Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Střípky příběhů(Jackie Decker)

      Střípky příběhů - Kapitola 9

      Střípky příběhů - Kapitola 9 Ahoj,

      můj betareader se k této kapitole jaksi stále ne a ne dostat. Sama jsem se tedy ujala několikanásobného čtení po sobě v různých časových intervalech a nyní zkouším kapitolu vložit. Nezbývá mi než doufat, že snaha přinesla své ovoce.

      Bheirg přespal u Lewise, zdejšího stájníka. Podaří se mu vstát včas, aby se rozloučil s Alexem? A co ještě kromě princova odjezdu mu přinese další ráno?

      Nutno podotknout, že vzhledem k tomu co všechno už se stalo, je náš mladý hrdina značně rozhozený.

      Klíče

       

       

            Jsou rána, kdy vím, že musím vstávat, chci se probudit, ale hlava a oči mne neposlouchají. Tohle bylo jedno z nich. Skutečně mě probudilo až ržání koní. Asi proto, že Lewis bydlel prakticky vedle stájí, kde o zvířata pečoval.

            Alex!

            Otevřel jsem oči a vyskočil z postele. Večer jsem se ani nezouval, což se teď hodilo. Vyběhl jsem z domu a málem upadl na blátě. Podařilo se mi to vyrovnat, ale zahlédl jsem už jen šest jezdců opouštějících vesnici.

            Ale ne…! Dupnul jsem a bláto se rozstříklo. Ne, že bych věděl co mu říct, ale… DO HÁJE!

            „Bheirgu, tady jsi.“

            Otočil jsem se.

            „Ano?“

            Stála tam královna. Byla ustrojená, učesaná, ale bledá s velkými kruhy pod očima. Určitě v noci moc nespala. Víc kvůli mně, nebo Alexovi…?

            „Arthur by s tebou rád mluvil.“ Znělo to vlídně, ale já se nemohl ubránit tomu, aby ve mně nehrklo.

            „Se mnou? Proč, provedl jsem něco?“

            Jen se usmála.

            „Ne, jistě, že ne. Je to překvapení…“

            Překvapení? Pro mě? Tuším zradu…, asi se mi něco z mých myšlenek odrazilo ve tváři, protože Alexova matka uhnula pohledem.

            „Ano, už jdu.“ Chtěl jsem vykročit, ale…

            „Dal ti Lewis klíč od domu?“ Co? Ohlédl jsem se po domě, kde jsem spal a uvědomil si, že zůstalo otevřeno.

            „Je, pardon, to sem -“

            „To nic,“ přerušila mě a shovívavě se pousmála se. Došla ke dveřím, zavřela, sáhla pod proutěnou rohož a vytáhla klíč, kterým následně zamkla. Aha, tak dobrý no…

            „Děkuju.“

            „Není zač.“ Podala mi klíč a já se dal na odchod směrem do středu osady, kde měli domek.

            „Jdeš špatně!“ zavolala za mnou ještě.

            „Prosím?“ ohlédl jsem se.

            „Manžel na tebe čeká na konci vesnice,“ ukázala směrem, kterým odjel Alex se svým doprovodem, a koutky jejích rtů se jemně pozvedly. Na konci vesnice? Nezbylo mi tedy než přikývnout na souhlas a vykročit. Tentokrát však správně. Proč na tam? A proč královna čekala tady a nešla s ním? A jak vůbec věděla, že spím u Lewise?

            S hlavou plnou otázek, jsem prošel Talronem až ke králi, který stál úplně u posledního domečku nořícího se z části pod koruny stromů. Stál ke mně zády, takže těžko říct, jestli mě slyšel přicházet, ale rozhodně se na mě nepodíval. Zastavil jsem se dva kroky od něho. Asi bych měl něco říct…, řekl jsem si.

            „Dobrý den.“

            „Dobré ráno, Bheirgu,“ otočil se ke mně.

            „V-vaše paní říkala, že se mnou chcete mluvit.“

            „Ano, to je pravda.“ Tvářil se velmi vážně. To je pravda… A?

            „Co pro vás mohu udělat?“

            Sáhl si pod košili a vytáhl klíč na řetízku.

            „Pamatuješ si, co jsem ti včera řekl?“ A co z toho všeho? To o té holce? Nebo to jak pojede Alex pryč a já něco převezmu? Co, že to vlastně bylo…?

            „Tohle, je klíč od našeho archivu.“ Sundal si řetízek z krku. „První Aldormský král rozhodl, že správa a dohled nad písemnostmi, bude vždy náležet nejstaršímu z potomků jeho rodu. A to bez ohledu na to, zda je to chlapec, či děvče. Je to taková tradice. S Anatolou jsme předpokládali, že jednou dáme tento klíč Alexovi, ale…,“ povzdechl si.

            Ale co?

            „Náš syn nikdy nejevil o historii valný zájem. Proto ho chci nyní svěřit tobě.“

            „Mě? Ale proč mně?“ Prostě jsem se musel zeptat. Připadalo mi to totiž absurdní. Chovali se ke mně mile, to je pravda. Možná dokonce až moc. Ale tohle jsem nechtěl.

            „Bheirgu – “

            „Nejsem váš syn, ani sem se tu nenarodil – “

            „Počkej přece – “

            „Máte tu možná na sto jiných lidí – “

            „Dost!“ zvedl hlas a já se lekl a umlkl.

            „Na světě není mnoho náhod, Naidhe Bheirgu Caldweltte! Možná nevěříš v proroctví, které jsi sám přinesl do naší vesnice, a možná nevíš, proč ti zrudly vlasy. Ale Draci nic nedělají bezdůvodně, to si pamatuj!“ Nadechl se.

            „To, že tě Alexander našel v lese, nebyla náhoda. Jsi chytrý a zvídavý mladý muž, ale seš Zrádcem jen krátce. A pokud chceš být jedním z nás, musíš vědět to, co každý z nás. A protože na školu seš už dost velký, budeš se muset učit přímo z archivu. Jen když pochopíš minulost, můžeš rozumět současnosti a připravit se na budoucnost.“ Nepřestával mě propalovat přísným pohledem.

            „A-ale j-já p-přece n-nejsem v-váš syn…“ Vážně… Proč?

            „Ne, to nejsi. Ale já ti důvěřuji.“

            „P-proč?“

            „Protože jsi prokázal víc odvahy a duchapřítomnosti než většina obyvatel Talronu, kdy bude moci. Tohle není trest, Bheirgu, to je výsada.  Největší pocta, které se ti zde může dostat.“

            Polkl jsem a neochotně přikývl.

            „Važ si vědění. Je tím jediným co jednou prokáže, že jsme byli v právu,“ vtiskl mi klíč do dlaně a naléhavě se pohledem vpíjel do mých očí.

            „A co… co mám dělat?“

            „Umíš číst?“

            „A-ano.“

            „Umíš psát?“

            „Ano.“

            Pustil mou ruku a narovnal se.

            „Všechno co potřebuješ je uvnitř. Svitky, knihy, vše co se nám podařilo zachránit a sepsat. Čti, piš si otázky, a když něčemu nebudeš rozumět, přijď za mnou a já ti odpovím, jasné?“

            „Ano…“ sledoval jsem ho, jak odchází a oba klíče, co jsem obdržel, mi těžkly v dlani. Povzdechl jsem si a šel odemknout, abych se podíval, co se uvnitř dá najít. Mám se Lewisovi starat o dům a přitom se učit se historii. To tedy je pocta…


      Vydáno: 4.9.2016 14:08 | 
      Přečteno: 119x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde