Vyhledávání

Navigace

Uživatelské menu

Nejnovější komentáře

  • Povinnost
    └ Jackie-Decker  •  5.8.2018 7:32
  • Země bez draků - Kapitola 38
    └ Eillen  •  19.7.2018 15:12
  • Země bez draků - Kapitola 37
    └ Eillen  •  19.7.2018 14:59
  • Země bez draků - Kapitola 36
    └ Eillen  •  18.7.2018 19:21
  • Země bez draků - Kapitola 35
    └ Eillen  •  17.7.2018 19:53
  • Nově ve foru

      Anketa

      Těšíte se na vlastní placenou doménu a novou tvář Aldormy?
      Počet hlasů: 4

      Shoutbox

      Vzkazník:
      Jméno
      Text
      OkFhJfdCLWamdVslp
      icon Tada holky, vy jedete ;)
      icon V reáliích jsem hodila nové verze Kalendáře a Timeline - kdyby něco, tak holky křičte a upravím to
      icon Je to paráda :D
      icon Děkuji :-) Je to až zázrak, co z toho vylezlo. Nemyslíš? :D
      icon Panejo, to už má Dračí srdce 60 kapitol? To je úžasné, Eillen! :D Gratuluji :D
      icon Mě osobně súíš děsé že se sem registrují cizí lidé _D
      icon Tak třeba příště :), A koukala jsem u tvého drabble, že se Neviathiel zaregistrovala a hodila ti komentík :-) Gratuluji, jsi první komu komentuje někdo, kdo nepíše Aldormu :-)
      icon Hm... Tak nejsem dělá si to co chce :D
      icon Paráda! Zdá se, že vám přijde upozornění na email, i když někdo okomentuje váš článek, to je super!!! Nejsem já skvělá? 5
      icon Lomeril, neměla bys na vydání něco, čím bys zaseklé Eillence dodala inspiraci? Protože jinak s novou kapitolou asi nehnu...
      icon My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! My chceme další díl Země bez draků! A už končím. :-)
      icon Jestkli ho někde mášč bude to skvělé :) Já ho nenašla... :(
      icon Bych sem taky mohla vložit ten druhý kvíz, který jsem kdysi vytvářela. Ještě ho někde mám.
      icon Tak není úplně jednoduchý no :D Ale smysl má jen pro lidi, kteří ví něco o historii toho jak Aldorma vznikala...
      icon Hustej kvíz :-D a já snad ani nechci vědět kolik bodů bych získala :-)
      icon Lomeril, když si rozklikneš všechny kapitoly Cesty zpátky, tak u předchozích je avatar vložený. Můžeš si ho znovu stáhnout.
      icon Jackie, nemáš prosím někde avatar k Cestě zpátky? Za ta léta se mi někde ztratil...
      icon Za to se moc omlouvám, neměla jsem nejnovější archiv a zrovna tahle v něm nebyla, mrzí mě to...
      icon Tak teď koukám na stoslůvky, respektive na 1000 slov o, a bohužel musím konstatovat, že se nedochovala ta o Samuelovi. Škoda. Snad ještě zkusím rozchodit starý počítač a budu doufat, že tam někde bude ten soubor uložený. Ale moc nadějí do toho nevkládám.

      Odkaž sem

      Kategorie: Zlato a stříbro

      Zlato a stříbro - Kapitola 1

      Zlato a stříbro - Kapitola 1 Tak jsem se rozhodla, že tedy vydám první kapitolu už před srazem, protože je dostatečně nicneříkající na to, aby se netřískala s informacemi někoho jiného.

      Ještě pár slov k inspiraci pro tuto povídku: Prvotní inspirace byla polozapomenutá vzpomínka na román Jih proti severu, kterou okamžitě následovaly dojmy z knihy Rubín v kouři (Philip Pullman). A když jsem se po dvou kapitolách zasekla, pomohly mi Tři ořísky pro Popelku. Je to zvláštní, já vím, ale je to tak..

      Chladná noc

      Karol Volanová se zachvěla zimou. Pokusila se zavrtat se ještě hlouběji do peřin, ale každé místo, kterého se nedotýkala svým tělem, bylo studené jako led. Dneska ráno slyšela, jak nějaká služka zve podkoního, aby jí v noci zahřál. Karol si ve svých osmnácti, skoro devatenácti letech nemohla nedomyslet, co to znamená, a věděla, že by to správně měla odsoudit, ale v hloubi duše té dívce záviděla. Té teď jistě nohy nemrznou. Tedy pokud jí podkoní neukradl přikrývky.

      Napadlo ji, že kdyby měli víc peněz, mohli by si dovolit ohřívadla a topit v krbech celou noc a teplejší peřiny a... Její představivost se zavařila a zadrhla.

      Venku zafoukal vítr a Karol na tváři ucítila jeho chladný dech. Musí ráno tátovi říct, aby konečně vyrovnal ten dluh se sklenářem, a aby konečně nechal opravit její okno, které pořádně nedoléhalo. Jenomže to by museli mít peníze. Zase peníze. Všechny problémy v jejím životě se vraceli k penězům. Co má člověk ze slavného dědečka, který byl jedním z  přátel Sida Clemense, když teď nemají ani dost peněz na to, aby si před zimou nechali opravit okna?

      Převalila se na druhý bok, zavrtěla se, aby se lépe uvelebila, a vzápětí se posadila a potichu zaklela. Tedy pouze pokud se výkřik: „To ne!“ dá označit za kletbu. Jenomže nic výstižnějšího, jako slušně vychovaná, urozená dívka, neznala. Za oknem poletovaly v měsíčním světle sněhové vločky. A Karolin pokoj měl okna na sever. Tak a dost! pomyslela si.

      Vztekle vylezla z postele a zuby jí okamžitě začaly cvakat. Přes noční košili si natáhla jedny ze svých nejteplejších šatů a přes ramena si přehodila kožešinový plášť. Hlavu si zavinula do šátku. Po krátké úvaze si i obula vysoké boty, které nosila jenom, když byla v zimě nucena jet delší dobu na koni. Potom zauvažovala, kde bude nejtepleji. Nejspíš v otcově pracovně.

      Zarazila se. Do otcovy pracovny nikdy nechodila. Ne že by tam měla vstup zakázán, ale už od malička měla pocit, že tam nepatří. Jenomže právě teď měla také pocit, že pokud si má vybrat mezi nocí ve svém pokoji, kde taky dost možná do rána utrpí nějakou tu omrzlinu, a mezi nocí v otcově pracovně, měla jasno. V tuhle chvíli by nejspíš vlezla do dračí tlamy, pokud by jí někdo zaručil, že tam bude teplo.

      Chodby byly vždycky studenější než místnosti, to už je základní pravidlo vytápění panských sídel. Nemá smysl plýtvat dřevem na prostory, kde se stejně nikdo nezdržuje déle, než je nutné. Jenomže chodby Petrova Kamene, rodinného sídla Volanů, byly ještě ledovější než chodby obvyklé tvrze. Když její dědeček stavěl Petrův Kámen, dostal se do vážných problémů s penězi a tak prostě nedal zasklít okna na chodbách. Karol si povzdechla. Nezasklená okna a dluhy byly zřejmě dva problémy, které otec zdědil a nevyřešil. Jenom kdyby si Petr Volan před lety nevybral za své sídlo nejsevernější cíp Aldormy! Jeho vnučka ho za to tu noc uprostřed ledna tiše proklínala.

      Byla si jistá, že otcova pracovna bude tak pozdě v noci už prázdná, ale sotva vstoupila, uslyšela varovné zavrčení. Prudce se otočila a vydechla úlevou.

      „Vlku! To jsem jenom já!“ zašeptala.

      Otcův ochočený vlk se zase uložil před krbem. Jeho matku Karolin otec ulovil před dvěma lety a když pak kousek od ní našel doupě a v něm dvě vlčata, obě je přinesl na zámek. Vlk a jeho sestra Liška se brzy stali postrachem všech psů v okolí a po nějakém čase i jejich vůdci. Karol se rozhlédla, její oči podvědomě hledaly Lišku, která se od Vlka nikdy nevzdalovala. Ležela pod stolem a jen zvedla hlavu, když Karol vstoupila. V tu chvíli se Karol uvědomila, že Vlk a Liška tu nejsou náhodou, a všimla si postavy, která seděla v křesle, ruce složené na stole, hlavu položenou na nich a tichounce chrápala. Otec musel usnout nad účty. Tenhle měsíc už potřetí. Karol si povzdechla a dřepla si na bobek vedle Vlka. V krbu ještě žhnulo pár uhlíků. Rozhrábla je a natáhla ruce k teplu.

      Po chvíli, kdy už se jí krev ve zkřehlých prstech zase rozproudila, ji přemohla zvědavost a přešla k otcovu stolu. Poslední pergameny odsunul stranou, aby si mohl na chvíli položit hlavu, než usnul, a tak je mohla Karol spolu se svícnem odnést ke krbu a prohlédnout si je. V počtech byla vždycky dobrá, narozdíl od otce, a chtěla si ověřit, že je všechno dobře spočítáno. Zpočátku nepochybovala o tom, že jenom dojde k tomu, že jsou zadlužení víc, než si mysleli, ale jak četla dál a dál a kontrolovala otcovy propočty, začínaly se vynořovat zajímavé věci. Brzy si Karol vypůjčila otcův pergamen a brk a začala si psát poznámky. Na pomyslnou nedotknutelnost otcovy pracovny v tu chvíli úplně zapomněla. Vlk a Liška brzy usnuli a s Karoliným otcem svým pokojným oddychováním odměřovali čas. Karol Volanová zatím seděla schoulená u krbu, kolem sebe rozložené pergameny a na čas zapomněla.


      Vydáno: 28.8.2016 8:38 | 
      Přečteno: 120x | 
      Autor: Lomeril
       | Hodnocení:

      Komentáře rss

      Přidat komentář >

      Nebyly přidány žádné komentáře.

      „Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde