. Drželi se za ruce…

            Tim se na oba povzbudivě usmál a já se raději přikrčil v jeho stínu. Nechtěl jsem aby mě tak viděli. Mladý léčitel otevřel dveře a nechal mě vejít dovnitř, kde jako další pěst do nosu zapůsobil vlhký, stojatý vzduch, prosycený vůní bylin a vína. U Oheneho…, zaklel jsem v duchu.

            Královna Anatola seděla na židli a žmoulala ruku svého manžela, který ležel na posteli vedle ní. Další starý vrásčitý muž stál u kamen a míchal podivně páchnoucí věc. Nikdy by mě nenapadlo, že se sem může vejít tolik lidí…

            „Bheirgu,“ vyhrkla Alexova matka zděšeně. Na rozdíl od pana Veilla věděla, že “tohle“ jsem ještě před chvílí na obličeji neměl.

            „Posaď se tady.“ Tim mě dovedl ke stolu a posadil na druhou židli a jelikož bych královně teď špatně odpovídal, rozhodl jsem se pro mlčení.

            „Co je mu?“ zeptala se tedy Tima.

            „Nic vážného, zřejmě dostal ránu do nosu.“

            „Ale to…“

            „Není to až tak vážné. Zítra nebude vědět, že se mu něco stalo.“

            Královna se na mě nechápavě podívala. Pokrčil jsem rameny a odvrátil pohled. Přece jí nevezmu iluze o “hodném“ synovi.

            Vzadu na krku mi přistál studený mokrý kapesník. Tim mně předklonil a další čerstvě namočený kapesník, mi vložil do ruky, abych si ho přidržel na nose.

            „To ti pomůže, věř mi.“

            A můžu snad nevěřit?

            „Ještě se ti podívám na tu ruku,“ řekl a začal zkoumat četné škrábance na mém levém zápěstí.

            V tom se od kamen ozval starý muž: „Fóna Tremi sice škrábe, ale jedovatá neni. Zahojí se to samo,“ pronesl stroze a nepříjemně. Víc než to mě ale překvapilo, že mu dal mladší muž za pravdu.

            Tak kterej z nich je vlastně léčitel? Připadal jsem si víc hloupě než zraněně.

            Anatola mně mlčky pozorovala. Pan Veill, kterému nemohlo být víc, jak dvaadvacet, začal mazat královu hruď pro mě neznámou mastí. A všichni mlčeli…

            Teprve, když se svařil nápoj na královo probuzení, se opět ozval ten muž od kamen: „Měl by už jít.“ Hlavou kývl mým směrem, načež se po mně Tim ohlédl.

            „Jak se cítíš?“

            „Dlíb.“

            „Kolgar, má pravdu, měl bys už jít spát.“

            Přikývl jsem tedy a jen silou vůle se přinutil, nepohlédnout na královnu. Vypadalo by to, že k Alexovi zpátky nechci.

            „Uš du,“ zvedl jsem se tedy, odložil kapesníky a vykročil ke dveřím.

            „Řekni manželům Rawneovým, ať jdou dál.“ Zaslechl jsem ještě starého léčitele a otevřel dveře.

            „Máde tam jíd,“ vyřídil jsem a odvrátil zrak, aby mi pokud možno viděli do obličeje co nejméně.

            Poděkovali, vešli dovnitř a já zůstal sám v pomalu utichající osadě.  Nezbývalo, než se vrátit do princova pokoje… Ne tedy, že by se mi tam chtělo, ale neměl jsem kam jinam bych šel.

            Když jsem dorazil k domu, dveře byly odemčené. Ponořil jsem se do ztemnělých útrob chodby, kde již nesvítila ani jedna svíce. Naštěstí mi žádná nečekaná překážka cestu neztížila a dveře od pokoje jsem našel stejně lehce.

            Ukázalo se, že Alex už je v posteli. Ticho rušil jen jeho dech. Našel jsem tedy opatrně svou postel a tak jak jsem byl, do ní i zalehl.

            Snad bude král v pořádku…


      Vydáno: 4.9.2016 9:32 | 
      Přečteno: 174x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich