Nemožné se stalo skutkem a já jsem pohnula se Zemi bez draků. Teď by snad kapitol mohlo přibývat trochu víc, další kus příběhu mám napsaný už dlouho, jen jsem čekala, až se mi povede udělat tuhle jednu kapitolu.22. Otázka priorit
„Kde je Simeon?“
Samuel přiletěl do Rykových pokojů celý schvácený a v očích se mu zračil strach.
„Jak to myslíš, kde je? A neměli už jste být náhodou na cestě?“ začal se Ryko namáhavě zvedat.
„Tak já pojedu bez krále, když chceš,“ odsekl Samuel a pak si unaveně povzdechl a promnul si obličej. „Promiň. Šel jsem pro něj do jeho komnat, ale tam není. Zdá se, že ho od rána nikdo neviděl.“
Rykovo srdce sevřela ledová ruka, protože doba oběda už minula a to znamenalo, že Simeon mohl být pryč půl dne. Mohl se k němu Waldemar nějak dostat? Unesli ho? Co když už je...?
„Dobře, hlavně klid,“ řekl spíš sám k sobě, než k Samuelovi, který neměl problém udržet chladnou hlavu. „Obejdi strážné, zjisti, kdo opustil palác. Já začnu hledat tady.“
„Předpokládám, že s co nejmenším rozruchem?“ položil Samuel řečnickou otázku a na Rykovo kývnutí se rozešli.
Ryko si dal zavolat Colina a Benedikta Tegana a vyložil jim celou situaci. Chvíli debatovali o tom, jak nejlépe postupovat, když se problém vyřešil sám. Zvenčí se ozvaly hlasité protesty a vzápětí se otevřely dveře a Samuel přivedl samotného ztraceného krále.
„Někde si sehnal zbroj a utekl do města. Připojil se k jednomu z Glenvenových oddílů. Naštěstí ho nakonec jeden z vojáků poznal a přivedli ho k bráně,“ prohlásil Samuel.
Ryko měl pocit, že kámen, který mu spadl ze srdce, musel být slyšet až v Aldormě. S úlevou se ale zároveň dostavil vztek. „Vaše Výsosti, počkejte prosím ve vedlejší místnosti. Rada musí probrat vaše chování,“ procedil mezi zuby.
Simeon, který se už chystal protestovat, při pohledu na Rykův výraz sklopil hlavu, poslušně odkráčel do salonu a zavřel za sebou dveře.
„Nebuď na něj moc přísný,“ přimlouval se Benedikt Tegan. „Chtěl jenom pomoct.“
„Nebuď na něj přísný?“ vyprskl Ryko. „Kdybych nedělal tohle všechno proto, abych ho udržel naživu, tak jsem ho už dávno zabil!“
„Jeho otec byl stejný,“ zavzpomínal nostalgicky Colin.
„Jeho otec je mrtvý a já bych byl moc rád, kdyby nějakou dobu trvalo, než ho Simeon bude následovat,“ zavrčel Ryko. „Považuje se za urážku majestátu, když krále přehnete přes koleno?“
Samuel, Colin i Benedikt přikývli.
„Škoda. Bude muset nastoupit moje výmluvnost. Samueli, pojď se mnou nebo vážně udělám něco, za co bych se musel dát popravit,“ povzdechl si Ryko.
Simeona našli, jak sedí na pohovce a tváří se nepřesvědčivě zkroušeně.
„Tvoje jediné štěstí je, že tu není Camilla,“ oznámil Ryko chlapci. „Ta by ti rychle vysvětlila, že králové nesmí riskovat svůj vlastní život.“
„Zase se ukázalo, že barva na vlasy není jediný způsob, jak splynout s davem,“ pokrčil Simeon rameny.
Ryko si uvědomil, že ho svrbí dlaň. „Ještě jednou vyvedeš něco podobného a svážu tě do kozelce, pošlu do Aldormy a ten jejich modrý drak ti bude sedět na hlavě, dokud nebudeš plnoletý a tím pádem problém někoho jiného.“
„Co chce Ryko říct,“ vložil se do rozhovoru Samuel, „je, že jste udělal něco velice nezodpovědného, všechny jste nás vystrašil a neměl byste to už dělat znovu.“
„Vojákům se to líbilo. Tleskali, když mě velitel odváděl,“ odvětil Simeon trucovitě.
„Vojákům by se líbilo, kdyby pod hradbami každý den tančila stovka nahých ženských, ale to ještě neznamená, že je to dobrý nápad,“ odsekl Ryko. „Už máte zpoždění, touhle dobou jste měli být dávno z dohledu hradeb, takže Samueli, buď tak laskav, sbal Jeho Uprchlictvo a zmizte oba dva.“
S tím se vydal ke dveřím, protože cítil, že po další hloupé námitce ze Simeonovy strany už by došlo ke královraždě. Jen by tentokrát byl viník jasný.
„Ale...“ pokusil se Simeon protestovat.
Samuel mu položil ruku na rameno. „Neprovokuj ho.“
„Ale ty mě chápeš, ne?“ obrátil se Simeon k Samuelovi.
Než za sebou Ryko zavřel dveře, ještě slyšel, jak Samuel říká: „Chápu. To ale neznamená, že Rykovi nepomůžu s vázáním toho kozelce, jestli ještě něco podobného provedete. A s Frundorem to sezení na vaší hlavě domluvím osobně, Výsosti.“
***
Další dny byly podivuhodně prázdné. Myšlenky Rykovi pořád odbíhaly k Samuelovi a Simeonovi, přemýšlel, jak daleko se dostali, jestli se Samuelovi povedlo krále uhlídat, jestli je nějakou náhodou neobjevili Dauthovi lidé. Až když čtyři dny po jejich odjezdu Benedikt Tegan přinesl zprávu, že se blíží vojska z Valburgie, musel se zabývat jinými věcmi.
Ten den, týden poté, co Samuel se Simeonem zmizeli, jim do salonu přinesla oběd podivně povědomá služka. Poznal ji, až když na něj svůdně mrkla. Do té doby se Marysa, tentokrát v hnědé paruce, tvářila jako pokora sama a snad by si jí ani nevšiml.
Nechal ji zase vyjít na chodbu a po chvilce se omluvil Benediktovi a Colinovi, kteří s ním plánovali systém hlídek, a následoval ji. Čekala na něj u jedněch dveří, beze slova je otevřela a ukázala mu dovnitř. Jednalo se o salonek určený pro regentovu manželku, už dlouho nepoužívaný.
„Poslal jsi malého krále pryč a ani jsi mi o tom neřekl,“ pronesla na úvod.
„Ty mi nesvěřuješ svoje tajemství, nemůžeš mi vyčítat, že si občas taky něco nechám pro sebe,“ pokrčil rameny. „Co se děje?“
„V tom případě bys měl být tak opatrný i s jinými. Třeba s těmi, kteří mají otce v zajetí Dauthů,“ odvětila.
„Co tím myslíš?“ zeptal se a žaludek se mu sevřel. Tušil, ale nechtělo se mu věřit.
„Benedikt Tegan. Dauthové mu nabídli milost pro jeho otce, když mu bude povídat zprávy. Touhle dobou už budou Ogier a Rosalie vědět, že jsi Simeona poslal do Kentonu a odhaduji, že nejpozději pozítří za ním pošlou svoje jednotky. Kent není dobře opevněné město a vévoda každého, koho mohl poslal sem. Neubrání se,“ řekla.
Rykovi se chtělo zvracet. Myslel si, že ho posílá do bezpečí a místo toho na Simeona vlastně připravil dokonalou past. Král, sám a nechráněný, snadný terč i pro malou jednotku, která se tam může dostat rychle, zatímco královo vlastní vojsko bude zaměstnané obranou hlavního města. Waldemar Dauth si musel mnout ruce radostí. Skoro ho slyšel. Můj milý Ryko, budu ti do smrti vděčný. Sám bych to nevymyslel lépe.
„Pořád máš čas,“ ozvala se Marysa. „Ne moc, ale pořád není všechno ztraceno. Rychlý posel k Antaresovi by měl Dauthovy jednotky předhonit a až oblehnou Kent, může už být Simeon dávno pryč.“
Ale Ryko nedokázal přimět svoje tělo k pohybu. Jako by se mu kolečka v mozku protáčela naprázdno a Marysina slova sice vnímal, ale nechápal jejich význam.
„Chlapi,“ protočila Marysa oči v sloup, přišla k němu a zatřásla s ním. „No tak, mezku, co by dělala Irena?“
Irenino jméno na něj zapůsobilo jako životabudič. Sevřel rukojeť hole, kterou mu dala, jako talisman proti temnotě a zhluboka se nadechl. Fajn, tak se to provalilo. Co dál?
„Počkej tady,“ vyzval Marysu. „Brzo se vrátím.“
Jen co vstoupil do salonu, ostatní vycítili, že se něco stalo. Ještě za chůze stiskl jantarové oko draka na své holi, tasil ostří a přiložil ho Benediktovi Teganovi ke krku.
„Ano nebo ne – řekl jsi Dauthům, že jsme poslali Simeona pryč?“ vyštěkl.
Benediktův výraz mluvil za všechno. „Mají mého otce a Natalii. Každým dnem můžou najít Emmu a děti. Slíbili, že když jim pomůžu, nechají je žít a že budou Adar šetřit. Na mém místě bys udělal to samé.“
„A ty jim to věříš?“ nevěřil Colin vlastním uším.
„Je to moje jediná naděje.“
Ryko měl sto chutí prostě přitlačit a zjistit, jak snadno zajede Irenina ocel do Teganova zrádcovského krku. „Mají mého bratra a Colinova tchána. Všichni máme někoho blízkého v ohrožení,“ zasyčel a mírně zatlačil. Hrot prořízl kůži a po Benediktově krku stekla kapka krve.
„Nic jiného jsem jim neprozradil, přísahám,“ zachroptěl.
„Nic jiného, jen to nejdůležitější tajemství, které jsme ti svěřili,“ odfrkl si Ryko. „Coline, zavolej někoho, ať ho odvede do vězení.“
„Počkej,“ zarazil ho Colin. „Možná to můžeme využít. Benedikt může podsouvat Dauthům cokoliv si vymyslíme.“
„To může, ale co uděláme s tím, že dostali velmi pravdivou zprávu o Simeonově úkrytu?“ odsekl Ryko.
Colin se opřel o stůl a zhluboka se nadechl. „Jeď,“ řekl prostě. „Na trojmezí mezi Kentonem, Ullumanem a Tirabilem je pevnost Ninsela, posádka tam je tirabilská. Vezmi si tam muže jako posilu pro vévodu Robina, ale jen tolik, aby tě moc nezpomalovali, a jeď.“
„Postaráš se o něj?“ ukázal Ryko bradou na Benedikta.
„Postarám.“
Ryko konečně spustil ruku s čepelí. Benedikt si okamžitě začal krk mnout a stírat z něj krev.
„Říše je tvoje,“ řekl Colinovi.
Ten vážně přikývl. „Přiveď ho v pořádku zpátky,“ požádal ho tiše. „Udělám všechno proto, abyste se měli kam vrátit. A ty...“ obrátil se k Benediktovi, „jestli se Simeonovi něco stane, i kdyby na něj spadl strom nebo chytil úplavici, tak tě vlastníma rukama zabiju. Ber to jako slib.“
Ryko jim věnoval poslední pohled, než vrátil ostří zpátky do své hole a vykulhal se ven hledat Marysu. Čekala ho spousta práce.
***
Ryko s deseti dalšími muži vyrazili ještě v noci. Colin slíbil, že během jednoho nebo dvou dní vyčlení pro Kenton další posily, ale v tuto chvíli bylo nejdůležitější varovat je a dostat krále do bezpečí, proto jeli co nejvíc nalehko.
Marysa odjela jako úplně první s úkolem Samuela varovat, ale Ryko si nebyl jistý, jestli se Samuel odváží vyrazit se Simeonem na cestu, když se v okolí pohybuje nepřátelské vojsko. Koneckonců na zmaření všech jejich snah by stačil jeden nepřátelský zvěd. Vlastně neexistovalo správné řešení – zůstat v Kentu bylo smrtelně nebezpečné, opustit ho bylo snad ještě horší.
Od chvíle, kdy opustil Trist uplynul už týden a on každým okamžikem čekal, kdy se před nimi otevře pláň, na které stojí Kent. V pevnosti Ninsela se zdržel jen dost dlouho na to, aby pobral posily a nemilosrdně hnal své muže dál. Kdyby mohl, dávno by Fantoma pobídl do cvalu a letěl k městu jako o závod.
„Pane?“ ozvalo se vedle něj.
Otočil se a uviděl jednoho ze svých zvědů. „Ano, Edriku?“
„Až objedeme tenhle kopec, bude už Kent na dohled.“
Ryko se široce usmál. Tak přece jenom... Pak si ale všiml Edrikova výrazu.
„Co se děje?“
„Od severu se blíží cizí vojsko, pane,“ oznámil zvěd. „Když si nepospíšíme, dostanou se mezi nás a město.“
„Jak je město daleko?“ zeptal se Ryko.
„Asi tak míli.“
Ryko neváhal. Vztyčil by se ve třmenech, ale koleno mu to nedovolovalo, a tak požádal velitele posil z Ninsely, aby rozkaz vydali za něj. Už za okamžik se celý oddíl dal do klusu, který pozvolna přešel do cvalu.
V téhle rychlosti se Ryko sotva držel v sedle a po pár krocích už začal padat. Naštěstí ho Edrik chytil za loket a přidržel ho. V koleni mu téměř nesnesitelně škubalo, ale nedovolil si zpomalit. To už ale objeli kopec a spatřili před sebou město Kent. Edrik měl pravdu, vlevo od nich už po cestě postupovaly první jednotky v barvách Dauthů.
Fantom se odrazil, aby přeskočil výmol, a Ryko se zakymácel a vykřikl bolestí. Nebýt Edrika, tak by nejspíš spadl. Mávl na velitele, který ho naštěstí pochopil, a vojáci se přestali držet za ním, ale začali ho předjíždět, dokud nezůstal sám.
To byl ale nápad, posílat na spěšnou cestu mrzáka, pomyslel si Ryko.
Z vojska Dauthů se oddělila hrstka mužů a vyrazila směrem k nim, ale ukázalo se, že jsou přece jen moc daleko. Jim to taky došlo a netrvalo dlouho, než kolem Rykova ucha prolétl první šíp.
No výborně, to tu ještě nebylo, pomyslel si hořce.
Před očima mu tančila rudá kola a v uších mu hučelo. Pak si ale skrz hustý závoj bolesti uvědomil, že Fantomova kopyta klapají po dlažbě, ne udusané hlíně, a že zpomalují. Vzápětí ho někdo chytil za loket a podepřel. Zvedl hlavu a uviděl známý úsměv.
„Brzdi, mezku, se zlomeným vazem válku nevyhraješ,“ řekla Marysa.
Vstoupil do Kentu.
Komentáře
Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).
Jsem ráda, že se líbilo
V první řadě se Simeonovi vůbec nedivím, co udělal. Sice je pořád kluk (teď už tedy spíš začínající puberták), ale moc dobře ví, že je taky král a odmítá být figurkou, kterou si kdosi posunuje, jak je třeba - byť jde o věc, která je logická a může mu zachránit život.
Líbila se mi hned první scéna. Samuel je v šoku, že nemůže najít krále, ale přesto si na Rykovo poznámku neodpustí rejpnutí.
No a představa Ryka, jak toho malého voprsklé krále jde ohnout přes koleno a dát mu dvacet na holou je prostě dokonalá!!! Nemluvě o výrazu "jeho Uprchlistvo". I když to není přímo napsané, mám pocit, že Rykovi se Simeonovo chování svým způsobem i zalíbilo - protože tím dává najevo, že není loutka a je ochotný se postavit za své muže. Rykovi to dává jistotu, že bojuje za správného krále. Zároveň ho ale musí frustrovat, jak mu dělá naschvál. Docela se divím, že mu nevpálil do obličeje kolik lidí už umřelo při snaze ochránit jeho a jeho rodinu.
Co se týká Samuela, tak já mám pocit, že při scéně, kdy dostával král za vyučenou, si neustále v duchu říkal "zkrotil jsem Lenku, zvládnu i tohle dítě". Právě proto mi tam nevadí ta chvíle, kdy Simeonovi jednou tyká. Prostě to tam skvěle sedí. Dává králi najevo, že ho svým způsobem chápe. Plynulým přechodem k vykání mu zase říká, že má nějaké postavení a měl by se tak podle toho chovat.
Marysa v druhé části byla skvělá. Jak si jen tak flegmaticky dojde, aby Rykovi jen tak mezi řečí řekla, že je debil, protože si nasadil do svých řad špeha. Pořád mě překvapuje, že na to, že je Ryko Nimanem, dokáže se hodně dobře ovládat. Holt maminka přinesla do rodiny dobré geny. To a výchova z něj udělalo normálního člověka. Já bych na jeho místě Benedikta podřízla (tedy ne já jako Lenka, ale já kdybych byla Nimanem). Collinova výhružka, že Benedikta vlastnoručně zabije, když se Simeonovi cokoliv stane, byla dokonalá. Já to pořád říkám, že pro něj to není král, ale spíš v něm vidí vlastního syna...
K třetí části nějak nevím co říct. Ono asi ani není moc. Je z ní poznat, že už jde do tuhého a od příští kapitoly nás nečeká na dlouhou dobu nic příjemného. Ale protože má Ryko při ruce Marysu, věřím, že mu pomůže se se vším nějak poprat. - mimochodem, stále mám pocit, že Marysa Ryka svým způsobem miluje. Jinak by za ním nejela do bitvy...
A k Maryse - tvůj dojem co se týče jejího vztahu k Rykovi je správný. A budeš mě nenávidět.