Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Eillen  •  8.6.2019 12:40
  • Dračí právo - Kapitola 2
    └ Lomeril  •  7.6.2019 21:00
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Eillen  •  5.6.2019 18:04
  • Dračí právo - Kapitola 1
    └ Lomeril  •  5.6.2019 16:13
  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 5

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      TIHkldCqIY
      qUl9di <a href="http://eepyhzblvtad.com/">eepyhzblvtad</a>, [url=http://lmmbqovhejvj.com/]lmmbqovhejvj[/url], [link=http://lvlwopylxobe.com/]lvlwopylxobe[/link], http://lgvhnkylcvld.com/
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 31

      Země bez draků - Kapitola 31 Kapitola, kde je odhaleno jedno velké tajemství, i když už asi všichni víte, kdo to udělal.

      31. Dračí zuby

      Hlídka ho zastavila na dohled od prvních domů Beltony. Donutili ho sesednout, prohledali ho a sebrali mu meč, který mu okatě visel u boku. Zatajil dech, když si prohlíželi jeho hůl, ale ani je nenapadlo, že by mohla být něco víc, než se zdá. Mechanismus, který pro něj Irena dala vyrobit, byl v Tristenolu dosud téměř neznámý. Hůl mu vrátili a oznámili mu, že ho dovedou přímo k vévodovi.

      Beltona byla roztomilá malá vesnička a v době, kdy do ní Ryko vstoupil, plná vojáků. Původní obyvatelé zřejmě uprchli a nechal svoje domy napospas Waldemarově vojsku. To se tam nemělo špatně – jak se blížilo poledne, vesnicí se linula vůně pečeného masa a čerstvého chleba, až se Rykovi začaly sbíhat sliny.

      Chuť ho ale přešla ve chvíli, kdy vstoupil do síně v domě starosty.

      Waldemar Dauth seděl za stolem a zdálo se, že ode dne, kdy ho Ryko viděl naposledy, o několik let omládl. Válka mu zřejmě svědčila. Vedle něj seděla princezna Rosalie a dívala se na svoje ruce.

      „Markýz Ryko Niman,“ ohlásil voják a opustil místnost. Ryko ale nepochyboval, že není daleko. Nebylo možné z jednání utéct.

      „Vítej, Ryko,“ usmál se na něj Waldemar a ukázal na volnou židli. „Posaď se.“

      Obezřetně se rozhlédl a pak se s úlevou usadil. Po dlouhé jízdě mu v koleni už zase škubalo. Pokud se mu povede splnit cíl své cesty, útěk nepřicházel v úvahu. Ale kam by vlastně utíkal?

      „Věděl jsi, že Camilla přijet nemůže,“ konstatoval Ryko.

      „Samozřejmě. Nebyl jsem si jistý, jestli už porodila nebo ne, ale pro mé účely na tom nezáleželo. Jen jsem se doufal, že tě pustí a nepokusí se o nějakou hloupost,“ pousmál se Waldemar.

      „Camilla a hloupost?“ naklonil Ryko hlavu na stranu. „Od toho má přece mě. Já jsem přece ten, kdo vleze do pasti, i když je na první pohled zřejmé, že je to past.“

      „Dobře,“ přikývl Waldemar a usmál se skoro jako by se mu ulevilo. „Už jsem se bál, žes to nepoznal.“

      „Takže co po mně budeš chtít? Abych ti vydal Simeona, jinak mě připravíš i o druhou nohu?“

      „Jsi jeho regent. Můžeš se jeho jménem vzdát trůnu,“ pousmál se Waldemar.

      „A dál?“ zvedl Ryko obočí.

      „Ogier ti myslím tu nabídku už předkládal. Pro Simeona klášter. Pro tebe co budeš chtít. Život tvého bratra a hraběte Tristama. Ta potrhlá baronka, jestli o ni ještě stojíš. A kdybys chtěl, dalo by se zařídit, aby ti připadl i Lesohrad a celý Šedý les.“

      Připomínka bratra v zajetí Dauthů Rykem projela jako šíp. Laman nikdy nepochopí, proč jsem to udělal, napadlo ho.

      „Proč si myslíš, že na to přistoupím? Po tom všem, co jsi mi udělal?“ řekl nahlas. „Nemyslíš, že hranici, kdy ještě mělo cenu smažit se o vyjednávání, jsme překročili už dávno?“

      „Můžu tě mučit a vydírat, jestli chceš,“ pokrčil Waldemar rameny. „Jen jsem považoval za slušnost ti nejdřív nabídnout příjemnější alternativu.“

      Ryko pochopil, že jejich krátký rozhovor se chýlí ke konci a vstal. Pak zaváhal a zeptal se na jednu věc, kterou si dřív neuvědomil.

      „Proč Villafran? Chápu, proč musel zemřít otec, ale proč ten malý kluk? Mohl ses stát jeho regentem...“

      „A?“ zvedl Waldemar obočí. „Nechci jen posluhovat dalšímu králi, aby mě odkopl, jen co převezme vládu. Chci vidět na trůnu svoji krev.“

      „A proč tak hloupě? U otcovy smrti mohla být spousta pochybností, byl to starý pán a náhlá smrt nemusela být tak překvapivá. Ale Villi? Přetáhnout ho pohrabáčem tak brzy nedává smysl. Zbytečně to na tebe upozornilo...“

      „Nedal mi moje pokoje v paláci,“ vyletělo z Rosalie.

      Podíval se na ni a uvědomil si, že je pobledlá a má kruhy pod očima. Jistě, válka byla náročná, pro tělo i pro ducha, ale Rosalie byla mladá zdravá žena. Neměla by vypadat tak vyčerpaně. Vedle Waldemara působila jako pouhý stín.

      Ryko se zamyslel a pomalu to do sebe začínalo zapadat. „Ogier a Rosalie chtěli stálé místo u dvora, ale Villafran jim to nedovolil. Ale proč jste potřebovali ke dvoru?“

      „Mohl to udělat,“ prohlásila Rosalie jako trucovité dítě. „Kdyby byl na naši straně, přemluvili bychom regenta snadno, ať by se jím stal kdokoliv, ale Villi ne. Tvůj otec ho tak naplnil nenávistí ke komukoliv se jménem Dauth, že mi řekl, že mám místo v pokojích Dauthů. A jestli se mi to nelíbí, ať si najmu dům ve městě, ale v paláci mi vlastní místo nedá. Dům ve městě! Tristenolská princezna a má bydlet v nájmu jako nějaká švadlenka! Nechtěla jsem moc. Chtěla jsem jenom děťátko vychovávat daleko od něj,“ pohodila hlavou směrem k Waldemarovi.

      Ryko dokázal jen překvapeně zamrkat, ale pochopit situaci nedokázal.

      „Rosalie, prosím, mlč,“ napomenul ji Waldemar. Snažil se udržet vlídný tón, ale netrpělivost z něj byla znát.

      „Rosalie, mlč,“ napodobila ho posměšně a oči se jí nepříčetně leskly. „Rosalie, mlč. Rosalie, mluv. Rosalie, provdej se. Rosalie, koukej otěhotnět.“

      „Mlč už!“ obořil se na ni Waldemar.

      „Mlčím pořád!“ zaječela, vyskočila na nohy a do očí jí vhrkly slzy. „Mlčela jsem, když mě jeho otec prodal,“ ukázala na Ryka, „Mlčeli jsme s Ogierem oba, když jste nás bez našeho svolení dali dohromady jako chovnou klisnu s hřebcem!“

      Ryko už měl na jazyku, že podle jeho zkušeností kolem toho klisna nadělá daleko méně cavyků, ale včas ji spolkl. Pořád nechápal, proč Rosalie tak nenávidí Waldemara, když s Ogierem má zřejmě vztahy dobré. Nebo že by hrála i to?

      „Rosalie,“ pronesl Waldemar s nuceným klidem, „mám zavolat léčitele?“

      To ji zřejmě zarazilo a trochu se uklidnila a posadila se zpátky. Pak se obrátila k Rykovi a tiše řekla: „Chtěla jsem jen zase žít v paláci a mít tam svoje pokoje, nebydlet v pokojích Dauthů. Villi byl tak paličatý a smál se mi do tváře, že když jsem Dauthová, musím bydlet s Dauthy. Jenže já nejsem Dauthová. Nejsem! Ogiera a mě donutili ke svatbě, ale to ze mě Dauthovou nedělá.“

      Ryko jen pokrčil rameny s neurčitým výrazem. Na neutrálnější gesto se nezmohl, podle všech pravidel z ní svatba Dauthovou dělala. To Rosalii zřejmě dopálilo.

      „Takhle se tvářil taky! A já...“ Sevřela ruku v pěst a protáhla prsty a znovu je sevřela, jako by do ruky chytala nějaký neviditelný předmět.

      „Rosalie!“ zaburácel Waldemar a vyskočil na nohy.

      Jenže v tu chvíli všechno zapadlo na své místo a Ryko to všechno před sebou viděl jako na dlani. „To jsi byla ty!“ vyhrkl. „Pohádali jste se a tys ho ve vzteku udeřila pohrabáčem. Koho jiného by v takovém rozrušení napadlo utíkat do dětského pokoje?“

      Rozhostilo se hrobové ticho. Rosalie si zděšeně zakrývala ústa rukama, Waldemar se tvářil, že neví, jestli má dřív zabít Ryka nebo ji, a Ryko se jen snažil pochopit, co se právě stalo. Pak Ryko udělal jedinou logickou věc, kterou v tu chvíli mohl.

      Začal se smát.

      Nemohl si pomoct, během chvilky se řehtal jako blázen, hlavu zakloněnou, až se za břicho popadal. „To nemá chybu!“ vypravil ze sebe, jakmile se trochu uklidnil. „Celé sis to naplánoval. Řekl bych že co? Nejdřív měl nenápadně zmizet Simi a pak až jeho bratr, aby byla cesta k trůnu volná? Chtěl jsi čekat ještě nějakou dobu, než ji posadíš na trůn jako novou královnu Dafne? Jak tě znám, byl to dobrý plán. A překazí ti ho jedna hysterická holka, co se pohádala s bráškou! To nemá chybu!“

      Waldemar obešel stůl a tyčil se nad sedícím Rykem. Ten si přitáhl blíž svoji dračí hůl. Chvíle veselí ho přešla, nastal čas zničit všechno, čeho až do té chvíle dosáhl.

      Pro království.

      „Ty taky mlč. Rosalie je křehká, válka jí nedělá dobře a ona neví co mluví. K ničemu se nepřiznala a pokud tenhle blud, který sis tu vybájil, někomu řekneš...“

      Ryko se opřel o hůl a vstal, aby se Waldemarovi mohl podívat do tváře. „Tak co?“ zeptal se a ve svém tónu slyšel oradomské kobky. Dnes společně dokončí, co tam začali. „Co mi provedeš? Co mi vezmeš, co jsi mi ještě nevzal? Zahnal jsi mě do kouta a ani tě nenapadlo, jak špatný nápad to je. Protože já jsem Niman a tahle země nemá draky, kteří by mě z toho dostali. Musím si pomoct sám.“

      Prudkým pohybem vytasil dýku, umně skrytou v holi, a bodnul.


      Vydáno: 28.6.2018 18:21 | 
      Přečteno: 329x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Ten výbuch smíchu byla dokonalá reakce. Ono totiž fakt jinak snad reagovat nejde. Takový dokonalý plán a padne na rozmazlené princezničce. To muselo Waldemara fakt neskonale ....

      Jinak co se týká konce. Divím se, že to říkám zrovna já, ale TEAM NIMAN! Rykovi ta "Lautusovská" temná část krásně sluší...