Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Umění odpouštět

      Umění odpouštět - Kapitola 3

      Umění odpouštět - Kapitola 3 3.kapitola.

      Návštěva

      * Na zámku *

           Creagan seděl v trůním sále, neboť právě obdržel zprávu o tom, že barbaři z Karaminských vrchovin uspořádali velký sněm. Pokud mu bylo známo barbaři pořádali sněm jen v několika málo příležitostech z nichž jednou byla i dohoda o započetí války, které se po Margaritině kletbě tolik obával. Jeho země teď potřebovala obnovit a ne mít na krku další nechtěnou válku.

           “Vaše Veličenstvo, přijel Luthomar Niman, vévoda z Tristenolu, Latusův starší bratr a žádá o slyšení,” řekl sluha a Creagan odvrátil zamyšlený pohled od Margaritiny tváře na okenním skle. Nechápal co by zde Lautusův starší bratr chtěl, ale když už přijel musel jej přijmout.

           “Ať vejde,” rozkázal.

           “Ano, pane…,” řekl sluha a začal pomalu s úctou couvat ke dveřím.

           “Darene,” oslovil jej ještě Creagan.

           “Ano, Vaše Výsosti?”

           “Co ta vědma? Ví se něco o ní?” Položil otázku, která ho sžírala již od vyslovení Margaritiny kletby.

           “Ne, pane… Nikdo nic neví. Paní Orena jakoby se propadla do země…,” odpověděl a když mu král pokynu aby odešel, sluha tak učinil.

           Luthomar, muž už jistě přes padesát let starý s černými prošedivělými vlasy, vešel do trůnního sálu a poklekl před právoplatného krále Aldormy. Černé vlasy byly to jediné co zdědil po svém otci Lidranovi. Jeho tvář se mnohem více podobala matčině a oči měl taktéž po ní, matně zelené. Creagan v něm marně hledal podobnost s Lautusem. Jediné co je spojovalo byly jejich vlasy.

          “Buď pozdraven, králi, Aldormy. Buď pozdraven a přijmi též mé omluvy. Kaji se před tebou z vin mého rodu. Kaji se a žádám o odpuštění…” Ten muž tam klečel. Starší než Creagan, v něčem i uvážlivější. Tohle opravdu mladý král neočekával. Nebyl připraven přijímat omluvy. Obzvláště omluvy od někoho koho viděl poprvé v životě a ještě se přišel omlouvat za chyby jiných. Nevěděl jaký pocit by měl mít z jeho návštěvy, netušil ani jaké pocity v něm vzbuzuje on sám.

           “Povstaň, Luthomare, synu Lidranův, vévodo z Tristenolu. Nemusíš se omlouvat za činy jiných tvé krve,” zachoval si Creagan důstojnost a hlavně, zachoval se jako opravdový vladař. Jeho návštěvník povstal a podíval se králi do tváře. 

           “Proč skutečně přicházíš?” ptal se Creagan jako by za jeho návštěvou tušil ještě něco. To poslední co teď potřeboval rozházet si vztahy ještě s Tristenolem…

          “Již víš, pane, proč přišel jsem. Omluviti se. Doslechl já se, že vědmu hledati jsi dal. Že další kletba zlá straší tvůj lid, králi.“ Odmlčel se a Creagan se na trůně napřímil.

           „Já znám vědmu Orenu jež může být ti nápomocna. Na hranici království, kde přebývám, coby vévoda, a tvou zemí, je les. V tom lese, pane, žije ta, kterou hledati jsi dal,” pravil vévoda s hrdostí rytíře, který doufá, že takto může alespoň z části odčinit co jeho předci zavinili a na čem se sám trochu podílel, když utekl z Aldormy a Lautuse zde zanechal. Nikdy si to neodpustil…  Mohl králi povědět o starci, který ho k vědmě dovedl i o tom, že ona sama jej poslala aby se přijel omluvit a poradil králi, kde jí hledat, vždyť jinak by se o tom, že Creagan vědmu hledá ani nedozvěděl, ale neučinil tak.

            Creagan nemohl uvěřit tomu co právě vyslechl. Přišel mu pomoci Lautusův bratr. Dal mu velmi cennou informaci až se mu nechtělo věřit, že je pravdivá. Král pohlédl na svého rádce a přítele Triveta, který byl celému rozhovoru přítomen. Trivet však pouze souhlasně přikývl.

           „Přijmi naši pohostinnost, pane. Náš zámek ti bude domovem než onu vědmu moji lidé přivedou. Budiž naším hostem,” pravil a Luthomar přikývl. Pak Creagan rozkázal uvést jej do komnat pro hosty a po jeho odchodu se podíval na Triveta.

          „Nemohu tomu uvěřit…”

           „Ani já ne. Ale pokud nelže…” Naznačil Trivet.

           „Ano. Byla by to opravdu velká pomoc.” Podotkl Creagan zamyšleně. „Jak myslíš, že bychom se k němu měli zachovat?“

           „Mohl by osvěžit naše vztahy s Tristenolem. Tamní král je již starý a naše zem teď bude potřebovat každou pomoc a mír, který jen budeme schopni zajistit…“ Creagan přikývl. Znovu na něj dolehla tíha Margaritiných slov.

      * U vědmy *

           Stařena seděla u ohniště ve své chýši a pozorovala plameny. Vzpomínky ji pálily na duši. Vzpomínky a tíha vlastních vin.

      ***

          „A já proklínám tebe, sestřičko. Nenalezneš klidu a nebudeš moci pokojně zemřít, dokud se nestaneš člověkem, jež změní jiného člověka. Sama budeš žít, bez lásky a potomků a čekat budeš, než se ti naskytne příležitost odčinit prokletí, jež si na tento trůn uvrhla,“

      ***

           Povzdechla si, zamíchala obsah kotlíku nad ohněm a usadila se pohodlněji. Věděla mnohé a tak znala i to, že pro ni brzy král Creagan pošle. Byla vědmou. Tou vědmou, která kdysi předpověděla králi Sidovi Clemensovi, že jeho rod bude svržen a znovu navrácen na trůn. To ona vyslovila onu kletbu. Nyní to již bylo mnoho let zpátky a ona již dávno měla být mrtvá, ale slova její sestry ji stále držela při životě jako pouta a nejžhavější okovy. Sama byla prokletá. Aby zlomila svou kletbu musela pomoci těm, které kdysi sama proklela. Dlouho tomu nevěřila a dlouho ani nechtěla, ale nyní poznala, že už přišel její čas.

           Margarita ležela bezvládně na podušce z medvědí kůže. Byla omytá, oblečená do čistých šatů a její tmavé hnědé vlasy ležely rozčesané kolem hlavy. Nyní se na ni vědma podívala téměř jako se lékař dívá na svého pacienta. Věděla, že pomoci Margaritě jí bude stát mnoho sil. „…dokud se nestaneš člověkem, jež změní jiného člověka…“ Musela ji zbavit jejího šílenství. Jenže to sama nemohla. K tomu potřebovala pomoc jejího bratra a ještě několika dalších. Prozatím se však nikdo neměl dozvědět o tom, kde Margarita přebývá…

           Ozvalo se zabušení na vrátka. To přijeli poslové z Aldormy.

           „Paní, vědmo?” Znovu zabušil posel, “Vědmo, Oreno!”

           Stařena těžce vstala, přešla k ležící Margaritě aby překryla její tělo další kůží.

           “Jen vejdi panáčku…”, zaskřípala svým hlasem. Posel tedy otevřel a nakoukl dovnitř.

           “Jen pojď. Mám vzkaz pro tvého krále…” Orena vzala kus jehněčí kůže a vraním brkem na něj napsala vzkaz, Místo inkoustu užila kohoutí krve. Když vzkaz dokončila srolovala kůži.

           „To odnes svému králi. Dokud tyto podmínky splněny nebudou. Já nepomohu.”

           Posel si ji chvíli prohlížel, ale pak, ze strachu aby ho neuhranula, vzal dopis, otočil se na podpatku, a zavřela za sebou dveře. Orena si povzdechla. Samota byla pro ni čím dál více ubíjející, i když už se dalo říct že by si na ni mohla zvyknout.


      Vydáno: 4.9.2016 20:38 | 
      Přečteno: 194x | 
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich