Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 13

      Země bez draků - Kapitola 13 Kapitola, jejíž název vám řekne vše, co o ní potřebujete vědět. Také jediná kapitola povídky, kdy je Ryko opravdu šťastný.

      13. Irena

      Ryko u vchodu do paláce odchytil dva služebníky. Jednomu z nich nakázal, aby Ireně připravil pokoj a odnesl její zavazadla, druhého poslal do kuchyně pro snídani pro dva.

      K jídlu zasedli v zahradním altánu a Ryka potěšilo, když viděl, jak si Irena s úsměvem prohlíží popínavé rostliny, které kvetly na sloupech.

      „Myslíš, že by mi tvůj zahradník nějaké dal?“ zeptala se. „Mám doma přístřešek, kam by se přesně hodily.“

      „To určitě nebude problém.“

      Natáhla ruku, aby se dotkla jednoho purpurového květu a při tom se jí svezl rukáv a odhalil ruku plnou škrábanců a modřin.

      „Co jsi dělala?“ vytřeštil Ryko oči.

      „Tohle?“ podívala se trochu překvapeně na svou ruku. „Spravovala jsem střechu na stodole.“

      „Střechu? A proč sis u všech draků nenajala doškaře nebo truhláře?“ vyprskl nevěřícně.

      „Najala, ale potřeboval pomoct,“ bránila se Irena.

      „A tebe nenapadlo nic lepšího než to udělat osobně,“ doplnil Ryko. „To nemáš čeleď?“

      „Ti měli vlastní práce nad hlavu a já měla volno. Kromě toho jsem střechu nikdy předtím nespravovala. Chtěla jsem si to zkusit,“ pokrčila rameny.

      Ryko jen vrtěl hlavou a napadlo ho, jestli se takhle cítila jeho matka, když se Samem a Camillou něco provedli. Nejspíš ne. Nebylo z toho nikdy nic ani přibližně stejně užitečného jako střecha, pomyslel si.

      „Tvoje noha se vážně zlepšila,“ poznamenala Irena. „Když jsem tě viděla naposledy, skoro jsi nemohl chodit bez berlí.“

      „Hojí se to,“ přiznal Ryko, pohodlně se opřel v proutěném křesle a vzal do ruky misku s ovesnou kaší, „ale úplně dobré to nikdy nebude.“

      „Aspoň můžeš do sedla. Toho tvého modráka byla ve stáji škoda,“ odpověděla a natáhla se pro švestkový koláč.

      „Kdybych mohl klusat,“ zatoužil. „Fantom potřebuje víc než jen projížďky krokem po parku.“

      „Jestli ti to nebude vadit, tak ho vezmu protáhnout. Jen na chvíli,“ dodala spěšně, jako by chtěla zdůraznit, že mu koně doopravdy neukradne.

      Už mu to jednou nabízela, při jejich prvním soukromém rozhovoru, a tehdy ji odbyl. Teď chtěl také nejdřív odmítnout, protože Fantom byl jeho, on ho vycvičil a nikdy nedovolil nikomu jinému, aby na něj sedl. Ale proč by měli o svobodu přijít oba? Irena ovládala Lothara zkušenou a klidnou rukou, Fantoma by mohla zvládnout.

      „Můžeš to zkusit, ale má svojí hlavu,“ varoval ji a snažil se nevšímat si svíravého pocitu v žaludku, když si představil, že na Fantomovi pojede někdo cizí.

      „To já taky,“ zasmála se. „Uvidíme, kdo vyhraje.“

       

      ***

       

      Vůbec ho nemělo překvapit, že vyhrála Irena. Ovšem musel uznat, že nebojovala čestně. Na úvod dala Fantomovi jablko a hladila ho tak dlouho, že na bitvu, kterou Ryko čekal, nikdy nedošlo.

      „Co se koní týče, jsem velký zastánce úplatků,“ prohlásila a vyhoupla se do sedla.

      Ryko je doprovázel na vypůjčené klisně, protože na Lothara si se svojí špatnou nohou netroufl. Bedlivě Fantoma sledoval celou cestu podzámčím. Bylo vidět, že kůň je v první chvíli nejistý z neznámé váhy a nezvyklých povelů, ale když vyjeli z města a dostali se na rozlehlou louku, Irena ho pobídla do cvalu. V tu chvíli Fantom pochopil, že se konečně nemusí plahočit krokem, a vyrazil. Naštěstí kobyla, kterou Ryko dostal, neměla sebemenší touhu přidávat se k Fantomově bláznivému úprku, takže na ní mohl klidně sedět a dívat se. Přistihl se, že se při pohledu na dvojici řítící se s větrem o závod usmívá.

      Když se konečně po dvou kolečkách kolem louky vrátili, Irena se nemohla tvářit spokojeněji. „Nelhal jsi, je to paličák,“ řekla.

      „Ale poradila sis s ním,“ pokrčil Ryko rameny.

      „Věc cti,“ mrkla na něj.

      Pomalu dojeli až k řece. Koně nechali napít a pak je uvázali k nedaleké vrbě. Irena vytáhla polní lahev s vodou a sedli si do trávy. Irena se vzápětí natáhla na záda a zavřela oči, aby ji neoslňovalo slunce.

      „Slyšela jsem, že tu je někde nějaká zřícenina, mohli bychom se tam jít podívat,“ navrhla.

      Ryko se málem udusil douškem vody. Před očima mu proběhly vzpomínky na Lamanovy výmluvy, že jede skládat hudbu do zřícené tvrze, když se tam ve skutečnosti scházel s dívkou, která se později stala jeho ženou. A o noty tam rozhodně nešlo.

      „Co se děje?“ zamračila se Irena, ale oči neotevřela.

      „Zříceniny radši ne. Otec jednou přistihl bratra s jednou dívkou ve zřícenině a skončilo to svatbou,“ odpověděl.

      „Tak bychom se vzali,“ pokrčila lhostejně rameny. „Nemáš už nejvyšší čas se oženit?“

      „Proč bych to dělal? Zlepšit postavení si dovedu i jinak než svatbou, nehledě na to, že už si ho zlepšovat ani nemůžu. Nemám žádné panství, pro které bych potřeboval dědice. A ještě jsem nepotkal dívku, které by to bylo jedno,“ řekl a natáhl se do trávy vedle Ireny.

      „No vidíš, já budu nějakého dědice potřebovat a když otcem bude můj manžel, bude to pohodlnější,“ odvětila. „Nevíš o někom?“

      „Samuel se zapřisáhl, že se neožení, aby jeho žena netrpěla tím, že je manželka bastarda,“ zamyslel se Ryko. „Simeon je na tebe moc mladý, já moc starý...“

      „Starší muži jsou vyzrálejší,“ namítla. „I když jsem taky slyšela, že vyzrálost se pozná podle toho, že neschovávají nejcennější klenot v království do kytek.“

      „Dáte mi s tím někdy někdo pokoj?“

      „Ne,“ zasmála se. „Je mi líto, že jsem tam nebyla. Muselo to stát za to.“

      „Moc si to nepamatuji. Většinu času jsem se snažil neomdlít,“ podotkl chmurně.

      Irena také zvážněla. „Jak ses s tím vlastně vyrovnal?“

      Vyrovnal jsem se s tím? napadlo ho. Občas se pořád přistihl, že se těší, až zase bude moct chodit, a vždycky si znovu palčivě uvědomil, že ta chvíle nepřijde.

      „Řekl jsem si, že když může být druhým nejmocnějším mužem v království takový moula jako Trivet Veill, tak proč by to nezvládl mrzák?“ řekl nahlas. „Oproti němu mám to štěstí, že kolenem se politika nedělá.“

      Tentokrát se zakuckala Irena, až se musela posadit.

      „Všechno v pořádku?“

      Přikývla. „Jen bych si nebyla tak jistá, že kolena se do politiky nemůžou zapojit. Pojedeme se podívat na tu zříceninu?“

      Nechal její záhadnou poznámku bez komentáře. „Rád bych, ale slíbil jsem majordomovi, že s ním odpoledne projdu účty. Měl bych se vrátit.“

      Pokusil se vstát, ale jeho noha o tom měla jiné představy. Spadl zpátky na zem a cítil, jak mu rudnou tváře. Irena se ani nesmála, ani se netvářila soucitně, prostě mu podala ruku. Zaváhal, ale pak dospěl k názoru, že to bude menší ponížení než další pád, a ruku přijal.

       

      ***

       

      Tím pro Ryka začalo nejbezstarostnější období jeho regentství. Vzhledem k tomu, že většina šlechty byla v Aldormě, musel řešit jen běžné každodenní záležitosti a po zbytek času si mohl dělat, co chtěl, což obvykle znamenalo najít Irenu.

      Protože skoro neznala Trist, Ryko se stal jejím průvodcem. Ukázalo se, že nikdy nejedla ořechy v cukru, což byla specialita Tristu, nebo že i když umí hrát karty podle všech theoských pravidel, pořádně neumí tristenolského mourka. Ona zase prolezla všechny malé krámky ve městě, aby mu mohla správně uvařit tezarskou omáčku, a vymýšlela mu nové způsoby, jak se bránit i se špatnou nohou. Když bylo hezky, sedávali večer na terase a Irena mu vyprávěla, jak se které souhvězdí jmenuje v cizích zemích. V průběhu jednoho z těch večerů, když mu vyprávěla barbarskou pověst o Drysanovi a Mylle, Ryka poprvé napadlo, že by ji vlastně chtěl políbit.

      V první chvíli ho ta myšlenka překvapila. Je to jen tím, že je Irena úplně jiná než všechny ostatní a je přitažlivá, přesvědčoval se. Jsem taky jenom člověk. Není divu, že ve mně krásná dívka vzbuzuje takové pocity. Není v tom nic hlubšího. Neodbytný hlásek v hlavě mu ale připomínal, že Camilla byla také přitažlivá a jiná než ostatní a s ní se nikdy líbat nechtěl. Ryko si ho nevšímal a odsunul myšlenku na rty Ireny Maurentové někam do hlubin svojí mysli. Dál si užíval její společnost a jestli některý z náhodných doteků trval o něco déle než dřív, nezdálo se, že by si toho všimla.

      Nebo jí to jenom nevadilo.

       

      ***

       

      O několik dní později ho na cestě do stájí zastavila Marysa v převleku za služebnou. Okamžitě ji zatáhl do postranní chodby, kde na ně nebylo vidět.

      „Co tu děláš?“ zavrčel.

      „Víš, jak těžké je zastihnout tě bez té tvojí holky?“ opáčila Marysa. „Celý dvůr už chodí po špičkách, aby vás dva neviděl v situaci, v jaké vás rozhodně nikdo vidět nechce.“

      „Tak to není!“ ohradil se Ryko a doufal, že se nečervená.

      „V tom případě jsi ještě větší pitomec, než vypadáš,“ přimhouřila oči. „Nechceš mě, nechceš ji, za chvíli si budu myslet, že snad chceš toho bastarda.“

      Ryko toho měl právě dost. „Co tě tak zajímá, co se děje v mojí posteli?“

      „Znáš mě, když to jde prodat, zajímá mě to. A věř mi, spousta lidí by moc ráda věděla, kdo se stará, aby ti v noci nebyla zima,“ mrkla na něj.

      „Ohřívadlo s horkými uhlíky. Dá se koupit na trhu. Ještě něco?“

      „Výprava z Aldormy se vrací. Z Leony Derwové je Leona Elata a Kristof Tegan s manželkou a dětmi se už zabydleli na Wildaranu. Všechno jde podle tvého plánu,“ usmála se, ale nějak to postrádalo upřímnost.

      „Co dál? Že se vrací, to vím už od včerejška,“ zvedl obočí.

      „V Erwanu a v Gerlachu se zbrojí. Není to nápadné ani intenzivní, ale Ogier Dauth i Filip Orb si dávají záležet, aby dali svoje vojáky do pucu. Královská koruna by možná mohla udělat to samé,“ navrhla.

      „To si královská koruna rozhodne sama, děkuji pěkně.“

      „Pokud zrovna nebude zahrabaná někde pod keřem, že.“

      „Všichni si z toho děláte legraci, ale nevšiml jsem si, že by ji někdo našel,“ odsekl.

      „Neboj, jakmile vypukne občanská válka, jsem si jistá, že všechny šeříky budou pod přísným dohledem,“ ušklíbla se Marysa a otočila se k odchodu. Ještě neudělala ani krok, když se zarazila a otočila se zpátky k Rykovi. „Málem bych zapomněla – vyslanec ze Žraločích ostrovů přijede už týden před Dnem svornosti. Letos to bude sám místokrálův švagr, Aroan Glenven. Je nějaký důvod, proč letos poslali tak významného muže a ne některého z méně důležitých členů rodiny jako obvykle?“

      Takže náš dopis našel odezvu, pomyslel si Ryko a dělal, co mohl, aby skryl svojí úlevu. „Nemám ponětí,“ řekl nahlas.

      „To jsem si myslela,“ přikývla. „Zatím se měj, mezku,“ dodala a zmizela.

      Ryko se opřel o stěnu. Den svornosti připadal na sedmdesátý druhý páleň a během něj se oslavovalo spojení Tristenolu a Galenského souostroví pod jednu korunu. Každý rok místokrál Žraločích ostrovů vyslal jednoho člena své rodiny, aby symbolicky obnovil přísahu věrnosti tristenolskému králi. Pro Galeňany to představovalo potupu, připomínku dávno prohrané války, která je stála samostatnost, a většinou se jejich vyslanec v Tristu zdržel nejkratší nutnou dobu. Příjezd místokrálova švagra o celé dva týdny dříve znamenal, že nastane vyjednávání. Jestli všechno půjde podle plánu, než páleň skončí, bude mít Ryko silné spojence.

      „Proč se tak usmíváš?“ zeptala se ho Irena, když se k ní ve stáji konečně připojil.

      „Dostal jsem nějaké dobré zprávy,“ řekl, ale nechtěl jí to přibližovat.

      „Těšíš se, že se šlechta vrátí z Aldormy?“ zvedla obočí.

      Na to ani nepomyslel, ale teď si uvědomil, že období klidu končí. Až bude dvůr opět úplný, nebude mít zdaleka tolik času na výlety s Irenou. Neuměl si představit, jaké to bude.

      „Mám pro tebe další věc, kterou jsi nikdy nezkoušela. Na ples ke Dni svornosti je pozván každý se šlechtickým titulem. Doufám, že tě tam uvidím,“ odvedl řeč jinam.

      Na její tváři se objevil ten šibalský úsměv, který se mu tak líbil. „Bude mi potěšením.“


      Vydáno: 3.3.2017 21:08 | 
      Přečteno: 257x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Ryko už konečně potřeboval chvíle klidu a hezky se o nich četlo. S Irenou vypadá najednou úplně jinak. Zapomíná na politiku a já v něm v ty chvíle přestávám vidět Nimana.

      Ale prostě je to vůl jak anděl. Irena se mu prakticky nabídne a jemu to nedojde. Může být rád, že tam u toho nebyl Samuel nebo Marysa. Ti dva by mu to dali hezky sežrat i s kaviárem.

      A pořád nemůžu uvěřit tomu, že si Ryko nechal sáhnout na Fantoma (a ano píšu to naschvál jako dvojsmysl...)
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Jsem ráda, že se to povedlo. Kapitola byla původně o dost kratší, ale přidala jsem tam pak ten rozhovor u řeky. A ano, měl z pekla štěstí, že to ti dva neviděli.
      A co se Fantoma týče, děkuju pěkně, teď už o tom nebohém koni nikdy nebudu moct psát, aniž bych tohle viděla před sebou...

      „Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde