Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Volání krve

      Volání krve - Kapitola 4

      Volání krve - Kapitola 4 Tak a nová kapitola Volání krve. Vím, že úvod téhle povídky je hodně rozvleklý, ale slibuji, že brzy se začne něco dít a konečně se dostanu k hlavní linii příběhu. Už se na ni těším, stejně jako na novou postavu, která se tam objeví

      Dračí noc

      Čtrnáct, muselo jí tehdy být čtrnáct. Trvalo jí tehdy několik dní, než vstřebala skutečnost, že je následnicí trůnu, možná budoucí královnou. Ovšem už v ten den, kdy jí to oznámili, se zařekla, že si nafoukaného Augusta Halima nevezme, hlavně kvůli svojí nejlepší kamarádce. Belle si často stěžovala, že jejich matka se Králíkovi věnuje víc, než jim, a už kvůli tomu ho Belle neměla ráda. Karmen se za něj nemohla provdat a udržet si vůči Belle čisté svědomí.

      Život pokračoval dál. Nikomu o svém otci nic neřekla, mluvila o něm jenom s Belle. Dokonce ani Robertovi, se kterým se sem tam potají sešla, svůj původ tajila.

      Dlouho se nedělo skoro nic. Přehouply se její patnácté narozeniny, což znamenalo, že už se mohla vdát. Naštěstí se od té chvíle, kdy jí oznámili její zasnoubení, nikdo neodvážil nadnést téma její svatby a Karmen se jim připomínat nehodlala. V Talronu se život vrátil do starých, nudných kolejí. Dokud nepřišla Dračí noc...

      Karmen a Belle se připravovaly skoro celé odpoledne, i když Karmen cítila Ardolův nesouhlas. Chápala ho, z jeho pohledu neměla proč se krášlit, byla přece zasnoubená, ale Dračí noc byla jedna z nejlepších příležitostí pořádně se pobavit a Karmen nehodlala vypadat jako malý Edrik Levin, který bez ohledu na to, jak často ho matka převlékala, vždycky chodil špinavý a s nudlí u nosu.

      A taky nevypadala. Obdivné pohledy, kterými ji stíhal nejen Robert, ale i Bellin bratr Eric a někteří starší hoši jako Falcon Dougs nebo Josen Amerto, způsobily, že se nesla jako princezna.

      Co jako? Já jsem princezna! hájila se sama před sebou. Všimla se, že dokonce i August se na ni dívá.

      Večer pokračoval slibně. Dvakrát tančila s Robertem, dvakrát s Augustem, i když toho podezírala, že ji vyzval jen z povinnosti, a po jednom tanci věnovala Ericovi a Josenovi. Ani si nevšímala, jak ubíhá čas, dokud za ní nepřiběhla Belle a nepopadla ji za ruku.

      „Pojď honem, bude půlnoc, bude půlnoc, půlnoc, půlnoooc!“ prozpěvovala a nadskakovala při tom netrpělivostí.

      Karmen na nic nečekala a rozběhla se za ní. Půlnoc Dračí noci byla kouzelná, dívky měly ve zvyku pouštět po vodě svazeček sedmi různých květů, převázaný copánkem z jejich vlasů, který jim měl zajistit štěstí pro nadcházející rok. Obě upalovaly k potoku, kam už stará paní Ferettiová přinesla velký džbán, plný připravených kytiček, a rozdávala je netrpělivým děvčatům. Všechny už splétaly copánky, aby je mohly přivázat na květiny, zatímco chlapci se sbíhali s vlastnoručně vyřezávanými lodičkami z kůry.

      „Tak pojďte, honem!“ volala Eva Brokeová na svou sestru Glorii a její kamarádku Gabrielu. Karmen si všimla, že Gabriela si dala záležet na tom, aby svojí kytičku položila hodně blízko lodičky Arwella Elata a pak pozorovala, jak obojí společně odplouvá.
      Karmen se rozhlédla po Robertovi a bohužel ho uviděla. Potácel se k potoku a měl problémy udržet se na nohou. Zřejmě když ho nikdo nehlídal, začal objevovat tajemství proslulé brusinkové pálenky, kterou každý rok připravovala Jane Rosumová. Původně chtěla svou kytičku pustit s ním, ale teď se rozhodla, že by to nebyl nejšťastnější nápad. Opilé lidi neměla ráda a stejně si v poslední době uvědomovala, že se s Robertem skoro neznají. Proto se rozhlédla, jestli náhodou poblíž nestojí August Halim, a když ho neviděla, hodila svoji kytičku do proudu. O chvilku později ale zůstala stát s otevřenou pusou, když se její kytička přidružila k nějaké neznámé lodičce a společně pokračovaly ve své cestě.

      Zmateně se rozhlédla, aby zjistila, čí to byla lodička. Její pohled se střetnul s očima Bellina bratra Erica, truhlářského učedníka, který stál jen krok nebo dva od ní.

      „To... ta byla tvoje?“ vykoktala překvapeně Karmen.

      Eric přikývl. „Nejspíš to znamená, že i příští rok budu o tebe a Belle zakopávat, kdykoliv se budu snažit doma něco udělat.“
      Karmen se zasmála a chtěla do něj v žertu strčit, ale Eric její ruku včas zachytil. Možná by se dokonce poprali, občas se jim to stávalo, kdyby se k nim v tu chvíli nedopotácel Robert.

      „Ruce pryč!“ řekl Ericovi opilecky zvýšeným hlasem. „Tahle je moje,“ dodal a přitáhl si Karmen k sobě. Pokusila se ho odstrčit, ale držel ji příliš pevně. Zoufale se rozhlédla, ale skoro všichni už se vraceli do vesnice. O kousek dál sice stál Arwell Elat s Gabrielou Koblerovou, ale ti byli plně zaměstnaní jeden druhým. Dokonce i Belle už byla na cestě zpátky a protože se s ní zapovídal Halvar Broke, zapomněla na svou kamarádku jako na smrt.

      „Pusť mě, Roberte!“ dožadovala se, ale nezdálo se, že by ji vnímal. Právě se vítězoslavně usmíval na Erica.

      „Poslechni ji, Roberte,“ pronesl Eric tiše. Z jeho tónu čišela hrozba, jakou od něj Karmen nikdy neslyšela.

      „Říkám, že je moje,“ usmál se Robert ještě víc a políbil ji na tvář. Karmen se z jeho dechu, páchnoucího pálenkou, dělalo špatně. Snažila se odtáhnout, ale on ji dál svíral jako v kleštích.

      „Pusť ji, jestli si vážíš svých zubů,“ varoval ho Eric znovu.

      V tu chvíli Karmen došla trpělivost a vší silou Robertovi dupla na nohu. Robert se zapotácel a upadl, ale Karmen strhl sebou. Ona se vyhrabala na nohy podstatně rychleji než on a zatímco vstával, začala mu nadávat.

      „Ty pitomče, co si myslíš? Máme to držet v tajnosti, ty osle! A i kdyby, já nejsem žádná tvoje hej počkej a když ti řeknu ‚pracky pryč,‘ tak je prostě pryč dáš, jasný? Nechlastej, když to neumíš!“ ječela na něj.

      „Ty mi tady nebudeš nadávat, ty... ty krůto jedna!“ vypravil ze sebe Robert, který se mezitím postavil na vratké nohy.

      Než stačila Karmen cokoliv udělat, ležel zase na zemi a z roztrženého rtu mu tekla krev. Eric stál nad ním a mnul si kotníky kloubů. Už-už mu chtěla poděkovat, ale Robert si nic takového nenechal líbit. S námahou se na druhý pokus postavil, sklonil hlavu a rozběhl se proti Ericovi jako kozel, připravený potrkat ho. Eric mu elegantně uhnul a nastavil mu nohu, takže Robert znovu skončil na zemi.

      „Doběhni pro Levé oko, Karmen, ať si pro něj přijde,“ řekl jí, zatímco Robert v blátě prskal jako rozzuřený kocour.

      Nemusel jí říkat dvakrát. Během chvilky už bušila na srub Kristondových, kde Robert bydlel se svým slepým otčímem, malou Lavetkou a otčímovým průvodcem, kterému se z nějakého záhadného důvodu říkalo Levé oko. Rychle jim vyložila, co se děje, a Levé oko se s ní vydal k řece.

      Zatímco byla pryč se Robertovi podařilo strhnout Erica na zem a právě mu klečel na hrudníku a pěstmi útočil na jeho obličej. Naštěstí Levé oko byl velký a silný chlap, kterému nedělalo problém opilého chlapce odtrhnout a zkroutit mu ruku za zády. To Roberta poněkud uklidnilo a Levé oko, aniž by pronesl jediné slovo, ho s rukou stále zkroucenou odváděl domů. Karmen se sklonila nad Ericem.

      „Jsi v pořádku?“ zeptala se ho poněkud hloupě. Zřejmě se mu nějaké Robertovy rány nepodařilo odrazit, protože mu z nosu tekla krev a, pokud se to Karmen nezdálo, měl ho i trochu nakřivo.

      „Jo, celkem jo,“ odpověděl a pomalu se zvedl.

      „Ten nos vypadá ošklivě. Měl by sis zajít za Trevorem,“ podotkla.

      Eric si povzdechl. „No jo. Máma mě přerazí.“

      „Nepokusil se o to už náhodou Robert?“ zvedla Karmen obočí.

      „To jo,“ zasmál se Eric, „ale Robert nemusel prát mojí slavnostní košili.“

      „Jestli chceš, vyperu ti jí,“ nabídla se Karmen.

      „A našim řeknu co? Že se přede mnou zjevil Gretiem, zlomil mi nos, vypral mi košili a pak zase zmizel?“

      Karmen jen zavrtěla hlavou a protože už byli u jejich srubu, otevřela mu dveře.

      Trevor při pohledu na Ericův obličej neřekl ani slovo, jen si přinesl věci a přiměl Karmen, aby mu pomáhala. Dokonce se ani nevyptával, jak Eric ke zranění přišel, ale Karmen měla pocit, že by se nos dal narovnat i jemněji. Trevor za něj vzal tak, že Eric zezelenal bolestí.

      Když skočilo ošetřování, Trevor Ericovi nalil malý kalíšek brusinkové pálenky a odebral se spát. Eric ještě chvíli poseděl v kuchyni, než odezněla nevolnost, vyvolaná bolestí, a Karmen ho pak vyprovodila ke dveřím.

      „Díky,“ řekla tiše na rozloučenou.

      „Není za co. Robert se občas chová jako osina v zadku, chtěl jsem ho uzemnit už dávno. Bojím se jen jedný věci,“ usmál se uličnicky.

      „Čeho?“ vyzvídala Karmen.

      „Že si to zítra ráno nebude pamatovat.“


      Vydáno: 1.9.2016 18:43 | 
      Přečteno: 140x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Rozdávat rady je zbytečné. Moudrý si poradí sám a hlupák stejně neposlechne.“ Mark Twain