Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Volání krve

      Volání krve - Kapitola 11

      Volání krve - Kapitola 11 Karmen, nyní už Rawneová, se ocitá v Tristu, hlavním městě Tristenolu. Stojí před složitým úkolem - jak se dostat ke dvoru? Naštěstí s sebou má Ardola, který si přece jen umí poradit.
      P.S. Doplnila jsem galerie na blogu. Jsou tam všechny hlavní postavy Královského srdce a Skrytých pokladů a většina hlavních postav ZaS a Volání krve.

      Hlavní město Tristenolu

       Jestli se jim Oradom zdál jako velkolepé město, z Tristu jim šla hlava kolem. Zastavili se na slavném Dobyvatelském náměstí, kde ve velkém kruhu stály sochy slavných válečníků, kteří se zasloužili o slavná vítězství Tristenolu. Karmen zahlédla sochu Sida Clemense.

      Můj dědeček, uvědomila si. Byl to zvláštní pocit.

      „Já půjdu najít své známé, kteří by nám mohli pomoci. Sejdeme se pod sochou Trista Velikého,“ oznámil Ardol. „Petře, pojď se mnou, prosím.“

      Karmen a Eric vyrazili prohlédnout si náměstí. Karmen zajímaly zejména sochy. Velká postava Sida Clemense byla nejnovější. Překvapilo ji, když na podstavci našla hanlivé nápisy a sprosté obrázky.

      „Proč to dělají?“ zeptala se Erica. „Vždyť si zaslouží být tady. Byl to jeden z nejlepších vojevůdců, jaké Tristenol měl.“

      „Ale stal se králem Aldormy a odtrhl ji od Tristenolu. Spousta lidí mu to nemůže odpustit,“ odpověděl jí kluk, který seděl na podstavci. Mohlo mu být asi patnáct, měl šibalský úsměv a rozcuchané hnědé vlasy. Modré oči mu vesele jiskřily.

      „A ty jsi kdo? Královský kronikář?“ odsekl Eric.

      „Nepotřebuju,“ pokrčil kluk rameny. „Tady se o tom mluví docela často. Našli byste spoustu lidí, kteří tvrdí, že je dobře, že ho Niman vyhodil ze sedla. Loqar Niman je totiž taky vnuk tristenolského krále. Říkají, že v Aldormě má vládnout tristenolský rod.“
      Karmen vrhla po Ericovi vyděšený pohled. Takže tristenolští králové jsou z rodu Niman? Co si Ardol myslí? Že nám pomůžou?

      „A co si myslí král, ty chytrolíne?“ zavrčel Eric.

      „Král nemůže dělat ani ťuk. Vy jste nikdy neslyšeli o Smlouvě Zlatého draka?“ zvedl kluk obočí. „Odkud to jste?“

      „O jaké Smlouvě?“ zajímala se Karmen.

      „Smlouva Zlatého draka. Pokud by někdo z Aldormy na vládcův rozkaz prolil krev nevinného občana z Tristenolu nebo naopak, obě země rozdělí a sežehne věčný oheň. Král si netroufne zasahovat do aldormských záležitostí.“
       

      Tak co tu děláme? Když má tristenolský král svázané ruce, kdo nám pomůže? To se rovnou můžeme otočit a vrátit se do

      Talronu. Nemáme naději...

      Eric ji chytil za ruku a konejšivě ji stisknul.

      „A kdy ty jsi byl naposledy u dvora, že to víš tak dobře?“ ušklíbl se směrem ke klukovi.

      „Strýček je poradce správce královského pokladu. Já to u dvora trochu znám, takže ze mě nemusíš dělat pitomce,“ odsekl kluk.

      „Kromě toho, i my v Tristenolu víme, co znamenají rudé vlasy.“

      S tím se zvedl a odešel. Karmen se podívala po Ericovi.

      „Nevšímej si toho. Nejspíš se jenom vytahoval a neví vůbec nic,“ uklidňoval ji Eric. „Všimla sis sochy Orise Dračí srdce?“ odvedl její pozornost.

      Ale i když si Karmen prohlížela kamennou podobu dalšího ze svých slavných předků, nedokázala ze sebe setřást nepříjemný pocit, který na ní rozhovor s tím klukem zanechal. Procházeli kolem slavných vojevůdců až k tomu prvnímu, Tristovi Velikému, který podle pověsti přivedl své lidi z bájné země Trelan a usadil se s nimi v Tristenolu.

      „Vypadá nafoukaně,“ poznamenala Karmen, když se Tristovi podívala do tváře.

      „Taky bys vypadala nafoukaně, kdybys unikla ohni, který strávil Trelan, a dokázala putovat dvacet let přes bažiny, lesy, ledové pláně a hory, než bys našla tu správnou zemi. Kromě toho,“ zasmál se Eric, „má prý tvář krále Vlada VII. Člověk, který přikáže, aby jeho podobu dali nejslavnějšímu hrdinovi všech dob, asi bude trochu nafoukaný.“

      „Jak to všechno víš?“ zajímala se Karmen.

      „Táta tu byl jako kluk. S Nimanem,“ odpověděl.

      Karmen si povzdechla. Často ji trápilo, že si neumí představit svět za hranicemi Talronu. I když tam kdysi žila, byla ještě moc malá a nepamatovala si to. Věděla, že se musí začít učit, jinak se jí nikdy nepodaří získat Aldormu zpátky. A to bylo to jediné, na čem teď záleželo.

      Ale prozatím mohla zůstat obyčejnou vesnickou holkou, která obdivovala velké město. Zvlášť ji fascinoval trh. Neznámé vůně, koření, jaké v životě neviděla, ruch a shon a hlavně tolik lidí! Talron měl jen něco přes sto obyvatel, zatímco v Tristu musely být tisíce lidí. A přesto, i tady byla Karmen výjimečná. Jak to říkal ten kluk, i v Tristenolu věděli, co znamenají rudé vlasy.

      „To je nádhera, co?“ ozvalo se vedle Karmen. Otočila se a uviděla Belle a Halvara.

      „To je,“ souhlasila Karmen. „Kdyby to tak mohly vidět i holky z vesnice.“

      „Umíš si představit, jak by Marianne valila kukadla?“ nadhodil Eric.

      „Augustovi by se tu líbilo,“ řekla Karmen. I když by to August nikdy nepřiznal, Karmen tušila, že se mu stýská po paláci, kde vyrostl. Po bílém Wildaranu, který byl ztracen navždy. Tady v Tristu by byl šťastnější než v Talronu.

      Pomalu se vrátili k soše Trista Velikého. Roman, Ardol a Petr už tam čekali.

      „Tak pojďte, sehnal jsem vám ubytování,“ řekl Ardol se širokým úsměvem.

      „U koho?“ zajímala se Karmen.

      „To je překvapení,“ mrkl na ni Ardol. Karmen ho nepoznávala.

      Šli asi půl hodiny a ve chvíli, kdy Karmen přestala byť jen tušit, kde je, zastavili před velikým domem. Dovnitř je pustil sluha v livreji.

      Hala domu byla nádherná, vykládaná leštěným kamenem, s širokým mramorovým schodištěm. Z váz u paty schodiště voněly lilie a růže. Všechno se zdálo dokonale čisté a nablýskané. Karmen si nemohla připadat víc jako vandrák.

      O to víc ji překvapilo, když se na odpočívadle objevil mladík přibližně v Halvarově věku, posadil se na mramorové zábradlí a sklouzl až k nim.

      „Sorene?“ zeptal se Ardol opatrně. „Jsi to ty?“

      „Ardol Brangan? A tohle jsou vaši společníci?“ přelétl je Soren pohledem.

      „Karmen, tohle je Soren Darson, prasynovec pána domu a jeho dědic,“ představil ho Ardol. Zatímco Sorenovi říkal jména ostatních, Karmen si ho prohlédla. Měl tmavě hnědé vlasy, skoro černé, ale ocelově modré oči a světlou pleť. Vlastně byl docela pohledný.

      „Tak pojďte, strýček a teta už netrpělivě čekají na Karmen,“ pobídl je Soren.

      „Ardole, pořád jsi nám neřekl, kde jsme,“ připomněl mu Roman Broke.

      „V domě obchodníka Tadease Mertha,“ odpověděl Ardol. „To vám prozatím musí stačit. Neměli bychom pana a paní Merthovy nechat čekat.“

      Merthovi... to jméno bylo Karmen povědomé, jen kdyby si vzpomněla, kde už ho slyšela. Soren je odvedl do patra a otevřel dveře do jednoho z pokojů. Opatrně vstoupili.

      U okna seděli staří manželé. On měl postavu vskutku blahobytnou a podle toho, jak na ně mžoural, se zdálo, že mu už oči příliš dobře neslouží. Hlavu měl skoro holou a ruce pokryté jaterními skvrnami. Ona oproti tomu seděla rovně a elegantně, štíhlá a upravená. Z jejího pohledu se zdálo, že je ostrá jako břitva. Karmen překvapilo, že i přes pokročilý věk má černé šaty zdobené krajkou a kolem ramen šál z červeného mušelínu.

      „Strýčku, teto, Karmen Volanová,“ uvedl ji Soren.

      Opatrně postoupila kupředu. Zjistila, že upřený pohled paní Merthové ji znervózňuje, ale zároveň jí něco připomíná. Jenže co?

      „Pojď se tady posadit, holčičko, ať se na tebe můžu podívat,“ pokynula paní Merthová k pohovce proti sobě. Karmen nejistě poslechla. Paní Merthová si ji znovu pečlivě prohlédla.

      „Ano,“ řekla nakonec, „jsou tam Karoliny rysy, nepopiratelně. Ale má i hodně ze svého otce. Hlavně ty oči. Hlavně ty oči.“

      „Promiňte,“ osmělila se Karmen, „ale vy jste je znala?“

      Paní Merthová šlehla po Ardolovi spalujícím pohledem. „Tys jí to neřekl?“

      „Chtěl jsem to nechat na vás,“ pokrčil Ardol rameny.

      Paní Merthová zavrtěla hlavou. „Nechápu proč. Koneckonců, není to žádné tajemství.“

      Co není tajemství?“ neudržela se Karmen.

      „Tak a teď jsem si jistá, že jsi Karolina dcera. Ta taky vždycky chtěla všechno vědět, všemu rozumět, všechno nést. A rozhodně si nebrala servítky. To měla po Karmen,“ povzdechla si paní Merthová.

      Karmen chvíli trvalo, než si uvědomila, o kom paní Merthová mluví. Její babička nebývala zrovna častým námětem k hovoru.

      „Vy... vy jste znala mojí babičku? Babičku Karmen?“ vyhrkla.

      „Samozřejmě, že jsem ji znala,“ zasmála se paní Merthová suše. „Byla to moje sestra.“


      Vydáno: 1.9.2016 20:03 | 
      Přečteno: 174x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain