Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Z notového sešitu

      Dračí přísaha

      Takže jsem o prázdninách z nudy sepsala jednorázovku, vlastně songfiction. Jedná se o příběh, který jsem měla v hlavě velmi dlouho, chtěla jsem z něj udělat básničku, ale jaksi jsem to nezrýmovala.
      Jedná se o píseň The Call (Regina Spektor) z filmu Princ Kaspian. Ve filmu mě písnička rozbrečela (jen si nemyslete, bylo to kvůli Lucince, ne kvůli Zuzaně a Kaspianovi) a dodnes ji mám moc ráda. Myslím, že děj povídky to vystihuje...

      Oris z Oradomu se převalil na zemi a sevřel si ránu na břiše. Nepřišel. Ten pes, ten podlý a proradný slimák, Albinus z Castilandu, co se jen nazývá rytířem, ho zradil a nepřivedl mu své oddíly. Kéž ho král nechá zavřít do nejtemnějšího vězení, aby tam po zbytek života pomalu uhníval!
      Oris věděl, že umírá, ale nevydal ani hlásek. Pravou rukou si dál svíral břicho a levicí zašátral na krku. Ano, pořád tam měl její medailon. Dala mu ho jako svatební dar.
      V koutku oka se mu zatřpytila slza a skanula mu po tváři.
      Juliano! Juliano!

      It started out as a feeling
      which then grew into a hope

      Juliana byla nejhezčí dívkou u dvora. Milovali ji snad všichni. Oris si o ní říkal, že je hezká a milá, ale pro něj příliš nedosažitelná. Albinus z Castilandu se už tvářil, že mezi ním a Julianou je ruka v rukávě, tak se Oris ani nesnažil. O to víc ho překvapilo, když začal mít pocit, že se na něj Juliana usmívá častěji než na jiné.
      Sotva si všiml tohohle, další objevy na sebe nenechaly dlouho čekal. Zjistil, že Juliana umí krásně zpívat a že je zpovědní vrbou všech svých přítelkyň. A že na ni dvoření Albina z Castilandu nezanechává žádný dojem, ale jeho, Orisovým, vtipům se směje dlouho a srdečně.

      which then turned into a quiet thought
      which then turned into a quiet word

      Uvědomil si, že se proti své vůli do té malé krasavice zamiloval. A protože Oris byl voják, který nerad couval, začal se Julianě dvořit podle všech pravidel. Zdálo se, že jeho dvoření přijímá a tak se ji jednoho večera odvážil v jedné opuštěné chodbě políbit.
      „Miluji vás. Provdáte se za mne?“ zeptal se jí rovnou.
      A ona se usmála nad jeho vojenskou přímostí a řekla: „Ano.“

      and then the word grew louder and louder
      till it was a battle cry

      Kdykoliv nějaký člověk dosáhne úspěchu, začne se rodit závist, ze které vyroste nepřátelství. Oris nebyl nijak oblíbený ani předtím, úspěšný vojevůdce, kterého sám král zahrnuje přízní, ale když vešlo ve známost jeho zasnoubení s Julianou, nezůstal u dvora snad jediný člověk, kterému by Oris nepil krev. Nenáviděli ho úplně všichni a on se od té doby po kolena brodil bahnem intrik, které ho měly zabít nebo alespoň odstranit z královy blízkosti. Pět let se jimi úspěšně probíjel jako tou nejhustší bitevní vřavou. Juliana mu dala syna, jejich malého, statečného Wulfa. Celou tu dobu ho oddaně milovala. Oris byl zvyklý celý svůj život vítězit.
      Ale dnes prohrával.

      I‘ll come back, when you call me
      no need to say goodbye

      Když se naposledy loučili, chtěla něco říct, ale zarazil ji.
      „Na co se loučit, má milá? Vrátím se k tobě, neměj strach.“
      Byl tak domýšlivý.
      Juliano! Juliano, Juliano...
      Letěl někam hrozně vysoko a daleko a věděl, že na zem se už nikdy nevrátí. Náhle si uvědomil, že stojí mezi hvězdami. Rozhlédl se a zjistil, že nebe je plné draků různých barev. Jeho duše se pokorně schoulila, když ten velký černý promluvil.
      „Vítej, rytíři. Sledovali jsme tvůj život, tvou statečnost a věrnost, tvé ušlechtilé srdce. Dračí rada rozhodla takto: dostaneš možnost stát se jedním z nás. Můžeš zemřít a stát se hvězdou, která bude lidem svítit v temných hodinách. Druhou možností je vybrat si zdejší vejce, vstoupit do něj a stát se drakem. Uvažuj pečlivě. Jako drak budeš žít věčně. Budeš moci sledovat lidi na všech světech. Ale nikdy nebudeš moci odhalit, kdo opravdu jsi.Přijmeš tuto nabídku, nebo si přeješ pokračovat?“
      V Orisovi se probudila naděje. Jako drak by žil dál a možná by viděl i Julianu, viděl by vyrůstat svého syna. Okamžitě přikývl.
      „Vyber si tedy svou barvu a jméno,“ ukázal černý drak na vejce kolem něj.
      Oris nevybíral dlouho. Julianina oblíbená barva byla fialová.
      „Budu fialový drak a budu se jmenovat Ohene.“

       

      ***


      Just because everything‘s changing
      doesn‘t mean it‘s never been this way before

      Ohene stál na schodech Dračího chrámu a díval se daleko dolů na Julianu, jak vybíhá z domu při zvuku kopyt, jen aby se setkala z Albinem z Castilandu, který jí přináší zprávu o Orisově smrti. Zatínal drápy do prachu a tiše, zuřivě vrčel.
      „Mlč, dráče!“ napomenula ho přísně Tavrobel, obrovská fialová dračice, která se stala učitelkou mladého Ohena. „Nejsi první ani poslední, kdo tu takhle stojí. Vím, jak moc jsi ji miloval, ale s tím je konec, rozumíš? Ty jsi drak, ona je člověk, není žádný způsob, jak byste mohli být spolu.“
      „Ale draci na sebe mohou brát lidskou podobu!“ namítl Ohene. „Je délka jednoho lidského života tak strašlivá, že by po ni Rada nemohla postrádat jednoho bezvýznamného draka? Pak se vrátím a po všechny věky světa zůstanu věrným služebníkem Rady, žádám jen dobu jednoho lidského života, dobu, která zbývá Julianě!“
      Přikrčil se a čekal rozzuřený řev, ale Tavrobel si jen hořce odfrkla. „Dráče! Co ty víš o lásce, co ty víš o lidských srdcích? Tvá Juliana na tebe brzy zapomene. Nepřej si vracet se k ní, protože by tě tam mohla čekat příliš velká bolest. Pojď, musíš se ještě hodně učit,“ šťouchla do něj něžně čumákem a odvedla ho pryč.

      all you can do is try to know who your friends are
      as you head off to the war

      A tak se Ohene učil. Celou svou bytostí se ponořil do učení, snažil se oprostit se od vzpomínek na Julianu a na jejich syna. Zakázal si dívat se na ni. Brzy se stal skutečným, dospělým drakem, naučil se všemu potřebnému a navštívil několik planet, ale své rodné se pečlivě vyhýbal. Nakonec si ho povolala Rada.
      „Tavrobel nám pověděla o tvém přání,“ řekl Hamëwire, velký, černý drak.
      Ohene nejdřív nevěděl, o čem mluví. Už zapomněl na rozhovor s Tavrobel na schodech Dračího chrámu.
      „Chtěl jsi, aby ti Rada povolila zdržet se na dobu jednoho lidského života v Aldormě a žít po boku své ženy,“ připomněl mu laskavě stříbrný drak Laewitë.
      Ohene pomalu přikývl.
      „Nuže, je ti to povoleno, ale pod jednou podmínkou: tvá manželka tě dnes do západu slunce musí poznat a políbit jako svého muže a otce svého syna. Jinak se vrátíš sem, do Chrámu, a poneseš trest,“ vysvětlil mu přísně Hamëwire.

      pick a star on a dark horizon
      and follow the light

      Ohene málem ani nepoděkoval, jak upaloval za Tavrobel. Našel ji na stejném místě, kde kdysi pozorovali Julianu, ale tvářila se smutně a ustaraně. Upírala oči na nebe.
       „Ještě není vyhráno,“ řekla, než na ni stačil vychrlit své díky. „Neviděl jsi ji mnoho let. Tam dole plyne čas rychleji, než tady. Leť za ní a zkus štěstí, ale nedoufej. Já musím také jít zkusit své štěstí,“ povzdechla si Tavrobel.
      „Kam?“ divil se Ohene.
      „Chci žádat své Dračí právo. Vidíš, taková stará dračice a ještě nemá Dračí právo. Ale já se neodvážila, víš?“ Znovu si povzdechla, s takovým smutkem, že to Ohenovi mohlo srdce utrhnout. „Podívej se támhle na tu hvězdu. Je to kruté, že je tak jasná a tak dobře vidět. Já jsem toho člověka kdysi hrozně milovala. Jednou se takhle budeš dívat na svojí Julianu. Nezahořkni, prosím. Ať se dnes stane cokoliv, zůstal syn z tvé a její krve. To je víc, než bych se na tvém místě odvážila žádat.“
      Tavrobel vstala a pomalu stoupala k Chrámu.
      „A Ohene!“ zastavila se ještě. „Až nebudeš vědět, kudy kam, podívej se támhle na tu hvězdu. Ona už ti poví...“

      You‘ll come back, when it‘s over
      no need to say goodbye

      „Děkuji, Tavrobel. Jak se ti jen můžu odvděčit?“ zeptal se Ohene.
      „Hlavně se v pořádku vrať. Budu čekat tady. Doufám za tebe,“ usmála se Tavrobel a zmizela v Chrámu.
      Ohene se vznesl a po mnoha letech zamířil domů. Srdce a dračí kouzla ho dovedla do lesa za domem, kde Juliana právě bydlela. Přeměnil se do své lidské podoby a kráčel k jabloňovému sadu. Stála tam osamělá žena a trhala do košíku jablka.

      Now we‘re about to the beginning
      it‘s just a feeling and no one knows yet

      Stála k němu zády, ale on ji poznal. Srdce se mu radostně rozbušilo a byl by ji objal, ale něco ho zadrželo. Musí splnit podmínku Rady.
      „Juliano!“ zavolal.
      Žena se otočila a polekala se ho. Věděl, že fialové vlasy a opálové oči nevypadají zrovna důvěryhodně, ale věřil, že Juliana ho i přes to pozná. Zestárla a její krása se poněkud setřela, ale srdce mu říkalo, že je to stále jeho milovaná žena.
      „Kdo jste?“ zeptala se podezíravě.
      „Oris, tvůj manžel,“ usmál se a vztáhl k ní ruce. Juliana o krok ustoupila a zavrtěla hlavou.
      „Oris je mrtvý už spoustu let. A i kdyby, vůbec nevypadáte jako on,“ prohlásila.
      „Vrátil jsem se, Juliano. Stal jsem se drakem a vrátil jsem se k tobě. Copak mě nepoznáš? Zeptej se svého srdce!“
      Ale Juliana znovu ustoupila a dál vrtěla hlavou. V očích se jí zračil strach, snad ho považovala za pobudu nebo za šílence, možná dokonce za přízrak.
      „Říkal jsem ti, že se vrátím! Slíbil jsem ti to, tady jsem!“ vykřikl zoufale.
      V tu chvíli se Juliana otočila a vyděšeně utekla.

      but just because they can‘t feel it too
      doesn‘t mean that you have to forget

      Ohene se zhroutil do trávy a ani si neuvědomoval, že se stíny prodlužují. Nic nemělo význam. Juliana na něj zapomněla a tak byl rád, že ho Rada potrestá. Nepochyboval, že půjde o trest smrti. Slunce brzy zapadlo a ucítil volání Rady. V tu chvíli se z lesa za ním vynořila Tavrobel ve své lidské podobě, jako vysoká žena s dlouhými ametystovými vlasy a opálovýma očima. Klesla vedle něj na kolena a mateřsky ho objala.
      „Ty smutný, nešťastný. To, co se stalo dnes večer, nesmí za žádnou cenu porušit tvoje vzpomínky na ni. To, že v drakovi neviděla duši muže, neznamená, že toho muže kdysi nemilovala. To si nesmíš myslet, to totiž není pravda. Poslouchej mě,“ zatřásla s ním jemně. „Musíš ji milovat dál. Ji, vašeho syna, všechny, co přijdou po něm. Nesmíš zapomenout na lásku! Slib mi to,“ prosila ho Tavrobel úpěnlivě.
      „Copak to má význam? Rada bude za mé selhání požadovat můj život,“ odpověděl Ohene bezbarvě.
      „Probuď se, Ohene. Ještě máš naději. Pojď.“ Tavrobel se přeměnila, roztáhla křídla a za chvíli z jabloňového sadu odlétli dva fialoví draci a zamířili na zasedání Rady.
       

      ***


      let your memories grow stronger and stronger
      till they‘re before your eyes

      „Ohene nesplnil naši podmínku. Tedy nad ním vyslovuji, podle předchozího rozhodnutí Rady, rozsudek smrti,“ prohlásil Hamëwire obřadně.
      „Má ještě někdo k rozhodnutí Rady co říct?“ zeptal se stříbrný Laewitë.
      „Já!“ povstala Tavrobel.
      „Mluv!“ vyzval ji Hamëwire a v jeho hlase zazníval hněv.
      „Dnes jsem žádala o Dračí právo a bylo mi uděleno. Přeji si ho uplatnit. Mám právo vzít na sebe jakoukoliv vinu a nést za ni i trest. Přeji si být potrestána namísto Ohena,“ prohlásila pevně. „Ohene je očištěn a nikdo mu už nesmí připomínat, čeho se dnes dopustil. Já přijímám jeho rozsudek.“
      Ohene stál, neschopen slova. To nemohla udělat! Ale stála tam, zřejmě pevně odhodlána zaplatit za jeho hloupost.
      Hamëwire přikývl. „Nemůžeme ti tvé právo upřít, i když jsi mě překvapila, Tavrobel.“
      „Ne!“ probral se Ohene. „To nesmíš!“ zaryčel zoufale.
      „Mlč, dráče!“ okřikla ho Tavrobel. „Běž pryč, tohle není nic pro tebe. Ale nezapomeň na ni, nezapomeň na tu hvězdu. Ona ti vždycky poví,“ usmála se a pak Ohena dva draci odvedli pryč.

      You‘ll come back, when they call you
      no need to say goodbye

      Tu noc seděl Ohene nehybně před Dračím chrámem, na tom samém místě, kde kdysi sedával s Tavrobel. Díval se na její hvězdu a všiml si, že kousek pod ní tu noc svítí ještě jedna, která tam dřív nebývala. Zdálo se mu to, nebo tahle nová hvězda zářila fialově?
      Měl pocit, že chápe. Vytěsnil ze své mysli setkání v jabloňovém sadu, naopak, živě mu před očima přebíhaly obrazy z doby, kdy byl ještě rytířem Orisem. A té krásné, jasné noci dospěl k rozhodnutí. Kvůli Julianě, kvůli Tavrobel.
      „Budu nad tebou bdít. Nad tebou a nade všemi, kteří se ti připletou do cesty. Přísahám, že mi v tom nezabrání ani Rada. Můžeš klidně spát, až se mě budeš dovolávat, přijdu,“ slíbil vážně.
      Kdesi daleko pod ním se v říši snů toulal mladičký rytíř Wulf, pokračovatel rodu Clemensů z Oradomu.


      Vydáno: 7.9.2016 18:22 | 
      Přečteno: 1182x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich