Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Země bez draků

      Země bez draků - Kapitola 9

      Země bez draků - Kapitola 9 Další kapitola, taková vyplňovací. Vypadá to, že se nic neděje, ale to je někdy ta nejnebezpečnější část.

      9. Období klidu

      O tři týdny později už se většina šlechty rozjela na svá panství, aby zkontrolovala své správce, Ogier a Rosalie Dauthovi mezi prvními. Rykovi jenom úklid po korunovaci zabral týden – musel dohlédnout na zaplacení všech účtů, odjezd všech hostů a srovnání veškerých sporů, které během oslav vyvstaly. Jediné pozitivum toho týdne bylo, že Samuel potvrdil Marysin příběh. Orbovi služebníci si pamatovali na blondýnu, která se v domácnosti pohybovala, než se všichni museli vypravit do Tristu kvůli smrti regenta.

      Ze všeho toho pobíhání Rykovi opět otekla noha a další týden skoro nevycházel ze svých komnat, aby se trochu šetřil. Pak mu do toho vždycky něco vlezlo a na Ireninu hodinu se Simeonem a Ambrou se dostal až koncem třetího týdne Simeonovy oficiální vlády.

      Proto ho překvapilo, když tam našel Simeona s Ambrou, jak trénují sami.

      „Kde máte baronku Maurentovou?“ zeptal se Ryko.

      „Ta se tu dnes byla jen rozloučit,“ oznámil Simeon trochou posmutněle. „Vrací se domů. Zrovna jste se minuli.“

      Rykovi uklouzlo slovo, které by před králem říkat neměl a už vůbec ne před desetiletým králem. Otočil se a kulhal směrem na nádvoří tak rychle, jak mu to berle jen dovolily. Zastihl ji, když sedlala koně. Všiml si, že jede sama, bez doprovodu.

      „Nepřišla jste se ani rozloučit,“ zavolal na ni.

      „Měl jste poslední dobou spoustu práce. Nenapadlo mě, že byste stál o mé sbohem,“ odvětila.

      Nechal její poznámku bez reakce. „Kdy se vrátíte?“ zeptal se jí místo toho.

      „Nevím,“ pokrčila rameny a dotáhla sedlový řemen. „Možná nikdy.“

      Vzpomněl si, jak se na něj dívala, když se loučil s Marysou. „Jde o to, co jste viděla na oslavách korunovace? Myslím, že to jste si špatně vyložila.“

      „Nemusíte nic vysvětlovat,“ pokusila se ho zarazit.

      „Ale já chci,“ pokusil se o úsměv a rychle vymýšlel krycí historku, která by se co nejvíc blížila pravdě. „Ta dívka se mnou chtěla jen mluvit. Souviselo to s naší výpravou do podzámčí. Přinesla mi vzkaz od koláře, víc vám bohužel nesmím říct. Bylo to ve vší počestnosti.“

      Irena si ho chvilku podezíravě prohlížela a pak se zasmála. „Tak vy si myslíte, že odjíždím proto, že dvůr považuji za doupě neřestí? Kterou část toho vyprávění o přístavních čtvrtích jste přeslechl? Ať už se v tom loubí dělo cokoliv, sotva byste mě tím dokázal překvapit, natož šokovat. Ale lichotí mi, že vám na mém názoru záleží natolik, že mi to chcete objasnit.“

      „A proč tedy odjíždíte?“

      „Zdědila jsem panství, nebo už jste zapomněl? Ráda jsem vám pomohla, ráda jsem učila Simeona a Ambru, ale je čas, abych se věnovala vlastním záležitostem,“ pohodila hlavou. „Přátelé?“ natáhla k němu ruku.

      „Jen když mi budete tykat,“ mrkl na ni a ruku přijal.

      „Ráda. A když tu mám přítele, tak se sem ráda vrátím,“ dodala. „Nevím, co doma najdu a jak dlouho bude trvat, než to tam dám do pořádku, ale vrátím se. Napíšu ti, až budu vědět, kdy.“

      „Budu se těšit. A závidím ti, že z tohohle blázince vypadneš.“

      Poodstoupil a sledoval ji, jak se vyhoupla na koně. Měla hezkého mladého hnědáka s dlouhýma nohama a asymetrickou lysinou na čele, která vypadala, jako by stékala na pravou stranu. Kentonský chov, možná s kapkou theoské krve. Takového by si Ryko možná vybral pro sebe.

      „Na shledanou, Ryko,“ rozloučila se.

      „Na shledanou, Ireno,“ odpověděl. Pak o krok ustoupil, sledoval ji, jak odjíždí, a bojoval s touhou osedlat svého Fantoma a jet s ní.

       

      ***

       

      Krátce po Irenině odjezdu se žněn přehoupl v klideň a kupodivu měsíc dostál svému jménu a téměř nic důležitého se nestalo. Ryko neměl důvod svolávat Radu, s Colinovou a Samuelovou pomocí se o všechno dokázal postarat sám. Ve volných chvílích si užíval to, že se mu noha neustále zlepšovala až do té míry, že mohl odložit berle a chodit jen o holi. Mistr sedlář mu vyrobil zvláštní sedlo, díky kterému se mohl znovu posadit na koně. Cválat sice nedokázal, ale po počátečních neshodách se s tím jeho Fantom smířil a byl vděčný alespoň za projížďky krokem. O všech svých úspěších si dopisoval s Irenou. Ta mu na oplátku popisovala, jak objevila svůj domovský dvorec polorozpadlý a jak bude ráda, jestli se jí podaří dostat se do Tristu koncem sazně.

      Těsně před koncem klidně přijeli v rozmezí pár dní tři poslové. První z nich nesl dopis z Aldormy. Král Creagan v něm žádal tristenolského regenta, aby přijal jeho vyslance, jmenovitě Triveta Veilla, vévodu z Dramonu, a princeznu Margaritu Elatu Veillovou. Na to Ryko odepsal, že si rád vyslechne, co mají na srdci.

      Druhý posel přijel z Erwanu a oznamoval narození Hektora Dautha, syna vévody Ogiera a princezny Rosalie. Chlapec přišel na svět o něco dříve než se očekávalo, ale i přesto překypoval zdravím. Ryka zpráva sice nepotěšila, protože to přidalo Ogierovi další argument proti Simeonovi, ale i tak nechal novinu vzkázat Waldemarovi do Vzdychající věže. Ať už byl sebehorší člověk, zasloužil si vědět, že má vnuka.

      Třetí jezdec přicestoval z Gerlachu a vezl žádost vévody Filipa Orba o královské požehnání k sňatku s Yvette Dauthovou, sestrou vévody Ogiera. Sice psal, že se podvolí vůli svého vladaře, ale z tónu dopisu bylo jednoznačné, že svatba proběhne, ať už se král, potažmo regent, vysloví jakkoliv. Očividně to, že mu svěřil úřad strážce pečeti, včetně všech poct z toho plynoucích, nedokázalo zabránit spojenectví mezi Gerlachem a Dauthy.

      „Co s tím?“ ukázal dopis Colinovi a Samuelovi. Camilla zrovna odjela na pár dní na Tirabil, protože podle ní tam služebnictvo vlčilo, když se nechalo příliš dlouho bez dozoru.

      „Teď už to musíš odsouhlasit,“ pokrčil Colin rameny. „Odmítnutím vztahy mezi šlechtou neuklidníš.“

      „A dají se ještě uklidnit?“ zapochyboval Samuel. „Orb musí dobře vědět, že si nikdo jeho spříznění s Dauthy nepřeje. Tohle je test síly, snaží se zjistit, na co všechno si troufneme.“

      „Ty bys to zamítl?“ zvedl Colin obočí.

      „Alespoň bych o tom uvažoval. Když na to hned kývneme, jen mu potvrdíme, že Dauthům nebudeme odporovat. Je jistá šance, že když odmítneme, tak si nebude tak jistý Ogierovou silou a ze sňatku vycouvá.“

      „Sázíš na moc malou šanci,“ zavrtěl Ryko hlavou. „Představ si, že řekneme ne a on si tu holku stejně vezme. Co pak? Pokud nechceme vypadat jako zbabělci, museli bychom ho nějak potrestat a to by Ogieru Dauthovi hned poskytlo záminku pro povstání. Jsme v pasti.“

      „Takže co teď?“ zeptal se Samuel.

      „Odsouhlasíme to,“ povzdechl si Ryko. „Pošlu mu to až tak za týden, aby neměl pocit, že je to jednoduché, ale necháme ho, ať si ji vezme. Coline, už brzy přijedou z Aldormy vyjednávat o sňatku.“

      „Ryko, jsi si jistý, že v tuhle chvíli je uzavírání spojenectví s Aldormou to nejdůležitější?“ ozval se Colin. „Neměli bychom se spíš soustředit na tristenolské problémy?“

      „Zabijeme dvě mouchy jednou ranou – někoho si nakloníme tím, že z jeho dcery uděláme královnu.“

      „Královnu Aldormy. Sám dobře víš, kolik našich šlechticů Aldormu nepovažuje za pořádné království. A navíc bychom tu dívku provdali za chlapa, kterého vytáhli z lesa a prohlásili za dědice Sida Clemense. Kdyby šlo aspoň o prince...“ nechal Colin větu nedokončenou.

      „Myslíš nemanželského syna zesnulé královny a dotyčného chlapa z lesa?“ zvedl Ryko obočí.

      „Aspoň bude vychovaný jako princ a ne jako lovec nebo čím že se to živil,“ odfrkl si Colin.

      „Takže jestli to dobře chápu, tak levoboček nevadí pouze v případě, že se má posadit na trůn?“ ozval se Samuel.

      Colin po něm vrhl unavený pohled. „Promiň, ale polovina lidí si vůbec není jistá, čí ten chlapec vlastně je. Hlavní je, že než dospěje, lidé si zvyknou na to, že je jejich princem, a už to nebudou zpochybňovat. Pro naší šlechtu bude přijatelnější než Creagan.“

      „Pro naši šlechtu možná, ale co pro Aldormu?“ opáčil Ryko. „Ti budou chtít sňatek hned, když jim slíbíme, že za deset, patnáct let někoho pošleme, nebude jim to stačit.“

      „No, aspoň máme o čem vyjednávat,“ pokrčil Colin rameny. „Škoda že tu nezůstala Barbora. Mohli bychom ji dál vydávat za sestru dramonského vévody a provdat ji za tebe.“

      Ryko se při té představě musel zasmát. „Jako bych si vzal někoho po uši zamilovaného do Triveta Veilla.“ Ale i když se to snažil zlehčovat, vzpomínka na jeho zachránkyni mu prolétla před očima. Z nějakého důvodu měl pocit, že ona by se takovému manželství bránila zuby nehty.

      „Však on tě ten smích přejde, až budeš stát proti Gelachu a Erwanu zároveň,“ zabručel Samuel.

      To musel Ryko uznat. Možná bylo na čase začít znovu nosit Ireninu dýku.

       

      ***

       

      Aldormský kočár zastavil na nádvoří před nastoupeným tristenolským dvorem. Ryko, který stál těsně za Simeonem, pozoroval, jak se dveře otevřely a vystoupil Trivet Veill. Vzápětí se otočil a nabídl ruku své manželce. Když se Margarita Veillová narovnala, bylo očividné, že je těhotná. Ryko se kousl do rtu, aby se nezasmál nahlas. Takže se usmířili, pomyslel si, ale to už Veillové přistoupili ke králi a on si je mohl prohlédnout zblízka.

      Protože věděli, že bude následovat banket na jejich počest, očividně zastavili někde po cestě a převlékli se do slavnostních šatů. Ona byla i přes první známky stárnutí stále krásná a co víc, nesla se jako královna. Při pohledu na ni už se Ryko nedivil, že sehnala dost mužů na to, aby se mohla pokusit o převrat. Trivet vedle ní vypadal nenápadně, skoro obyčejně. Jen jizva přes tvář, památka na Gerovo mučení, připomínala, že je všechno jen ne obyčejný. Z obou ale vyzařovala vyrovnanost, jakou jim Ryko záviděl.

      Oba se uklonili Simeonovi a ten je obřadně pozval dovnitř. Podle etikety nabídl rámě princezně Margaritě a vedli společnost dovnitř – životem zocelená stárnoucí princezna a skoro o hlavu menší chlapecký král.

      Ryko se společně s Trivetem zařadil hned za ně.

      „Nechceš taky rámě, že ne?“ ozval se Trivet.

      „Díky, zvládnu to sám,“ odvětil Ryko ironicky. „Vidím, že s Margaritou zase vycházíte. Usmiřovali jste se pečlivě, že? Ve vězení ti chyběla?“

      Trivet po něm střelil výhružným pohledem. „Opovaž se jí to připomínat.“

      Protože by s tím musel vytáhnout i Barboru a to by pro manžele Veillovy nebyl příjemný rozhovor, rozhodl se Ryko, že pro jednou zůstane zticha. I kdyby jenom kvůli studenému obkladu, který mu Trivet dal ve vězení.

      „Neboj se, nic neřeknu. Pokud půjde vyjednávání hladce,“ dodal a kochal se Trivetovým zaskočeným výrazem, než pochopil, že jde o vtip.

      „A já myslel, že politiku u dvora vedeného Nimanem už nebudu muset nikdy absolvovat,“ povzdechl si.

      „Ber to z té lepší stránky – mě aspoň neplánujete zavraždit,“ popíchl ho Ryko.

      „Říká kdo?“


      Vydáno: 8.2.2017 22:04 | 
      Přečteno: 143x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      icon , - odpovědět
      Eillen
      Já se u téhle části neskonale bavila. Začalo to Rykem. Jeho snaha se ospravedlnit před Irenou... Ono to bylo tak roztomile trapné. Ale vedlo to k počátku přátelství, tak mu to vyšlo. Jsem taky ráda, že už dokáže chodit jen s holí. Pajdání o berlích už bylo dost...

      V druhé části se ti podařilo krásně napsat, jak se dívá Tristenolská šlechta na Aldormu, respektive Creagana, skrz prsty. Když i Colin, který vypadá jako normální, logicky uvažující osoba, má vůči sousednímu králi výhrady, je logické, že ani ostatní ho neberou zrovna dvakrát vážně. Zvlášť, když jde "o chlapa, kterého vytáhli z lesa a prohlásili za dědice Sida Clemense". Trefné označení. A co se Aldormského následníka týká... Tak můžou mít pochyby o tom, kdo je otcem. Ale matka je jasně daná a byla jí královna - tedy prcek je princ, následník trůnu a tečka. Koukám, že Samuel bude navždy háklivý, když půjde o téma levobočků...

      Docela mě rozesmál Colinův nápad, že by si Barbora vzala Ryka. Neber si to osobně, ale ta představa je směšná. I kdyby ji dokázali nějak přesvědčit, nedala by se určitě snadno a Colin by ještě litoval, že s tím nápadem přišel.

      Poslední část jen završila jinak dokonalou kapitolu. Trivet se ti tu vážně rozjel. Hláškuje fakt slušně. Tenhle jeho přístup můžu brát ze dvou pohledů. Buď už se po vězení dal relativně do pořádku a zase je schopný vtipkovat. Nebo je to jeho obrana před stresem. Ať tak nebo tak, jeho reakce jsou prostě skvělé! Ve chvíli, kdy Ryka varoval, aby Meg nepřipomínal minulost, tak jsem oproti Rykovi viděla jiný důvod. Ne, že by Barbora byla oblíbeným tématem u Meg a Triveta... Já v tom ale viděla, že tím Trivet brání Margaritu před vzpomínkami, protože moc dobře ví, že by to vedlo jen k jednomu. Opět by si vyčítala, že se to vše stalo jen kvůli tomu, že se spolu hádali...

      Pokud hodláš mít všechny "nedějové" kapitoly takové, tak doufám, že jich bude mnohem víc!

      PS: Trivete, drž se! Zvládl si Nimana u dvora jednou. Zvládneš to i podruhé. I když s Rykem si budeš muset dávat pozor... Aby se z tebe nestal alkoholik, až budeš zapíjet ty jeho kecy 3
      icon odpověděl(a)
      Lomeril
      Tak aby ses neurazila. Nečekala jsem, že se kapitola takhle zalíbí, když měla jen přemostit dvě období mezi sebou.
      Ryko je totiž jak zamilovaný puberťák a myslím, že Irena si to uvědomuje a neskonale ji to baví 1
      Trsitenol má totiž pocit, že je něco víc než nějaké pochybné mladé království. Aldormu asi hned tak nepřijme, i když by byla sranda, kdyby se třeba Michaelova dcera provdala do Tristenolu 1 Nebo Simeonova do Aldormy.
      Jo, kdyby si mě přivedli ke dvoru, to by teprve něco viděli 1
      A s Trivetem to bylo takové milé setkání, i když mi to nejdřív vůbec nešlo psát.

      „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich