Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Strom, drak a růže

      Strom, drak a růže - Prolog

      Strom, drak a růže - Prolog Tak i já konečně přeji všem šťastné a veselé Vánoce plné pohody a pěkných chvil.

      Původně jsem chtěla věnovat první kapitolu, ale po dvaceti stranách se příběh rozhodl, že by chtěl prolog, nad kterým jsem od včerejška seděla, abych jej stihla do dneška dopsat.

      V prologu se nesetkáte s Alexem, po pár kapitol vám asi přijde úplně mimo, ale později se k věcem v něm popisovaným vrátíme. Je krátký a poněkud zvláštní, ale snad aspoň trochu zaujme.

      Bylo slunečné odpoledne, ale v lesích kolem Adaru byste v tu chvíli těžko hledali živou duši. Blížila se Dračí noc, čas na oslavu draků a města Adar, čas na oslavu hvězd a země. Do zapálení ohňů zbývaly pouhé hodiny a celé město připravovalo hranice na břehu jezera Pilas.

      Ale přece jen se jeden člověk příprav neúčastnil. Ve městě byl znám jako pan Wandel. Časně z rána zamířil do lesů a od té doby jimi procházel. Jako každý rok se touhle dobou snažil nalézt pozůstatky Havraní skály, starého hradu, jenž kdysi dávno stával v oněch místech.

      Tradovalo se, že v jeho útrobách byl schován meč a rodové šperky prvního vévody a vévodkyně Adaru, předků pana Wandela, ale nikdy se nikomu nepodařilo starou zříceninu najít. Dokonce se začalo tvrdit, že Havraní skála byla jen pouhým mýtem.

      Pan Wandel se ale nevzdával. Věřil, že je jeho osudem pozůstatky hradu najít a převzít rodinné dědictví do vlastních rukou.

      Jeho nohy jej unášely dál a dál od města, dál a dál od jezera, do hloubi lesa. Šel s tváří zamyšlenou, ve svém tmavě hnědém kabátci s měchem na vodu přehozeným přes rameno. Neohlížel se, nedíval se napravo, nalevo, jen upřeně před sebe. Dalo by se říct, že byl myšlenkami v jiném světě, v jiném čase. Proto není divu, že když zastavil, aby se osvěžil, byl vylekán dotekem na lokti.

      Stál vedle něj chlapec. Díval se na něj velkýma, šedýma očima se strachem ve tváři.

      „Co tady děláš?“ zeptal se blonďatého chlapce a prohlížel si ho odshora dolů a zpět, až se jeho pohled zastavil na tlustém řetízku s přívěskem, co měl chlapec kolem krku. Nehnul ani brvou. Normálnímu pozorovateli by se zdálo, že se s ledovým klidem dívá na obyčejný šperk, ale ve skutečnosti byl překvapený, ba dokonce nadšený.

      Natáhl ruku k přívěsku. Chlapec ucukl a udělal pár kroků dozadu.

      „Kde jsi to vzal?“

      Chlapec stále ustupoval. Ruku zvedl k přívěsku a pevně ho chytil do pěsti, v očích nedůvěru.

      „Nemáš důvod se mě bát. Neublížím ti,“ řekl pan Wandel klidným hlasem. Zašátral v kapse a vytáhl jablko, které mu zbylo ze zásob, a pomalu jej natáhl k chlapci. Stáli naproti sobě několik dlouhých minut. Chlapec nehybně, pan Wandel s nataženou rukou.

      Jako rychlostí blesku chlapec najednou vystartoval, popadl červené jablko a zakousl se do něj. Sladká šťáva mu stékala po bradě. Pan Wandel ho tiše pozoroval. Chlapec jedl rychle, jako by se bál, že mu bude jídlo brzy odebráno.

      Když dojedl, odhodil ohryzek mezi stromy a otřel si pusu rukávem. Pak se narovnal a udělal pár kroků k panu Wandelovi. Ten se na něj díval bez hnutí, s obavami, že kdyby udělal sebemenší pohyb, chlapec by opět ucukl. Chlapec chytl přívěsek do ruky a nátahl ho před sebe.

      Pan Wandel se jej nedotknul, jen se sklonil blíž. V chlapcově dlani ležel zlatý havran s rozevřenými křídly. Jeden ze šperků první vévodkyně.

      Panu Wandelovi se rozbušilo srdce. Konečně měl důkaz, že Havraní skála existuje. Jeho mnohaletá snaha ji nalézt nebyla marná. Po mnoha letech jeho tvář rozzářil malý úsměv, který mu k jeho údivu chlapec opětoval...


      Vydáno: 4.9.2016 14:48 | 
      Přečteno: 206x | 
      Autor: Colleen
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , Komentář odpovědět
      Jackie-Decker
      Tak jakor prolog mi to přijde naprosto dokonalé 1 líbí se mi ten motiv, trochu připomínající Skryté poklady, ale jen vzdáleně. Paráda 10

      „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich